Ze všech obyvatelů žďárských
(4000) jest nejméně 2000 osob rodin dělnických,
neboť Žďár jest město s velikým
průmyslem. Jsou zde dvě parní cihelny, parní
pila, elektrárna, papírna, tírna, škrobárna,
lihovar, dále 8 továrních podniků
obuvnických, nečítáme-li několik
menších podniků obuvnických, jež
nezaměstnávají méně než
20 dělníků.
Počet státních zaměstnanců
je rovněž dosti veliký na 4000ové město:
u soudu 7, u berního úřadu 5, u dráhy
102, učitelstva 24, pošty 14, u finanční
stráže 1, četnictva 4, celkem 157 státních
zaměstnanců, nepočítaje soukromé
úřednictvo peněžních ústavů,
tovární a u notářství.
Tím vším je zde více než polovice
obyvatelstva, která musí všechno koupiti. Okres
sám, až na brambory, je passivní, je nutno
i v míru všechno přivézt a je zde nepoměrně
dráže než v Brně.
Příkladem jen některé věci:
1 kg zelí, který na Čáslavsku byl
po 18 h, od zelenářky ve Žďáře
koupen byl už 1.60 K. Švestky trhané se stromů
po 30 h, jsou zde za 2.60 K až 3.20 K. I vajíčka,
drůbež, jsou stejně drahá, ne-li dražší
než v Brně. Není zde totiž trhů
týdenních na potraviny a nedostaneme hospodářských
produktů přímo od producenta, nýbrž
teprve od překupníků a z podomního
obchodu. A tak platíme dnes za máslo 48 K, za kuře
zabité, ve váze 30 dkg 8 K. Vepřové
maso, jež v Brně se prodává za 22 K,
je zde za 26-32 K.
Střední školy zde není. Netřeba
snad dokazovati, jak drahé jsou studie dětí,
jež nutno dáti jinam.
Bytová nouze je stejně veliká. Státní
zaměstnanci tísní se zde v kuchyni a jsou
šťastni, seženou-li kuchyň a pokoj.
Jak vidno, jsou drahotní poměry ve Žďáru
v každém směru horší než kdekoli
jinde a platy nikterak nestačí na krytí nejnutnějších
životních potřeb. Z těchto důvodů
navrhují podepsaní:
Město Žďár na Moravě budiž
zařaděno do vyšší třídy
aktivních přídavků.
Ve směru formálním budiž tento návrh
přikázán státně zřízeneckému
výboru.