Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Ustanovení, obsažená v § 1., 22. a 23. císařského nařízení ze dne 17. července 1899 č. 120 ř. z., změněného císařským nařízením ze dne 27. srpna 1916 č. 270 ř. z., se zrušují a místo nich nastupují tato:

Mladinka, to jest každá cukr obsahující, dosud nezakvašená tekutina, ze které může býti lihovým kvašením vyrobeno pivo, podléhá při výrobě dani 3 K z každého daňového stupně.

Daňovým stupněm jest jeden hektolitr mladinky o jednom stupni úředně předepsaného stodílného cukroměru při + 14⁰ R.

Pivovarům, které v jednom výrobním období, t. j. v době od 1. září jednoho roku do 31. srpna roku bezprostředně následujícího, nevyrobily více než 90.000 daňových stupňů mladinky, přísluší pro toto výrobní období sleva pivní daně.

Tato sleva činí:

při celkové výrobě, nepřevy-

šující 6000 daňových stupňů, dvacet ze sta, při celkové výrobě, nepřevy-

šující 18.000 daň. stupňů, patnáct ze sta, při celkové výrobě, nepřevy-

šující 48.000 daňových stupňů, deset ze sta a při celkové výrobě do 90.000 daňových stupňů.......pět ze sta zapravené pivní daně.

Sleva z úhrnné, v tom kterém výrobním období hotově zapravené, pivní daně budiž vyplacena nejdéle do dvou měsíců po uplynutí výrobního období, pro něž sleva přísluší, tomu, jenž byl koncem tohoto období podnikatelem pivovaru.

Z uvěřené a do konce dotyčného výrobního období nezaplacené pivní daně bude sleva poskytnuta teprve po včasném zaplacení pivní daně, nejpozději však do konce toho kterého kalendářního roku.

Sleva nepřísluší ze sum pivní daně, jež byly dotčenému pivovaru ve výrobním období, pro něž slevu požaduje, vráceny:

1. při vývozu piva přes celní čáru,

2. podle §u 18. prvého dílu cís. nařízení ze dne 17. července 1899 č. 120 ř. z. doplněného a změněného cís. nařízením ze dne 27. srpna 1916 č. 270 ř. z.

Pro výpočet slevy pivní daně na období 1919 - 1920 je rozhodna výroba, dosažená v celém tom období, a daň zapravená v době od účinnosti tohoto zákona do 31. srpna 1920.

Ministr financí je zmocněn, aby nejnižší výměru (t. j. 5%) slevy daně z piva přiznal pivovarům s nejvyšší roční výrobou 150.000 daňových stupňů, stoupne-li celková roční výroba piva v republice československé aspoň na 75% průměrné výroby z období 1911/1912 a 1912/1913, a bude-li nejmenší dovolená stupňovitost vyráběné mladinky zvýšena aspoň na 8 cukroměrných stupňů.

Podnikatelům pivovarů, kteří zaplatili v jednom výrobním období pivní daně alespoň 12.000 K, může býti k jejich žádosti, poskytnou-li dostatečnou jistotu, v bezprostředně následujícím výrobním období pivní daň uvěřena na dva měsíce tak, že daňové částky za várky ohlášené a vykonané v jednom kalendářním měsíci mohou býti zaplaceny až posledního dne druhého měsíce po projití onoho, v němž mladinka byla vyrobena.

Kdyby poslední den, kterého má býti uvěřená daň splacena, připadl na neděli nebo svátek, je dovoleno, uvěřený obnos daňový zapraviti v nejblíže následující den pracovní.

Z této výhody jsou vyloučeni:

1. ti, kdož byli odsouzeni pro zločin, přečin nebo přestupek, spáchaný ze ziskuchtivosti, dále pro podloudnictví, nebo pro těžký důchodkový přestupek spáchaný při provozování jejich podniku;

2. ti, na jejichž jmění jest uvalen konkurs. Vyloučení, uvedené pod číslem 1. pomíjí při dosavadní obmezené pivní výrobě po projití tříleté lhůty ode dne, kdy byl trest odpykán.

V případech zasluhujících ohledu může finanční ministerstvo připustiti kratší lhůtu.

Kdo spáchá těžký důchodkový přestupek, dále kdo nezaplatí uvěřené sumy daňové ve lhůtě, na kterou byly uvěřeny, pozbývá povoleného úvěru na zbytek výrobního období, a může mu být odepřeno povolení úvěru i pro příští výrobní období.

Uvěřené a v čas nezaplacené sumy daňové budou exekucí vymáhány a to i se zákonnými úroky z prodlení, jež počítati jest ode dne, kdy povolení úvěru pozbylo účinnosti, nebo bylo odvoláno.

Podnikatelům pivovarů, kteří vyvezou přes hranice československé republiky ze zdaněné mladinky vyrobené pivo, jež jest požívatelné a vykazuje, zbaveno byvši uhličité kyseliny, aspoň 15 cukroměrných stupňů, bude k jejich žádosti za šetření podmínek nařízením stanovených, poskytnuta náhradou za zapravenou pivní daň buď

1. částka 12 K za každý hektolitr vyvezeného piva, nebo

2. částka 2 K za každý daňový stupeň. vyšetřený na podkladě nejnižší v posledních třech měsících přede dnem vývozu úředně zjištěné stupňovitosti mladinky, nebo

3. částka 2 K 50 h za každý úředním vyšetřením vyváženého piva prokázaný daňový stupeň (odst. 2. §u 1. tohoto zákona) mladinky, z níž vyvezené pivo pochází.

Za pivo, jež bude v prvních dvou měsících po dni, kterého tento zákon nabude účinnosti, z území československé republiky vyvezeno, přiznává se náhrada pivní daně

a) v případě uvedeném v předcházejícím odstavci pod č. 1. pouze částkou 4 K za každý hektolitr vyvezeného piva,

b) v případě uvedeném v předcházejícím odstavci pod č. 2 pouze částkou 70 h za každý daňový stupeň a

c) v případě uvedeném v předcházejícím odstavci pod č. 3. pouze částkou 80 h za každý daňový stupeň mladinky, z níž vyvezené pivo pochází.

Za výtratu zdaněné mladinky vzniklou kvašením, ležením, atd. bude nahraženo 5% daně dle bodu 1., 2. a 3. vypočtené.

Ministr financí je zmocněn, aby se zřetelem na dosavadní výrobu stanovil dovolené množství roční výroby a dovolenou stupňovitost mladinky.

Pokud nedosáhne výroba piva v republice československé v některém výrobním období 75% průměru daňových stupňů vyrobených ve výrobních obdobích 1911/1912 a 1912/1913, omezuje se právo vyráběti pivo jen na ony pivovary, které ve výrobním období 1911/1912 až včetně 1919/1920 byly v činnosti.

V případech zřetele hodných povoluje výjimky ministr financí a určuje rozsah výroby.

Kdo má dne 1. ledna 1920 v zásobě více než 2 hektolitry mladinky nebo piva, jest povinen nejpozději 3. ledna 1920 písemně opověděti příslušnému oddělení finanční stráže množství jejich v hektolitrech, jakož i místo a místnosti uschování, dovoliti finančním orgánům, aby zjistili zásoby, a zapraviti z celé zásoby dodatečnou pivní daň částkou 10 K za každý hektolitr.

Stejnou opověď učiniti musí každý příjemce piva, odeslaného z pivovaru nebo pivního skladu před 1. lednem 1920, jež po tomto dnu dojde na místo určení.

Opomenutí nařízené opovědi, nebo opovězení množství o více než 5% menšího, podléhá trestu vyměřenému 4- až 8násobnou sumou zkrácené dodatečné daně.

Jiné nesprávnosti opovědi, které se nevztahují na množství piva, potrestány budou pořádkovou pokutou od 4 do 200 K.

Z várek, které byly před 1. lednem 1920 ohlášeny, jejichž úřední zjištění však nastane teprve po 31. prosinci 1919, bude nutno doplatiti rozdíl mezi daní zvýšenou a zapravenou.

Zákon tento nabývá účinnosti pro celé území republiky československé dnem 1. ledna 1920 a provedením jeho pověřuje se ministr financí.

Účelem osnovy jest v prvé řadě zvýšení státních příjmů z výroby piva, které při neobyčejném vzestupu státních vydání jeví se nezbytně nutným.

Pivní daň, která před válkou obnášela 34 h z každého hektolitru a hektolitrového stupně výtažku, byla cís. nař. ze dne 27. srpna 1916 ř. z. č. 270, počínaje 1. zářím 1916, zvýšena odstupňovaně podle velikosti výroby na 88 až 110 h. Uvedeme-li, že prodejní cena piva je toho času skoro 8krát vyšší než v době předválečné, nebude třeba dokazovati, že dnes platící výměra pivní daně neodpovídá změněným poměrům a že snese znatelné v předloze navržené zvýšení. Při ceně 94 K (neb u plzeňského piva 108 K) za 1 hektolitr šestistupňového piva nelze daňové zatížení celkovou částkou 18 K nazvati nemírným.

Počínajíc 1. listopadem t. r. byla pivovarům umožněna výroba 24% předválečného množství piva proti dosavadním 12% a lze určitě počítati s tím, že počátkem roku 1920 bude možno pivovarům přiděliti suroviny v takovém množství, by mohly zvýšiti výrobu piva na 40, ne-li na 50%, výroby předválečné.

Tím sníží se výrobní náklad piva tou měrou, že snížení to pravděpodobně úplně vyváží navržené zvýšení daně a že následkem toho nebude nutno, by dosavadní prodejní cena piva pro spotřebitele byla zvýšena.

Celkový výnos pivní daně pohyboval se při dosavadní obmezené pivní výrobě v mezích úzkých a dosáhne v tomto roce sotva 25 mil. K.

Při nezměněných poměrech mohlo by se navrženým zvýšením daňové sazby dosíci ročního přírůstku daně pivní as o 35 mil. K. Jestli však výroba - jak možno předpokládati - v roce 1920 dostoupí 40% výroby normální, bylo by celkový roční výnos pivní daně odhadnouti as na 90 milionů korun.

K objasnění jednotlivých ustanovení připojené vládní osnovy uvádíme toto:

Není pochyby, že pivovary, jež provozují výrobu v poměrně nepatrném rozsahu, potřebují úlev a ochrany, aby čeliti mohly stále rostoucí soutěži velkopivovarské a byla již v rak. zákonodárství přiznána sleva na pivní dani. Leč otázka tato nedošla v cís. nař. ze dne 27. srpna 1916 c. 270 ř. z. právě nejpříznivějšího rozřešení, neboť slevy požívají až do určité výrobní hranice všechny pivovary.

Aby tato, ničím neodůvodněná nesrovnalost odstraněna byla, přiznává osnova daňovou slevu jedině pivovarům s nejmenší výrobností. Z daně zapravené v jednom výrobním období, má býti přiznána a vyplacena sleva po uplynutí výrobního období. Toto opatření je výhodné jednak pro finanční správu, ježto se nepoměrně zjednoduší dnes velice složitá a s obsáhlou evidencí spojená manipulace při výplatě slevy daňové, jednak ale i pro pivovarníka samého, ježto mu bude vyplacen značnější peníz slevy najednou právě v době, kdy mu je hotovosti k nákupu surovin třeba.

Při výrobě 6stupňového piva dnes obvyklé budou slevy požívati pravděpodobně pivovary s roční výrobou do 15.000 hl. Pro pozdější dobu, až při zlepšených přídělech surovin umožněno bude vyráběti větší množství silnějšího piva, je v posledním odstavci §u 1. dovoleno rozšířiti slevu na větší okruh pivovarů.

V dosavadních zákonných ustanoveních je stanovena doba, na kterou může býti pivní daň uvěřena, třemi a šesti měsíci podle toho, zda jde o daň z mladinky slabší než 11 cukroměrných stupňů, nebo z výše stupňové. Důvodem pro toto uvěřování daně byla úvaha, že vyrobené pivo potřebovalo několikaměsíčního uložení, než mohlo býti vystaveno a spotřebitelům odevzdáno.

Při dnešních výrobních poměrech je však pivo výstavu schopné již v daleko kratší době a proto lze zkrátiti úvěrovou lhůtu na 2 měsíce.

Paragraf tento obsahuje změnu především v tom, že náhrada daně z piva vyváženého přes celní čáru poskytuje se toliko výrobcům piva a nikoli též všem jiným vývozcům, v čemž spočívá pro pivovary, proti změnám tohoto zákona je zatěžujícím, jistá výhoda, usnadňující jim soutěž s vývozci, již nejsou výrobci piva.

Další změnou v tomto paragrafu je, že stupňovitost hotového, pro vývoz určeného piva snižuje se s dosaváde stanovených 25 na 15 cukroměrných stupňů, kteréžto snížení jest odůvodněno nižší stupňovitostí mladinky, z níž vyvážená nyní piva pocházejí.

Této nižší stupňovitosti pivní mladinky vyvážených nyní piv a navrhovanému zvýšení pivní daně, jakož i výdajům, jež vznikají finanční správě důchodkovou kontrolou vývozu piva, odpovídají též částky, jež mají se vývozcům piva vypláceti náhradou za pivní daň, zapravenou za mladinku, z níž vyvážené pivo pochází.

Konečně upravuje se též náhrada za výtratu zdaněné mladinky, vzniklou kvašení, ležením atd. exportních piv, a navrhuje ve výši 5% daně podle bodů 1., 2. a 3. tohoto paragrafu vypočtené, tedy o 1¹/₂% nižší, než stanovena byla v pravidlech dosaváde platných, a to proto, že výtrata tato stanovená tímto procentem je přiměřenější skutečným výtratám, než dosavadních 6¹/₂%.

Omezené množství surovin pivovarských má za nutný následek i omezení výroby piva, jak co do množství, tak co do stupňovitosti.

Za tím účelem dává se v tomto článku ministru financí příslušné zmocnění.

Poměry válečné a poválečné uložily pivovarům značné oběti, proto nutno je chrániti po dobu, než nastanou poměry normální, proti soutěži se strany podnikatelů, kterým naopak válečné poměry přinesly nesmírné zisky a kteří by přebývajících svých kapitálův užíti chtěli k zakládání nových pivovarů.

Proto omezuje se v odstavci 2. tohoto článku výroba piva pro dobu, než dosáhne alespoň 75% rozsahu mírového, na pivovary, jež od období 1911/1912 až včetně do období 1919/1920 byly v činnosti.

Pro mimořádné případy zmocňuje se ministr financí povoliti výjimku.

Aby vyrovnalo se daňové zatížení piva, před a po účinnosti tohoto zákona vyrobeného, a dosud nekonsumovanébo, nutno z jeho zásob, jež dnem, kdy zákon má vejíti v platnost, budou kdekoli pohotově ve množství 2 hektolitry převyšujícím, vy brati dodatečnou daň.

Suma dodatečné daně navrhuje se částkou 10 K za každý hektolitr a to podle tohoto výpočtu: Počítá se s nejvýše 6 stupňovým pivem, za něž zaplacena byla ještě za platnosti dosavadních ustanovení průměrná daň 1 K za 1 daňový stupeň, tudíž 6 K za 1 hektolitr. Nová daň činiti má 3 X 6 stupňů, tedy 18 K za hektolitr. Plný rozdíl by tudíž činil 12 K, jenž však vzhledem k možným výtratám při stáčení a pod. snižuje se v návrhu na 10 K z jednoho hektolitru.

Aby dosaženo bylo stejnoměrnosti ve způsobu zdanění piva, jest nutně třeba, aby zákon nabyl účinnosti v celém území československé republiky.

Tento návrh zákona bylo by přikázati k ústavnímu projednání výboru finančnímu a stanoviti k podání zprávy lhůtu 8 dnů.

Ministr financí:

Sonntág v. r.