Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Stát může tomu, kdo utrpěl škodu na majetku, životě nebo na zdraví při výtržnostech buď od výtržníků nebo zakročením veřejné moci proti nim, poskytnouti příspěvku k úhradě této škody.

O poskytnutí příspěvku musí poškozený žádati do 4 týdnů od té doby, kdy se dověděl o škodě jemu způsobené, u politického okresního úřadu (státního policejního úřadu), v jehož obvodě se škoda stala.

Výši škody vyšetří, je-li potřebí, pomocí znalců komise, složená ze zástupce okresního úřadu politického (státního policejního úřadu), jenž jest též jejím předsedou, zástupce správy finanční a zástupce obce, v níž škoda se stala.

Poškozený jest povinen předložiti na vyzvání potřebné průkazy komisi.

O tom, zda a v jaké výši má býti poškozenému příspěvku poskytnuto, rozhoduje podle svého volného uvážení ministerstvo vnitra v době s ministerstvem financí a s ostatními případně zúčastněnými ministerstvy, přihlížejíc k majetkovým poměrům poškozeného, jakož i k tomu, kdy a jak jmění svého nabyl.

Příspěvek smí ministerstvo vnitra povoliti pouze tehdy, je-li žadatel způsobenou škodou na své hospodářské existenci ohrožen, a pokud nelze náhrady škody dosíci od pachatele, nebo z jiného právního důvodu. I v těchto případech může však býti poskytnuto příspěvku ve formě zálohy na vrub náhrady, již poškozený od pachatele nebo z jiného právního důvodu snad obdrží.

Bude-li v Čechách obec uznána úředním výrokem povinnou k náhradě této škody podle § 37. ob. zříz., může jí stát poskytnouti příspěvku ke krytí těchto nákladů, pokud tyto náklady přesahují zřejmě finanční síly obce.

Pokud se v zákoně tomto mluví o okresním politickém úřadě, vyrozumívá se tím na Slovensku úřad slúžnovský (městský policejní hejtman).

Zákon tento vztahuje se i na škody způsobené po 28. říjnu 1918, avšak před vyhlášením tohoto zákona; o náhradu škod těchto musí však býti žádáno, nebyla-li již taková žádost podána, nejdéle do 4 týdnů po tom, kdy zákon tento bude vyhlášen. Zákonem tímto nejsou dotčeny právní závazky státu k náhradě škody z jiných důvodů.

Zákon tento stává se účinným dnem vyhlášení; provésti jej ukládá se ministru vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.

Politické a sociální převraty, jimiž vyvrcholila světová válka, projevily se ve všech válčících státech nezřídka i způsobem násilným, a to výtržnostmi, jež směřovaly buďto proti veřejnému pořádku vůbec, nebo přímo proti určitým osobám, při čemž však v obou případech bývá jednotlivcům způsobena škoda na majetku, ba někdy i na zdraví a životě.

Ačkoliv v republice československé nevyskytly se případy tyto sice tak často jako ve státech okolních - jdeť tu celkem jen o zjevy sporadické, které pouze v poslední třetině měsíce května roku 1919 zhušťují se ve vlnu, jež zachvacuje v Čechách skoro veškerá města průmyslová jsou přece škody majetkové, jež jednotlivci, hlavně živnostníci, tu mnohdy utrpěli, značné a v některých případech ohrožena, ba i zcela zničena jejich hospodářská existence, pročež jest přirozeno, že postižení domáhají se náhrady škod. Mají však jen nepatrné naděje, že se tak stane, poněvadž k náhradě jest povinen podle nynějšího právního řádu jen pachatel což je zajisté většinou zcela illusorní a pouze v Čechách též obec podle § 37. ob. zříz., a to tehdy, když opominula při výkonu místní policie učiniti, čím by se bylo zabránilo násilí, jímž škoda při srocení byla spáchána. Avšak i zde dospívá se zřídka kdy k příznivému výsledku, a to teprve jen po zdlouhavých sporech. Pojišťovny v takových případech zásadně náhrady odmítají, odvolávajíce se na to, že tu jde o vis major (srov. § 74., 97., 114. zákona ze dne 23. prosince 1917, č. 501. ř. z.).

Je zajisté nesporno, že tento stav volá po nápravě. Doplnění příslušných předpisů obecního zřízení na Moravě. Slezsku a Slovensku podle vzoru českého sotva by vedlo ke zdárnému výsledku, zbývá tudíž pouze hledati pomoci v zakročení státu. Vláda republiky československé neuzavírala se tomuto poznatku a učinila po květnových výtržnostech opětně usnesení, v němž prohlášena zásadní ochota přispěti k náhradě těchto škod, ačkoliv k tomu stát povinen není, a otázku tuto formou zákona definitivně upraviti. Ministerstvo vnitra vyhovujíc tomuto usnesení ministerské rady předkládá přiloženou osnovu zákona, při čemž vychází z těchto úvah:

Jest zcela vyloučeno, aby stát byl principiálně uznán za povinna hraditi v každém případě veškerou škodu při výtržnostech způsobenou, nehledíc na to, zda tu jest snad nějaké zavinění nebo opominutí s jeho strany nebo zda snad někdo jiný k této náhradě jest povinen. Nehledě k nejvážnějším právním námitkám, které proti řešení tomuto se staví, stačí poukázati pouze zajisté k finančním důsledkům, které by měl tento předpis pro stát.

Závažné námitky jsou však i proti takovému řešení otázky této, že by stát byl povinen hraditi škodu při výtržnostech způsobenou tehdy, když by mu bylo lze nějaké zavinění nebo opominutí přičítati. Sluší v prvé řadě poukázati na to, že právní pojem zavinění a opominutí je poměrně značně úzký, a podle zkušeností získaných při sporech podle § 37. ob. zříz. těžko prokázatelný, nehledě ani k tomu, že by tu šlo pravidelně jen o jakési spoluzavinění. Též nelze přehlédnouti, že spory, které z toho by se v konkretních případech vyvinovaly, byly by podle dosavadních zkušeností vleklé, takže by tu skorem pravidelně uplynulo drahně doby mezi tím, kdy škoda vznikla, a tím, kdy případná náhrada by byla vyplacena, kdežto právě z důvodů hospodářských jest třeba, by výpomoci se dostalo poškozeným pokud možno rychle. Dále budiž upozorněno na to, že případy, kdy je třeba škodu výtržnostmi způsobenou hraditi, jsou tak různorodé, že bylo by nesprávno náhradu škody učiniti závislou na právním pojmu zavinění; lze plným právem tvrditi, že ve většině těchto případů nejde vůbec o nějaký závazek státu ve smyslu právním, nýbrž daleko spíše pouze o jakýsi závazek etický, mající hlavní důvod svůj ve snaze podchytiti hospodářsky slabší subjekty; k tomu ovšem v konkretních případech mohou přistoupiti i úvahy jiné (na př. vliv na vztahy mezinárodní).

Z těchto všech příčin navrhuje ministerstvo vnitra, by jakožto vůdčí myšlenka řešení problému tohoto nebyl položen nárok poškozeného na náhradu škody zaviněné, nýbrž by základní myšlenkou touto bylo, že nutno poskytnouti správě státní vybudováním vhodného zákonného rámce možnosti, aby přispěla k náhradě škody výtržnostmi způsobené ve všech těch případech, kde z důvodů zvláštního zřetele hodných nutnost toho se objeví.

Touto zásadní myšlenkou se řídíc, vypracovalo ministerstvo vnitra připojený návrh zákona, k jehož jednotlivým paragrafům podotýká ještě toto:

K §u 1. K vyznačení skutečností, při kterých se musí škoda státi, volen pojem výtržnosti, jakožto nejširší a nejvhodnější a v praxi též obvyklý; dalším předpokladem jest, že poškození utrpěli buď skutečnou škodu na majetku, čímž se vylučuje náhrada pouhého ušlého zisku, buď škodu na životě nebo na zdraví. Případy poškození na životě nebo na zdraví jsou zajisté poměrně řídké a nelze se obávati z příčiny té nějakého zvláštního zatížení státních financí. Jak z dalšího textu patrno, může býti nahrazena nejenom škoda způsobená výtržníky, nýbrž i škoda způsobená zakročením orgánů veřejné mocí proti výtržníkům, což bude zajisté ustanovení velmi účelné. Ze stylisace § 1. je dostatečně patrno, že nejde vůbec o nějaké subjektivní právo poškozeného k náhradě škody vůči státu.

K §u 2. Stanovení pokud možno krátké praeklusivní lhůty doporučuje se proto, aby úřady nebyly obtěžovány žádostmi o náhradu v době, kdy škodu již nelze dostatečně vyšetřiti.

K §u 3. Vyšetřovací komise má se skládati ze tří členů, kdežto znalci by měli pouze funkci poradní; podrobnosti, jak dlužno škodu vyšetřovati, bylo by ponechati příslušné instrukci vypracované na základě dosavadních zkušeností. V druhém odstavci paragrafu tohoto je položen důraz na to, že jest povinností poškozeného předložiti na požádání veškeré potřebné průkazy.

K §u 4. Z navrženého znění paragrafu tohoto je vidno, že příslušná ministerstva mohou určiti výši příspěvku zcela volně, přihlížejíce ke všem konkretním okolnostem, vzhledem k naprosté rozličnosti jednotlivých případů je zcela vyloučeno stanoviti tu nějakou bližší závaznou normu. Rozhodovati příslušelo by ministerstvu vnitra v dohodě s ministerstvem financí a s ostatními případně zúčastněnými ministerstvy (na příklad ministerstvo obchodu při škodách způsobených živnostníkům, nebo ministerstvo zemědělství při škodách způsobených rolníkům).

Dále jsou v §u tomto obsaženy hlavní směrnice, k nimž třeba přihlížeti při vyšetřování poměrů poškozeného; jsou to povahou svojí sice spíše pouze interní pokyny pro úřady, avšak do textu byly pojaty proto, aby bylo zřejmo, jakým duchem celý zákon se nese, a kdy by bylo tudíž zcela bezúčelno o příspěvek tento žádati.

K §u 5. Počátek paragrafu tohoto obsahuje opět jen všeobecnou směrnici pro rozhodování povahy spíše interní, o níž platí to, co bylo řečeno v §u 4.; dále je tu položen důraz na to, že tento příspěvek státní má povahu ryze subsidiární. Poněvadž však bude tu vždy záležeti na tom, aby příspěvek tento byl poškozenému pokud možno nejdříve vyplacen, nebude lze zajisté rozhodnutí o něm vždy odkládati až do doby, kdy bude definitivně zjištěno, zda a jakou náhradu poškozený snad odjinud obdrží. Jelikož mohly by však nastati případy, že by poškozenému od pachatele (nebo odjinud, na př. v Čechách od obce) byla hrazena případně celá škoda, ačkoliv již dříve státní příspěvek obdržel, bude třeba příspěvek tento vypláceti pouze ve formě zálohy na v rub této event. náhrady.

Poněvadž se vyskytly případy, že v Čechách obec byla odsouzena hraditi škodu podle § 37. ob. zříz., avšak náhrada tato přesahovala finanční schopnost obce, pomýšlí se ve znění druhého odstavce § 6. na to, aby vláda v případech takových mohla obci ke hrazení škody přispěti.

K §u 6. Vzhledem na dosaváde odchylnou organisaci veřejné správy na Slovensku bylo nutno zvlášť vytknouti, který orgán veřejné správy bude tam pověřen vedením vyšetřovací komise.

K §u 7. Paragraf tento obsahuje jednak přechodná ustanovení nutná vzhledem k tomu, že je úmyslem vlády moci přispěti k náhradě všech škod, které výtržnostmi nastaly od doby vzniku československé republiky, jednak výslovné vytčení, že zákonem tímto nejsou nikterak tangovány dosavadní závazky státu k náhradě škody.

Po stránce formální se navrhuje, aby osnova zákona byla přikázána výboru finančnímu a právnímu k podání zprávy do 4 týdnů.