»občan československý, i ten, jehož
bydliště po čas války bylo mimo oblast
československého státu, má v československé
republice nárok na prioritu své patentní
přihlášky, učiněné ve
kterémkoli státě ode dne 26. července
1913, předloží-li pouhý věrohodný
opis této patentní přihlášky.
Českoslovenští legionáři mohou
uplatniti svá prioritní práva v československé
republice, když věrohodně prokáží,
kdy vynález učinili.«
Zákonem ze dne 27. května 1919 č. 305 jsou
občané československé republiky zkráceni
a poškozeni ve svých právech a žádáme
proto za bezodkladnou nápravu vydáním dodatku
k řečenému zákonu, jímž
by křivda byla napravena, neboť československý
občan musí míti ve svém státě
v našem státě na př. říšským
Němcům.
Podle nařízení ministerstva pro veřejné
práce ze dne 1. prosince 1915, č. 349 ř.
z. bylo podle císařského nařízení
ze dne 29. srpna 1914, č. 227 ř. z. ustanoveno,
že prioritní lhůty pro patentní přihlášky,
pokud nezanikly před 26. červencem 1914, se prodlužují
až do dne, který bude nařízením
ustanoven.
Podle tohoto nařízení a podle vyhlášky
ministerstva veřejných prací ze dne 1. prosince
1915, č. 350 ř. z. kterou se ustanovují lhůty
prioritní pro příslušníky různých
států, může na př. říšský
Němec přihlásit a obdržeti pro celou
oblast československé republiky patent s německou
prioritou, předloží-li pouhý ověřený
opis své patentní přihlášky u
patentního úřadu v Berlíně
ode dne 31. července 1913 učiněné.
Podobné právo bylo zákonem ze dne 27. května
1919, č. 305 československému občanu
vzato, neboť on neobdrží podle své rakouské
patentní přihlášky, na kterou mezi tím
byl udělen rakouský patent, nový československý
patent pro celou oblast československého státu
s prioritou rakouskou, nýbrž on může ohlásiti
svůj rakouský patent k pouhému uplatnění
pro Čechy, Moravu a Slezsko. Proti říšskému
Němci ztrácí tedy československý
občan nárok na udělení samostatného
patentu, platného pro celou oblast československé
republiky, a na prodloužení doby platnosti patentu,
jakož i jiné výhody. Věc jasně
vysvětlí tyto příklady:
Říšský Němec přihlásil
u patentního úřadu v Berlíně
svůj vynález k patentování dne 1.
srpna 1913 a obdržel dne 15. března 1914 něm.
říšský patent. Během jednoho
roku, tedy do 1. srpna 1914, mohl dotčený říšský
Němec přihlásiti svůj vynález
k patentování v Rakousku s prioritou německou,
což neučinil, takže by býval nároku
na prioritu pozbyl, kdyby výše jmenovanými
nařízeními nebyla lhůta prioritní
prodloužena. Ježto tato nařízení
jsou platná i pro náš stát, může
říšský Němec dnes a až do
dne, který teprve bude ustanoven, na svou německou
patentní přihlášku, učiněnou
dne 1. srpna 1913, ohlásit u našeho československého
patentního úřadu patent s německou
prioritou ze dne 1. srpna 1913.
Týž říšský Němec
má tudíž do dneška a dále u nás
zabezpečeno prioritní právo od r. 1913, tedy
již přes 6 roků, on mohl během těchto
let svůj vynález v bývalém Rakousku
a nyní též u nás zužitkovat a když
dnes svůj vynález u nás přihlásí
k patentování s německou prioritou ze dne
1. srpna 1913 a patent mu bude na př. 1. srpna 1921 udělen,
může tento svůj československý
patent udržovati v platnosti u nás až do r. 1936,
při čemž prioritní právo mu trvalo
od 1. srpna 1913 do 1. srpna 1921, tedy 8 let.
Při tom obdrží onen říšský
Němec, nač hlavně poukazujeme,
československý patent pro celou oblast našeho
státu, tedy nejen pro Čechy, Moravu a Slezsko,
nýbrž i pro Slovensko. Při
tom nemusel týž říšský Němec
u nás až po dobu přihlášení
nic platit, nemusí předkládati doklady o
stavu své německé patentní přihlášky
atd.
Porovnejme podobný případ příslušníka
naší republiky. Řekněme, ze Moravan-vynálezce
přihlásil také 1. srpna 1913 ve Vídni
svůj vynález k patentování, na nějž
obdržel dne 15. března 1914 rakouský patent.
Ačkoli jest řečené nařízení
ministerstva pro veřejné práce ze dne 1.
prosince 1915, č. 349 ř. z. platné i pro
naší republiku, zamítne patentní úřad
v Praze podle ustanovení zákona ze dne 27. května
1919, č. 305 dotčenému Moravanu-vynálezci
jeho čsl. patentní přihlášku
s prioritou vídeňskou a odkáže ho, by
svůj rakouský patent přihlásil k pouhému
uplatnění pro Čechy, Moravu a Slezsko, takže
Moravan-vynálezce ztrácí ochranu pro Slovensko.
Tedy:
1. Moravan-vynálezce neobdrží čsl. patent
pro celou oblast československého státu,
říšský Němec obdrží.
2. Moravan-vynálezce platil za rakouský patent
roční patentní taxy od r. 1914 až do
r. 1919, tudíž za 6 let; říšský
Němec neplatil nic.
3. Pro Čechy, Moravu a Slezsko uplatněný
rak. patent Moravana-vynálezce má dobu trvání
pouze do r. 1929, kdežto čsl. patent říšského
Němce má dobu trvání až do r.
1936, tudíž o 6 roků delší, a vedle
toho platí mu patent i pro Slovensko.
Moravan-vynálezce ztrácí tudíž
nejen peníze, dobu trvání patentu a patentní
ochranu pro Slovensko, ale ztrácí i radost, kterou
by mu způsobil československý, na jeho vynález
udělený patent, on cítí, že se
mu děje křivda a ztrácí chuť
k práci a podnikání.
Nastal-li případ, že rak patent Moravana-vynálezce
propadl pro nezaplacení taxy, což při válečných
poměrech se stávalo, tu Moravan-vynálezce
svůj rakouský patent nemůže ani u nás
uplatniti, nýbrž musel by napřed ve
Vídni pokorně prositi, aby
mu ve Vídni dovolili zaplatiti
dodatečně veškeré splatné
patentní taxy a prohlásili
patent za platný. Běda Moravanu-vynálezci,
kdyby řekl ve Vídni pravdu, že mu na rakouském
patentu nezáleželo, že čekal rozpadnutí
Rakouska a proto tedy neplatil, ale že nyní chce uplatniti
patent v českoslov. republice, tu by jistě špatně
pochodili a nedočkal by se obnovení patentu.
Tedy nejen že Moravanu-vynálezci bylo zákonem
ze dne 27. května 1919, č. 305 vzato prioritní
právo, nýbrž on by byl (v posledním
případu) nucen jako svobodný občan
prositi a platiti ve Vídni, tudíž v cizím,
nepřátelském státě, aby doma
v československé republice domohl se i těchto
sporých práv, kterých mu zákon ze
dne 27. května 1919, č. 305 poskytuje.
Takové pokoření našich svobodných
občanů nesmíme trpěti a musíme
zameziti.
Vedle toho jest zákon ze dne 27. května 1919, č.
305 nespravedlivý, neboť neměří
stejným loktem: Jednomu českoslov. občanu-vynálezci,
kterému rakouský patent byl udělen, bylo
právo na přihlášení československého
patentu vzato, kdežto jinému čsl. občanu-vynálezci,
kterému do 11. června 1919 rak. pat. udělen
nebyl, toto právo platí.
Přijetím dodatku k zákonu ze dne 27. května
1919, č. 305 budou křivdy právě uvedené
napraveny a čsl. občan-vynálezce nebude se
cítit pokořena. Když nebude chtít, aby
jeho vynález byl znovu patentním úřadem
v Praze co do novely prozkoumáván, pak nemusí
žádat o nový čsl. patent s prioritou
vídeňskou neb jinou a volí jiná ustanovení
zákona ze dne 27. května 1919, č. 305.
My musíme míti na zřeteli, že jsme zbudovali
stát nový a že tudíž svým
občanům musíme dáti prioritní
právo, ať přihlásili svůj vynález
k patentování ve kterémkoli
státě, neboť my jsme neměli patentního
úřadu na své půdě a proto nám
musí býti jedno, ve kterém cizím státě
čsl. občan-vynálezce svůj vynález
k patentování přihlásil a nesmíme
se omezovati pouze na Vídeň a Budapešť.
Nesmíme také omezovati čsl. občany-vynálezce
v jejich právech a rozhodně nesmíme
poskytovati cizincům více práv
než vlastním státním
občanům.
Přijetí odstavce dodatku k zákonu c. 305,
týkajícího se čsl. legionářů,
je naší povinností, abychom ukázali,
že i v tomto směru na ně v jejich prospěchu
myslíme.
Rychlé uplatnění dodatku k zákonu
č. 305, na začátku uvedeného, jest
nutné, aby se zamezily nenahraditelné škody
československých vynálezcův a odčinily
křivdy, které čsl. občana vynálezce
postihují.
Návrh tento budiž přikázán výboru
právnímu.