Značná část invalidů může
obhájiti vlastní prací svou existence buď
úplně nebo ve značné míře,
bude-li se náležitě hleděti na jejich
způsobilost. Není závodu, ani větší
dílny, kde vedle úplně schopných zaměstnanců
nemohl by býti zaměstnán jednotlivec, neb
i několik těchto méně schopných
lidí. Všude najde se druh zaměstnání,
které neklade požadavků na naprostou způsobilost
tělesnou a již dnes na těchto místech
jsou dělníci, kteří úrazem
nebo nemocí ztratili na své schopnosti pracovní.
Bylo by však mylné očekávati, že
z dobré vůle soukromý zaměstnavatel
odhodlá se přijmouti invalidu. Pokud přijímá
se zaměstnanec, hledí se na všestrannou jeho
způsobilost, třeba se v zápětí
postaví k zaměstnání, které
snese způsobilost třeba jen částečnou.
Je tudíž nutno cestou zákonnou přiměti
zaměstnavatele, aby částečně
umístili invalidy, a to v percentuálním poměru
k celkovému počtu zaměstnanců. Tímto
opatřením nebudou podniky nijak zvlášť
zatíženy, celek zaměstnanců snese bez
zvláštního břemene tyto jednotky měně
schopné.
V zájmu republiky i v zájmu invalidů, kterým
umožni se takto vlastní obhájení života,
jest nutno zákonné opatření, které
při obrovském počtu podniků na území
republiky československé snadno může
opatřiti umístění tisíců
těch, kdož válkou připraveni byli o
možnost dosavadním způsobem zaměstnání
si opatřiti výživu.
Z toho důvodu navrhují podepsaní:
Vláda se vyzývá, aby v nejkratší
době předložila Národnímu shromáždění
osnovu zákona, kterou uložena bude podnikům
povinnost přijmouti do zaměstnání
invalidy v měřítku, stanoveném k celkovému
počtu zaměstnanců.
Návrh budiž přikázán výboru
sociálně politickému.