Návrh dra. Horáčka má za účel,
aby odstraněna byla soustava koncesní v oboru živnosti
knihtiskařské a knihkupecké tím, že
by byl změněn živnostenský řád
z 20. prosince 1859, č. 227. ř. z. potud, že
by odpadly odst. 1. a 2. §u 15., § 21., odst. 3. a 4.
§u 142. a první věta odst. 2. §u 143.
V odůvodnění tohoto návrhu se praví:
»Starý rakouský živnostenský řád
z r. 1859 rozeznával vedle živností volných
i živnosti koncesní, k jejichž provozování
třeba úředního schválení,
a novela z r. 1883 připojila k těmto dvěma
druhům živností ještě živnosti
řemeslné, k nimž třeba průkazů
způsobilosti. Mezi živnosti koncesní náleží
podle odst. 1. a 2. §u 15. a §u 21. živnostenského
řádu i živnost knihtiskařská
a knihkupecká.
Soustava koncesní setkává se již zásadně
s mnohými námitkami a lze se s ní smí
řiti jen tehdy, když důležitý prospěch
obecný káže, aby provozování
nějakého podniku nebylo zůstaveno libovolně
komukoliv. Takovým obecným prospěchem jest
na příklad veřejná bezpečnost
(při podnicích dopravních, výrobě
zbraní, třaskavin, parních kotlů,
stavitelství a j v.), nebo důvody sociálně
- politické (sprostředkování práce,
zastavárny, pohřebnictví), zdravotní
(prodej léků, jedů, pohodnictví),
neb mravní (hostince, divadla, biografy). V dobách
policejního státu byly jím i důvody
politické a tyto důvody zejména byly příčinou,
že i knihtiskařství a knihkupectví postaveno
bylo pod úřední dozor a prohlášeno
bylo za živnosti koncesní a provozovati je bylo povoleno
jen osobám politicky spolehlivým. Toto stanovisko
jest v demokratickém státě neudržitelné
a postačí zajisté dobrý zákon
tiskový, aby jakýmkoli výstřednostem
ve směru tom bylo čeleno. Naproti tomu zásada
koncesní co do knihtiskařství a knihkupectví
má mnohé vážné vady hospodářské
i kulturní. Každý obor podnikání,
který jest vázán na úřední
koncesi a ve kterém jest tedy vyloučena volná
soutěž, chová v sobě živel monopolový,
zesilovaný tím, že právě v něm
usnadňováno jest tvoření svazů
kartelových. To má však vliv na ceny výrobků
takových podniků koncesovaných, při
kterých účinky volné soutěže
nemohou se uplatniti a které proto stoupají často
vysoko nad náklady výrobní. Také v
živnostech grafických, co do tiskopisů, knih
atd., lze v nynější době pozorovati
tak závratné stoupání cen, že
tím vážně ohrožena jest všechna
práce literární a vědecká a
že tím vzniká skutečně nebezpečí
kulturní.
Jedním z účinných prostředků
proti tomu bude zajisté odstranění soustavy
koncesní v tomto oboru a změna živnostenského
řádu v tom směru.«
Živnostenský výbor zabýval se pečlivě
návrhem prof. dra. Horáčka v několika
schůzích a svolal také anketu zájemníků
knihtiskařských a knihkupeckých o této
otázce na den 22. října 1919, do které
pozval zástupce korporace zaměstnaných i
zástupce korporace zaměstnavatelské, dále
také zástupce spisovatelů, aby se vyslovili
o této otázce.
Zástupci zaměstnanců knihkupeckých
přinesli do ankety po předběžných
svých vlastních poradách organisačních
usnesení, ve kterémž žádají,
aby koncese knihkupecká byla zrušena, protože
těžce poškozuje veškeré pomocnictvo
a brzdí i rozvoj literatury a kultury našeho národa,
a aby byla živnost knihkupecká prohlášena
svobodnou, podléhající jen průkazu
způsobilosti výučním listem, jako
při ostatních živnostech podle platného
živnostenského řádu a průkazu
potřebné nepřetržité praxe odborné.
Současně vyslovili se proti zamýšlenému
úplnému uvolnění živnosti knihkupecké
odstraněním odborného průkazu o vzdělání,
neboť tím nejen vzešla by škoda knihkupeckému
stavu, nýbrž byl by ohrožen nejvyšší
měrou i rozmach naší dobré literární
produkce na prospěch literatury bezcenné, pro celý
národ v duševním směru nejvýše
nebezpečné a zhoubné.
Okamžitý zdánlivý úspěch
knihkupeckého odvětví snad na počátku
úplného uvolnění nevyvážil
by nesmírných škod, jež by se nevyhnutelně
v nedlouhé době dostavily, kdyby obchod s veškerou
duchovní tvorbou národa přešel do rukou
neodborných, nepovolaných, namnoze národu
našemu nepřátelských, které by
knihu hodnotily výhradně jako pouhé zboží
obchodní spekulace, nepřihlížejíce
pranic k jejímu vyššímu kulturnímu
poslání, které české knihkupectvo
ve své převážné většině
již od dob Krameriových až po naše časy
tak čestně respektovalo a zachovalo.
Konečně žádali vedle svobodné
živnosti knihkupecké i zavedení »volné
kolportáže« pro časopisy a spisy »periodicky
vycházející« v mezích, jak jest
zavedena již v zemích západních.
Zaměstnanci knihtiskařští žádají
rovněž zrušení koncesního zřízení
u živností knihtiskařské a odstranění
závory, která až dosud zkušeným
odborníkům ze řad zaměstnanců
znemožňovala, aby se stali samostatnými, takže
byli odsouzeni k doživotnímu poměru námeznímu,
-- současně však aby živnost tato zařaděna
byla mezi živnosti řemeslné, vázané
průkazem způsobilosti, který by znemožnil,
aby se živnosti zmocnili živlové nepovolaní
a veřejnému zájmu i zdatnosti oboru namnoze
i nebezpeční.
Zaměstnanci litografičtí vyslovili se naproti
tomu pro zachování koncesí s průkazem
způsobilosti pro svou živnost.
Zástupci zaměstnavatelských korporací
jak knihkupeckých, tak knihtiskařských nehájili
bezpodmínečně zachování koncesí
knihkupeckých a knihtiskařských, za to však
trvali na tom, aby živnosti tyto vázány byly
průkazem způsobilosti. Knihkupci dokonce šli
tak daleko, že sami poznamenali, že ve zvláštních
uznání hodných případech výjimečných
mohl by průkaz způsobilosti uvolněn býti
pro jedince zvláště kvalifikované příslušným
doplněním § 14. živnostenského
řádu. Všemi mluvčími pak bylo
uvažováno o změně poměrů
v živnostech knihtiskařské a knihkupecké
s hlediska politického, prospěchu sociálního,
kulturního, hospodářského a lidového
pokroku a činěny dedukce, jaká forma těchto
živností byla by prospěchu celku zdráva.
Živnostenský výbor uvážil všecky
okolností zrušení knihkupeckých i knihtiskařských
koncesí se týkající, poukázal
také na národohospodářské theorie
o koncesích, podle kterých i nejmodernější
státy, národohospodářští
theoretikové i praktikové jsou ještě
dnes za jedno, že svobodné provozování
živností bylo a jest uznáváno pro mnohé
případy vadným a že proto v zákonodárství
všech moderních států, třeba
že se uznává naprostá svoboda ve velké
většině všech živností, zároveň
se vyslovuje zásada, že pro určité živnostenské
podnikání je třeba svolení státní
moci, která klade podnikům za podmínku splnění
celé řady předběžných
pravidel a předpokladů, jako jsou: aprobace, průkaz
způsobilosti a j., a že také při většině
živností koncesovaných dlužno prokázati
zvláštní způsobilost.
Z toho plyne (podle výkladů národohospodářských),
že zásada svobody živnostenské a úplně
volné konkurence se dobře osvědčila
v přemnohých odvětvích průmyslových,
ale že zevšeobecnění a naprostý
průchod této svobody výrobní v zákonodárství
živnostenském ukázaly se namnoze chybou.
Především velmi mnohé živnosti
z příčin veřejných i jiných
nelze uznati nikdy, žádným státem, za
úplně svobodné a musí býti
pro ně zachován systém určité
vázanosti, koncese, aprobace, průkazu způsobilosti,
oprávnění atd.
Pro jednotlivé obory výrobní je systém
volné konkurence a úplně svobodného
provozování, jakmile se provádí do
krajnosti a obecenstvu spotřebujícímu i podnikatelům.
Volná konkurence a úplná svoboda provozování,
jakmile se provádí do krajnosti a všude, i
pokud se jí nekladou jisté meze zákonem,
může přímo vésti i k upadání
výroby a býti na škodu obecenstvu spotřebujícímu
i v těch oborech, ve kterých je dobře ponechati
značnou volnost soukromému podnikání.
Konkurencí a volností způsobuje se drobení
mnohých živností, které zase má
v zápětí, že síly v tom oboru
se nedostatečně zaměstnávají
a, i když umožňuje se jim snazší
vstup do samostatného podnikání, snižuje
se jimi úroveň životní proletarisuje
se.
Porovnáme-li živnostenský řád
říšskoněmecký (§ 16.) s
naším § 15., tu uvidíme skoro analogii
též, pokud se týče koncesního
zřízení. Hledě na veřejnou
bezpečnost udílejí se zde koncese pro dopravu,
výrobu střeliv, plynu, vápna, pálení
cihel, sádrových kamen, výrobu lepidel a
mýdla, koželužny, jatky, škrobárny,
sklárny atd.
Pro lékárny a p. žádá se průkaz
způsobilosti a aprobace.
Tudíž stejně skoro jako u nás a, jak
viděti, ještě daleko více považují
se v Německu za koncesované živnosti ony, při
nichž veřejný zájem toho vyžaduje,
aby neměly býti volně každým
provozovány.
Živnostenský výbor chtěl plně
přesvědčiti se o tom, zdali se může
uvedená národohospodářská teorie
týkati také živností knihtiskařské
a knihkupecké, a došel k tomu přesvědčení,
z vývodů zástupců jak zaměstnavatelských,
tak zaměstnaneckých organisací, že je
možno od koncesí v těchto živnostech upustiti,
když za řemeslné živnosti prohlášeny
budou všecky živnosti, které mechanicky neb
chemicky rozmnožují výrobky literární
a umělecké, anebo které s těmito výrobky
obchod vedou, t. j. knihtiskárny, měditiskárny,
ocelotiskárny, dřevotiskárny, kamenotiskárny
a podobné živnosti, čítaje v to lisy
šlapací (§ 1. ř. ž.), a že také,
pokud se týče samostatného nastoupení
živnosti knihkupecké, čítaje v to
i antikvariáty a provozování obchodu s věcmi
uměleckými, obchodu s hudebninami, půjčoven
takových věcí a čítáren,
nutno trvati na průkazu způsobilosti, že nutno
po této stránce rozšířiti znění
§ 38. živnostenského řádu, aby
se průkaz způsobilosti vztahoval i na tyto živnosti.
Vzhledem k tomu však, že touto úpravou musí
se měniti živnostenský řád v
§§ 1., 13. a), 14., 15., 24., 24., 38., 142. a j., a
dále, že chystá se také vláda
vydati nový tiskový zákon, se kterýmž
souvisí nejvíce otázka úpravy příštích
poměrů v živnostech knihtiskařské,
knihkupecké, antikvární, půjčovnách
knih (pro něž platiž censurní povinnost),
volné kolportáže a j. a konečně
také hledíc na ustanovení živnostenského
řádu (§ 24.), jímž ministr obchodu
je zmocněn, aby ve shodě s ministrem vnitra,
vyslechna obchodní a živnostenskou komoru, zřízené
snad jednoty společenstevní a příslušná
společenstva, sprostil jednotlivé živnosti
nyní koncesované požadavku koncese, když
podle změněných okolností sezná,
že jest to přípustno, usnesl se živnostenský
výbor na této resoluci:
Národní shromáždění, račiž
se usnésti:
Ministru obchodu, průmyslu a živností se
ukládá, aby ve shodě se zúčastněnými
ministry podal do tří měsíců
návrh zákona, jenž by ve zprávě
uvedenou změnu živnostenského řádu
provedl, a jenž by byl ve shodě schystanou osnovou
zákona tiskového. Při tom řídiž
se zásadami ve zprávě uvedenými, totiž
zavedením průkazu způsobilosti pro uvedené
živnosti. Přechodná doba budiž stanovena
na 2 leta při provedení zákona o knihtiskařských
živnostech pro kteréž však i pro dobu příští
platiž censurní povinnost a naprostá spolehlivost
Kulturní výbor připojuje se ke zprávě
a návrhu živnostenského výboru.