Zasedání Národního shromáždění československého roku 1919.

Tisk 1840.

Návrh

členů N. S. Tučného, Laubeho, Zeminové, Pelikána a soudr., aby byl vydán zákon proti obmezování pracovní svobody.

§ 1.

Neplatné jsou úmluvy o vyloučení zaměstnance z dosavadního jeho zaměstnání vůbec, nebo v určitých závodech z úmyslu, aby tím proti své vůli byl přinucen, přistoupiti k nějakému spolku nebo přestoupiti do nějakého spolku nebo sdružení polického, hospodářského, neb odborového.

§ 2.

Přestupku, a na území někdy uherském přečinu, se dopustí a okresním soudem bude potrestán, nejde-li o čin trestnější:

1. kdo úmluvy, uvedené v § 1., vyvolá, nebo kdo se o jejich provedení přímo nebo nepřímo přičiní;

2. kdo některému zaměstnanci překáží, přijmouti práci, nebo setrvati v ní, hrozbou, že řečené úmluvy budou ujednány, nebo provedeny.

§ 3.

Za tento trestný čin bude pachatel potrestán vězením od čtrnácti dnů do šesti měsícův a ztrátou práva volebního do obcí, na území někdy uherském pak vězením v témže trvání, a dočasným odnětím politických práv.

Pokus tohoto přečinu je trestný. Rozsudek bude na vrub odsouzeného uveřejněn ve 4 časopisech, které soud určí.

§ 4.

Kdo úmluvou, uvedenou v § 1., anebo trestným činem, uvedeným v § 2., způsobí zaměstnanci majetkovou škodu, je povinen ji nahraditi.

Jednal-li jako zástupce, nebo člen, nějakého spolku nebo sdružení, stihne povinnost, nahraditi škodu, vedle něho též tento spolek nebo sdružení.

§ 5.

Zákon tento nabude účinnosti dnem vyhlášení. Provésti jej ukládá se ministru spravedlnosti.

Odůvodnění

Koaliční právo rakouské, jehož platnost převzata byla i do československého státu, je staré 50 let. Je to úctyhodné stáří. Politické a hospodářské poměry se za tuto dobu podstatně změnily. Celá politická struktura státu byla válkou úplně změněna, také hospodářské podklady života moderních národů spějí ku převratu.

Společenský život, vzájemné vztahy života jednotlivců vzaly na se úplně jiné formy. Zákonný podklad pro koaliční právo, který byl pokrokem pro život občanů před 50 lety, jeví se dnes absolutně nedostatečným, zastaralým. Svobody individua je potřebí chrániti od výstřelků uniformity, jež s sebou nese demokratická forma.

Demokratické formy moderního života vyžadují, by individuální svobody jednotlivcovy bylo chráněno tím více, čím bezohledněji moderní život vtiskuje jednotlivce v beztvárnou masu, aby se bez nátlaku svobodně rozvíjel, nejen kulturně, národnostně, ale i hospodářsky.

Moderní demokracie při svých ohromných a nepopíratelných přednostech nesou s sebou i četná nebezpečí svobodě individua a menšin, které začasté vydány jsou brutálnímu tlaku mechanického počtu majority. Zdárný vývoj kulturního, politického i hospodářského života vyžaduje však, aby dočasným minoritám nebyla brána možnost vývoje.

Chrání-li moderní zákony republiky do všech konsekvencí práva minorit na zastoupení ve všech oborech veřejné správy, kam ke spoluúčasti volán je v určitém věku každý občan státu bez rozdílu pohlaví, je tím spíše potřebí, aby této minority chráněno bylo od násilných prostředků, jichž se tak často užívá k potlačení minorit.

Práva na práci - to jest práva na život, stejně jako práva na svobodu svědomí a přesvědčení, chrániti, jest jednou z hlavních povinností demokratického státu.

Brutálním násilím nebylo zastaveno žádné ideově opřené hnutí, slyšíme-li však denně žaloby na to, že majority brání násilím volnosti přesvědčení jedincův a skupin, že zaměstnavatel užívá své převahy hospodářské, by znásilnil svobodu svého dělníka, koalice dělnické pak že brutální moci své početnosti znásilňují minoritu, znemožňujíce jí hospodářskou existenci: - pak je nejvyšším a nejnaléhavějším příkazem občanské povinnosti Národního Shromáždění, jako legálního zastupitelstva národa, by zákonými ustanoveními vystoupilo na ochranu svobody a přesvědčení svých občanů.

K volání po ochraně znásilněných minorit, které zaznívá z četných míst republiky, nemůže zůstati Národní Shromáždění hlucho. Kde suspendováno lidské právo, musí vládnouti zákon.

Předložený návrh vyplňuje mezeru, již po této stránce nesl starý zákon koaliční z r. 1870, stanoví zaslouženou míru trestu za trestné činy, přidržuje viníka i osoby třetí, počítaje v to i korporace, z jejichž popudu trestní čin vzešel, k náhradě útrat sporu i škody, jež postiženému vzešla, a nařizuje uveřejniti rozsudek na vrub odsouzeného.

Společenský život moderní demokracie, má-li se zdárně vyvíjeti, musí býti prost násilných prostředků. Zbraněmi ducha - ne brutální mocí - musí demokracie udržeti jednotnost svých šiků.

Vyloučiti ze společenského života tyto násilné prostředky, jež pobuřují a způsobují bezpráví, jest účelem tohoto zákona, ne zastaviti pokrok a rozvoj demokracie.

Po stránce formální navrhujeme, aby návrh byl přikázán výboru právnímu, aby tam byl projednán.

V Praze dne 18. listopadu 1919.

Tučný, Laube, Zeminová, Pelikán,

Dr. Boh. Vrbenský, Dr. Rambousek, Jos. Svozil, Dr. Krejčí, Slavíček, Sladký, St. K. Neumann, Buříval, Freiman, Kvidera, V. Drobný, Stříbrný, Skorkovský, Kopeček, Dr. Klouda, Srnec, Emil Špatný.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP