Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Potravní daň na čáře zakládá se na cís. patentu z 25. května 1829, sb. z. a n. č. 67., sv. I, d. č. 74., a byla součástí »Všeobecné daně potravní«, která byla tímto patentem v bývalých zemích rakouských stejnoměrně upravena.

Daň tato rozlišovala jednak místa, která byla pro potravní daň prohlášena za uzavřena, kde se daň vybírala při přechodu zboží přes čáru, uzavřená území ohraničující, a jednak místa ostatní, t. zv. venkov.

Kdežto na venkově se daň tato vztahovala jen na víno, vinný a ovocný mošt, na pivo, líh a lihoviny, dále na dobytek a maso, obsahoval tarif daně potravní v městech uzavřených ještě řadu jiných předmětů, jež nebylo lze na venkově z technických důvodů postihnouti a jež přece tvoří logický doplněk ostatních spotřebních daní, jako drůbež, zvěřinu, ryby, melivo, obilí a četné jiné potraviny a dokonce i látky k svícení (oleje) a otopu (uhlí, dříví).

Postupně byly zaváděny pro zdanění jednotlivých předmětů zvláštní zákony, jako pro pivo, líh, dobytek a maso, minerální oleje; kdežto daň z piva, lihu a minerálních olejů nabyla všeobecné platnosti bez rozlišování míst uzavřených a venkova, a zůstala pro uzavřená místa na pivo zvláštní přirážka; položky ohledně dobytka a masa a ohledně ostatních potřeb zůstaly až na jednotlivé změny nedotčeny.

Stejně jako v ostatních hlavních městech zvolen byl i pro Prahu a Brno systém potravní daně na čáře, t. j. vybírání na obvodu města v bývalých branách městských. Obyčejně nešlo při tom o zavedení nové daně, neboť v podobné formě vybírala jednotlivá města v branách svých vlastní dávky (clo) celkem z týchž předmětů, na které se vztahovala shora uvedená státní potravní daň na čáře (na př. v Praze Pražské obecní mejto).

Při zavedení státní potravní daně na čáře byla poskytnuta městům náhradou za současné zrušení zmíněných obecních dávek obecní přirážka k státní dani; mimo to vybírány byly pro obce různé dávky obecní, jako hlavně dávky z lihovin, a v Praze zvláště i t. zv. dlažebné. Sazby státní daně zůstaly až na 20% válečnou přirážku zavedenou v r. 1859 po dnešní dobu nezměněny.

Potravní daň na čáře vybírána byla časem v režii státní, časem bývala propachtována v dražbě soukromým nájemcům a v posledních desítiletích byla bez veřejné dražby z volné ruky přenechávána na 3letá období obcím do pachtu.

Původně byly poměry této daně příznivé. Režie byla malá, poněvadž daň se vybírala v malém počtu bran a konsum hlavního města byl velice značný. Ale časem se tyto poměry pro jednotlivá města valně zhoršily. Tak v Praze, zrušením hradeb a vzrůstem velkých předměstí, které s Prahou přímo souvisely povstaly velmi četné vchody do území potravní daně na čáře, které vyžadovaly zřízení četných nových úřadů výběrčích a ještě četnějších orgánů ku střežení, čímž režie značně vzrůstala. K tomu nastalo stěhování obyvatelstva z centra Prahy do částí vně čáry ležících, a do předměstí, poněvadž v Praze zabíraly stále více místa veřejné budovy, bankovní a obchodní závody, a i assanace celých čtvrtí (Josefov, Podskalí) přispěly silně k vylidnění vnitřní Prahy. Poněvadž sazby tarifu zůstaly stejné, hrubý výnos daně ale klesal, a režie stoupala, je přirozeno, že mělo to nepříznivý vliv i na pachtovné, které stát od Pražské obce vybíral. Pachtovné toto, které do roku 1900 obnášelo 2 mil. K ročně, při každém pozdějším obnovení smlouvy pachtovní muselo býti snižováno, až těsně před válkou obnášelo okrouhle 1.500.000 K. Při tom ale i obec Pražská doplácela ročně značné sumy. Světová válka však působila na poměry tyto přímo katastrofálně. Hrubý výnos daně klesal úměrně se stále citelnějším obmezováním konsumu a stával se tak nejistým, že obec se nemohla do budoucnosti vůbec k žádnému pevnému paušálu zavázati. Uzavřena tedy počínajíc II. pol. 1916 mezi státem a obcí smlouva toho způsobu, že obec se zavázala, vybírati daň na čáře za 10% podíl na výnosu daně po srážce restitucí a režie, při čemž stát hradí náklad na režii věcnou úplně a na režii osobní podle určitého základu. Základ ten tvoří služební platy personálu, upravené předpisy z roku 1912, jakož i drahotní přídavky v té míře, jak je platí stát svým zaměstnancům. Ale i přes tuto úpravu stal se poměr pro obě strany, jak pro stát, tak pro obce neudržitelným. Následkem stále stoupajících drahotních přídavků a čtvrtletních výpomocí zvětšoval se náklad osobní; též náklad věcný (na udržování místností, inventáře, na tiskopisy atd.) stoupal, a hrubý výnos klesal, takže státu vynáší potravní daň na čáře nyní měsíčně pouze 15 - 20.000 korun, často i značně méně. Ale ještě nepříznivěji se utvářil poměr ten pro obec. Poněvadž obec poskytuje personálu při potravní dani tytéž přídavky drahotní a výpomoce jako ostatnímu obecnímu personálu a poněvadž musí ze svého hraditi náklad, pokud jest větší, než by obnášel dle státní výměry těchto platů, a dále že nese taktéž stále stoupající břemeno platů pensijních a zaopatřovacích, má obec z potravní daně jen stálý schodek, který pro rok 1919 bude obnášeti asi 2 mil. K a jenž takřka pohlcuje výnos obecní přirážky a samostatných obecních dávek, při dani na čáře vybíraných. Výnos daně této tedy nestačí ani na režii, a pro dohlednou dobu není vyhlídky na zlepšení.

Poněkud příznivěji na tom bylo město Brno. Zde nebylo toho svírajícího tlaku velkých předměstí jako v Praze, a dále požadovala vídeňská vláda na Brnu podstatně menší pachtovné než na Praze, ačkoliv počet obyvatelstva uzavřeného města Brna byl takřka stejný jako počet obyvatelstva v uzavřených čtvrtích města Prahy a ačkoliv v Brně nebylo zapotřebí zříditi tolik úřadů a stráží jako v Praze. Přece však ani město Brno nemohlo následkem válečných poměrů a jimi způsobeného zmenšení konsumu a zvýšení režie vydržeti placení pachtovného. Ministerstvo financí uzavřelo tedy v roce 1917 s městem Brnem smlouvu na způsob smlouvy Pražské, jen s tím význačným rozdílem, že poskytlo městu Brnu 20% podíl na zisku, a na režii paušál určité výše (700.000 K až 850.000 K).

Město však přes tyto mimořádné výhody značně na udržení podniku doplácí, poněvadž přiznaný paušál daleko nestačí na režijní výlohy, a finanční správě vzhledem k zcela nepatrnému výnosu, jež se jí z potravní daně na čáře v tomto městě dostává, není naprosto možno, aby Brnu další výhody přiznala, spíše by bylo nutno, přiznaný 20% podíl na výnosu daně snížiti na míru městu Praze poskytnutou.

V Bratislavě je upravena potravní daň na čáře podle cís. patentu z 21. listopadu 1850 resp. nařízením říšského ministerstva financí ze dne 23. listopadu 1850 č. 460 ř. z. Daň tato obmezena jest na víno, vinný a ovocný mošt a na dobytek a maso; odpovídá to intencím uherského zákona, že v městech s více než 20.000 obyvateli lze daně tyto vybírati ve způsobu daně na čáře. Právo vybírati daň bylo státem zadáno obci Bratislavské posledně smlouvou, platnou od r. 1917 do konce roku 1919. Obec Bratislavská platí za daň z vína a masa uvnitř uzavřeného města a v připojeném venkovském obvodu 400.000 K. Dle bilance za rok 1918 činil hrubý výnos daně z masa a vína dohromady 346.288 K, a s městskými přirážkami k dani z masa a vína a obecní dávkou z lihu a drobnými jinými příjmy celkem 478.390 K. Celkové vydání činí včetně shora uvedeného pachtovného a vydání na vybírání daně, udaného obnosem 209.605 K, a některých dalších drobných vydání celkem 612.354 K, takže se jeví schodek 133.964 K. Poněvadž však podle VI. zák. článku uherského z r. 1899, jímž vyhradil uherský stát výnos těchto daní pro sebe, zaručuje stát obci čistý výnos 210.192 K, který pro obec vyplývá z největšího zisku, docíleného v některém z let 1895 - 97, žádá obec od státu náhradu 344.156 K za jediný rok 1918; i v předcházejících letech byly podobné obnosy obcí požadovány, a pro dohlednou dobu nelze čekati nápravu. Ve skutečnosti však je celková bilance ještě nepříznivější; neboť pouze služné pro personál činí ročně 454.000 K, nehledíc k nákladům za požitky zaopatřovací, a položka tato se v bilanci potravní daně zmenšuje zřejmě jen tím, že personál tento vybírá pro obec současně ještě jiné dávky, jako mýtné, dlažebné, místné atd., které se zvláště účtují.

Jisto je, že potravní daň na čáře ve všech městech, kde jest t. č. zavedena, se stala v nynějším stavu přímo neudržitelnou, a nezbývá, než ji buď zrušiti nebo nově upraviti. Na rozřešení této otázky mají zájem čtyři faktorové: stát, obec, obyvatelstvo a konečně personál, který je při vybírání daně zaměstnán, a z těchto hledisek chceme v následujícím význam této otázky posouditi.

Pro stát je rozhodnutí usnadněno tím, že hlavní součástku potravní daně na čáře tvoří daň z masa a daň z vína, vinného a ovocného moštu. Kdyby byla zrušena potravní daň na čáře, nastoupilo by v obvodu touto čárou uzavřeném automaticky platnost předpisů o dani z masa a vína, jak jsou zavedeny na venkově. Stát by se zbavil drahé režie, jaká jest podmíněna střežením čáry, a získal by tím výnos nepoměrně vyšší, než jaký dosud poskytuje daň na čáře. Nelze arciť upříti, že i pro stát je ve velkých městech forma daně na čáře při vybírání zmíněných daní technicky výhodnější, než způsob, jakým se na daně vybírají v obvodu venkovském, čehož důkazem je zajisté skutečnost, že dle uherských zákonů mohl tento způsob býti zaveden v každém místě čítajícím více než 20.000 obyvatel; ale ohledy tyto ustupují vzhledem k ohromnému břemenu režijnímu do pozadí.

Pokud jde o súčastněné obce, jsou tyto v takové situaci, že výnosu z přirážek a dávek naprosto nemohou postrádati. I když obce jako Praha a Brno velkou část jich výnosu musí dosazovati i na platy personálu, tu nebylo by jim nijak pomoženo zrušením potravní daně, neboť personál by nemohly jen tak beze všeho propustiti; odpadly by jim tedy příjmy, ale výlohy by zůstaly. Nehledíce k přirážce, která tvoří pouhé accessorium potravní daně a automaticky by zanikla s jejím zrušením, mohly by sice obce dávky ostatní vybírati samy, ale náklad na toto vybírání by byl tak velký, že by pravděpodobně vyčerpal výnos dávek. A zajisté by také zkušenost ukázala, že dávky ty lze nejlépe vybírati na obvodu města, a vznikla by tím nová čára, čára obecních dávek. Kdyby obce dávky tyto musely nahraditi jiným zdrojem příjmů, nezbylo by jim než zvýšiti přirážky k přímým daním.

Výnos obecní přirážky k potravní dani a obecních dávek, na čáře vybíraných, činí u obce Pražské v době normální asi 3 mil. korun, předpis všech přímých daní, jež podléhají obecní přirážce, obnášel pro rok 1918 na 17 mil. K. Musely by tudíž dosavadní přirážky obecní býti zvýšeny o celých 18%, což by zvláště u daně činžovní mělo za následek všeobecné a značné zvýšení činží. U obce Pražské jest ale ještě jiná příčina, proč obec tato nemůže postrádati příjmů, které ji plynou z existence potravní daně na čáře, a to jest utvoření Velké Prahy. Tato neodkladná akce způsobí nové veleobci veliká finanční břemena, která dle výsledku dosavadního jednání zástupců Pražské obce s vládou nelze jinak hraditi než převážně z výnosu přirážek k nově upravené potravní dani na čáře a dávek dosavadních resp. nových, které vesměs závisí na instituci potravní daně na čáře; bez těchto nových příjmů nelze Velkou Prahu uskutečniti. U obce Pražské nejedná se ostatně při otázce nové úpravy potravní daně na čáře o nic nového; tato otázka začala se intensivně projednávati již od roku 1890, kdy byla provedena reforma potravní daně na čáře ve Vídni, až v r. 1905 akce tato nadobro uvázla, a teprve v roce 1917 opět oživla, až se konečně nyní stala přímo nevyhnutelnou.

Totéž platí, byť i v menším měřítku o Brnu, kde ostatně obec následkem utvoření velkého Brna byla také postavena před mimořádné úkoly, které bude moci vykonati jen pomocí mimořádných finančních prostředků. A vydatný zdroj těchto prostředků lze právě nalézti v nové úpravě potravní daně na čáře.

Obec Bratislavská je oproti Praze a Brnu na tom o to líp, že jest jí zaručen minimální výnos daně; ale i tím není obci valně pomoženo, poněvadž příjem tento, ustálený dle výnosu z roku 1895, nemůže ji stačiti vzhledem k stále rostoucím potřebám finančním, nehledíc k tomu, že stát musí takřka celý výnos pachtovného opět vrátiti obci na poskytnutí tohoto zaručeného zisku a na náhradu schodku, při vybírání daně vzniklého; ostatně není vyloučeno, že by v brzku mohl nastati okamžik, kdy ani pachtovné na tyto náhrady nestačí.

Pokud jde o obyvatelstvo není pochyby, že by toto, najmě v Praze, podle prvního dojmu vítalo zrušení daně na čáře. Tak, jak dosud daň tato existuje, je obyvatelstvem skutečně a ne neprávem nenáviděna. Daň na čáře vybírána na nejfrekventovanějších křižovatkách mezi obcemi předměstskými a přiléhajícími částmi Prahy, tvoří velkou překážku komunikační; zdržuje obecenstvo pěší, i vozy, a pouliční dráhy. To však přestane tím okamžikem, kdy daň bude přeložena na obvod Velké Prahy, takže uvnitř Prahy nikdo z obecenstva nepřijde s ní do styku, leda na nádražích, kde je však o hladkou expedici postaráno paušálním daněním, které již od delší doby pro cestující obecenstvo s naprostým úspěchem jest zavedeno. V Brně a Bratislavě nebyly ani dosavadní poměry pro obecenstvo tak obtížné. Ale hlubší význam má daň na čáře pro ony živnostníky, kteří by v případě jejího zrušení byli podrobeni zákonům o dani z masa a vína; je nesporno, že daň na čáře jest pro tyto živnostníky přímo ideálním rozřešením, neboť dostávají zboží již zdaněné, nemusejí se v tom ohledu o nic dále starati a hlavně jsou též ušetřeni všech revisí, ohlašovacích povinností, a jiných nezbytností, spojených se zákony pro venkovský obvod platnými. Podnikatelé těchto velice četných živností by byli velmi nepříjemně rozčarováni náhlou změnou, která by pro ně nastala jich podřízením pod zákony ve venkovském obvodu platné, třeba že se finanční správa i u těchto zákonů obmezuje na požadavky a kontrolní opatření jen nejnutnější.

A konečně personál, zaměstnaný při vybírání potravní daně na čáře, má přímo existenční zájem na dalším trvání této instituce. U obce Pražské čítá personál ten 400 úředníků a zřízenců, s členy rodinnými na 2000 hlav, a týž jest na základě služebních předpisů z r. 1912, schválených městskou radou Pražskou, veskrz jen v provisorním smluvním poměru, jen na dobu, po kterou obec Pražská vybírá potravní daň na čáře. Kdyby daň na čáře byla zrušena, a obec nemohla z důvodů shora uvedených pomýšleti ani na samostatné vybírání svých dávek pomocí tohoto personálu, tu pominul by i důvod pro další držení tohoto personálu, neboť obec by nemohla tak četný počet zaměstnanců bez škody umístiti v jiném oboru obecního hospodářství, nehledí-li se ani k tomu, že v jiném oboru zaměstnání by specielní kvalifikace, kterou si tito zaměstnanci v oboru potravní daně získali, nemohla býti uplatněna. U obce Brněnské jest sice personál zaměstnaný při potravní dani na čáře vůči obci v definitivním postavení; není však pochybnosti, že by se obec zrušením daně na čáře ocitla ve velkých nesnázích, co by si s tím personálem čítajícím na 50 úředníků a úřednic a 140 dozorců, počala. Podobně jest tomu zajisté i u obce Bratislavské, kde personál čítá 15 úředníků a 52 dozorců.

Finanční správa, ačkoliv nemá žádných závazků vůči tomuto personálu, je ochotna převzíti ony zaměstnance, od kterých lze očekávati, že bude možno jich k aktivní službě s prospěchem použíti, a pokud ovšem budou ochotni podrobiti se pravidlům platným pro státní zaměstnance.

Z důvodů těchto považuje vláda reformu potravní daně na čáře za nevyhnutelně nutnou. Reforma tato musí se pohybovati ve třech směrech: v rozšíření potravní daně na čáře na celý obvod dotyčného města i s obcemi okolními, pokud byly nebo dodatečně budou politicky spojeny neb pokud jest toho z ohledu na střežitelnost čáry zapotřebí, dále v úpravě tarifu a konečně v převzetí podniku do správy státní.

Nový tarif potravní daně na čáře dozná zásadní změny v první řadě tím, že nebude obsahovati pro maso a nápoje sazby zvláštní, od obvodu venkovského odlišné, jako dosud, nýbrž že platnost tohoto zákona o všeobecné dani nápojové a současně předloženého nového zákona o dani z masa vztahuje se i na obvod, uzavřený čárou potravní daně, a tvoří součást sazby. Přes to však jsou zákony tyto resp. sazby jimi zavedené rozhodujícími pro výnosnost nově upravené daně na čáře. Ačkoli by mohla býti do sazby vhodně pojata ještě řada nových předmětů, jimiž by se výnos daně zvýšil; aniž by stoupla režie a aniž by konsum těchto předmětů byl citelně zatížen, přece vládní předloha od této na snadě ležící myšlenky upouští, a vylučuje do konce i z dosavadní sazby úmyslně řadu významných položek, jako obilí, mouku, oves, seno, slámu, vosk, oleje strojní a dříví. Nová sazba obsahuje maso, jež se zdaňuje podle současně předložené osnovy zákona o dani z masa, dále drůbež, ryby a zvěřinu, při čemž výměra daně byla upravena se zřetelem jednak na základní sazbu nové daně z masa a průměrnou váhu, jednak na luxusní ráz některých druhů těchto potravin; dále máslo a jedlé tuky, ovoce, zeleninu, luštěniny, vejce, sýrv, a konečně ještě některé jiné předměty, jichž ponechání jest nutným jednak k ochraně domácí výroby a vzhledem na součástky, z nichž se vyrábějí (mýdlo z tuků), jednak k zajištění výnosnosti daně (na uhlí, s dosavadní nezvýšenou daní).

U piva zavádí se na místo dosavadní státní přirážky 14 h z 1 hl a stupně, jež se vybírá k všeobecné dani z piva, vyrobeného v uzavřeném obvodu, a místo pivní dávky 1 K 68 h z 1 hl dováženého piva jednotná dávka 3 K z 1 hl piva vystaveného a dováženého. Dávka tato je v úzké souvislosti s dávkou obecní, která t. č. u Pražské obce činí u piva vyrobeného uvnitř čáry 25% státní daně, a u piva dováženého jest stanovena sazbou 3 K 19 h (t. j. 25% ze základní daně státní, 88 h za stupeň a 1 hl a ze státní přirážky pro Prahu 14 h ze stupně a hektolitru na základě 12¹/₂ stupňového piva). Podobně jest upravena obecní dávka brněnská. Praha a Brno jsou jedinými obcemi, které vybírají dávku ve formě přirážky k státní dani, kdežto ostatní obce vybírají samostatné dávky, a již bývalé rakouské ministerstvo financi usilovalo o to, by obce zavedly si samostatné dávky místo řečené přirážky. Pro obce pomýšlí se na zavedení dávky 5 h za 1 hl vystaveného neb dovezeného piva, takže spolu se státní dávkou obnášeti bude celková dávka 8 h, až do tohoto obnosu musí jíti úhrnná dávka, aby jí bylo lze snadno a beze ztráty rozvrhnouti i na menší, v obchodě pivem obvyklé míry. V této nové formě nebude se vybírati dávka, jako dosud, z polovýrobku (z mladinky) podle obsahu lihu, nýbrž z hotového výrobku podle množství, které skutečně do obchodu přichází. Tím se umožní též spravedlivá úprava restituce za pivo, z uzavřeného obvodu opět vyvezené; kdežto podle nynějšího právního stavu se vybírá státní a obecní přirážka z mladinky podle stupňovitosti, t. j. z mladinky 6 -8⁰, vrací se tato dávka při vývozu pevnou sazbou 1 K 48 h za mladinku 10¹/₂⁰ za stát a podobně i za obec, takže se vrací podstatně více, než se vybírá. Nová úprava obecních dávek z piva jest ostatně nevyhnutelně nutnou vzhledem k současně provedenému vládnímu návrhu na zvýšení státní daně z piva.

Konečně poskytuje se i obci Bratislavské příležitost, by zavedla si obecní dávky z piva ve spojení s potravní daní na čáře a tím získala nový zdroj příjmů.

Sazební položky 1. až 22. jsou vyměřeny s ohledem na 50%ní přirážku, na níž se mohou obce volně usnášeti. Mimo tyto přirážky budou pro obce ve spojitosti s daní na čáře vybírány dávky z lihu a lihovin, dávka z nápojů, podléhajících všeobecné dani nápojové, dlažebné atd.

Hrubý výnos nové potravní daně na čáře lze odhadnouti pro Velkou Prahu na 25 mil. K a pro Velké Brno na 6 mil. K ročně; v Bratislavě přistoupí k dosavadní dani z masa a vína (mimo daně výrobní z vína, která byla zrušena) daň z položek 2. až 23.; ačkoliv výnos daně v Bratislavě vzhledem na toto nové rozšíření nelze spolehlivě odhadnouti, není pochybnosti, že i zde nastane týž poměrný přírůstek výnosu. Zisk jmenovaných obcí z nové úpravy potravní daně na čáře záleží jednak na výnosu 50%ní přirážky k této dani, jednak na výnosu obecních dávek, jež lze v souvislosti s touto daní zavésti a jež samy o sobě jsou podstatně vyšší než ony, které dosud mohly býti vybírány. Konečně není pochybností, že za normálních konsumních poměrů výnos tento jak pro stát tak pro obce ještě stoupne.

Převzetí vybírání daně do správy státní stalo se nutným, poněvadž podle získaných zkušeností jedině přičleněním dosavadního aparátu úředního k organisaci státní správy lze zajistiti správné vybírání daně s nutnou ekonomií v režii. Mimo to zvýšen byl zájem finanční správy na potravní dani na čáře tím, že součástí její staly se resp. stanou se dvě nové velké berně všeobecná daň nápojová a daň z masa. V osnově zákona o potravní dani na čáře jest však obcím poskytnuta záruka, že státní správa bude pro obce za podmínek, pro ně velmi příznivých, vybírati vedle přirážky též samostatné obecní dávky, pokud je lze spojiti s organisací potravní daně na čáře.

Předložená osnova zákona úmyslně se neobmezuje pouze na stávající již uzavřená místa, nýbrž přihlíží i k možnosti, by daň tato mohla býti zavedena i v jiných obcích, vynikajících svým počtem obyvatelstva. Důvodem k tomuto opatření jest v přední řadě ohled na zvýšené potřeby finanční těchto obcí a nutnost, poskytnouti jim též zvýšení příjmů.

Navrhovaný zákon má vstoupiti v platnost 1. lednem 1920 současně se schváleným již zákonem o všeobecné dani nápojové a současně předloženým zákonem o dani z masa. Brzké uskutečnění předložené osnovy zákona jest též nevyhnutelným předpokladem pro sanování financí zúčastněných obcí a pro úpravu platů, jíž se personál, při vybírání potravní daně zaměstnaný, podle vzoru úpravy platové, povolené státním zaměstnancům, domáhá.

V ohledu formálním se navrhuje, by osnova byla přikázána finančnímu výboru s tím, by o ni podal zprávu do 8 dnů.

Ministr financí:

Sonntág v. r.