Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Na dotaz pp. členů Národního shromáždění Dra Matouška, Mattuše a soudr. ze dne 25. září 1919, číslo tisku 1616, o porušování soudcovské neodvislosti odpovídám takto:

Ministru spravedlnosti nejsou známy případy, že by se různými vlivy, jmenovitě politickými, hledělo působiti na činnost a svobodné rozhodování soudcovské. Ministerstvo spravedlnosti učinilo by proti takovým vlivům opatření nejrozhodnější, nehledíc na stranu, se které by přicházely. Proti tvrzení, že i z centrálních úřadů dostává se soudům poučení, jak ten neb onen zákon vyložiti, co sluší pokládati za čin trestný a co nikoli, nespokojilo se ministerstvo spravedlnosti vlastním vědomím, že takových příkazů nevydalo, nýbrž uložilo podle dotazu ještě presidiím vrchních zemských soudů v Praze a v Brně a soudním tabulím v Bratislavě a v Košicích, aby oznámila, zda a kdy dostala tato presidia, nebo vrchní zemské soudy a soudní tabule poučení takového rázu. Všechna presidia odpověděla, že takových poučení nedostala ani sama, ani podřízené jim soudy.

Co se týče útoků, podnikaných v časopisech na soudce, min. spravedl. právě v posledních dnech v určitém případě upozornilo jedno ze státních zastupitelství, že útoky podnikané na soudy jen proto, že rozhodnutí nedopadlo tak, jak podle soudu pisatelova dopadnouti mělo, jsou pro pořádek ve státu velmi nebezpečné a že lze sice do jisté míry snésti trestné meze přesahující kritiku též úřadů správních a mimorozsudečné činnosti soudů, nikoli však útoky na rozhodovací činnost soudcův a na neodvislost soudcovskou, a že proti takovým útokům musí ustoupiti všechny ohledy, pro které zdá se státnímu zástupci zakročení nevhodným.

Na této zásadě setrvá ministerstvo spravedlnosti proti všem a proti každému a nařizuje se to současně i všem státním zastupitelstvím a úřadům, konajícím policii tiskovou.

Z projevů tiskových v dotazu citovaných onen, proti němuž obrací se bod I., nebyl v žádném směru rázu takového, že by nebylo mohlo státní zastupitelství nějak proti dotčenému listu zakročiti.

Co pak se týče projevu, o němž jedná bod III., prohlašuje ministr národní obrany, že článek ten nebyl psán důstojníkem pro službu justiční (auditorem), který podléhá ministerstvu národní obrany, a vůbec ne osobou vojenskou, a že proto padají všechny dedukce pánů tazatelů, pokud se týče ministra národní obrany. Pisatel článku jest úředníkem ministerstva národní obrany a uveřejnění článku bylo mu vytknuto.

O článku nerozpakuje se ministr spravedlnosti prohlásiti, že neuznává za platné důvody, kterými státní zastupitelství omlouvá, že článek nezabavilo. Ministerstvo spravedlnosti oznamuje státnímu zastupitelství tento svůj názor.

Aby dána byla konečně odpověď také na bod II. dotazu, týkajícího se útoku na soudce tam jmenovaného, oznamuji, že presidium vrchního zemského soudu v Praze podalo zprávu, podle níž okresní soudce, uvedený v bodu II., je členem místní organisace jedné politické strany a zastává v ní místo jednatele. V této své funkci zúčastnil se příprav volebních do obecního zastupitelstva a vyloučil v základě obecního trestního seznamu z volebního práva některé trestané osoby. Tím bylo postiženo několik příslušníků jiné strany politické, jejíž mstní organisace si proto dne 10. června 1919 u přednosty okresního soudu na domnělou stranickost řečeného okresního soudce stěžovala. Jednatel této organisace uvedl také, že lid hrozil řečenému okresnímu soudci bitím, a když dále ženy vyloučené z volebního práva přišly k soudu, žádajíce za vysvětlení, proč byly vyloučeny, a byvše odbyty, jaly se tam hlučet a pronášeti výhružné poznámky, podal takto napadený okresní soudce návrh na trestní vyhledávání, nejde-li o skutkovou povahu zločinu veřejného násilí, Zahájené řízení bylo však po prohlášení státního zastupitelství zastaveno a okresní soudce upustil sám i od stíhání pro urážku na cti.

Myslím, že tento případ, který měl základ jen v politické a nikoli v soudcovské činnosti onoho soudce okresního, nelze vůbec zařaditi mezi útoky na činnost soudcovskou.