Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Pracovní poměr domovnický může býti založen ústní nebo písemnou smlouvou nebo písemným prohlášením vlastníka domu nebo jeho oprávněného zástupce na základě kolektivní smlouvy vydaným a doručeným zaměstnanci.

Domovníky (správci domu, vrátnými) ve smyslu tohoto zákona jsou muži nebo ženy, kterým bylo svěřeno vlastníkem domu nebo jeho zástupcem, aby měli dohled na dům, udržovali v něm čistotu a pořádek a obstarávali jinaké práce týkající se správy domu.

O nich neplatí ustanovení čeledního řadu.

Osoby, které vykonávají tyto práce v budovách určených výhradně průmyslovým nebo živnostenským účelům, podléhají ustanovením tohoto zákona jen, pokud nejsou spoluzaměstnány jako dělníci v podniku; v tomto případě podléhají ustanovením živnostenského řádu.

Zákon nevztahuje se též na osoby, zaměstnané takovými pracemi v budovách určených výhradně pro veřejné úřady a ústavy, jsou-li státními nebo veřejnými zřízenci.

Zpravidla buď pro každý dům ustanoven domovník. Vlastníku domu jest však dáno na vůli, aby obstarával domovnické práce sám nebo je obstarávati dal svými služebnými. Tito nepodléhají pak tomuto zákonu. Pro několik domů může ustanoven býti jediný domovník, je-li s to, aby ve všem dostál svým povinnostem a nevadí-li tomu policejní důvody.

Domovníku náleží, aby hájil bedlivě a poctivě zájmů vlastníkových týkajících se domu jeho správě svěřeného, oznámil ihned vlastníku nebo jeho zástupci závady v domě, ze kterých by mohla povstati újma na zdraví, životu nebo majetku vlastníku domu nebo jiným osobám, a aby dbal, aby nebyl poškozován dům a jeho místnosti i příslušenství. Za škodu povstalou jeho opominutím jest zodpověden. Příkazů vlastníka nebo jeho zmocněnce (zástupce) co do správy domu a dohledu naň jest povinen poslechnouti.

Zejména mu náleží také pečovati o čistotu a osvětlování domu a to na chodbách, schodištích a jiných místnostech přístupných vůbec nájemníkům a jiným osobám a dohlížeti na vodovod a osvětlovací zařízení. Pokud jest k tomu povinen vlastník, náleží také domovníku čistiti a za náledí posypávati chodník před domem podle vydaných nařízení. Jest dále povinen obstarávati pochůzky potřebné pro správu domu a s ní spojené, jakož i veškeré práce, které se ukládají veřejnými úřady v domech, jako doručování upozornění, příkazův a pod.

Kromě takových prací, vyžadovaných správou samou, nejsou povinni domovníci konati bezplatné služby; konají-li jinaké služby, sluší je odměňovati podle mzdy v místě obvyklé.

Není-li jinak ujednáno, může domovník vykonávati jinaké své zaměstnání. Je-li však zaměstnán po delší dobu mimo dům nebo po nějakou dobu nepřítomen ve vlastních věcech, náleží mu, aby se na své útraty postaral o způsobilého zástupce v domovnických pracích. Není-li jinak ujednáno, vyžaduje se schválení vlastníka nebo jeho zástupce, má-li býti domovník přes tři dny mimo dům.

Domovníku dlužno dáti vhodný, světlý a k řádnému používání způsobilý byt, pokud možno blízko domovních dveří a sestávající ze dvou místností (pokoje a kuchyně). Byly-li mu vykázány místnosti o sobě zdravotně závadné, může ihned domovnický poměr zrušiti a žádati náhradu škody a způsobených mu nákladů. Práva toho nemůže se předem zřící.

Mimo byt a náhradu hotových výloh spojených se správou domu přísluší domovníku za konané práce od vlastníka odměna smluvená nebo v místě obvyklá. Výše její může stanovena býti v kolektivních smlouvách učiněných mezi svazem vlastníků domův a svazem domovníků a jest pak závazna v obvodu, pro který byla smlouva učiněna. S nájemníky může vlastník domu ujednati, aby tuto odměnu platili přímo podle výše nájemného.

Za každé otevření domovních dvéří v době, po kterou má býti dům podle schváleného domovního řádu uzamčen, zaplatí strana otevření žádající poplatek domovníku. Tento poplatek určí se domovním řádem schváleným policejní správou pro obec příslušnou pro celou obec.

Se svolením vlastníka domu může dáti domovník nájemcům klíč domovní za poplatek mezi nimi ujednaný. Není-li ujednaní, rozhoduje poplatek určený ve schváleném domovním řádě. Dal-li klíč vlastník sám nájemníkům, jest povinen odškodniti domovníka podle tohoto ustanovení. Za škodu, která povstala opominutím jejich nebo jejich příslušníků, jsou pak zodpovědni nájemníci.

Domovnický poměr může býti zrušen oběma stranami výpovědí na čtvrt roku předem v obvyklých lhůtách pro nájmy, nebyla-li smluvena delší; výpověď dána býti může soudně u okresního soudu, v jehož obvodu jest byt, nebo mimosoudně. Byla-li ujednána výpovědní lhůta a není-li pro obě strany stejná nebo zákonná, platí lhůta delší nebo zákonná.

Proti výpovědi lze podati do tří dnů námitky u okresního soudu; o nich se jedná a rozhoduje podle obdoby řízení ve věcech nájemních se lhůtami tam určenými. To platí též o výpovědi mimosoudně dané.

Z důležitých příčin může zrušen býti domovnický poměr i bez výpovědi. Jsou-li příčiny důležitými, posoudí, je-li o to rozepře, soud.

Takovými důležitými příčinami, pro které může vlastník domu poměr ihned zrušiti, jsou zejména:

1. dopustil-li se zaměstnaný zpronevěry, krádeže nebo jiného činu, který ho činí nehodným zaměstnavatelovy důvěry;

2. byla-li jeho vinou způsobena značná škoda pro dům nebo vlastníku domu nebo nájemníkům;

3. chová-li se přes napomenutí neslušně, urážlivě nebo hrubě k vlastníku domu, nájemníkům nebo členům jejich rodin nebo chovají-li se tak osoby s nim bydlící;

4. není-li schopen konati převzaté práce nebo zanedbává-li je, byv napomenut, po delší dobu, nebo zdráhá-li se podrobiti se nařízením daným pro správu domu;

5. vede-li zaměstnaný neb osoby s ním bydlící nemravný nebo pohoršlivý život neb oddává-li se opilství.

Za důležitý důvod, z kterého může zaměstnaný před časem zrušiti poměr, považuje se zejména:

1. je-li nebo stane-li se neschopným konati domovnické práce nebo nemůže-li je zastati bez újmy pro své zdraví;

2. dopustil-li se zaměstnavatel činů, porušujících mravnost nebo značných urážek proti němu nebo jeho příslušníkům nebo nezabrání-li tomu svým lidem;

3. zadržuje-li mu bez důvodu mzdu nebo ho v ní zkracuje, poskytuje-li mu byt zdraví škodlivý neb obmezuje-li ho v jeho užívání;

4. porušuje-li zaměstnavatel jiná podstatná ustanovení smlouvy nebo zákon, nebo hledí-li svésti domovníka k nezákonnostem.

O náhradě, jež přísluší za bezdůvodné předčasné zrušení poměru, o jejím promlčení a o vysvědčení platí ustanovení ob. zákona občanského o služební smlouvě.

Práva, jež příslušejí domovníku podle §§ 6. odst. 2., 8., 10., 11. a 14. nemohou býti ujednáním vyloučena ani obmezena. Ustanovení §§ 6. odst. 1. pak 7. a 9. mohou býti změněna písemnou smlouvou.

Veškery spory mezi vlastníkem domu a domovníkem přísluší rozhodovati řádným soudům podle zákona o soudní příslušnosti povolaným.

Zákon o nemocenském pojištění z 15. května 1919, č. 268 sb. zák. a nař., vztahuje se také na domovníky, pokud nevykonávají domovnické práce jenom jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně (§ 1. uved. zák.).

Kolektivní smlouvy ujednané v rámci tohoto zákona mezi svazy majitelů domův a mezi domovnickými svazy jsou závazny pro obě strany, náležejí-li navzájem ke svazům, které ujednaly smlouvu.

Tento zákon nabude účinnosti měsíc po vyhlášení.

Jej provésti náleží ministru spravedlnosti, sociální péče a vnitra.

Poměr domovníků byl dosud v praxi různě posuzován; většinou považuje se za služebný poměr, poněvadž však se jim propůjčuje též byt, povstávala otázka, lze-li je vypověděti samostatně z nájemného poměru či pouze spolu ze služebního poměru. Rozlišovalo se také, připlácel-li si domovník na byt, či má-li jej jen jako úhradu za konané práce. U nás nebyly jednotně řešeny otázky týkající se tohoto poměru. Lze sice použíti namnoze ustanovení ob. zákona obč. o služební smlouvě ve znění III. novely; ale třeba jest přece upraviti jej právě vzhledem k tomu, že domovníku třeba poskytnouti byt v domě, aby mohl konati svěřené mu práce a že s druhé strany bytová otázka jest těsně spojena se služebním poměrem. Zruší-li se tento, jest nucen domovník vykliditi i byt, ježto ho nutně potřebuje nástupce; byt nelze si zase kdykoliv jinde opatřiti, zejména za nynější bytové nouze. Vyhovuje-li domovník svým chováním, není příčiny zrušiti před časem poměr; lze mu umožniti, aby se stěhoval v obvyklém termínu. Jinak však nelze vzíti zaměstnavateli právo, aby z důležitých příčin poměr ten i bez výpovědi zrušil.

Pro Vídeň a některá dolnorakouská města byl vydán domovnický řád zákonem z 1. února 1913, č. 35 z. z. pro Dolní Rakousy. Na českém sněmu byl podán návrh zákona v zasedání roku 1911, nebyl však projednán. Nyní domáhají se domovnické organisace, aby tento poměr byl upraven. Místní organisace v Nuslích, jež podala návrh zákona, trvá na tom, "aby tento poměr nebyl určován jako čelední nebo jako poměr mezi zaměstnanými a zaměstnavateli, nýbrž jej jako "poměr občanský" pouze s tím rozdílem považuje, že se domovníkům ukládá část práva vlastníků domů ku provedení, tudíž v přenesené působnosti, čímž nemají býti dotčena jejich občanská práva". První svaz domovníků v Brně označuje poměr jako námezdní nebo služební. Ministerstvo sociální péče navrhlo označení "domovnický poměr". Označiti poměr jako "občanský" znamená neznalost právních poměrů. Ve své podstatě jest domovnický poměr přece jen námezdní, poměr mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, který dlužno posuzovati v hlavní věci podle ustanovení ob. zákona občanského o služební smlouvě. Navrhuje-li pak "Organisované domovnictvo Velké Prahy", aby spory mezi domovníky a majiteli domů byly jako námezdní přikázány živnostenským soudům, neuvědomuje si, že nejsou dělníky nebo zaměstnanci ve smyslu živnostenského řádu a že na ně příslušnost živnostenských soudů nelze nikterak rozšířiti. Učiněné návrhy domovnictva zřejmě příliš jednostranně ukládají správcům domů jen všeobecné povinnosti, ale stanoví pro ně značné výhody.

Ministerstvo spravedlnosti, jemuž postoupilo ministerstvo sociální péče několik podaných návrhů, vypracovalo osnovu, již dalo k vyjádření navrhovatelům, svazu domovníkův a ústřednímu sboru majitelů domů, pokud se týče svazu spolků majitelů domů v Praze, a ministerstvům sociální péče a vnitra. Podle podaných připomínek vypracovalo pak tuto osnovu hledíc podle ní upraviti odlišné otázky.

K ní připomíná:

Původní návrh místní organisace v Nuslích obsahoval ustanovení, že v každém domě musí býti domovník a že jím nesmí býti zřízenec státní ani obecní. Povinnost, ustanoviti si domovníka, nelze přece vlastníku domu uložiti; musí mu ponecháno býti na vůli, chce-li si zjednati domovníka či obstarávati si práce sám nebo svými lidmi. Není také příčiny, vyloučiti z domovnictví veřejné zřízence, pokud jest pro ně takové vedlejší zaměstnání přípustno; může-li kterýkoliv živnostník, řemeslník a pod. zastávati místo domovnické, není důvodu nepřipustiti jiné zřízence. Nějaké zvláštní kvalifikace se přece nevyžaduje. Také požadavek vyslovený v návrhu "Prvního svazu domovníků v Brně", že vlastníci domů mohou zaměstnávati jako domovníky toliko členy organisované ve spolku, znamená omezování svobody jednotlivcovy vůle. Zákonem, jenž má býti ochranou všech, spravedlivým ke všem, nelze je vysloviti. Další požadavky byly: stanoviti odměnu 3 - 4% nebo 1 - 5% z nájemného, poplatek za otevření domu před půlnocí 30 h a po půlnoci 50 h nebo 50 h a 1 K, poplatek za propůjčení klíče 3 - 5 K měsíčně, pro byt stanoviti nejmenší výměru a to 12 m² pro kuchyni a 16 m² pro pokoj, vyloučiti ručení domovníků za úrazy na chodníku a přenésti je, jakož i povinnost jej čistiti na obec. ustanoviti, že domácí jest povinen ke každému bytu svým nákladem poříditi klíč od domu a odevzdati je domovníku, aby je přenechával za plat nájemníkům a pod.

Osnova má za to, že nehodí se do zákona určiti přesně výši odměny a poplatků, nýbrž že vhodnějším jest takovéto vedlejší ustanovení vyhraditi domovnímu řádu, který by obec schválila, aby poplatky byly jednotné, pokud se týče úmluvě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem a kolektivním smlouvám. Také výměru určiti se nedoporučuje; význam by mohlo to míti pro nové domy, ale pro postavené již nelze výměru nařizovati. Stačí podle náhledu ministerstva navržené ustanovení § 8. Pro čištění chodníků jsou vydána nařízení správních úřadů. Pokud přísluší povinnost podle nich vlastníkům domů, náleží práce ty konati domovníku jako jeho zaměstnanci. Bylo by snad na pováženou přenésti čištění a posypávání chodníků za náledí na obec. Co nyní jednotlivci obstarají za krátký čas, na to by nestačil čas a velký počet veřejných zřízenců. Žádají-li však domovníci zvláštní ochrany, byt, mzdu, poplatky za klíče a otvírání, náhradu hotových výloh, musí také býti ochotni za tyto výhody nějakou práci konati. Úklid v domě a dohled sám jest již to nejmenší.

Výpovědní lhůta byla prodloužena na čtvrt léta a uvedena v souhlas s činžovními termíny, poněvadž bylo by obtížno opatřiti si byt mezi dobou. Poměr není vlastně nájemní, nýbrž služební, a podle toho by vlastně i výpověď mohla býti dána. Poněvadž však část mzdy tvoří byt a tu souvisí možnost stěhovati se s možností opatřiti si nový byt, bylo pro výpověď použito obdoby řízení nájemního.

Ustanovení ostatní byla přijata bez námitek, toliko byl vznášen požadavek, aby bylo upraveno nemocenské, invalidní a úrazové pojištění pro domovníka a jeho ženu a vysloveno, že domácí jest povinen pojistiti domovníka pro případ nemoci a těhotenství a ustanoveno dále, kdo zastupuje domovnici v šestinedělí. O povinnosti pojistiti domovníka proti úrazu, nelze mluviti; nejsou tu podmínky pro úrazové pojištění. Stejně pro invalidní. Co se tyče nemocenského pojištění, sdělilo ministerstvo pro sociální péči pod 9. červencem t. r.. č. j. 646 /III. - 1919. že podle zákona z 15. května 1919. čís. 268. sb. z. a n., podléhají i domovníci pojištění pro případ nemoci, pokud vykonávají práce a služby na základě poměru pracovního nebo služebního a nevykonávají jich jenom jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně. To odpovídá ustanovení § 1. uvedeného zákona. Bylo proto v § 17. uvedeno. Pojištění však vztahovati se může jen na skutečného zaměstnance domovníka nebo domovnici - nikoliv i na rodinu nebo manželku nebo manžela. Ti vlastně nejsou v námezdním poměru a nevztahuje se na ně zákon. Také nebylo za potřebné uznáno vzíti do zákona navržené ustanovení, že "nucení žen domovníků ku práci a posluze v domácnostech vlastníka domu je zapovězeno". Jich se zákon nedotýká, upravuje jen poměr domovnický a proto takové ustanovení do něho nepatří; povinnost ku práci žen z něho také nelze vyvozovati. Podobně návrh, že "svobodným ženám bez dozoru jsoucím, (?) domovnictví uděliti nelze, v ojedinělých případech vdovám lze uděliti", nebo že "vdovy a svobodné ženské osoby musí míti dozor své organisace co poručníky, jinak nelze těmto osobám domovnictví svěřovati", jest neodůvodněné omezování osobní svobody a vůle obou stran a vylučování žen z práce; dávati je takto pod opatrovnictví, bylo by protizákonným ustanovením.

Hlavní organisace a zájemníci se vyjádřili písemně a není proto nutno svolávati ještě poradu zúčastněných.

Formelní návrh: Osnova buď přikázána sociálně - politickému výboru, aby, ji, dohodnuv se s právním výborem, do 14 dnů projednal.

V Praze 4. prosince 1919.

Ministr spravedlnosti:
Dr. Veselý v. r