Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Ustanovením § 23. novely k obec. zřízením byla vláda zmocněna, aby v přechodné době do konce roku 1919 slučovala nebo rozlučovala obce a měnila hranice obcí a okresů a to řízením zjednodušeným a urychleným podle ustanovení 2. a 3. odstavce téhož paragrafu.

Na základě tohoto zákonného ustanovení bylo u ministerstva vnitra podáno několik set žádostí za takovéto změny obvodův obcí a okresův, a rovněž - jak patrno z docházejících instruovaných spisů - též u nižších stolic správy politické bylo v mnohých případech zahájeno řízení po rozumu tohoto zákonného ustanovení.

Ačkoli podle citovaného § 23. řízení po stránce formální je značně usnadněno, přece jen z věcných důvodů nutno v každém případě řádně vyšetřovati, zejména dotazem u celé řady súčastněných úřadů, je-li žádaná změna odůvodněna a jsou-li pro ni dány podmínky. Následkem toho vyžaduje řízení o každém případě přece jisté delší doby, takže za dnešní přetíženosti všech súčastněných úřadů nelze očekávati, že o všech případech, jež jsou již předmětem řízení, bude možno vydati konečně rozhodnutí do konce roku 1919.

Jestliže by zmocnění, dané vládě citovaným § 23. novely, nebylo prodlouženo i přes 31. prosinec 1919, bylo by nutno zahájené řízení v takových případech, ve kterých z jakýchkoli důvodů nebylo možno vydati konečné rozhodnutí během roku 1919, zastavit, a případy ony vyřizovati podle ustanovení platných obecních zřízení.

V tom směru v Čechách podle § 2. zákona o zastupitelstvech okresních, ze dne 25. července 1864, č. 27. ř. z., potřebí je ke každé změně hranic okresních jakož i ke každému sloučení obcí, pokud v obou právě zmíněných případech jde zároveň o změnu hranic okresních -, zvláštního zákona zemského; na Moravě a ve Slezsku pak podle §§ 2. a 3. mor. ob. zříz., ze dne 15. března 1864, č. 64. zem. z., a slezského ob. zříz. ze dne 15. listopadu 1863 č. 17 z. z. potřebí je zemského zákona ke každému rozloučení obcí, a sloučení obcí je tu dovoleno pouze za jejich souhlasu; tedy když některá obec nesouhlasí, bylo by sloučení možno provésti pouze také zvláštním zemským zákonem. Ve všech těchto případech bylo by za dnešních poměrů podle § 4. proz. ústavy (zákona ze dne 13. listopadu 1918. č. 37. sb. z. a nař.) třeba zvláštního zákona, usneseného Národním shromážděním. I jinak ustanovení o slučování a rozlučování obcí a o změnách hranic obecních, zvláště také v Čechách, vyžadují řízení složitého a zdlouhavého.

Právě ustanovení citovaného § 23. ve všech těchto případech usnadnilo značně řízení a přispělo k tomu, že mohly se poměrně velice rychle a hladce vyříditi případy, jichž uskutečnění bylo z rozličných důvodů veřejných žádoucím, avšak jež často po léta nemohly býti skoncovány buď pro odpor súčastněných obcí nebo z jiných příčin.

Z uvedených důvodů žádá vláda, by zmocnění, dané jí § 23. novely k obec. zřízením, bylo prodlouženo. Aby však vyhověno bylo pokud možno původním intencím Národního shromáždění, podle kterých toto přechodné, výjimečné, mimořádné, zmocnění vlády má byt obmezeno na nejnutnější míru, žádala vláda za prodloužení zmíněného zmocnění pouze o jeden rok, tedy do konce r. 1920 a za obmezení tohoto prodlouženého zmocnění na vyřízení těch případů, o kterých ve lhůtě, původně stanovené, tedy do konce roku 1919, bylo již zahájeno řízení buď u ministerstva vnitra, neb u některé nižší stolice správy politické.

Ústavní výbor zaujmul stanovisko, aby zmocnění bylo prodlouženo do konce roku 1921 a aby odstavec druhý § 1. návrhu vládního byl vypuštěn.

Odůvodnění těchto změn spočívá jednak v ohromném materiálu, který má býti zpracován v zájmu veřejném a jsou obavy vzhledem k přetížení dotčených referátů ministerstva vnitra, že by bylo nutno znovu prodlužovati lhůtu, jednak že ponechání odstavce druhého v § 1., by vedlo k jakémusi stavu nejistoty, nejasnosti a snad by svádělo k porušení zákonného ustanovení, čemuž arci dlužno se v zájmu vážnosti zákonů vyhnouti.

Musíme trvati na tom, aby zákony byly prováděny důsledně, a aby nebyla dána možnost obcházeti je i kdyby se tak dělo z důležitých důvodů zájmu veřejného a pod kontrolou dohlédacího práva Národního shromáždění. Tomuto nazírání se zástupce vlády přizpůsobil.

Zmocnění, dané vládě ustanovením § 23. novely k obecním zřízením zákona ze dne 7. února 1919, č. 76 sb. zák. a nař., aby slučovala a rozlučovala obce a měnila hranice obcí a okresů podle ustanovení tohoto paragrafu, prodlužuje se do konce roku 1921.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1920. Provedení jeho ukládá se ministru vnitra.