V poslední době množí se stížnosti
na to, že bytové úřady nepřihlížejí
při zadávání bytů ke skutečné
existenční potřebě těch kterých
uchazečův a že na živnostníky,
vracející se z vojny a ucházející
se o přiměřená obydlí, ve kterýchž
by zároveň mohli provozovati svou živnost se
nehledí.
Začasté živnostníci musili upustiti
od svého bytu, když nastoupili službu vojenskou,
manželky jejich, odkázané na nepatrné
vyživovací příspěvky, vypovídaly
byty a stěhovaly se z nich do menších za městskou
periferii, jen aby krisi válečnou přestály,
a dnes, když nabízejí bytovým úřadům
tyto byty kompensačně za byty pro provozování
jejich živnosti vhodnější, nevyhoví
se jim, byť to bylo možno zejména v těch
případech, kde jde o ubytování lidí,
kteří potřebují bytu jen k obývání
a ne zároveň pro dílnu.
Poslední podobné stížnosti přednesli
zejména drobní mistři krejčovští,
kteří pro provozování své živnosti
a k uhájení existence musí bydleti ve městě,
kdež měli a mají své zákazníky,
protože zákazníci jejich nehodlají přizpůsobiti
se jim, nýbrž oni musí se přizpůsobiti
poměrům jejich. Tito řemeslníci nabízeli
svá prozatímní obydlí na periferii,
nebo v nejbližším okolí měst kompensačně
za obydlí ve městech, pro ně existenčně
i hospodářsky nutná, ale marně.
Dotaz tento činíme proto s přesvědčením,
že věci dají se při objektivním
rozhodování uvážiti a že lze jim
vyhověti právě proto, že jde tu o hospodářské
jednotky, které nejen že provozováním
své živnosti zajišťují existenci
sobě a svým rodinám a nejsou tak odkázány
na veřejnou podporu, ale které vyživují
také mnoho zaměstnaného dělnictva
a jejich rodiny.
Táží se proto podepsaní:
Je pan ministr sociální péče ochoten
naříditi, aby bytové úřady
jednotlivých měst počínaly si vzhledem
k právě uvedeným všeobecným případům
tak, aby bytová nouze luštila se také vzhledem
k hospodářským a sociálním
potřebám jednotlivých žadatelů
živnostníků?