Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Zákon ze dne 7. října 1919. č. 541 sb. z. a n., jímž upravují se poměry státních zaměstnanců, jakož i zaměstnanců v podnicích a fondech státem spravovaných, mění článkem II. § 5., čl. II. § 3. a čl. III. § 2. zákona ze dne 19. února 1907, č. 34 ř. z., jakož i § 1., odst. 2., zákona ze dne 24. května 1906, č. 105 ř. z., tím, že do základu pro vyměření pensijních požitků civilních státních úředníků a státních zaměstnanců, patřících do kategorie podúředníkův a sluhů započítává 50% místního přídavku pro Prahu příslušného stupně platu, resp. že úředníkům IV. až lI. hodnostní třídy, požívajícím činnostního přídavku, započítává do základů pro vyměření pensijních požitků částku K 3000.-.

Tím uvedena byla do běhu celá otázka novelisace dosavadních odpočivných zařízení státních zaměstnanců, vyžadující naléhavě svého luštění. Současně však také znovu vynořila se otázka tak zv. staropensistů, t. j. otázka úpravy požitků všech před provedením prvního zákona, t. j. před 1. zářím 1919 na odpočinek odešedších, státních zaměstnanců nebo pozůstalých po takových zaměstnancích. Otázka staropensistů byla jak známo přechodně a prozatímně luštěna tohoto roku už jednou Národním shromážděním československým. Stalo se tak ve dvou dílech. Jednou zákonem ze dne 15. května 1919, č. 260 sb. z. a n., kterýmžto zákonem povolen byl příplatek k pensím a provisím zaměstnancům odcházejícím na odpočinek od 1. října 1918 (včetně) v obnosu 50% první třídy drahotního přídavku dotyčného zaměstnance a po druhé resolucí - k tomuto zákonu přidruženou, N. S. přijatou a nařízením vlády ze dne 8. srpna 1919. č. 484 sb. z. a n., provedenou - na základě které povolen byl všem staropensistům odešedším na odpočinek před 1. říjnem 1918 s platností od 1. října 1918 měsíční příplatek 50 K, odstupňovaný podle stanov dotyčných fondů pro vdovy a sirotky.

Úpravou, příp. novelisací stávajících předpisů pensijních (provisijních) na podkladě nové základny pensijní, bylo proto nutno znovu a trvale upravit i požitky staropensistů, což státi se má přiloženým zákonem.

Zákon sám i když nemohl vypadnouti k úplnému uspokojení všech staropensistů, z nichž jmenovitě ti, kteří náleželi do nejnižších tříd požitků, prodělali zvláště během války přímo muka nesnesitelná, přece jenom znamená, najmě pro poživatele nejmenších pensí či provisí, poměrně značné přiblížení se k změněnému existenčnímu minimu, jemuž ovšem staré výměry požitků byly zvláště v nižších třídách hotovým výsměchem.

§ 1. zákona stanoví totiž, že veškeré pense či provise státních zaměstnanců a jich pozůstalých mají býti zvýšeny o 80%, nejméně však o 1000 K a nejvýše o 2400 K pro zaměstnance; nejméně o 700 K a nejvýše o 1600 K pro vdovy po těchto; nejméně dohromady 350 K a nejvýše 1600 K pro sirotky oboustranné a konečně nejméně pro každého sirotka bez otce 140 K a nejvýše 320 K dohromady pro všechny sirotky ne více než 1600 K.

Zvýšení zaopatřovacích požitků pro všechny sirotky dohromady ovšem nesmí nikdy přesahovati zvýšení,které by z tohoto titulu náleželo, nebo náleží matce.

Jelikož některým požitkům dány byly už kdysi různé běžné dary a přídavky z milosti, bylo nutno k vůli stejnému nakládání takové přídavky a dary vpočítati do zvýšení požitků tímto zákonem prováděným.

Současně s touto úpravou přídavků ruší se ustanovení shora citovaného zákona z 15. května 1919, č. 260 sb. zák. a nař., t. j. zastavuje se další výplata příplatku 50% částky první stupnice drahotního přídavku pro ty, kdož odešli na odpočinek po 1. říjnu 1918. Stejně tak ruší se i dříve zmíněný příplatek 50 K měs. s platností od 1. října 1918 povolený všem zaměstnancům, kteří odešli na odpočinek před 1. říjnem 1918, a příplatky na zaopatřovací požitky vdov a sirotků z téhož titulu vzešlé, jsouc nahražovány zvýšením těchto požitků podle § 1. tohoto zákona.

§ 2. který stanoví další vyplácení nezkrácených měsíčních přídavků drahotních a čtvrtletních výpomocí nákupních, zvyšuje dále příjem staropensistů tím způsobem, že po vzoru aktivních zaměstnanců vyměřuje drahotní přídavek obnosem K 400 také pro manželku staropensisty a současně zavádí i drahotní příplatky pro děti staropensistů ve výši drahotních příplatků na děti náležejícím již nyní vdovám, t.j. obnosem 288 K ročně pro děti úředníků (učitelů) a 192 K pro děti ostatních zaměstnanců.

Ustanovením tímto napravována jest tíživá nespravedlnost, jež se nepromyšleným luštěním otázky drahotních přídavků ve starém Rakousku umístila v tomto sociálním opatření. Zatím co u aktivních zaměstnanců uznána byla potřeba drahotních přídavků na manželku i děti, u pensistů se přes tuto nutnost stále přecházelo. Tak konečně došlo k případům, že vdova pensisty po smrti svého muže měla-li více dětí s nárokem na drahotní přídavky sirotků, měla přes nízké výměry požitků, vyšší příjmy, než za života svého manžela a živitele. Opatření příplatku drahotního na manželku a děti znamená proto nejenom zvýšení příjmů staropensistů přes dobu mimořádných poměrů, nýbrž jest současně aktem spravedlivějšího rozvržení drahotních přídavků vůbec.

Nárok na tento příplatek na ženu a děti, i zánik tohoto nároku musí staropensisty řádně ohlásiti, an jinak nebudou jim výplaty z příplatků vzešlé vyměřeny. Toto obmezení bylo nutno, poněvadž v našich úřadech není evidence rodinných příslušníků pensistů.

§ 3. předloženého zákona stanoví minimum zvýšení odpočivných a zaopatřovacích požitků pro bývalé členy pensijních a provisijních ústavů drah státních a sestátněných o 20% vyšší, než jak jest navrženo v § 1. tohoto zákona.

Toto zvláštní opatření pro železniční zaměstnance jest nutné z následujících důvodů:

Převážné většině železničních zaměstnanců bylo za starého režimu znemožňováno státi se členy provisijních fondů v prvém desítiletí služebním. Velká část zaměstnanců starého režimu, nebyla přes dlouholeté svoje služby členy starobního a invalidního pojištění vůbec. Severní dráha cís. Ferdinanda, česká severní dráha, severoněmecká a jihoseveroněmecká spojovací dráha neměly pro provisorní personál před sestátněním těchto drah vůbec žádných fondů pojišťovacích. U kmenových linií pak zhusta byli dělníci se svými žádostmi o přijetí do provisijního fondu tak dlouho odmítáni, až překročili 35. rok svého věku a pak už vůbec nebyli za členy provisijního fondu přijati, jsouce po 30- až 40leté službě odkázáni na tak zv. běžný dar z milosti, který obnášel 40% nároků provisijních; ba byla i celá řada zaměstnanců, kteří byli jmenováni definitivními, ale pro pokročilé stáří nebyli vůbec přijati do pensijního fondu, jsouce odkázáni rovněž na běžný dar z milosti, obnášející 50% nároků pensijních.

Vedle toho všeho jest průměrné členství v pensijních a provisijních fondech železničních zaměstnanců na základě vysilující služby železniční mnohem nižší, než u státních zaměstnanců. O tomto nepříznivém poměru pensistů a provisionistů podává nejlepší svědectví následující tabulka, zpracovaná na základě oficielních dat z desetiletí 1901-1910, ze které vysvítá, jak nízkých pensijních či provisijních požitků železniční zaměstnanci docilují.

Jak vidno zejména z poslední kolony této tabulky, musí býti tento velice nepříznivý poměr u železničních zaměstnanců oproti zaměstnancům státním, kteří vykazují nepoměrně vyšší průměr dosloužených let opravňujících k plné pensi - aspoň o něco málo příznivější opatřením pro první vyrovnán. Při posouzení příčin, které k témuž vedly, jistě bude všeobecně uznáno, že toto opatření jest opravdu nejvýše spravedlivé.

Z důvodů v předcházejícím uvedených, bylo také nutno při úpravě požitků staropensistů bráti ohled i na ty, kdož požívají na místo řádného odpočivného či zaopatřovacího požitku t. zv. běžné dary z milosti. Jedná se zde ovšem v řadě prvé o takové běžné dary z milosti, jakých požívají z důvodů z předu uvedených železniční zaměstnanci. Státně zřízenecký výbor uvažoval ale při této kapitole i o takových darech z milosti, vlastních zaměstnanců státních a jich pozůstalých, jež poskytnuty byly za starého režimu aktem císařským a po převratu poskytovány jsou zvláštním aktem presidenta republiky a doporučuje vládě, aby tam, kde jsou dány podmínky - t. j. kde dar nebyl přiznán jako "jednou pro vždy" (podle starého stylu "Eine einmalige Gnadengabe"), nýbrž kde dar z milosti je běžný, t. j. vyplácí se měsíčně či ročně a kde na př. předcházela nejméně desetiletá služba či práce ve službách státu - tyto dary z milosti i u ostatních zaměstnanců státu či podniků státních a fondů obmýšleny byly v § 3. předposlední odstavec označeným zvýšením. Ostatně jest ústřednímu úřadu dána možnost i zde činiti při zvláště pozoruhodných případech výjimky na prospěch postižených.

Na základě tohoto ustanovení zvyšují se běžné dary z milosti o 80% nejméně však o 800 K pro zaměstnance, o 560 K pro vdovy po těchto a o 280 K příp. 112 K pro oboustranné příp. pro sirotky bez otce. Ovšem nejvyšší obnosy, t. j. 2400 K pro zaměstnance, 1600 K pro vdovu atd. zůstávají i zde v platnosti, ač bude existovati velice málo případů, kde by běžná pense z milosti dosahovala vůbec těchto nejvyšších obnosů.

Při tom nutno přihlížeti k následujícím případům: Podle předpisů, platných až do 1. září 1919 pro přiznání běžné pense z milosti železničním zaměstnancům, odpočítává se z této pense případně vyměřená úrazová renta plným obnosem. To znamená, že jakmile úrazová renta se rovná příslušné pensi z milosti, nebo tuto převyšuje, nevyplácí se poslední. Aby ale pro takto postižené zachráněn byl nárok na drahotní přídavek, byla v takových případech úrazová renta počítána za běžnou pensi z milosti, na kterou byl pak drahotní přídavek vyměřen a vyplácen. (Výn. rak. min. žel. z 21. prosince 1917. č. 52.034. Prováděcí předpisy k čl.II.,HI.a IV.).Tentýž postup bude zachován i při výměře zvýšení běžných darů z milosti ve smyslu § 3., odst.3. tohoto zákona.

§ 4. započítává úrazovou rentu do zvýšení požitků, jakmile by odpočivné (zaopatřovací) požitky, spolu s rentou a tímto zvýšením požitků obnášely více než půldruhonásobek maximálních sazeb v odst. 1. § 1. t. z. uvedených. Tedy: Kdyby mělo na př. dnešní odpočivné zaměstnance obnášeti 1600 K a úrazová renta 2000 K, byl tak docílen půldruhonásobek maxima (2400 K + 1200 K= 600 K) a nebude zde vyměřeno žádné zvýšení odpočivného. Zrušení nároků na zvýšení odpočivného může býti také pouze částečné, t. j. zvýšení může býti také pouze obmezeno

Na př. v tomto případě:

Bude proto zvýšení požitků zkráceno o obnos 400 K, takže na místo 1600 K obdrží dotyčný pouze o 1200 K zvýšené odpočivné, t. j. na 3600 K zvýšený svůj příjem.

Nebo v případě vdovy po železničním zaměstnanci, která ač má vdovskou pensi i rentu, přece obdrží svůj požitek zaopatřovací zvýšen o celý nejmenší obnos 840 K;

Jelikož zde nebyl rentou překročen půldruhonásobek nejvyššího zvýšení (1600 K + 800 K = 2400 K) bude zvýšení pense provedeno v plné míře předpisů t. z.

Čili: Z nároků z tohoto zákona vyplývajících, vyplácen bude ze zvýšení požitků tam, kde jest současně pense (provise) a úrazová renta pouze onen obnos, který nepřekročuje půldruhonásobek nejvyššího zvýšení v § 1.,odst.1. t. z., označeného. Tímto půldruhonásobkem jest u zaměstnance 3600 K, u vdovy 2400 K a u sirotků bez otce 480 K a u oboustranných sirotků dohromady 2400 K.

Zde dlužno poznamenati: Kdyby měla v takovýchto případech býti později snad snížena úrazová renta zaměstnance, bude mu přirozeně takto ušlý díl renty doplněn na označený půldruhonásobek ve smyslu § 1., odst. 1. t. z.

V případech, kde bude renta úrazová vůbec odebrána a vznikne ve smyslu § 1., odst. 1. t. z., nárok na zvýšení pense až příp. o obnos nejvyšší, ztrácí dříve platné obmezení půldruhonásobkem maxima své oprávnění a může býti požitek odpočivný zvýšen až k nejvýše přípustnému obnosu zvýšení bez ohledu na tento půldruhonásobek.

Totéž platí u sirotků, kteří dosažením 15. roků svého věku ztrácejí nárok na příspěvky na výchovu z úrazového pojištění, jichž požitek zaopatřovací ale má dále platnost.

§ 1., odst. 4. t. z., doplněný § 4. by ale těžce hřešil na těch, kdož mají dnes pense a úrazové renty dohromady tolik, nebo více co obnáší půldruhonásobek maxima. A sice by na ráz ztráceli všichni, kdož odešli na odpočinek s datem před 1. zářím 1919 prozatímní příplatky,.které jim byly zákonem ze dne 15. května 1919, č. 260 sb. z. a n., a nařízením vlády republiky československé ze dne 8. srpna 1919, č. 484 sb. z. a n., poskytnuty. Na místo očekávaného zlepšení při definitivní úpravě požitků, ztratili by tak postižení, kteří odešli na odpočinek po 1. říjnu 1919 příplatky 622 K až 1236 K, a ti, kdož odešli na odpočinek před 1. říjnem 1918, ztráceli by jednotný obnos 600 K ročního příplatku. Aby zabráněno bylo tomuto poškození, muselo býti k § 4. připojeno ustanovení, jež těm, kdož by jinak na základě prvního dílu tohoto paragrafu tímto zákonem nejenom ničeho nezískali, nýbrž naopak ztratili ještě příplatek prozatímně poskytnutý, zajišťuje aspoň tento příplatek.

Účelem tohoto zákona jest zvýšením požitků staropensistů přizpůsobiti příjmy těchto drahotním poměrům, jak se tyto pravděpodobně ustálí v normálních poměrech nejbližší budoucnosti. Z tohoto hlediska vychází zákon o úpravě platů státních zaměstnanců, který se snaží docíliti průměrné zvýšení existenčního minima (Standard of life) o 100%. Tato snaha přenáší se i na starobní a zaopatřovací požitky těch, kdož od platnosti této úpravy (1. září 1919) odchází na odpočinek a musí logicky býti přenesena i na staropensisty, má-li býti dosaženo aspoň v rámci možnosti sociální spravedlnosti. Proto bylo zde stanoveno minimum i maximum zvýšení požitků. Toto opatření znamená ve stupnicích nejnižších zvýšení místy i nad 200%, pohybuje se u dosavadních požitků 1000 až 2400 K u zaměstnance na 100% a klesá u požitků nad 2400 K zvolna pod 100% až na 12% nejvýše stanoveného odpočivného 20.000 K načež se ztrácí vůbec. Tím, že na 2400 K pense poskytuje se ještě plných 100%, bylo nutno takto dosaženou sumu 4800 K nechat co možná dosáhnouti i tam, kde dosažen jest půldruhonásobek 3600 K složením tímto zákonem zvýšeného odpočivného a renty úrazové dohromady a to děje se ponecháním starších příplatků nahoře uvedených.

Půldruhonásobek maximální sazby byl při tomto obmezeni zvýšení stanoven z různých vážných důvodů. Jako nebylo na jedné straně možno osmdesáti či stoprocentní zvýšení požitků nechat bez obmezení působit směrem dolů i směrem nahoru, nebylo také možno příjemce značné úrazové renty stavět do příznivější situace než ty, kdož mají vyměřeny pouze nižší požitky starobní či invalidní. Jednoduché osmdesáti či stoprocentní zvýšení požitků znamenalo by ponechati i do budoucna v těžké bídě právě ty, kdož při nízkých pensích či provisích po celou válku nejvíce trpěli. Na druhé straně by ale takové zvýšení u pensí nejvyšších, jež dovolovaly příjemcům i v době mimořádné drahoty jakž takž uhájiti slušný život, znamenalo zdvojnásobení příjmů, které by se - právé s ohledem na ony požitky, jež přes toto zvýšení stále ještě zůstanou velice nízké - těžko dalo z hlediska sociálního zdůvodnit.

K § 5. t. z. nutno podotknouti, že týká se aktivních zaměstnanců státních drah, kteří až dosud platili členské příspěvky do pensijních či provisijních fondů, ač za ostatní zaměstnance státní po dobu mimořádných poměrů platil pensijní příspěvky stát.

Tato úleva nebyla by stejně spravedlivě rozdělena nějakým jednotným ustanovením pro veškeré železniční zaměstnance, jelikož ani práva těchto zaměstnanců nejsou rovná.

To jest: Služební kategorie jízdního personálu strojního a vlaky provázejícího, jakož i personálu při seřaďování posunování) vlaků mají výhodnější počítání služebních let do pense či provise, neboť se jim služba v těchto zaměstnáních ztrávená počítá půldruhonásobně do nároků odpočivných. Naproti tomu ovšem platí také půldruhonásobné příspěvky. Proto předpisuje těmto kategoriím § 5., aby vedle správou železniční k placení převzatého všeobecného jednotného příspěvku, ze svého připlácely tolik, oč jich nárok na zaopatření příznivější se zvyšuje než nárok kategorií ostatních.

§ 6. zmocňuje vládu, aby v dané době, t. j. až poměry drahotní upraví se tak, aby nebylo dále třeba drahotních přídavků na pense převzetí placení pensijních příspěvků, kolků a daní, tato opatření jako přechodná změnila nebo zrušila.

§ 7. se zmocňuje vláda, aby ve vhodné době upravila požitky pensistů i dary z milosti podle uherského systému na Slovensku vyměřené v duchu tohoto zákona.

§ 8. snaží se pomoci všem těm zaměstnancům na odpočinku a jich pozůstalým, pro které výplatu požitků odpočivných a zaopatřovacích převzal československý stát. K tomuto paragrafu usnesena byla státně zřízeneckým výborem přiložená resoluce II.

§ 9. zajišťuje výslovně výplatu nových požitků odpočivných a opatřovacích podle zák. č. 541, ze dne 7. října 1919, také pro ty, kdož byli dáni na odpočinek dnem 31. srpna 1919 a při přísném výkladu platností citovaného zákona od 1. září 1919 ztráceli by nároku na příznivější výměru svých požitků. To týká se hlavně učitelů kteří, jsou po pravidlu překládáni na odpočinek s datem 31. srpna a kteří při doslovném výkladu zákona by nároku na nové výhody pensijní neměli.

Státně zřízenecký výbor pojednával velice zevrubně také otázku zaopatření družek života zaměstnanců staropensistů, příp. po těchto pozůstalých družek života, jakož i zaopatření dětí s družkou takovou splozených, dále projednával také otázku zaopatření vdov po zaměstnancích, s nimiž tito vešli v manželství, či ve společnou domácnost, když už nenalézali se ve službě aktivní. Výsledkem tohoto jednání jest státně zřízeneckým výborem schválená navrhovaná následující

Vláda se vyzývá, aby družkám života státních zaměstnanců a zaměstnanců státních drah, kteří vstoupili před počátkem tohoto zákona do výslužby nebo zemřeli, jakož i dětem, které byly s družkou takovou splozeny, dále manželkám a dětem v § 5. poslední odst. resp. v § 9. a) zmíněným, poskytnuty byly, pokud jsou u těchto družek, manželek a dětí splněny ostatní podmínky § 5., odst. 2., § 8., odst 2., novelovaného pensijního zákona dary z milosti až do výše řádných vdovských pensí a příspěvků na výchovu.

Na konec nutno sděliti, že se státně zřízenecký výbor velice podrobně zabýval jednáním o tom, jak bylo by možno zameziti tomu, aby se výhod tohoto zákona, který má pomáhati hlavně nejchudším z chudých, zmocnili lidé, kteří přeloženi byli z různých příčin na odpočinek v plné síle a tvořivosti a v soukromých podnicích ku svým velkým pensím vydělávají ještě velké sumy peněz.

Jelikož nemohla pro nedostatek pohotových podkladů tato otázka býti rozhodnuta, byly vyzváni zástupcové vlády k tlumočení žádosti státně zřízeneckého výboru, aby vláda v nejkratší době předložila návrh na úpravu této otázky.

V následujícím resoluce k § 8. t. z.:

Důsledkem osamostatnění československé měny a přerušení platebních styků se státy vzniklými na území býv. Rakousko-Uherska se stalo, že v území republiky Československé bydlící příjemcové odpočivných a zaopatřovacích požitků splatných v území býv. Rakousko-Uherska mimo území československé republiky, požitků těchto buďto vůbec nedostávají nebo dostávají je v relaci pevně určené nebo danému kursu československé koruny přiměřené, t. j. dostávají z řečených požitků vzhledem k všeobecně vyššímu kursu československé koruny jen kursu přiměřenou část nominálu.

Výbor státně zřízenecký vybízí vládu, aby až do úpravy těchto poměrů zařadila ve prospěch těchto požívatelů odpočivných a zaopatřovacích požitků do rozpočtu přiměřenou částku, z níž by bylo jednak poskytovati zálohy na pense (zaopatřovací požitky), jsou-li řádně prokázány a požívají-li dostatečné jistoty, jednak doplňovati peníz u nás na pensi (zaopatřovací požitek) vyplacený na nominal požitků v československých korunách nebo aspoň na část rozdílu mezi penízem skutečně vyplaceným a nominálem, kteroužto část by bylo určiti procentem stoupajícím obráceným poměrem k nominálu pense.

Správu tohoto kreditu bylo by svěřiti ministerstvu sociální péče; toto pak nechť odevzdá ministerstvu železnic část jeho, určenou dohodou mezi těmito ministerstvy, do správy za účelem poskytování pomoci poživatelům odpočivných a zaopatřovacích požitků z řad zaměstnanců železničních podniků sloužících veřejné dopravě.

Výbor státně zřízenecký vybízí dále vládu, aby se přičinila, by příjemcům odpočivných a zaopatřovacích požitků plynoucích ze služebního poměru k samosprávným a jiným nuceným zájmovým svazkům a institucím, dále ku korporacím sloužícím veřejné správě, jakož i k náboženským společnostem zákonem uznaným byly požitky tyto vzhledem k úpravě odpočivných a zaopatřovacích požitků státním zaměstnancům přiměřené zvýšeny.

Státně zřízenecký výbor odporučuje, aby zákon i obě resoluce Národním shromážděním československým byly schváleny.

připojuje se se souhlasem ke správě výboru státně zřízeneckého, ačkoliv s politováním konstatoval, že zákonem bude staropensistům-profesorům velmi málo pomoženo.

Odpočivné požitky státních úředníků, státních učitelů, dále státních zaměstnanců, náležejících do kategorie sluhů (podúředníků a sluhů), a odpočivné požitky mužstva a kancelářských sluhů u četnictva, pokud osoby ty vstoupily do výslužby před 1. zářím 1919, a zaopatřovací požitky pozůstalých po těchto zaměstnancích a po takovýchto zaměstnancích zemřelých v činné službě před 1. zářím 1919 zvýšují se o 80%. Zvýšení to však nesmí činiti u zaměstnanců méně než 1000 K a více než 2400 K, u vdov méně než 700 K a více než 1600 K, u oboustranně osiřelých sirotků dohromady méně než 350 K a více než 1600 K a u sirotků bez otce pro každého z nich méně než 140 K a více než 320 K, u všech těchto sirotků dohromady pak více než 1600 K.

Zvýšení pro všechny sirotky dohromady nesmí přesahovati zvýšení, jež náleží, nebo by náleželo matce.

Do tohoto zvýšení započtou se dary a přídavky z milosti k odpočivným a zaopatřovacím požitkům povolené.

Zákon ze dne 15. května 1919, čís. 260 Sb. z. a nař. a nařízení vlády republiky československé ze dne 8. srpna 1919. č. 484 Sb. z. a nař. se zrušují.

Po dobu mimořádných poměrů, způsobených válkou, budou se dále vypláceti drahotní přídavky, pokud se týče nebudou se konati srážky podle nařízení býv. min. financí ze dne 11. září 1918, č. 334 ř. z. (měsíční) a podle nařízení býv. min. financí ze dne 19. listopadu 1917, č. 450 ř. z. (čtvrtletní), jakož i podle zvláštních pravidel k těmto nařízením vydaných.

Vedle drahotních přídavků měsíčních povolují se státním zaměstnancům na odpočnku zvláštní příplatky pro manželku a pro nezaopatřené děti podle těchto zásad:

1. Příplatek náleží pro děti jen, pokud by měly po smrti zaměstnancově právo na příspěvek na výchovu nebo na pensi sirotčí.

2. Příplatek činí ročně pro manželku 400 K a pro každé dítě, náleží-li zaměstnanec do kategorie úředníků (učitelů) 288 K, u ostatních kategorií 192 K a nesmí pro manželku a všechny děti dohromady přesahovati drahotní přídavek zaměstnancův.

3. Požadavek tohoto příplatku, jakož i zánik požadavku toho musí oprávněný ohlásiti.

Částky, jež by zaměstnanec na těchto příplatcích přijal bez oprávnění, srazí se s jeho odpočivného.

Ustanovení § 1 a 2 platí obdobně i pro požívatele odpočivných a zaopatřovacích platů, jež plynou z pensijních neb provisijních ústavů drah státních a sestátněných, leč s výhradou, že nejmenší zvýšení odpočivných a zaopatřovacích požitků činí o 20% více, než uvedeno v § 1 a odpočivné a zaopatřovací požitky i se zvýšením nesmí činiti u zaměstnance více než 22.400 K, u vdovy více než 7600 K, u oboustranných sirotků dohromady více než 7600 K a u každého sirotka bez otce více než 920 K a u všech těchto sirotků dohromady více než 7600 K.

V případech, kde požitky pozůstalých se řídí podle odpočivného požitku mužova, vyměří se zvýšení zaopatřovacích požitků pozůstalých na podkladě původních (nezvýšených) odpočivných požitků mužových.

Podle týchž pravidel, jako řádné odpočivné a zaopatřovací požitky, zvyšují se i běžné dary z milosti, zastupující řádné odpočivné a za opatřovací požitky, s omezením, že nejmenší zvýšení činí o třetinu méně, než nejmenší zvýšení podle odstavce prvého.

Ministerstvo železnic může tyto výhody rozšířiti i na příjemce darů z milosti, plynoucí z mimořádného podpůrného fondu nemocenské pokladny.

U zaměstnancův a jejich pozůstalých, kteří vedle odpočivných (zaopatřovacích) požitků berou úrazovou rentu, započte se do zvýšení úrazová renta, pokud by odpočivné (zaopatřovací) požitky spolu s rentou a se zvýšením činily více než 1 1/2 násobek maximálních sazeb v § 1. odst. 1. uvedených, leč s výhradou, že se jim musí dostati vedle renty zvýšení aspoň ve výši přídavku, jež jim dosud náležely podle zákona ze dne 15. května 1919, čís. 260 Sb. z., a nař., a nařízení vlády republiky československé ze dne 8. srpna 1919, čís. 484 Sb. z. a nař.

Po dobu nynějších mimořádných poměrů převezme i za zaměstnance státních drah placení příspěvku do pensijních (provisijních) fondů stát.

Zaměstnanci však, kteří podle pensijních (provisijních) stanov státních drah a dodatečných pravidel k nim vydaných, mají nárok na 1 1/2 násobné započítání služebních let, platí po tu dobu pensijní (provisijní) příspěvek ve výši 3,5 % pensijní základny.

Vláda se zmocňuje, aby přídavky v § 2 uvedené ve vhodné době podle drahotních poměrů snížila, po případě zrušila, jakož i aby zrušila ustanovení o převzetí placení pensijních příspěvků, daní a kolkového poplatku z kvitancí.

Vláda se zmocňuje, aby podle tohoto zákona upravila ve vhodné době pensijní požitky (dary z milosti) bývalých státních zaměstnanců (zaměstnanců státních drah) systému uherského na Slovensku a jich pozůstalých.

Výhody tohoto zákona náleží jen osobám, jichž odpočivné a zaopatřovací požitky byly převzaty státem československým. Až do konečné úpravy této otázky mohou býti tyto výhody poskytnuty též těm, o jichž převzetí nebylo dosud rozhodnuto, pokud jim stát československý odpočivné a zaopatřovací požitky vyplácí.

Státním zaměstnancům, kteří dnem 31. srpna 1919 odešli do výslužby, a pozůstalým po těchto zaměstnancích, jakož i pozůstalým po zaměstnancích v srpnu 1919 za činné služby zemřelých, budou odpočivné a zaopatřovací požitky vyměřeny podle služebních požitků stanovených zákonem ze dne 7. října 1919, čís. 541 Sb. z. a n. a podle předpisů zákona ze dne............., i mají nárok na všechny výhody těchto pensistů.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. září 1919.

Provedením zákona pověřují se všichni ministři.