Ustanovení o úrocích z prodlení a
úrocích náhradních z přímých
daní a bezprostředních poplatků mění
se přechodně až do pozdějšího
jinakého upravení zákonného podle
těchto ustanovení:
Ustanovení §u 3. zákona ze dne 9. března
1870, č. 23. ř. z., ve znění článku
I. zákona ze dne 23. ledna 1892, č. 26. ř.
z., nahražuje se tímto ustanovením:
"Úroky z prodlení jest vybrati deseti procenty
dlužné částky ode dne, jenž bezprostředně
následuje po dni splatnosti, až do dne splacení.
Kalendářní měsíce čítají
se po 30 dnech."
Úroky náhradní stanoví se poloviční
výměrou úroků z prodlení. Tím
mění se částečně §
1. cís. nařízení ze dne 16. července
1904, čís. 79. ř. z.
Ustanovení §u 28. zákona ze dne 8. března
1876, č. 26. ř. z., ve znění článku
II. zákona ze dne 23. ledna 1892, č. 26. ř.
z., nahražuje se tímto ustanovením:
"Výměra úroků z prodlení
které jest po rozumu nařízení ze dne
6. dubna 1856, č. 50. ř. z., platiti při
nedodržení zákonné lhůty k placení
bezprostředních poplatkův a poplatkového
ekvivalentu včetně poplatků ze smluv pojišťovacích,
smluv o doživotní důchod a zaopatřovacích
smluv (§ 6., odst. 3., cís. nařízení
ze dne 15. září 1915, č. 280. ř.
z), dále daně z jízdních lístků,
dopravní a ze zavazadel (§ 6., odst. 1. zákona
ze dne 19. července 1902, č. 153. ř. z. a
§ 6., odst. 1., a § 11. cís. nařízení
ze dne 10. ledna 1917, č. 14. ř. z.), stanoví
se deseti procenty.
Z poplatků, stranám zpět vyplacených,
které byly vybrány, ale které jest následkem
rekursu opět vrátiti, jest nahraditi pětiprocentní
úrok.
Kalendářní měsíce čítají
se po 30 dnech."
Ministr s plnou mocí pro Slovensko se zmocňuje,
by ustanovení tohoto zákona přizpůsobil
tamním poměrům.
Zákon, jehož provedení se ukládá
ministrovi financí nabývá účinnosti
dnem vyhlášení.
Ačkoli nepřirozený nadbytek peněz,
přivoděný válečnými
poměry, stlačil úrok z hotovostí,
které obecenstvo ukládá u peněžních
ústavů, na nejmenší míru, jsou
tyto ústavy nuceny, žádati z úvěru,
který sami poskytují, úrok vysoký,
ježto výnos obchodu úvěrového,
schopného pojmouti jen malou část hotovostí,
spravovaných ústavem, musí stačiti
k zúrokování hotovostí ležících
ladem a k úhradě zvýšené režie.
Úrok ten pohybuje se mezi 6 až 9 a více procenty.
Zvětšená potřeba peněz, která
se počíná jeviti, tuto vysokou sazbu pravděpodobně
nesníží, ba v mnohých případech
spíše zvýší.
Naproti tomu vybírá stát z dluhovaných
mu přímých daní 2 6/10 haléře
z každých 200 korun denně (§ 3. zákona
ze dne 9. března 1870, čís. 23. ř.
z., ve znění čl. I. zákona ze dne
23. ledna 1892, čís. 26. ř. z.), což
odpovídá 4.745 procentům, a z poplatků
5% (§ 28., odst. 1., zákona ze dne 8. března
1876, čís. 26. ř. z. ve znění
čl. II. zákona ze dne 23. ledna 1892, čís.
26. ř. z.).
Poplatníkům, které jejich podnikání
nutí používati úvěru, vyplatí
se tedy, zůstanou-li daně a poplatky dlužni,
poněvadž vyzískávají rozdíl
mezi úrokem, jehož dosáhnou umístěním,
anebo ponecháním peněz (do výše
dluhovaných dávek) ve svém podniku, a mezi
úrokem z neplacených dávek, kterým
se zatěžují.
Toto využívání státu přidělením
úlohy laciného půjčovatele peněz
neodpovídá nijak jeho nynější
finanční situaci.
Účelem navrhovaného zákona není
ovšem, docíliti vyššího výnosu
úroků z prodlení (poslední zjištěný
roční výnos úroků z prodlení
z přímých daní v našich zemích
bez Slovenska činil 2,279.739 korun), nýbrž
přinutiti bez opatření dalších
poplatníky ke včasnému placení daní
a poplatků. Takovéhoto automaticky působícího
donucovacího prostředku je třeba tím
více, že finančním úřadům,
přetíženým jinými nutnými
pracemi, nezbývá namnoze času, aby poplatníkům
jejich povinnost připomínaly normálními
prostředky.
Navrhované zvýšení úroků
jest sice velmi značné, ale je plně ospravedlněno
nákladností a spěšností úkolů,
které má stát plniti, jakož i všeobecným
nadbytkem prostředků; jest ostatně rázu
přechodného a bude po návratu urovnanějších
poměrů hospodářských nahraženo
mírnějšími ustanoveními.
Navrhovanou změnou má se dosíci také
jednodušší počítání
úroků z přímých daní.
Zvýšení úroků z prodlení
vyvolává nutnost, aby zvýšeny byly též
úroky náhradní, které stát
za určitých přísných podmínek
nahražuje z daní a poplatků přeplacených
stranou. Výše těchto úroků rovnala
se dosud výši úroků z prodlení.
Stačí stanoviti je nadále 5 procenty, kteréžto
procento značně převyšuje úrok
dosažitelný uložením peněz u peněžního
ústavu, ba též úrok mnohých ukládacích
papírů.
V ohledu formálním navrhuje se, aby byla osnova
nejrychleji přikázána finančnímu
výboru s povinností, aby příštího
dne podal zprávu plenu Národního shromáždění.