V městě Sedlčanech byl pro velký nedostatek
bytů zřízen podle čl. 1. zákona
z 22. ledna 1919. č. 38. sb. z. a nař. bytový
úřad, a starosta provedl ve dnech 16. a 17. srpna
1919 rekvisici bytů. Mimo jiné zabral i krám
se zařízením v domě č. p. 79
v Sedlčanech, náležejícím Janu
Pejšovi. Pejša podal proti tomu odvolání
15. září t. r., které bylo rozhodnutím
okresní správy politické v Sedlčanech
ze dne 22. října 1919, č. 35.363 zamítnuto.
Krám byl přidělen Marii Davídkové
ze Sedlčan, která se živí připlétáním
punčoch a musí se starati o své děcko
a svého manžela, který na vojně zdraví
úplně ztratil a stal se ke každému zaměstnání
neschopným. Davídková prosila o přidělení
tohoto krámu z důvodu, že ho bude používati
z polovice za byt, ježto dosavadní byt, 1. světnice,
může sloužiti spíše za chlév
než byt, a z polovice za krám, chtějíc
pro obhájení živobytí provozovati obchod
s galanterním zbožím. Jan Pejša podal
proti přidělení tohoto krámu M.
Davídkové odvolání, uváděje,
že sám tam obchod provozuje, daň z něho
platí a hlavně že ho potřebuje pro jediného
svého syna. Toto odvolání bylo mu vráceno
s poukazem na § 24. cit. zákona podle kterého
politický úřad rozhoduje o podaném
odporu s konečnou platností. (V tomto případě
15. září 1919, č. 35.363.).
Mimo to je všeobecně známo v městě,
že Jan Pejša žádného obchodu
neprovozuje po více než 20 let, daň platí,
ale sazbu z neprovozování (3 K), proto, aby povolení
ku provozování obchodu podle § 38., který
provozoval jeho otec, uchoval pro svého syna, který
se však teprve učí asi 3 měsíce
v obchodě p. B. Šípka v Sedlčanech.
Jan Pejša má vlastní rozsáhlé
hospodářství polní, jest největším
rolníkem v Sedlčanech a obchodem se nikdy nezabýval.
Dne 4. listopadu t. r. doručeno mu vyrozumění,
aby zabraný krám vyklidil do 10. listopadu t. r.
tak, aby se M. Davídková 11. listopadu stěhovati
mohla, jinak že bude krám vyklizen nuceně.
Dne 11. listopadu dostavil se obecní starosta do zabraného
krámu a zjistil společně s p. Bilinou,
polic. komisařem, a Lud. Vystydem, členem
bytové komise, že Jan Pejša rozkazu nevyhověl,
a proto nařídil měsť. strážníku,
aby zjednal dva spolehlivé lidi, a ti aby staré
věci z krámu přenesli na půdu téhož
domu, kdež jak zjištěno bylo, jest s dostatek
místa pro podobné nepotřebné věci.
Mezitím došla na obecní úřad
podání od Dr. Hoffmeistra z Prahy, v němž
žádá městského úřadu
v Sedlčanech za odklad výkonu. Obecní úřad
ovšem toto podání zamítl, přes
to dostal však vyrozumění od okresní
správy politické v Sedlčanech ze dne 12.
listopadu 1919, č. 41.290, jímž tato správa
vyhovuje žádosti p. J. Pejši až do
rozhodnutí o stížnosti podané k správnímu
soudu, a i městský strážník dostal
od politické okresní správy pokyn, a to písemný,
aby ve výkonu u J. Pejši ustal.
Tímto postupem okresní politická správa
v Sedlčanech a hlavně referent Jos. Bláha,
okresní komisař, neprávem rozhodl, poněvadž
podáním stížnosti správnímu
soudu, nenabyl stěžovatel práva odkládacího.
Z uvedených důvodů táží
se podepsaní:
1. Jsou panu ministru vnitra tato nezákonná rozhodnutí
okresní politické správy v Sedlčanech
známa?
2. Co hodlá pan ministr vnitra učiniti, aby se podobné
uřadování okresního komisaře
Bláhy neopakovalo?
3. Jest pan ministr vnitra ochoten, rozhodnutí okresní
politické správy v Sedlčanech ze dne 12.
listopadu t. r. č. 41.290 zrušiti?