Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Finanční správa může podle ustanovení tohoto zákona žádati a vymáhati zajištění dávky z majetku.

Bližší úprava dávky z majetku, která se ustanoveními tohoto zákona, zejména co do osobní a věcné povinnosti k dávce, se jmění dávky prostého a výše dávky, nijak nepředbíhá, vyhrazuje se zákonu pozdějšímu.

Usoudí-li berní správa, že by vybrání dávky z majetku, jež bude svého času předepsána, bylo pravděpodobně ohroženo, uloží straně písemným, ihned proveditelným příkazem, aby dávku z majetku až do jejího zapravení zajistila do částky v příkazu uvedené.

Zajišťovací částka budiž stanovena při čistém jmění podle stavu dne 1. března 1919

čistého jmění.

Čistým jměním rozumí se hodnota předmětů majetkových, podrobených soupisu podle zák. ze dne 25. února 1919, čís. 84 sb. z. a n., a ze dne 27. června 1919, čís. 369 sb. z. a n., a příslušných nařízení, po srážce dluhů a břemen, podle stavu dne 1. března 1919.

Sraziti se smějí jen dluhy a břemena, která jsou s majetkem soupisu podrobeným v hospodářské souvislosti. Způsob zajištění bude vládním nařízením blíže označen.

Výše požadované jistoty není pro budoucí uložení dávky samé nijak závazná.

Zajišťovací příkaz může býti proveden řízením správním nebo soudním; průkazu nebezpečí není třeba.

K návrhu berní správy povolí exekuční soud na základě příkazu co do částky v něm uvedené exekuci zajišťovací až do zapravení dávky z majetku.

Výše čistého jmění zjistí berní správa buď na základě úředních pomůcek, nebo výslechem aspoň dvou znaleckých důvěrníků. Není-li se obávati zvláštního nebezpečí, budiž dána straně krátká lhůta, aby prokázala čisté jmění.

Vydati zajišťovací příkaz jest příslušna berní správa, v jejímž obvodě strana má bydliště (sídlo) nebo se zdržuje, nebo má domovské právo (§ 176., odst. 3., zák. o os. daních), jinak berní správa, v jejímž obvodě se nalézá majetek, nebo největší část majetku.

Proti zajišťovacímu příkazu, může vyzvaný podati do 30 dnů rekurs k zemskému finančnímu ředitelství, na Slovensku ke generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě, v Přikarpatské Rusi k finančnímu oddělení civilní správy v Užhorodě; podání rekursu neodnímá zajišťovacímu příkazu účinnosti.

Nerozhodne-li odvolací úřad o rekursu do 3 měsíců, ztratí jistota na základě zajišťovacího příkazu poskytnutá či vymožená platnost.

Stížnost k nejvyššímu správnímu soudu proti rozhodnutí odvolacího úřadu není přípustna.

K dobrovolnému zrušení společnosti nebo k její přeměně v jinou právní formu (na př. změna společnosti s obmezeným ručením v akciovou společnost, nebo naopak) jest zapotřebí svolení berní správy, příslušné k vyměření dávky. Do odepření jmenovaného svolení možno si stěžovati do 8 dnů k zemskému finančnímu úřadu.

Nabyl-li někdo podniku po vyhlášení tohoto zákona., ručí za dávku z majetku, která bude dřívějšímu majetníku předepsána potud, pokud jest vydobytí dávky převodem podniku u posavadního majetníka ohroženo.

Práva a povinnosti, které tento zákon ukládá berním správám, konají na Slovensku a v Přikarpatské Rusi finanční ředitelství.

Provésti zákon, jenž nabývá účinnosti dnem vyhlášení, ukládá se ministru financí a ministru spravedlnosti.

Vláda zamýšlí podati návrh zákona o dávce z majetku.

I když se splní naděje, že ústavní projednání řečené osnovy, třeba obsáhlé, bude provedeno rychle, nutno přece jen uvážiti, že uplyne nějaká doba, než berní správy, již dosavadními úkoly přetížené, budou celý obtížný zákon o dávce z majetku ovládati tak, aby mohly počíti s jeho praktickým prováděním. Aby stát nebyl tak dlouho vydán nebezpečí, že nepoctiví poplatníci zatím budou nerušeně moci svým jměním nakládati způsobem, jenž pozdější vydobytí dávky zmaří neb aspoň podstatně ztíží, jest třeba zajištění dávky vzíti v úvahu už nyní. Toto zákonné opatření jest tím naléhavější, čím více lze očekávati, že debatami, časopiseckými rozhovory, návrhy zájmových skupin a přednáškami o výše řečené osnově v nejvyšší míře se zjítří snahy nepoctivých poplatníků po ukrytí a rozptýlení poplatného jmění.

Obsah navrhovaného zákona odpovídá celkem zajišťovací instituci zavedené zákonem o dani z válečných zisků, které bylo v našich zemích za války ovšem velmi zřídka užíváno, ale která se (zejména v býv. Dolních Rakousích) velmi dobře osvědčila.

Ustanovení 2. odstavce § 7. má účelem, aby poplatník, jenž se proti zajišťovacímu nutno, ponecháván v nejistotě, zůstane-li zajišťovací příkaz v platnosti čili nic. Stanoviti lhůtu kratší bylo by nebezpečno, protože jsou finanční úřady zatíženy mnohými jinými spěšnými pracemi.

Jinak jest ustanovení § 7. zcela obdobné § 35. zákona o válečné dani ze dne 16. února 1918, čís. 66 ř. zák.

Obmezení stěžovacího práva k Nejvyššímu správnímu soudu (§ 7) lze odůvodniti tím, že jde pouze o prozatímní zajišťování dávky z majetku; poplatníku bude však volno, až svého času bude dávka z majetku vyměřena, podáním stížnosti na Nejvyšší správní soud zájmů svých chrániti.

Ustanovení § 8. jest obdobné § 31. cit. zákona o dani válečné.

Ve směru formálním navrhuje se, aby byla osnova ihned přikázána finančnímu výboru s povinností, aby příštího dne podal zprávu plenu Národního shromáždění.