Když dohoda na jaře t. r. rozdělila Těšínsko
demarkační čarou na dvě správní
území, ustanovila zároveň kontingent
uhlí, který československá republika
do urovnání teritoriálního sporu o
Těšínsko je povinna dodávati Polsku.
Toto uhlí si Poláci odvážejí
ve vlastních vagonech.
Obdobně nás zavázala mírová
konference v Paříži k dodávce určitého
kontingentu uhlí Rakousku, ze kterého však
pro nedostatek uhlí i vagonů dodáváme
jen asi 40%.
Kromě těchto závazků zaviňuje
ještě jiná okolnost naši uhelnou kalamitu,
která je vlastně kalamitou dopravní.
Potřebujeme ještě aspoň 12 až 15.000
vagonů, aby celé množství uhlí,
které vytěžíme, mohlo býti do
všech míst republiky pravidelně rozváženo.
Tímto katastrofálním nedostatkem vagonů
lze vysvětliti náš vývoz hnědého
uhlí do Německa, které se tam dopravuje
v německých vagonech a za které dostáváme
výměnou kamenné uhlí a koks,
a to za 31/2 vagonu hnědého
1 vagon kamenného uhlí, které se k nám
rovněž v německých vagonech dováží.
Kdyby se uhlí takto do Německa nevyváželo,
hromadilo by se na dolech, neboť nemáme sami tolik
vagonů, abychom vytěžené uhlí
rozvezli. Nahromaděnému uhlí na haldách
hrozí pak nebezpečí, že se samo
vznítí, nehledě ani k tomu, že by
to mělo v zápětí dále i pokles
těžby.
S tímto faktem nedostatku voziva souvisí též
silné stoupání zásob uhlí na
dolech v posledních týdnech.
Z celkové naší průměrné
měsíční těžby 740.000
tun kamenného uhlí a 1,300.000 tun hnědého
vyváží se měsíčně
122.800 tun kamenného a 291.000 tun hnědého
uhlí za hranice republiky. Naproti tomu dovoz z Německa
činí jen asi 75.000 tun kamenného uhlí
a koksu.
Hlavní příčinou nynější
krise uhelné není tedy vývoz uhlí,
nýbrž nedostatek vozidel. Pomoci lze jen bezodkladným
opatřením vagonů a zrychlením jejich
oběhu.
Mohu oznámiti, že vláda nyní celé
své úsilí věnuje odstranění
nedostatků dopravy a distribuci uhlí s energickým
použitím všech k tomu cíli vedoucích
prostředků.
Ministr veřejných prací: