Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Výbor navrhuje tuto osnovu zákona:

Pozemky dosud nezastavěné nebo zastavěné, avšak k účelům obývacím nezužitkované mohou po dobu nynější nouze o byty býti vyvlastněny pro stavbu obytných domů nebo pro stavbu budov, určených pro veřejnou potřebu, a pro komunikace k tomu nutné, zamýšlí-li stavbu stát, okres, obec nebo stavební sdružení, uznané ministerstvem sociální péče za obecně prospěšné.

Za stejných podmínek vyvlastniti lze také pozemky, na nichž jsou obytné domy nebo jiné stavby, kterýchž příslušný úřad zakázal užívati nebo jež nařídil zbourati.

Vyvlastnění nepostihuje práv, spojených s pozemkem nebo jiným předmětem, o jejichž vyvlastnění jde, pokud práva ta tvoří samostatný hospodářský předmět. Práva tato mohou býti spojena s některým knihovním tělesem nebo mohou pro ně býti zřízeny zvláštní knihovní vkladby.

Vyvlastniti nelze vzrostlých sadů, dále nemovitostí, o kterých vlastník prokáže, že jich nevyhnutelné potřebuje pro svou vlastní živnost, hospodářství, dům nebo domácnost, nebo že jich použije sám k účelům v § I. naznačeným, započna se stavbou nejdéle do půl roku a dokonče ji v přiměřené lhůtě, kterou určí úřad k vyvlastnění příslušný.

Rovněž nelze vyvlastniti budov a jiných předmětů historické neb umělecké ceny, pro jejichž zachování vysloví se památkový úřad.

Vyvlastňovací řízení provede okresní politická správa, na Slovensku slúžnovský úřad, v jejichž správním obvodu jest vyvlastňovaný předmět, na návrh státní správy, okresu, obce neb obecně prospěšného stavebního sdružení.

V návrhu budiž přesně označen předmět vyvlastnění a účel zamýšlené stavby a budiž připojen její nástin. Úřad požádá knihovního soudu, aby poznamenal v knihách zahájení vyvlastňovacího řízení.

Tato poznámka jest účinna proti každému, kdo později dobude knihovního zápisu k vyvlastňované nemovitosti.

Řízením se zjistí především, jsou-li tu podmínky paragrafu I. a 2.

K tomu konci úřad vykoná na místě šetření, k němuž buďtež pozváni všichni zájemníci. Nedohodnou-li se strany, vydá úřad vyvlastňovací nález, vyslechna znalce místních poměrů znalé. V něm určí zároveň podle výsledku provedeného řízeni náhradu za vyvlastňovaný předmět; nemůže-li o ní ihned rozhodnouti, rozhodne jen o vyvlastnění, určí výši prozatímní jistoty (§ 6.) a vykoná další šetření o náhradě zvlášť.

V nálezu budiž označena stavba, k jejímuž provedení byl vydán vyvlastňovací nález, a určena přiměřená lhůta, do které vyvlastňovatel musí započíti se stavbou, pro kterou si pozemek vyvlastňuje.

Z nálezu lze se odvolati do 14 dnů od doručení k politické zemské správě, na Slovensku k županu; odvolání jest podati u úřadu, který vynesl nález. Další opravný prostředek jest vyloučen.

Vlastníku vyvlastněného pozemku přísluší přiměřená náhrada, která nesmí býti větší než obecná hodnota pozemku. Při určení náhrady budiž přihlíženo k dosavadnímu způsobu užívání pozemku. K té okolnosti, že pozemek stal se pozemkem stavebním poté, kdy ho vlastník nabyl, nebo že ho lze užíti ke stavbě, možno přihlížeti jen potud, pokud vlastník pozemku učinil naň za tím účelem zvláštní náklad.

Při určení náhrady nebuď hleděno k těm poměrům, o nichž je patrno, že byly způsobeny v úmyslu, aby jich bylo použito jako důvodu žádosti za zvýšení náhrady. Taktéž nebuď hleděno k ceně mimořádné (§ 305, obč. zák.) a k hodnotě, které nabude snad vyvlastněný předmět provedením zamýšleného podniku.

Při určení náhrady budiž dbáno změny v hodnotě pozemku, který zůstal nevyvlastněn.

Náhradu lze dáti také v pozemcích stejné hodnoty.

Náklady vyvlastňovacího řízení nese vyvlastňovatel.

Nevykáže-li vlastník, že oprávnění z knihovních závad souhlasí, aby jemu náhrada byla přímo vyplacena, složí ji vyvlastňovatel u knihovního soudu. Soud rozvrhne složenou náhradu v nesporném řízení podle zásad exekučního řádu. Průkaz, uvedený v prvé větě tohoto paragrafu, jest podati listinou, na níž podpis oprávněného je soudně neb notářsky ověřen.

Jakmile vyvlastňovací nález nabude právní moci a náhrada bude zaplacena neb u knihovního soudu náhrada nebo prozatímní jistota (§ 4.) složena, odevzdá úřad vyvlastňovaný pozemek v držení vyvlastňovateli.

Právo vlastnické k vyvlastněnému pozemku, který získaly vyvlastněním okres, obec nebo stavební sdružení, lze zciziti jen se svolením ministerstva sociální péče a vyvlastnitel je povinen provésti dílo, k jehož zřízení byl vydán vyvlastňovací nález. Ministerstvo sociální péče může svému svolení připojiti vhodné podmínky. Do knih veřejných vložiti jest k návrhu vyvlastnitelovu právo získané vyvlastněním a zároveň s tímto vkladem poznamenati jest z úřední povinnosti omezení práva vyvlastnitelova a povinnost, vyslovené v prvé větě tohoto paragrafu.

Nebude-li ve lhůtě § 4. stanovené započato se stavbou, pro níž vyvlastnění se stalo, může býti vyvlastňovací nález na žádost vyvlastňovaného zrušen úřadem, který vydal nález. V tom případě zůstává vyvlastněnému vyhrazeno uplatniti náhradu škody pořadem práva.

Ze závažných důvodů může úřad, který vydal vyvlastňovací nález, původní lhůtu přiměřeně prodloužiti.

Vyvlastnění pozbude účinku, jestliže vlastník vyvlastňovaného pozemku do doby, než vyvlastňovací nález nabude právní moci, předloží náležitý projekt zastavění vyvlastňovaného objektu obytným stavením, se stavbou nejdéle do půl roku započne a ji též dokončí v přiměřené lhůtě, kterou ustanoví vyvlastňovací úřad. Lhůta může býti ze závažných důvodů prodloužena.

Neprovede-li vlastník vyvlastněného pozemku díla uvedeného v I. odst. do doby, jemu určené, může býti vyvlastnění uplatněno podle původního nálezu.

Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a pozbude jí dnem 31. prosince 1924.

Tento zákon provésti ukládá se ministru vnitra, sociální péče, veřejných prací a spravedlnosti.

Všeobecná citelná nouze o byty v Československé republice vyžaduje mimořádných opatření, aby jí bylo rychlým způsobem čeleno. Stavební ruch v době válečné byl úplně zastaven. Důsledky toho objevují se nejen ve velikých městech a průmyslových střediscích, ale i v menších obcích venkovských. Poptávka po bytech zvýšila se nejen vzrůstem obyvatelstva v dřívějších hranicích českých zemí, ale nově i přírůstkem velkého počtu českých rodin, které se vystěhovaly po převratu z cizích států do své domoviny. Také demobilisace způsobila velký příliv rodin do měst. Rodiny, které na počátku války přesídlily na venkov, vracejí se do svých původních bydlišť. Zřízením Československého státu vznikla pak mimořádná potřeba bytů v čelných městech republiky, která se bude stupňovati ještě více po zřízení nové ústavy a nové správní organisace v republice. Obnovení hospodářského a výrobního života rovněž způsobuje přelidňování průmyslových měst a středisk, kde je nouze o byty rázu přímo katastrofálního.

Všechna opatření proti nouzi bytové vykazují výsledky minimální. Zákon o rekvisici bytů nemůže nedostatek bytů zažehnati. Také nouzová opatření obcí, ač velmi nákladná, nejsou dostatečná a provázena jsou četnými závadami zdravotními. Bydlení v nouzových barácích je lidskému zdraví škodlivé. Ve velkých městech způsobuje nouze bytová četná nebezpečí. Malé byty jsou přeplněny a k ubytování používáno je nezdravých bytů sklepních a bytů budovaných ze skladišť.

Řešení otázky bytové musí se díti jiným způsobem. Je třeba umožniti stavební ruch a, stojí-li soukromému podnikáni stavebnímu na překážku poměry drahotní, musí býti umožněno veřejným korporacím a obecně prospěšným družstvům stavebním, aby rychlými stavbami odvrátily katastrofální následky nouze bytové. Především, a to je účelem tohoto zákona, je nutno opatřiti státu, okresu, obci a všeobecně prospěšným družstvům stavebním pozemky pro stavbu obytných budov. Z valné části stally se pozemky předmětem spekulace a lichvy. Pozemky byly skoupeny, jejich ceny nesnesitelně přemrštěny a tím znemožněno stavební podnikání.

Navržený zákon má býti dalším speciálním zákonem pro výkon zásady vyslovené v § 365. všeobec. zákona občanského, podle něhož každý občan, vyžaduje-li toho blaho veřejné, je povinen zříci se i plného práva vlastnického za přiměřené odškodnění. Účelem jeho je zajistiti státu, okresu, obcím a obecně prospěšným družstvům stavebním pozemky pro stavby obytných domů a jiné veřejné potřeby. Ustanoveními tohoto zákona má býti uplatněn nejen zájem veřejný, ale je jimi přiměřeně chráněno i právo soukromé, pokud dosažení účelu, zákonem sledovaného, není na překážku. Řízení je účelně upraveno tak, aby obě strany zabezpečeny byly proti eventuálním snad šikanám i průtahům, jež by účel zákona ohrozily.

Právní výbor provedl některé změny původního návrhu zákona.

§ I. upraven tak, že účinnost zákona dotýká se pozemků vůbec. Dodatkem upravil výbor poměr k těm právům, která spojena jsou s pozemkem nebo jiným předmětem vyvlastňovaným. Dovoluje se spojiti toto právo s jiným knihovním tělesem nebo zříditi zvláštní knihovní vkladby. Běží tu zejména o t. zv. práva várečná, propinační a radikovaných živností.

§ 2. doplněn pak ustanovením, že nelze vyvlastniti vzrostlé sady jak veřejné, tak soukromé, dále budovy a jiné předměty historické neb umělecké ceny. Nelze také vyvlastniti takové nemovitosti, o kterých vlastník prokáže, že jich potřebuje pro své hospodářství, vlastní dům nebo domácnost. Rozumí se tím přiměřená míra sadů a zahrádek u domů a zahrádek zeleninových.

§ 5. Pozemky lze vyvlastniti pouze za náhradu. Jednotného měřítka pro určení náhrady nelze nalézti. Právní výbor byl však jednomyslně toho názoru, že náhrada nesmí býti se škodou pro vlastníka pozemku: náhrada musí býti tak veliká, aby kryla všechny náklady, které měl vlastník pozemku s jeho nabytím a držbou. Právní výbor byl také za jedno v tom, že náhrada nemá obsahovati bezdůvodné obohacení vlastníka pozemku a že nemá chrániti spekulace a lichvy pozemkové.

Myšlenky ty vyslovuje ustanoveni § 5. tím způsobem, že vlastníku pozemku přiznává přiměřenou náhradu, ale stanoví pro ni nejvyšší hranici obecnou cenou pozemku. Ku posouzení přiměřenosti náhrady má býti přihlíženo především k dosavadnímu způsobu užívání pozemku. Dále má býti dbáno změny v hodnotě pozemku, který zůstal nevyvlastněn, jde-li jen o vyvlastnění dílce pozemku. Změna hodnoty bude záležeti ne v řídkých případech ve zvýšení hodnoty pozemku, který zůstal nevyvlastněn.

Pro oceňování stavebních pozemků je nejdůležitější ustanovení, podle kterého k té okolnosti, že pozemek stal se pozemkem stavebním poté, kdy ho vlastník nabyl, nebo že ho lze užiti ke stavbě, možno přihlížeti jen potud, pokud vlastník pozemku učinil naň za tím účelem zvláštní náklad. Tím vyloučeno jest obohacování majetníků stavebních pozemků, jejichž hodnota stoupala jen náklady, učiněnými obcí nebo jinými činiteli, kteří sousední pozemky učinili způsobilými k zastavění.

Právní výbor považoval také za vhodno stanoviti, že náhradu možno dáti i v pozemcích.

§ 7. původního návrhu zákona nahrazen ustanovením, podle něhož zcizení vyvlastněného pozemku může se státi jen se svolením ministerstva sociální péče. Ministerstvo sociální péče může své svolení vázati na zvláštní podmínky, jmenovitě také na ty, že zápověď zcizení stíhá i nového nabyvatele. Povinnost provésti dílo, k jehož zřízení byl vydán vyvlastňovací nález, poznamenána bude s knihovním vkladem.

Zákonem tímto poskytnuto bude nejen možnosti získati pozemky pro stavbu budov obytných, nýbrž i pro stavbu budov veřejných. Jsou to zejména budovy pro státní, okresní a obecní úřady, pro nemocnice, školy, chudobince a jiné, státem, okresem nebo obcí podporované ústavy kulturní, dobročinné, zdravotní a veřejně prospěšné vůbec.

Zákon je prozatímní a jeho účinnost vyměřena po dobu nynější nouze bytové a pozemkové tísně až do konce r. 1924.

Ve výboru právním doporučil Dr. Jaroslav Stránský tento resoluční návrh:

"Vláda se vyzývá, aby předložila Národnímu shromáždění osnovu zákona o ochraně zahrad a stromů ve městech před kácením jejich k účelům získávání plochy stavební."

Právní výbor se usnesl doporučiti tuto resoluci Dra. Jaroslava Stránského Národnímu shromáždění, aby byla schválena.