Hospodářsky i sociálně přímo
povážlivý stesk dochází z oblasti
sklářského průmyslu podomáckého
ze Železnobrodska, Semilska, Turnovska a Jablonecka.
V krajích těchto zaměstnáno je na
desítky tisíců podomáckého
dělnictva sklářského výrobou
t. zv. jabloneckého zboží, které vyváží
se vesměs do ciziny, jako do Německa, Francie, Anglie,
Ruska, Japonska atd., kde jeví se o ně silný
zájem. A dnes průmysl tento stojí skoro vesměs
jedině proto, že naše vláda nedovede přesně
hodnotiti cenu tohoto průmyslu tím, že přikazovala
mu jednu třetinu dosavadního kontingentu uhelného,
ze kteréhož dnes však valnou část
ještě zabírá ministerstvo železnic
pro své účely, aniž byla zjednána
za zabavené uhlí náhrada.
Pováží-li se, že tímto způsobem
připravována je republika o vývozní
předmět prvého řádu, že
vnáší se mezi pilný, spokojený
a mírný lid těchto krajů rozvrat,
vyplývající z toho, že lid své
úspory, které měl, pomalu ztrávil
a v době nynější drahoty nedostává
se mu výdělku, tu dojista je nutno na věc
tuto veřejně poukázati a dovolávati
se okamžité nápravy. V oblasti sklářské
doposud pracovalo celkem 28 velkých průmyslových
podniků, pro něž pracovalo na 160.000 podomáckých
dělníků, kteří vyrobili za
5 milionů korun zboží denně, určeného
přímo pro vývoz.
Jednotlivé závody potřebovaly v dobách
normálních 40 - 60 tun uhlí měsíčně,
z nichž přidělováno je dnes 17 i méně,
a ještě snad dokonce ani tento příděl
se nedodržuje a nyní drahami zabavuje, tak že
většina pecí sklářských
musila býti již dříve uhašena.
Z toho samozřejmě předpokládají
průmyslníci i podomáčtí dělníci
uvedených krajů, že stát hospodářskou
stránku tohoto průmyslu podceňuje, že
nepovažuje udržení jeho za nutné a nelze
se proto také diviti tomu, že velmi mnoho těchto
firem přehlíží do nedalekého
Německa, které jednotlivce láká do
své oblasti sliby, že bude jejich podnik náležitou
kvotou uhlí dotován a ještě jinak podporován.
Jiné firmy jdou dále a přijímají
ve svých závodech emisary z Japonska, kde zejména
se o jablonecký sklářský průmysl
jeví zájem, a již dnes možno tvrditi,
že nedostatek porozumění naší vlády
k tomuto oboru využijí oba tito činitelé
plnou měrou.
Aby vynikla působnost a účinnost jednotlivých
závodů, budiž zde uveden příklad
aspoň z jednoho podobného závodu:
Menší závod na výrobu jabloneckého
zboží (Jiřetín) zaměstnává
dnes 250 dělníků a brousí jen kameny.
Za týden vydá za 20.000 korun pasířům,
jichž zaměstnává 150 podomácku,
a tito pasíři zaměstnávají
zase mnoho dělnictva. Pasíři zpracovávají
kameny ve šperky, jejichž cena jeví se v týdnu
za více než 300.000 korun. Mimo to vyrobí firma
kamenů, které přímo prodává
exportérům ku zpracování, za 300.000
K týdně. Jak řečeno, vyváží
se toto zboží přímo do Francie, Ameriky,
Anglie.
Vzhledem k tomu, že valuta odvádí se přímo
a výhradně devisové ústředně,
dostává se státu od jedné firmy pouze
týdně za 1 milion až 1,200.000 K peněz
v cizích valutách. A týž případ
opakuje se skoro u všech uvedených 28 firem. Dnes
však pracují jen některé a i těmto
firmám odpírá se potřebné uhlí
a i kvota zmenšená se jim bere, tak že poslední
týdny byly v jednotlivých místech pracovní
poruchy takové, že i přes 1700 dělníků
bylo bez zaměstnání. Pováží-
li se pak, že, kdyby závody tylo měly dostatek
uhlí (ostatní materiál si opatří),
tedy mohla by každá z těchto firem přinésti
státu na 55 milionů K cizích valut, čili
asi 1.650 milionů valuty.
Ministerstvo obchodu a ministerstvo veřejných prací
mělo by si tudíž důkladně povšimnouti
tohoto průmyslu a nemělo by připouštěti
jeho ničení nejen nedodáváním
uhlí, nýbrž také tím, že
majetníci namnoze jsou nuceni nakupovati si uhlí
pod rukou po 38 až 50 K za q, kdežto na dolech totéž
uhlí odebírají za K 18.-. Podotknouti sluší,
že jedna firma při spotřebě 2 vagonů
uhlí vyrobí zboží za 15 milionů
K, což je dojista také důvod, aby zejména
takový průmysl byl podporován.
Některé skupiny Ústředního
svazu československých sklářských
dělníků oznamují s hlubokým
politováním a bolestí, že stojí
již několik továren před úplným
vyhasnutím vedle těch, kde již pece vyhasly
pro nedostatečné zásobování
uhlím. Dělnictvo dostává výpovědi
a stojí na prahu zoufalství a je odhodláno
ke všemu. Ve zprávách těchto výslovně
se praví: Nechť nenechá naše vláda
k tak smutným koncům dojít a nařídí
svým orgánům, aby konaly řádně
své povinnosti k desítkám tisíců
zdejšího dělnictva, které vřele
cítí se svatou věcí republiky, které
chtějí hospodářsky chránit.
My dělníci žádáme Vás,
abyste nám svou možností byli nápomocni.
Nucení firem k práci, což jsme činili,
bylo marno, protože je tu nedostatek uhlí a ačkoliv
jest pro náš kraj (Röhrsdorf) určeno 350
tun na měsíc, dostává průmysl
sotva 120 tun, což nestačí ani na jednu pec,
ačkoliv je zde dělnictva (358) pro výkonnost
čtyř pecí a závisí na nich
dalších 1500 dělníků.
Je pravda, že ministerstvo veřejných prací
zařadilo podniky pro výrobu zboží do
I. třídy s potřebou uhlí, ale ministerstvo
železnic se na tuto okolnost neohlíží
a uhlí podnikům těmto zabavuje, a ministerstvo
obchodu o těchto poměrech snad vůbec neví.
Konečně dlužno upozorniti na to, že cena
zboží jabloneckého je tak nepatrná,
že stát při vývozu tohoto zboží
sám by mohl pro sebe přirážkou 100%
získati miliony korun, aniž by průmysl tento
poškodil, což rovněž příslušníci
průmyslu sklářského uznávají.
Tyto a jiné okolnosti nutí podepsané k dotazu:
Jsou tyto poměry v jabloneckém průmyslu pp.
ministrům veřejných prací, železnic,
sociální péče a obchodu známy?
Hodlají páni ministři zameziti tyto závady,
které ničí tento průmysl a ubírají
životní potřeby příslušným
podomáckým dělníkům?
Co hodlá ministerstvo obchodu podniknouti pro povznesení
tohoto průmyslu?