Okresním nemocenským pokladnám jako členům
Jednoty poskytováno bylo paušalování
poštovného; z výhody té vyloučeny
byly pokladny jiné, jež nejsouce členy Jednoty,
neb jiného Svazu (členství nepovinné),
neměly legitimního representanta. Stav zhoršil
se pak rozpuštěním Jednoty okresních
nemocenských pokladen, jež stalo se císař.
nařízením ze dne 4. ledna 1917 č.
6 ř. z. Poskytování paušálu poštovného
mohlo se díti jen v jednotlivých případech
a bylo nutno uzavírati s každou pokladnou smlouvu
zvlášť. Změna nastala zákonem ze
dne 15. května 1919 č. 268 sb. z. a nař.,
jímž uložena nemocenským pokladnám
povinnost býti členy některého ze
stávajících Svazů. Zákonem
tím uloženy pokladnám také daleko větší
úkoly, obor působnosti rozšířen.
Nemocenské pokladny převzaly četné
sociálně zdravotní a humánní
úkoly, které by jinak uvaleny byly na bedra státu.
Jest jisto, že za tohoto stavu, kdy korespondence nemocenských
pokladen je zvýšena, styk se stranami a úřady
jest čím dále čilejší,
jsou pokladny, mají-li při nedostatku sil a zvýšené
režii súčtovati a registrovati každou
vydanou známku, velice zaneprázdňovány
a zatěžovány na úkor vlastní
humánní působnosti. By stav tento zákonnou
cestou byl odstraněn, navrhují podepsaní:
Slavné Národní shromáždění
račiž usnésti se o tomto zákoně.
Nemocenské pokladny a jejich svazy požívají
výhody při poštovních zásilkách,
tím, že mohou poštovné paušalovati.
Svazy nemocenských pokladen, vyhovující ustanovení
čl. IV. ze dne 15. května 1919, č. 268 sb.
z. a n. a v §u 11. téhož zákona, požívají
při úředních stycích se stranami
a úřady poštovních úlev.
Jako odškodné zaplatí nemocenské pokladny
svými svazy státní pokladně paušál,
který sjednán bude mezi ministerstvem pošt
a telegrafů, ministerstvem financí, sociální
péče a zástupci interesovaných svazů.
Zákon tento nabývá účinnosti
dnem 1. ledna 1920.
Po stránce formální přikazuje se tento
návrh výboru sociálně - politickému.