Na shora označený dotaz kladu sobě za čest
odpověděti po dohodě s ministerstvem zahraničních
věcí toto:
Požadavku pánů interpelantů, aby vláda
republiky československé upozornila mezinárodní
forum na to, že v republice rakouské útisk
neněmeckých národností jest ještě
stupňován proti době císařského
Rakouska, vyhověl jsem tím, že obsah dotazu
dal jsem oznámiti delegátu československému
u mírové konference v Paříži
s příkazem, aby upozornil na vše vhodným
způsobem příslušné činitele.
Rovněž dal jsem oznámiti obsah dotazu úřadu
plnomocníka československé republiky ve Vídni
k důraznému zakročení, pokud jde o
československé příslušníky.
Pokud jde o rakouské příslušníky
československé národnosti dovoluji si oznámiti
toto:
Podle 5. oddílu mírové smlouvy s Rakouskem
v článku 62 - 69 zavazuje se Rakousko k ochraně
minorit národností jazykem nebo náboženství.
V podstatě jsou ustanovení ta celkem shodna s ustanoveními
zvláštní smlouvy o ochraně minorit,
uzavřené mezi námi a velkými mocnostmi.
Podle těch ustanovení jsou veškeří
státní občané rakouští
rovni před zákonem a budou požívati
týchž občanských i politických
práv, nehledíc k národnosti, jazyku, nebo
náboženství. Odst. čl. 66. výslovně
ustanovuje, že nebude dekretováno žádné
omezení svobodného užívání
kteréhokoli jazyka, jak v stycích soukromých
a obchodních, tak ve věcech týkajících
se náboženství, tisku nebo veřejných
projevů jakéhokoli druhu, nebo ve veřejných
shromážděních. Z ustanovení tohoto
vyplývá povinnost rakouské vlády,
aby těchto práv svých občanů
hájila. ovšem povinnost tato formálně
padá na rakouskou vládu teprv od okamžiku,
kdy mírové smlouvy vejdou v platnost. Donucovati
rakouskou vládu k plnění těchto závazků
bude příslušeti Společnosti Národův
a do jejího ustanovení nejvyšší
radě spojenecké.
Dokud mírová smlouva nenabyla platnosti, nemůže
býti rakouská republika touto cestou nucena k jejímu
dodržování. Mísiti se do vnitřních
věcí rakouské republiky nějakým
způsobem přímým není ovšem
dovoleno, již z toho důvodu, že obdobné
eventuální vměšování do
vnitřních věcí poměrů
zdejších československá republika zajisté
právem by odmítla.
Upozorniti dlužno, že práva, plynoucí
z ustanovení mírové smlouvy, týkají
se pouze státních příslušníků
rakouských, ježto jiným způsobem nelze
překládati francouzský termín »ressortissants«.
Pokud jde o státní příslušníky
československé, žijící v Rakousku,
jest odhodláno ministerstvo zahraničních
věcí stejně jako dosud hájiti jejich
zájmů co nejrozhodněji.
Ministerský předseda: