Státní zástavní úřad,
jehož fond byl prohlášen roku 1770 za veřejný
fond s ručením státu, jest před finanční
katastrofou. Drahotní přídavky k služnému
a výslužnému, stále rostoucí
ceny kancelářských potřeb, zvyšují
vydání úřadu tak, že nemůže
na dále krýti příjmů z úrokův
a poplatků, které úřad z poskytnutých
zápůjček vybírá. Ztráty
činí od 1. července 1916 do 31. října
1919 přes 1,228.672 K a hradil je dosud fond, který
měl 30. října 1919 2,088.106 K. Tento fond
v dohledné době bude vyčerpán, ježto
roční deficit, který do 31. října
činil 519.462 korun, stoupne na základě posledních
úprav značně.
K deficitu tomuto přispívala značnou měrou
vláda rakouská, jež přesazovala bez
potřeby úředníky z jiných resortů
k zástavnímu úřadu a zatížila
jej placením pense, dále tím, že vybírala
od úřadu daně a poplatky, ač zástavní
úřad vídeňský ani zemský
brněnský takto zatížen nebyl. Na hrozivý
tento stav a na nutnost reorganisace zástavního
úřadu byla vláda opětně upozorněna,
bohužel, až dosud marně. A přece běží
tu o ústav, jehož katastrofa byla by pohromou pro
nejchudší a nejpotřebnější
vrstvy, a za který vláda stejně ručí.
Tážeme se tudíž:
Chce ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem financí
provésti účelnou a hospodárnou reorganisaci
Zástavního úřadu, která by
zlepšila neblahý jeho finanční stav
a ozdravila instituci svrchovaného významu sociálního
a humánního?
Viktor Dyk,
Dr. Lukavský, Nohel, Sís, Hatlák, Dr. Scheiner,
Dr. A. Zeman, Vilém Votruba, V. Čipera, Dr. Jar.
Brabec, Dr. Hajn, B. Král, Viková-Kunětická,
Ing. B. Bečka, Dr. Mareš, Dr. Stránský
Jar., Jaromír Špaček, K. St. Sokol, Dr. Stránský
Adolf, Dr. Matoušek, Gustav Navrátil.