Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Zamýšleným krajským zřízením mají býti zrušena dosavadní místodržitelství i zemské vlády a i komitáty jako politické úřady II. stolice, a podstatně budou změněna i dnešní okresní hejtmanství jako politické úřady I. instance. Těmito změnami odnímá se státní stavební službě, tvořící dosud součást politických úřadů, dosavadní základ instanční, zvláště v instanci druhé, aniž příslušný návrh o krajských zřízeních pečuje o udržení kontinuity v trvání této veledůležité služby státní správy potřebnými návrhy na budoucí úpravu jejího poměru k zamýšleným úřadům podkrajským a krajským.

Státní stavební služba neměla až dosud zákonného podkladu pro součinnost; vybudování její dělo se výhradně po etapách via facti, a to vždy jen pod nátlakem okamžitých potřeb veřejného života.

Na této cestě dospěla ke své dnešní úpravě, kdy jest v první instanci pro potřebu 147 okresních hejtmanství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku celkem 40 stavebních okresů a v druhé instanci jsou pro tuzemské vlády příslušné tři technické odbory, rozdělené ve tři až osm oddělení podle potřeby, aniž jsou tyto technické okresy a oddělení oprávněny vyřizovati své věci s vlastní odpovědností a korespondovati i v ryze technických věcech mezi sebou aneb s ministerstvem veřejných prací. Veškerá jednání i styky těchto technických oddělení jak u I., tak u II. instance vázány jsou platnými zákony a nařízeními na sprostředkování představeného příslušného politického úřadu I. neb II. stolice.

Je-li ustanovení o nepřípustnosti přímé korespondence technických oddělení mezi sebou a s ministerstvem veřejných prací překážkou včasného a úsporného vyřizování, jest ustanovení o odpovědnosti náčelníka politického úřadu za úřadování jemu přidělených technických orgánů státní služby stavební i ve věcech jemu tak cizích, jako jest správa státních silnic, staveb, budov a státních vodních staveb, přímo protismyslná a příčí se všem platným a uznávaným pojmům o odpovědnosti veřejných úřadů.

Následek tohoto stavu jest patrný v dnešní neurovnanosti technické služby, dále v její těžkopádnosti i nákladnosti.

Potřeba reorganisace a účelné úpravy státní služby stavební jest proto pociťována již drahně let a nechyběly ani pokusy, aby bylo dosaženo nápravy. V bývalém státě byla v roce 1917 připravena předloha zákona, touto úpravou se zabývající.

Její přijetí překazil rozklad říše v roce minulém. Zřízením československého státu, kterým spojeno bylo Slovensko se zeměmi bývalé koruny české, dostává se dosavadní neurovnanost ve státní službě stavební do dalšího přímo povážlivého stavu a nutí k okamžitému odstranění závad, k čemuž nejlepší příležitosti poskytuje doba přítomná, kdy řeší se na novém podkladu celá organisace politických úřadů.

Hledá-li se při sestavování nové organisace státní služby stavební příklad, tu nutno hledati jej u onoho státu, který má tuto službu nejdokonaleji zorganisovanou, totiž u Francie, byť i nebylo možno, a to pro nákladnost a poměrně menší rozlohu státu našeho, říditi se zařízeními tam platnými ve všech podrobnostech.

Technická služba ve Francii zorganisována jest:

1. ministerstvem veřejných prací a 16 generálními inspektory,

2. technickými úřady v departementech 89 počtem,

3. technickými úřady v arrondissementech,

4. technickými úřady speciálními pro velké řeky a průplavy, dále pro námořní přístavy, železnice a Alžír,

5. rozličnými jinými technickými úřady, a to pro generální nivellementy, pro službu hydrografickou a hlášení povodní, pro službu majákovou, pro spec. službu na zkoušení vápen. cementů a malty a konečně službu přidělenců u armádních velitelství (21),

6. technickými attaché u ředitelství drah státních a soukromých společností, ministerstev zahraničí, zemědělství, obchodu a průmyslu, kolonií, vyučování, války, vnitra, námořnictví, státní rady a u jednotlivých,měst incl. Paříž.

Pravomoc ministerstva veřejných prací vztahuje se totiž jak na věci silnic a cest, mostů, řek, průplavů, přístavů a hydrografie, veškerého vyměřování (precisní nivelace), hornictví, technické školství, tak i na železnice, stavby a udržování budov a národních paláců.

Vzhledem na zmenšenou pravomoc československého ministerstva veřejných prací upraven jest návrh zákona jen pro tuto pravomoc a zároveň se hledí i na potřeby našeho obyvatelstva a zařízení dosud se osvědčivší při výkonech státní služby stavební.

Návrh zákona přimyká se v celku k praxi dnes již prováděné stavebními odděleními politických správ, jak zemských, tak i okresních, a to v Čechách, na Moravě i ve Slezsku - částečně podle nařízení přednostů politických úřadů, vydaných ku provádění pokynů, udělených v dřívějších letech ministerstvem veřejných prací, částečně podle dohody sjednané krátkou cestou; v těchto poslednějších případech obyčejně z pohnutek, vyplynulých z přetížení politických úřadů agendami válečnými a vyživovacími. Z těchto důvodů nenaráží ustanovení návrhu zákona v praxi na překážky; ona legalisují pouze faktický stav. Tato skutečnost nese s sebou i výhodu, že návrh zákona nezpůsobí státním financím žádného zatížení ani osobního, tím méně věcného.

Počtu sil technických pracujících pro státní stavební službu v prvé i druhé instanci není zapotřebí rozmnožovati; pokud pak se týká sil účetních a kancelářských, bude jen zapotřebí, aby ony síly, které obstarávají tuto agendu pro státní stavební službu u politických úřadů I. a II. stolice pro veřejné práce, byly přiděleny nově vzniklým úřadům stavebním. Místnosti a kancelářské zařízení státní stavební služby jsou pak skoro vesměs již dnes odděleny od politických správ příslušných instancí.

Není o tom nejmenší pochybnosti, že by tedy i ve finančním směru nově navržená instituce daleko vyvážila náklad, jehož sama bude vyžadovati.

Vrchní vedení všech věcí, týkajících se státní služby stavební, přísluší ministerstvu veřejných prací,

V Praze, Brně a Bratislavě zřizují se státní ředitelství veřejných prací, kterým přísluší vyřizovati věci státní služby stavební v obvodu, přikázaném ředitelství nařízením ministra veřejných prací. V čele ředitelství stojí státní stavební ředitel, podléhající přímo ministru veřejných prací. Jmenování státního stavebního ředitele přísluší presidentu republiku na návrh ministra veřejných prací.

Ředitelstvím veřejných prací podléhají okresní správy veřejných prací, jejichž rozsah působnosti vztahuje se zpravidla na několik politických okresů, dále expositury a místní správy stavební pro určité, přesně vymezené stavební akce povahy přechodné.

Přednosty okresních správ veřejných prací jmenuje ministr veřejných prací k návrhu příslušného stavebního ředitele, správce staveb, - není-li v určitém případu zvláště stanoveno - státní stavení ředitel ve své pravomoci.

Změny obvodů státních ředitelstev a okresních správ veřejných prací, jakož i příslušnost těchto okresních správ k jednotlivým státním ředitelstvím stanoví ministr veřejných prací cestou nařizovací.

Přidělení personálu státní stavební služby a to jak technického, tak účetního i kancelářského stane se zvláštním nařízením ze stavu úřednického, dosud činného v této službě ve svazku politických úřadů.

V obor působnosti státní služby stavební náleží:

I. Všeobecné technické a stavovské věci, otázky organisace státní služby stavební a věci personální,

II. věci staveb budov a správy budov státních,

III. vodní a vodocestné věci, počítaje v to službu hydrografickou a vodního katastru, vyjma věcí meliorační,

IV. věci silnic, mostů a zvláštních konstrukcí, všeobecně-zeměměřičské a říšských hranic,

V. věci strojnické a elektrotechnické, vyjma věci telegrafické a telefonické, dále věci cejchovní, technického zkušebnictví, automobilismu, vzduchoplavby a technicko-živnostenské.

Ve shodě s tímto celkovým rozdělením působnosti státní služby stavební budou zřízena jednotlivá oddělení u státních ředitelství pro veřejné práce; počet a rozsah práce těchto oddělení podléhá schválení ministerstva veřejných prací. Činnost všech oddělení jednoho ředitelství podléhá dozoru příslušného státního ředitele veřejných prací.

Ve všech věcech, vyjmenovaných v § 6., účinkuje okresní správa veřejných prací jako instance I., státní ředitelství pro veřejné práce jako instance II.; v poslední instanci rozhoduje o výrocích těchto úřadů ministerstvo veřejných prací.

V otázkách právních, úzce souvisících s věcmi vyjmenovanými v § 6., budiž vždy před vydáním rozhodnutí o těchto věcech slyšen v první instanci politický úřad v sídle okresní správy veřejných prací, v druhé instanci finanční prokuratura v Praze a v Brně, v Bratislavě úřad jí obdobný. K místním jednáním, při kterých podobné otázky pravděpodobně mohou přijíti v úvahu, buďtež přibráni zástupcové politických úřadů a, bude-li potřebí, i jiní znalci. Vedení těchto jednání a konečné zpracování věcí projednávaných jest věcí státního ředitelství, nebo okresní správy veřejných prací. Bližší ustanovení o tom vydána budou nařízením ministerstva veřejných prací.

Všechna rozhodnutí aneb opatření ředitelství a okresních správ veřejných prací, která jednají o věcech vyjmenovaných v § 6. a svou povahou nebo důležitostí dotýkají se zájmů politické správy státní, musí býti vhodnou cestou oznámena před vydáním rozhodnutí neb opatření příslušnému politickému úřadu první, nebo druhé stolice. Nelze-li dosáhnouti souhlasu, budiž věc předložena příslušné vyšší instanci, naposled ministerstvu veřejných prací, které rozhoduje s konečnou platností, nebo v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.

Toto ustanovení nevztahuje se však na opatření nebo nařízení povahy přípravné neb výlučně odborně-technické.

Dosud platná ustanovení, odporující ustanovením tohoto zákona, zvláště nařízení státního ministerstva z 8. prosince 1860, ř. z. č. 268., a ona ustanovení zákona z 19. května 1868, ř. z. č. 44., která se týkají státní služby stavební, pozbývají platnosti.

Zákon vstupuje v účinnost půl roku po prohlášení.

Ministr veřejných prací se pověřuje, aby provedl tento zákon v dohodě se zúčastněnými ministry.

Návrh tento budiž ve formálním směru přikázán výboru ústavnímu a technickému.