Zasedání Národního shromáždění československého r. 1919.

Tisk 1220.

Odpověď vlády

na dotaz členů Národního shromáždění Ludvíka Pika, Brožíka

a soudruhů (tisk č. 1561)

na ministerského předsedu

o porušení práv české menšiny v rakouské republice.

Na shora označený dotaz kladu sobě za čest odpověděti po dohodě s ministerstvem zahraničních věcí toto:

Požadavku pánů interpelantů, aby vláda republiky československé upozornila mezinárodní forum na to, že v republice rakouské útisk neněmeckých národností jest ještě stupňován proti době císařského Rakouska, vyhověl jsem tím, že obsah dotazu dal jsem oznámiti delegátu československému u mírové konference v Paříži s příkazem, aby upozornil na vše vhodným způsobem příslušné činitele.

Rovněž dal jsem oznámiti obsah dotazu úřadu plnomocníka československé republiky ve Vídni k důraznému zakročení, pokud jde o československé příslušníky.

Pokud jde o rakouské příslušníky československé národnosti dovoluji si oznámiti toto:

Podle 5. oddílu mírové smlouvy s Rakouskem v článku 62 - 69 zavazuje se Rakousko k ochraně minorit národností jazykem nebo náboženství. V podstatě jsou ustanovení ta celkem shodna s ustanoveními zvláštní smlouvy o ochraně minorit, uzavřené mezi námi a velkými mocnostmi. Podle těch ustanovení jsou veškeří státní občané rakouští rovni před zákonem a budou požívati týchž občanských i politických práv, nehledíc k národnosti, jazyku, nebo náboženství. Odst. čl. 66. výslovně ustanovuje, že nebude dekretováno žádné omezení svobodného užívání kteréhokoli jazyka, jak v stycích soukromých a obchodních, tak ve věcech týkajících se náboženství, tisku nebo veřejných projevů jakéhokoli druhu, nebo ve veřejných shromážděních. Z ustanovení tohoto vyplývá povinnost rakouské vlády, aby těchto práv svých občanů hájila. ovšem povinnost tato formálně padá na rakouskou vládu teprv od okamžiku, kdy mírové smlouvy vejdou v platnost. Donucovati rakouskou vládu k plnění těchto závazků bude příslušeti Společnosti Národův a do jejího ustanovení nejvyšší radě spojenecké.

Dokud mírová smlouva nenabyla platnosti, nemůže býti rakouská republika touto cestou nucena k jejímu dodržování. Mísiti se do vnitřních věcí rakouské republiky nějakým způsobem přímým není ovšem dovoleno, již z toho důvodu, že obdobné eventuální vměšování do vnitřních věcí poměrů zdejších československá republika zajisté právem by odmítla.

Upozorniti dlužno, že práva, plynoucí z ustanovení mírové smlouvy, týkají se pouze státních příslušníků rakouských, ježto jiným způsobem nelze překládati francouzský termín »ressortissants«.

Pokud jde o státní příslušníky československé, žijící v Rakousku, jest odhodláno ministerstvo zahraničních věcí stejně jako dosud hájiti jejich zájmů co nejrozhodněji.

V Praze 27. listopadu 1919.

Ministerský předseda:

V. Tusar v. r.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP