Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Domácká práce jest jedna z nejtěžších pohrom, kterou dělnictvo trpí. Je to onen způsob průmyslové výroby nejrůznějších odborů, jehožto výrobky nejsou zhotovovány ve zvláštních dílnách, náležejících zaměstnavateli, nýbrž doma, zpravidla v bytě práci onu čili zakázku přejavšího dělníka. Odtud také dotčený způsob zaměstnávání nazýván jest »prací domáckou«.

Práci domáckou, nebo také »výrobu po domácku provozovanou« nutno však rozlišovati od »domáckého průmyslu«. Domácký průmysl jest druh výroby, která vyrostla v jednotlivých okresech nebo zemích sama, bez kapitalistické vypočítavosti a spekulace. Je to výroba, která má původ svůj v lidu a která v některých částech země znárodněla a nebyla anebo dosud ani není předmětem obchodu. Snad v jednotlivých případech teprve později stala se též touhou zisku podnikatelského. Je to na př. hračkářství, výroba krajek, hudebních nástrojů, plátna, předmětův skelných a ozdobných atd. Lidé věci tyto vyráběli napřed jen pro sebe, nanejvýše pro nejbližší své okolí a teprve postupem času jinými faktory zprostředkován odbyt výrobků těchto i na místa jiná a stal se tak v druhé stupnici vývojové i domácí průmysl předmětem obchodu.

Domácká práce proti tomu jest ona výroba, která do domácnosti pravidelně nemajetných lidí byla zavedena úmyslně, uměle, ba v pravém slova smyslu násilně, a to na základě již napřed vypočítaného prospěchu podnikatelova. Vykořisťování dělníka je tu ponecháno volné pole a poněvadž o výtěžek jeho práce dělí se podnikatel dokonce s několika zprostředkovateli, bývá jeho mzda stlačena na takový stupeň, že umožňuje nanejvýš jen nejnuznější živoření, zatím co všichni, kteří pouze mezi domáckou prací a spotřebitelem zprostředkují, zakládají si bez vlastního přičinění blahobyt.

Domáčtí dělníci pracují pravidelně ve svých bytech, které jim slouží za dílnu. A jak jsou nám ze zkušeností i líčení, které svírá srdce, známy »byty« nejchudších pracujících lidí, tak vypadají jejich dílny. Na příklad při zpracování kovů dílna, v níž stojí výheň s kovadlinou, slouží za ložnici i jídelnu, při sklářství přebývají a spí dítky v místnosti, v níž po celý den taví se sklo otevřenými petrolejovými nebo benzinovými plameny. A v takových dílnách také škole neodrostlé děti pracují. Možno je vidět nejen při pletení vlasových sítěk, ale také při našívání nebo třídění knoflíků, po celý den shrbeny v malé dusné místnosti, kde se má vyvíjet jejich tělesný organismus.

Uplatniti i na domáckou práci ochranné zákonodárství je velmi stíženo, ba v mnohém směru nemožno. Na př. upraviti pravidelnou dobu pracovní, nedělní klid, zákaz noční práce žen, zákaz výdělečné práce dětí do 14. roku atd. je nemožno. Proto až do 15. května 1919, novelou zákonu o nemoc. pojištění dělnictva byla pojistná povinnost rozšířena i na domácké dělnictvo, nebylo ono ochranného zákonodárství vůbec účastno. A při rozptýlenosti v oboru domácké práce, která je těžkou překážkou v organisování tohoto dělnictva, nebylo mu možno poskytnouti aspoň té ochrany a pomoci, jaké ostatnímu dělnictvu poskytují jeho odborové organisace.

Domácká práce mohla by do jisté míry býti i kriteriem sociálního pokroku a spořádání poměrů jednotlivých států. Neboť není bez významu, že ve státech s nejlepší organisací domácké práce ubývá (Švýcarsko, Anglie, Francie), ve státech nespořádaných jí přibývá (býv. Rakousko, Rusko).

Ale jednotnou snahu vidíme ve všech téměř státech, aby pracovní poměry domácké práce byly aspoň v mezích možnosti upraveny. K takovým úpravám došlo v Anglii, ve Švýcarsku, v Německu, Kanadě, Francii, Dánsku, Švédsku a Holandsku, ba už také v republice rakouské hned v prosinci 1918. Podkladem pro zákon rakouské republiky byl elaborát, o němž již od roku 1912 pracovali také čeští odborníci, a to posl. Fresl, prof. Hlaváček, prof. Kabrhel, a tajemník Tayerle.

Proto, když se i vláda naší republiky rozhodla poměry v domácké práci upraviti zákonem, nepřekvapuje, že hrubé obrysy svého návrhu vzala ze zákona rakouského, kterému však dala konkrétnější formy a přesnější i dalekosáhlejší propracování.

Zákon tento bude uplatněn asi okrouhle pro 350.000 domáckých pracovníků. Přesnějšího odhadu počtu jejich nelze stanoviti, protože schází jakýkoliv statistický základ za dobu trváni naší republiky. Počítáme-li však podle poslední statistiky rakouské z r. 1903, že v zemích českých bylo domáckou prací zaměstnáno 276.000 dělníků, že však z tohoto počtu nějaké procento ubylo, naproti tomu však ze Slovenska, Ratibořska a Vitorazska podstatně přibylo, můžeme hořejší číslici považovat; aspoň za přibližně správnou.

Speciálně politický výbor vzav za podklad jednání vládní návrh, ve čtyřech schůzích plenárních za přítomnosti pana ministra pro sociální péči dra Wintra, jakož i zástupců téhož ministerstva a ministerstva obchodu, projednal otázku úpravy pracovních a mzdových poměrů v domácké práci a usnesl se o osnově, která rozdělena na osm částí, uplatňuje stěžejní zásady, jimiž lze dosíci úpravy.

V této části stanoví zákon nejen definici domáckých dělníkův a podnikatelů, nýbrž i zprostředkovatelů, skladovních mistrův a jejich dílenských pomocníků, neboť, má-li zákon upraviti poměry v domáckém průmyslu, musí ovládnouti veškeru siť zprostředkovatelův a polopodnikatelů, skladovních mistrů, jakož i jejich dílenských pomocníků, krátce veškeré činitele, působící v organisaci domáckého průmyslu a vsunuté mezi podnikatele a domáckého dělníka.

Definice tyto dávají zákonu, určenému pro veškerá odvětví domáckého průmyslu, pevnou základnu a jsou tím nutnější, ježto v osnově jde o rozlišení jednotlivých skupin podle hospodářských funkcí, odlišných od formálního jejich postavení podle živnostenského řádu.

Vyskytuje se pět skupin (§ 2.).

1. Domácký dělník vyrábí nebo zpracovává zboží vždy mimo dílnu svého zaměstnavatele, zpravidla ve svém obydlí. Ovšem vyskytují se případy, kde domácký dělník pracuje mimo své obydlí v dílně jiného, na př. u brusičů skla v okrese jabloneckém. Nepracuje přímo pro spotřebitele, nýbrž pro zaměstnavatele, jenž mu práci zadal. Nezáleží na tom, zda-li tuto práci vykonává stále, či pouze přechodně, zda jako hlavní či jako vedlejší své zaměstnání. Domácký dělník není živnostníkem podle živnostenského řádu, tudíž nemůže též zaměstnávati učedníka nebo dílenského pomocníka (viz § 30.) a musí se omeziti pouze na své rodinné příslušníky. Za dílenského pomocníka nemůže však býti považován dělník, který za náhodných okolností pracuje v bytě nebo dílně svého spoludruha společně s ním, jestliže při tom každý z nich pracuje pro sebe. Proto také § 30. zákona doplněn v tom smyslu, že domáčtí dělníci nesmějí ve svých bytech nebo dílnách zaměstnávati pro sebe dílenské pomocníky nebo učně.

2. Skladovní mistr (štukmistr) je sice podle živnostenského řádu samostatným živnostníkem, avšak ve skutečnosti bývá zpravidla pouhým zaměstnancem a orgánem podnikatele domáckého průmyslu. Pracuje ve vlastní dílně avšak nejčastěji pro podnikatele na sklad a jen částečně pro přímé drobné zákazníky.

Skladovní mistři mohou zaměstnávati a zaměstnávají též dílenské pomocníky, ale zhusta zadávají též práci svěřenou jim podnikatelem mimo svou dílnu domáckým dělníkům, takže často vykonávají zároveň funkci zprostředkovatele, zaměstnance i samostatného živnostníka.

3. Dílenský pomocník jest podle § 73. živnostenského řádu pomocníkem skladovního mistra nebo podnikatele, v jehož dílně pracuje.

4. Podnikatel nese risiko, ježto přivádí objednané tovary domáckého průmyslu na trh. Jeho činnost často jest čistě obchodnická. Práci zadává buď přímo nebo zprostředkovatelem domáckým dělníkům a skladovním mistrům. Ti pracují mimo jeho závod, zhusta z vlastního materiálu, podnikatel pouze přijímá objednané zboží do svého skladu, aby je prodal. Někdy má též vlastní dílnu, kde zaměstnává dílenské pomocníky a část zboží vyrábí ve vlastní tovární dílně, část dává vyráběti domáckou prací. Tu splývá tovární průmysl s domáckou výrobou.

5. Zprostředkovatel (faktor) zprostředkuje styk podnikatele s místně vzdálenými domáckými dělníky a skladovními mistry. Přijímá celkové zadávky od podnikatele a zadává je dále jednotlivým skladovním mistrům a domáckým dělníkům.

Podrobná ustanovení o tom, koho sluší pokládati za domáckého dělníka, skladovního mistra, dílenského pomocníka, podnikatele neb zprostředkovatele podle zvláštních poměrů toho kterého výrobního odvětví ponechává zákon (§ 3.) cestě nařizovací. Jak již bylo naznačeno vyskytují se v domácké práci různé útvary v jednotlivých odvětvích odlišné, smíšené, takže je často těžko stanoviti hranici, kde se končí útvar jeden a počíná druhý. Bude tudíž důležitým a nesnadným úkolem cesty nařizovací, aby pokud možno přesně určila jednotné skupiny a stanovila v různých od větvích mezi nimi hranici, která by zamezila spory.

Provedením evidenčních ustanovení, t. j. povinným oznamováním podniků živnostenskému úřadu a povinným vedením seznamů zaměstnancův a zprostředkovatelů, zaměstnaných podnikatelem v domáckém průmyslu (§ 5.) získá se přesný přehled o rozšíření a umístění jednotlivých odvětví domáckého průmyslu v krajích republiky, aby podle toho mohly býti zařízeny a umístěny ústřední a obvodní komise jednotlivých odvětví domáckého průmyslu a umožněna kontrola pracovních a mzdových podmínek, jakož i zachovávání případných ustanovení ochranných a zdravotních. Dále bude získán potřebný statistický podklad pro sociální pojištění domáckého dělnictva. A poněvadž zákonem z 15. května 1919 rozšířena pojistná povinnost pro případ nemoci i na dělnictvo domácké, zainteresovány jsou na evidenčních ustanoveních i nemocenské pokladny, a zákon stanoví povinnost seznamy zaměstnancův a zprostředkovatelů odevzdávati i příslušným nemocenským pokladnám. Vzhledem k důležitosti ustanovení o povinném hlášení podniků, vedení a předkládání seznamů zaměstnancův a zprostředkovatelů stanoví § 34. tresty, nebudou-li ustanovení tato plněna.

Zákon ukládá těm, kdež přímo zadávají práci skladovním mistrům anebo domáckým dělníkům, povinnost oznamovati mzdové a pracovní podmínky (§ 6.), totiž dobu zadání a odvedení práce, způsob placení a výši mzdy, způsob zúčtování dodaných látek, případy výměry a srážek. Tyto podmínky musejí býti stále viditelně vyvěšeny v místnostech, v nichž se zadává práce, vydává objednané zboží, nebo vyplácí mzda. Dále musejí býti k ověření předkládány živnostenskému úřadu, který bude dbáti toho, aby smluvní podmínky vyhovovaly stanoveným nejnižším mzdám a pracovním podmínkám (řádu domácké práce podle §§ 14. až 18.) neb ujednané tarifní smlouvě (§ 21.) Aby bylo zajištěno dodržování těchto pracovních a dodávkových podmínek a úmluv zavádějí se dodávkové knížky (§ 7.), do nichž musí ten, kdo přímo zadává práci skladovním mistrům nebo domáckým dělníkům, zapsati uvedené podmínky žádané práce, jakož i zúčtování dodaných látek, vyplacených mezd, jakož i důvod a výši srážek. I tyto dodávkové knížky podléhají kontrole živnostenských úřadův a příslušných nemocenských pokladen (§ 7., odst. 2.).

V odvětví, kde by stanovení všeobecných pracovních a dodávkových podmínek a zápisy do knížek dodávkových byly příliš obtížné pro různorodost zadávek, odlišnou jakost zpracováných látek, různý způsob provední práce (na příklad při paličkování jemných krajek, neb prýmkářství) může ministr sociální péče povoliti výjimku od těchto předpisů (§ 8.).

Organisace komisí domácké práce se počne zřízením celoříšské komise pro určité odvětví domáckého průmyslu (§ 9., odst. 1.). Sídlo ústředních komisí bude pokud možno v místě, v jehož okolí příslušný průmysl jest nejrozšířenější. Vedle povinné ústřední komise, bude-li toho místní rozvětvenost příslušného oboru vyžadovati mohou býti v jednotlivých výrobních obvodech toho kterého odvětví zřízeny obvodní komise (§ 22.).

Zákon stanoví, aby pro výrobu textilní, výrobu obuvi, prádla, oděvů, perleťového zboží a sklářskou, prováděnou po domácku, byla hned, jakmile nabude zákon účinnosti, zřízena ústřední komise. Vyjmenované obory, jak ze statistiky výše uvedené jest zjevno, tvoří větší část domáckého průmyslu u nás. Pro ostatní odvětví domácké práce budou ústřední komise zřízeny postupně (§ 9., odst. 2.), jakmile budou provedena potřebná předběžná šetření.

Hlavním úkolem těchto ústředních komisí jest stanoviti správní závaznosti mzdové a pracovní poměry zaměstnanců, především nejmenší mzdy a nejnižší ceny materiálu, jež domácký dělník sám dodá (§ 14.). Je tudíž nutno, aby tyto základní mzdové a pracovní podmínky byly stanoveny pokud možno v celé republice jednotně, což jest možno.

Ovšem ústřední komise musí podle § 14., lit. 9., dbáti při stanovení mzdové sazby různosti místních poměrův a různé jakosti tovarů, vyráběných v tom kterém kraji. Na příklad v Praze v oděvnickém průmyslu domáckém se vyrábí zboží luxusnější, v Prostějově výrobky hromadné, kusové. Proto budou k poradám ústředních komisí zváni předsedové obvodních komisí s hlasem poradním a za podklad porad vezme se návrh obvodních komisí (§ 15., odst 2.). Vznese-li některá z obvodních komisí proti usnesení ústřední komise svým předsedou námitky, je předseda ústřední komise povinen předložiti toto usnesení ministerstvu sociální péče, aby je prozkoumalo (§ 16., odst 1., a § 17., odst. 2.). Tato opatření zajišťují, aby se náležitě hledělo na odlišné potřeby a poměry jednotlivých krajů.

Členové ústředních komisí (§§ 10. až 13.) a jejich náhradníci budou jmenováni ministrem sociální péče. Jednu třetinu jest jmenovati z podnikatelů, jednu třetinu ze zaměstnancův a jednu třetinu z nestranných odborníků, kteří nepatří k žádné z uvedených zájmových skupin. Vyskytují-li se v některém oboru domácké práce skladní mistři, dílenští pomocníci, budou povoláni do komise i zástupci těchto zájmových skupin (§ 10., odst. 3.); při tom jest dbáti toho, aby hlasový poměr zástupců podnikatelů, domáckých dělníkův a neutrálů v komisi nebyl porušen. Zástupci skladovních mistrův a zprostředkovatelů budou považováni za zástupce podnikatelů, zástupci dílenských pomocníků za zástupce domáckých dělníků.

Nestranní odborníci, tedy neutrální a nepředpojatý živel mimo řady zájemníků, mají býti zárukou věcného řízení a rozhodování, zprostředkovateli a rozhodčími mezi oběma tábory, nemohou-li se shodnouti. Svými znalostmi a zkušenostmi k této úloze rozhodčích soudů jsou především povoláni živnostenští inspektoři, obvodní lékaři, soudcové z povolání a političtí úředníci z obvodů, v nichž domácká práce jest rozšířena. Z neutrálů bude též jmenován ministrem sociální péče předseda, jeden z jeho náměstků pak bude volen zástupci podnikatelů, jeden zástupci domáckých dělníků (§ 11.)

Zástupci zájemníků musí býti jmenováni, ježto domáčtí dělníci nemají dosud potřebných a jednotných organisací k delegaci svých zástupců, kdežto podnikatelé zase mohli by činiti obtíže nezvolením zástupcův. Ovšem zákon ustanovuje, že před jmenováním členů má býti vyžádán návrh příslušných zájmových korporací (§ 10., odst. 1.). Zástupcem zájemníků může býti jmenován též sekretář organisace podnikatelů nebo zaměstnanců, má-li příslušné odborné znalosti a požívá-li důvěry skupiny, již má zastupovati.

Členové jsou jmenováni na 4 léta. V § 12. jsou stanoveny případy, kdy zproštění nebo zbavení funkce může nastati před uplynutím této doby. Komise jest schopna usnášeti se, jsou-li přítomni všichni členové nebo náhradníci. Usnesení děje se většinou hlasů, při rovnosti hlasů rozhoduje předseda (§ 13.), který jinak nehlasuje.

Zákon neopomíjí ani možných eventualit, mezi nimi také té, že by některá skupina zájemníků úmyslně chtěla jednání a rozhodování ústřední komise mařiti nedostavováním se do porad. Ustanovení 2. odstavce §u 13., ukládá předsedovi komise, aby odročil jednání, kdyby se jednání ústřední komise zástupci nebo náhradníci jedné ze skupin vůbec nezúčastnili bez důvodné omluvy, a pozval komisi znovu s upozorněním, že o sporné věci bude rozhodnuto i bez jejich účasti nestrannými osobami. Zmařeným jednáním vinná skupina ručí za škody, z něho vzešlé, a mimo to mohou být její členové pokutováni až do částky 2000 Kč.

Hlavním úkolem ústředních komisí, jak již bylo uvedeno, je stanoviti nejmenší mzdy a nejmenší ceny zboží, jež dělník sám dodá a po případě upravovati ostatní pracovní a dodávkové podmínky (§ 14., odst. 2.). Souhrn těchto ustanovení nazývá se řádem domácké práce (§ 18). Tento řád domácké práce je právně závazný pro všechny příslušníky toho kterého odvětví domáckého průmyslu, čili jak § 18. výslovně praví, zavazuje veškeré podnikatele, zprostředkovatele a skladovní mistry příslušného odvětví domácké práce, že svým zaměstnancům nesmějí - s výjimkou ujednaných tarifních smluv (§ 21.) - ukládati nepříznivější podmínky, než jaké jsou stanoveny řádem. Proto se nezachovávání jeho sazeb a přestupky proti jeho ustanovením trestají, jak stanoveno v § 34., pokutou nebo vězením a při opětování vyloučením z vykonávání podnikatelské nebo zprostředkovatelské činnosti.

Vzhledem k této závaznosti a z toho plynoucí trestnosti jsou nutna opatření, aby usnesení ústředních komisí jednak neodporovala zákonným ustanovením, jednak, aby nebyla výsledkem náhodných většin, aby se zabránilo řádům a rozhodnutím, jež by mohla způsobiti nenapravitelné poškození domáckého průmyslu určitého odvětví vůbec aneb v určitém kraji. Tato ochranná ustanovení určena jsou v §§ 16. a 17.

Předseda ústřední komise je povinen předkládati ministerstvu sociální péče veškerá usnesení ústřední komise. Ministerstvo pak usnesení z úřední své pravomoci a povinnosti zkoumá, zda neodporuje zákonu; odporuje-li, odepře schválení, a usnesení nemůže nabýti činnosti. Toto schvalovací právo ministerstva co do zákonnosti usnesení vztahuje se i na rozhodnutí ústředních komisí o stížnostech podaných do nálezův obvodních komisí (§§ 14., lit. c) a 28.).

Revise usnesení ústřední komise, nejen po stránce formální zákonnosti, ale i po stránce věcně obsahové, přísluší ministerstvu, dá-li jedna třetina členův ústřední komise neb předseda některé z obvodních komisí příslušného odvětví k tomu podnět tím, že vznesou proti usnesení ústřední komise námitky (§ 16.).

Námitky tyto mohou býti vzneseny proti všem usnesením, o nichž ústřední komise jednala jako I. instance; nemohou tedy býti vzneseny proti rozhodnutí ústředních komisí o stížnostech podaných do nálezů obvodních komisí, ježto v těchto případech ústřední komise jedná jako II. instance. Toto rozhodnutí, jak již bylo uvedeno, může ministerstvo neschváliti, jedině odporuje-li zákonným nařízením.

Avšak i jsou-li vzneseny námitky proti usnesení ústřední komise, zachována jest značná samospráva ústřední komisi, jako sboru odbornému. Ministerstvo může neschváliti a prostě zavrhnouti usnesení ústřední komise jedině tehdy, odporuje-li zákonným ustanovením. Jinak ministerstvo, uzná-li námitky za správné, může pouze věc vrátiti ústřední komisi k opětnému projednání. Setrvá-li ústřední komise po opětném projednání na svém původním usnesení, přes námitky vznesené od jejího členstva neb některou obvodní komisí a přes uznání těchto námitek ministerstvem, nabude toto usnesení - neodporuje-li zákonným ustanovením - konečné splatnosti bez dalšího schválení.

Z právní závaznosti řádu přirozeně vyplývá, že ujednání jednotlivých stran, úmluvy mezi jednotlivým zaměstnavatelem a zaměstnancem, pokud jsou v rozporu s řádem (§ 20.), pozbývají platnosti.

Naproti tomu řád domácké práce neruší tarifních smluv, hromadných to ujednání mezi skupinami zaměstnavatelův a zaměstnanců, nýbrž ustanovení tarifních smluv ruší řád, a smlouvy ty jsou platné a závazné pro zúčastněné strany také potud, pokud jsou v rozporu s ustanoveními řádu (§ 21.). Předpokladem totiž jest, že tarifní smlouvy jsou vlastně dobrovolným řádem domácké práce a budou zhusta ústřední komisí za řád prohlášeny. Dělníci, uzavrou-li novou tarifní smlouvu, odchylnou od řádu, a sleví-li v ní z minimálních podmínek řádem stanovených, učiní tak pouze při krajní nutnosti, na záchranu svého zaměstnání a domáckého průmyslu v tom kterém kraji, a tomu nesmí býti zákonem zabráněno. V každém případě však, jestliže vydaný řád je odchylný od hromadné smlouvy (tarifní nebo kolektivní smlouvy), může každá ze smluvních stran tuto hromadnou smlouvu na šest neděl vypověděti, nehledě na to, jaká byla doba její platnosti umluvena.

Z této závaznosti tarifních smluv vyplývá, že, poruší-li zaměstnavatel tarifní smlouvu, má to pro něho stejné následky, pokud se týče soukromoprávní náhrady škody a trestnosti, jako porušení řádu (§. 33., odst. 2., a 34., odst. 2.).

V odvětvích, pro která byla zřízena ústřední komise, budou stanoveny obvodní komise podle potřeby a bude jim vytčena věcná a místní působnost nařízením (§ 22.). Složení obvodních komisí jest obdobné přesně složení ústředních komisí, jen s tím rozdílem, že členy jmenuje zemský politický úřad.

Úkolem obvodních komisí jest, aby podávaly příslušné ústřední komisi návrhy a dobrá zdání, týkající se řádu a všech otázek pracovních a dodávkových podmínek, a účastnily se svým předsedou porad ústředních komisí (§ 15., odst. 2.).

Zároveň jest obvodní komise smírčím a rozhodčím soudem ve sporech vzniklých mezi jednotlivými skupinami zaměstnancův a zaměstnavatelův i ve sporech mezi jednotlivým zaměstnavatelem a jeho zaměstnanci v jejich obvodu (§ 24. až 29.). Tím mají býti spory, vzniklé výkladem řádu, neb otázky řádem neřešené rozhodnuty, a tak řád doplněn. Nálezy obvodních komisí propracují jednotlivosti nebo zvláštnosti příslušné oblasti a řád bude se moci obmeziti na stanovení podmínek jednotných a společných celému odvětví domácké práce ve státě. Ústřední komise bude míti vždy možnost tato rozhodnutí obvodních komisí pojmouti do řádu. Jest samozřejmé, že smíry a nálezy obvodních komisi nesmějí odporovati zákonným ustanovením a platnému řádu.

Návrh na projednání vzniklého sporu může býti podán předsedovi příslušné obvodní komise buď jednou ze zúčastněných stran, nebo živnostenským úřadem, nebo živnostenským inspektorem. Předseda komise má se pokusiti, vyslechna strany, nebo přezvědné osoby, a projednaje případ, spor smírně vyrovnati. Nepodaří-li se spor smírně vyrovnati, budiž svolána schůze obvodní komise, která po ukončeném průvodním řízení rozhodne spor nálezem.

Nedostaví-li se k smírnému jednání některá ze stran, zmaří se smírčí jednání. Aby neměla jedna strana možnost, zmařiti tak i jednání rozhodčí, stanoví se v § 27., odst. 2., že, neuposlechne-li strana obeslání k jednání, má jí býti ustanoven opatrovník. Nedostaví-li se k novému jednání opětně ani strana ani její opatrovník (po případě z podnětu strany), bude po provedeném průvodním řízení, nehledě na nepřítomnost strany a jejího opatrovníka, nález vydán.

Proti nálezu obvodní komise jest možno stranám do 14 dnův ode dne doručení podati podle § 28., odst. 1., písemnou stížnost k ústřední komisi, čímž má býti zároveň zamezeno, aby nálezy obvodních komisí neodporovaly zákonným ustanovením a platnému řádu. O těchto stížnostech rozhoduje příslušná ústřední komise podle obsahu spisů v neveřejném sedění. Tomuto jednání na rozdíl od ostatních porad ústřední komise, nemohou býti přítomni předsedové obvodních komisí (§ 15., odst. 3.).

Nález obvodní komise, nebude-li proti němu podána stížnost, a rozhodnutí, ústřední komise o stížnostech proti nálezu obvodních komisí jsou právoplatná a závazná pro zúčastněné strany; neuposlechnutí jejich může podle § 33. býti podkladem k soukromoprávní žalobě o náhradu škody, není však trestné jako porušení řádu nebo tarifní smlouvy.

Ovšem obvodní komise stejně jako ústřední rozhodují pouze o zásadních sporných otázkách, o pracovních a mzdových podmínkách domácké práce, kdežto rozhodnutí sporu o náhradu škody vzniklé z nedodržení řádu (stejně z nedodržení kolektivní smlouvy, ujednání živnostenských společenstev, smírčích a rozhodčích nálezů komise), může se jednotlivec domáhati jedině soukromoprávní žalobou u řádného soudu (§ 33., odst. 3.).

Zastupování stran při smírčím a rozhodčím řízení obvodních komisí stanoví § 27., odst. 1., jenž též určuje, že o přípustném počtu plnomocníků rozhoduje komise, aby tím bylo zabráněno obtížnosti jednání při příliš velkém jejich počtu. Při jednání před komisí jest veřejnost až na tři důvěrníky každé strany - pro snažší dohodu, vyloučen a (§ 27., odst. 2.). Publikaci smíru a nálezů stanoví §§ 25., odst. 2., 28., odst. 2., a 29., odst. 2.

§ 30. zakazuje domáckému dělníku zaměstnávati kromě členů vlastní rodiny dílenské pomocníky neb učně, kteréžto právo, jelikož není samostatným živnostníkem, mu nepřísluší ani podle živnostenského řádu. Ochrana dětské práce jest v domáckém průmyslu zajištěna zákonem o práci dětí ze dne 17. července 1919, čís. 420 sb. zák. a nař.

Zákon pověřuje živnostenskou inspekci dozorem mimo jiné (§ 33.) též nad dílnami domáckých dělníků, které se mu dosud vymykaly. Toto opatření je zároveň přípravou k vydání ochranných a hygienických ustanovení, tykajících se zařízení dílen domáckých dělníků, postupu výroby, nebo zákazu domácké výroby určitého zboží nebo užívání látek, škodlivých zdraví domáckých dělníkův a jejich rodin i spotřebitelů. Těchto zdravotních ustanovení osnova nestanoví, nýbrž vyhrazuje jejich vydání cestě nařizovací (§ 31.). Ukládati domáckým dělníkům povinnosti týkající se zařízení dílen a dodržování hygienických ustanovení, bude totiž možno až po úpravě jejich mzdových poměrů.

Účinnost zákazů pak užívati škodlivých látek nebo zákazů výroby určitého zboží domáckou prací má býti zajištěna tím, že za šetření těchto ustanovení může se činiti odpovědným podnikatel dodávající takové látky k zpracování nebo zadávající zakázaný druh práce ať přímo, nebo zprostředkovateli. Tím má býti zamezena možnost svalovati odpovědnost na jiné osoby.

VI. a VIII. část jedná o ručení zaměstnavatelů, jakož i o trestech pro nedodržování ustanovení tohoto zákona.

§ 36. stanoví pak lhůtu 6 měsíců k uplatnění zákona. Tuto lhůtu stanovil výbor sociálně-politický po zralém uvážení nepříznivých okolností, které tkví v pestré různorodosti a rozptýlenosti domácké práce, v nedostatku vyšetřených poměrův a statistických potřeb, jež jsou nezbytným předpokladem pro praktická uplatnění zákona.

Sociálně-politický výbor žádá Národní shromáždění, aby dalo ústavní schválení této osnově zákona.