Dopisem ministerstva národní obrany č. 6296
N. O./III. 18. z 18. listopadu 1919 byl československy
superior Msgre dr. Josef Bombera v Brně dán do výslužby
pro redukci vojenského duchovenstva. Podobné dopisy
obdrželo ještě 14 vojenských kněží.
Šlo-li by o skutečnou redukci, bylo by věcí
samozřejmou, že služebně nejstarší
musí ustoupiti a jíti do výslužby. V
tomto případě však má se věc
poněkud jinak. 15 aktivních, poměrně
mladých vojenských duchovních se posílá
do nucené pense a 23 civilních kněží
(9 ze Slovenska a 14 z Čech a Moravy) se povolává
z civilní duchovní správy a aktivují
se, ačkoliv jest jim při jejich mládí
snadno možno se uplatniti v civilní duchovní
správě a zde též si existenci zajistiti.
Oněch 15 dostává výzvu, aby okamžitě
zažádali o pensionování, při
čemž jim generálním superiorátem
hlavně superiorem Knapem jest slibováno,
aby se jen s pensionováním smířili,
jelikož se jim dá plná pense podle nové
úpravy platů důstojnických. Ve skutečnosti
však žádný z oněch postižených
nemá vyslouženo, většinou mají
19, 20, 21 a jen dva 25 služebních roků effektivních.
Všichni tito kněží jsou odsouzeni k nečinnosti,
ač by ještě mohli a chtěli působiti.
Peněžité výdaje s touto akcí
spojené (jde o dvoje vydání) jsou jistě
a bezdůvodně ke škodě republiky.
Proslýchá se, že 15 duchovních dáno
bylo proto do pense, aby superior Knap, jeden z nejmladších
superiorů, jsoucí teprve několik měsíců
v této hodnosti, nuceným pensionováním
všech služebně starších kolegů
se ocitl v popředí vojenských duchovních
a jako první měl volnou cestu k dosažení
místa generálního superiora.
Pensionování bylo sice provedeno komisí,
složenou z jednoho štábního důstojníka
a asi čtyř vojenských kněží,
ale tito kněží byli jen vykonavateli vůle
generálního superiorátu. »Měli
vyhlédnuté oběti jen doraziti«, jak
se jeden z členů komise vyjádřil.
Jest nutno a spravedlivo přihlížeti k tomu,
jak se mnozí z duchovních také chovali za
války, aby jim nebylo za dobré služby národu
křivděno násilným pensionováním.
Superior dr. Bombera v Brně byl vždy věrným
Čechem. V době světové války
při doplňovacích zkouškách na
kadetní škole v Králově Poli chránil
sta českých studentů, roku 1915 byl ve vyšetřování,
jelikož nevyvěsil prapor na oslavu vítězství
u Přemyšlu a Lvova, roku 1918 byl udán ve Vídni,
»daß er die ganze Schule tschechisiere«. Následovala
nová dlouhá vyšetřování.
Utrpení jeho vzrostlo, když jeho synovec Jindřich
Bombera, aktivní rakouský důstojník,
vstoupil do legií v Rusku a jen převratem státním
byl zachráněn před rakouskou justicí.
Při převratu se činně účastnil
spolupráce a platné služby národu prokázal,
což brněnská veřejnost, hlavně
kruhy vojenské, mají v dobré paměti.
Za to má býti dán předčasně
do pense a s ním 14 zasloužilých kolegů,
aby nestáli v cestě jinému!
Podepsaní se táží:
Jest panu ministru národní obrany znám postup
vojenských úřadů při pensionování
vojenských kněží? Jest takový
postup vůbec správný?
Co hodlá pan ministr učiniti, aby toto křiklavé
bezpráví a mrhám peněz poplatnictva
bylo zamezeno, když dosavadní z pensionovaných
mohou a chtějí službu konati, jsou výtečně
kvalifikováni a fysicky zdatní?
V Praze dne 2. prosince 1919.