Republika československá převzala ve Vysokých
Tatrách na Slovensku troje velké, všemi vymoženostmi
moderního pohodlí vybavené lázně,
z nichž Tatranská Lomnica a Dolní Smokovec
byly Maďary před jejich odjezdem vybrakovány;
Štrbské Pleso však zůstalo zcela neporušeno,
a pronajal je bývalý ministr financí dr.
Rašín V. K. Vyhlasovi, soukromníku v Praze,
který na převzetí lázní spojil
se s maďarským židem hotelierem Schwarzem z Popradu
a svým zetěm, bývalým setníkem
v rakousko-uherské armádě, Kurzem. Když
pak spojenectví Vyhlasovo vyšlo na jevo a způsobilo
ve veřejnosti oprávněné pobouření,
rozvázal na venek Vyhlas smlouvu se Schwarzem a vedl dále
podnik se svým zetěm. Chování nájemcovo
zavdávalo podnět ke stálým stížnostem
jak trvalých, tak i přechodných hostí.
Víno pod vignetou "Tokajské", ve skutečnosti
ale břečku, prodával za 32 K litr. Teprve
při propuštění ředitele Šrepla
vyšlo na jevo, že jmenovaný musel z nařízení
víno "bryndat", Drahota na Štrbském
Plese stoupala měsíc od měsíce. V
červenci se ještě vyšlo s 50, v září
s 80 K, neboť nájemce využil neobyčejného
návalu na Plese, nastalého v polovině srpna.
V hotelu ponechával úžasnou nečistotu.
Záchody, zejména dámské v kavárně,
bývaly trvale zaneřáděny. Na severní
straně hotelu směrem k jezeru udělal si nájemce
prasečí chlívek a drůbežárnu,
kde stále se válely zbytky jídel, krabice
od konserv, atd. Na počátku promenády ke
Studnám Kačvinského učinil si ohromné
smetisko, kde přímo téměř na
chodník vyvážel staré brambory, zkažené
konservy a jiné odpadky. Tmavou komoru pro fotografy -
amatery umístil do odlehlé vily na záchod,
což vzhledem k četným hostům francouzským,
anglickým, americkým a pod., republiku "skvěle"
representovalo.
Chování Vyhlasovo k jeho okolí bylo toho
druhu, že si jeho jméno turisté a lázenští
hosté navzájem podávali. Soudí se
s celým okolím a od počátku připravuje
si žalobu na stát, aby vyždímal náhradu
za bolševický vpád. Ač za letošní
sezonu vydělal daleko přes 60.000 K, tvrdí,
že utrpěl škodu 100.000 K, kterou bude na státu
vymáhati, kdyby musel z Plesa odejíti.
Četnictvu na Štrbském Plese zavdával
trvalé podněty k zakročování.
Příděl tabáku do hotelové trafiky
prodal za keťaskou cenu číšníkům,
kteří pak prodávali cigarety až po 3
K. Mouku, cukr, tuky prodával na celých fůrách
židovi Schwarzovi do Popradu, aby dále s nimi "keťasoval",
a hostům dal vařiti z plesnivé mouky, z čehož
vznikala ochuravění, některá velice
nebezpečná, jak může dosvědčiti
lázeňský lékař dr. Gregr. Dokonce
vnutil Vyhlas svým číšníkům
nekolkované peníze ku pašování
hostům a jenom hledíc na silnou sezonu byl uchráněn
od okamžitého zatčení.
Když míra těchto nepravostí byla dovršena
a těmto krásným lázním hrozila
veřejná ostuda, byly všechny tyto stížnosti
oznámeny panu ministru dru Šrobárovi, kde za
konfrontace Vyhlas se ke všemu přiznal. Byl panem
ministrem vyzván, aby se vedení závodu vzdal.
Protože se k tomu neměl, byl k němu vyslán
revisor obilního ústavu, který po zjištění
nepořádkův upustil od zatčení,
když nájemce podepsal revers, že se veškeré
činnosti na Štrbském Plese vzdává
a vedení ponechává řediteli Šreplovi.
Až do té doby odpíral Vyhlas podepsati protokol
o převzetí inventáře, který
má cenu několika set tisíc korun. Mnoho předmětův
inventárních chybí. Vyhlas nemá osobně
jmění a stát nemá tudíž
žádné záruky za jakoukoliv ztrátu.
Nevíme, bylo-li k tomu přihlíženo bývalým
ministrem financí drem Rašínem, který,
místo ministra zemědělství, smlouvu
s Vyhlasem uzavíral.
Ve směru sociálním je Vyhlas škůdcem
personálu, který byl odborovými orgamsacemi
zdarma dodáván. Nicméně musil každý
zřízenec složiti u jakési Králové
částku 80 až 100 K, aniž věděl
nač. Strava personálu byla nedostatečná,
takže zaměstnanci museli si od Vyhlasa přikupovati
jídlo za režijní ceny, které mu zaručovaly
vydříti ještě přes 100%.
Následkem zkracování na platu, zejména
za práci přes čas, sáhali zřízenci
ke stávce a pasivní resistenci. Hosté a turisté
po 2 hodině odpolední nedostali k jídlu nic,
ani když šlo o společnost až 20ti člennou.
Jedině při dohodě s personálem mohli
se nadíti obsloužení.
Neslýchaného vyděračství dopustil
se Vyhlas na studentu Havašovi, synu lesního z Tatránské
Lomnice, jejž získal jako tajemníka pro Slováky
a Maďary do kanceláře za 150 K a zaopatření.
Tento student nahrazoval naprostou turistickou nevědomost
nájemcovu, o níž se přesvědčil
i bývalý ministr železnic dr. Zahradník.
Havaš chodil s turisty a Vyhlas vybíral od turistů
20 K za hodinu, dávaje studentovy, který po 8 mi
až 10ti hodinných turách musel dlouho do noci
pracovati, 3 K denní náhrady, sám těže
až 200 K denně. Toto vydírání
kritisoval host, ředitel škol z Plzně Karel
Drož, ve feuilletonu Národní Politiky, aniž
věděl, že hocha touto dřinou těžce
onemocnělého a ztrativšího jeden semestr
techniky, nevinně obvinil. Po tom všem Vyhlas má
tolik kuráže tvrditi, že jsou všecky jeho
hříchy smazány a že to již pan
dr. Rašín s panem drem Žáčkem zařídili.
Štrbské Pleso určeno jest nejen pro nejširší
vrstvy národa, ale i také pro hosty republiky a
má sloužiti za pojítko mezi Čechy a
Slováky. Vyhlas a jeho zeť Kurz provádějí
již reklamu k zimní sezoně plnou nepravd a
dryáčnictví používajíce
materiálu bez dovolení jeho majetníků.
Podepsaní se tudíž táží:
Jsou pánům ministrům skandální
poměry na Štrbském Plese známy?
Jsou ochotni okamžitě nájemce i s jeho společníkem
s uvedených lázní odstraniti a za všecky
delikty, kterých se dopustili a které staly se po
28. říjnu 1918 a podléhají lichevnímu
soudu, pohnati je k odpovědnosti?
Jest ochoten pan ministr obchodu rozepsati na pronájem
lázní veřejný konkurs, jehož
mohli by se zúčastniti opravdoví a poctiví
odborníci?