Zasedání Národního shromáždění československého r. 1919.

Tisk 1795.

Návrh

členů Národního shromáždění československého Rudolfa Laube, Dr. Vrbenského, Frant. Zeminové, Aloise Tučného a soudruhů, aby byla zvolena 16 členná parlamentní komise k vyšetření stížností co do správy Slovenska.

Z usnesení Národního shromáždění československého zřizuje se 16 členná parlamentní komise k vyšetření stížností, vznesených do politické i hospodářské správy Slovenska, podle klíče zastoupení stran v Národním shromáždění československém.

§ 1.

Národní shromáždění československé zvolí ze sebe 16 člennou parlamentní komisi podle klíče stran v něm zastoupených, kteráž ustaví se podle zásad sněmovních výborů a jednacího řádu pro ně platného, nechť ihned vyšetří politické a hospodářské poměry na Slovensku a podá do 14 dnů zprávu o svém šetření.

§ 2.

Parlamentní komisi uděluje se plná moc, aby předvolávala a vyslýchala osoby, zabavila potřebné listy a doklady, jakož i zplnomocnění, aby zprostila osoby, úředníky a zřízence státu ve věcech výslechu závazku úředního tajemství.

§ 3.

Všechny orgány politické, soudní i vojenské moci československé republiky jsou povinny poskytnouti parlamentní komisi k její žádosti potřebné ochrany, po případě pomoci potřebné k provedení úkolů vyšetřovacích.

Zdůvodnění:

Na základě zákona ze dne 10. prosince 1918 č. 64. pověřila vláda ministra československé republiky Dr. Vávro Šrobára dočasnou plnou mocí ke správě Slovenska.

Svěřujíc tuto plnou moc svému členu a synu osvobozené země, vláda československé republiky hleděla na správní i hospodářské obtíže země, osvobozené vítěznou revolucí ze spárů tisíciletého otroctví, v té pevné naději, že přání národa, oficiálními představiteli země podané, je nejlepší cestou k pevnému svazku obyvatelů obou zemí, revolucí svých synů osvobozených.

Vláda československé republiky osvobozeným bratrům přinesla všechny oběti na penězích, na životech a krvi svých nejlepších synů, kteří v nezměrném nadšení šli bránit osvobozené země od vpádu nepřátelského. Vyhovujíc pak přání zplnomocněné vlády, poslala k zahájení správní činnosti úředníky a zřízence, soudce, učitele a profesory, aby zajistili osvobozené zemi řádnou správu a bezpečnost i výchovu na školách národních.

Po půlleté činnosti zplnomocněného ministra a podřízených úředníků Národní shromáždění s pochopitelným úžasem sleduje, kterak osvobozené obyvatelstvo reaguje na tuto nezištnou pomoc bratrského národa projevy, které nemohou zůstat Národnímu shromáždění lhostejný, popíráním vší autority úřadů, projevy nepřátelství a nenávisti, odporem k nařízení úřadův a obviňování z neúcty k jazykovým zvláštnostem obyvatelů, k náboženským zvyklostem země a z úmyslů nepřátelských, jež jsou daleky republikánské vlády vůbec a českého národa zvláště.

Máme za to, že jde o tragické nedorozumění nebo zločinnou agitaci živlů států a jednotě nepřátelských.

Národní shromáždění považuje se, jako zastupitelstvo celého národa, za kompetentní, vyšetřiti příčiny tohoto neblahého stavu a na základě zajištěných skutečnosti provésti ona opatření, jež jsou potřebná, aby vrátila se obapolná důvěra a klid, potřebný k překonání politických a hospodářských obtíží nového státu.

Návrh budiž přikázán výboru ústavnímu.

V Praze 3. listopadu 1919.

Rud. Laube, Dr. Vrbenský, F. Zeminová, Alois Tučný,

A. Konečný, E. Špatný, Pelikán, Dr. Klouda, Dr. Rambousek, Slavíček, Freiman, Dr. Th. Bartošek, Kvidera, Skorkovský, Dr. Heidler, Drobný, Buříval, Dr. Krejčí,

Kopeček, St. K. Neumann, J. Svozil, Jan Hrizbyl.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP