V místech zněmčených mnoho českých
rodičů vzhledem na zachování existence
posílalo děti své do škol německých,
ve velikém počtu obcí pak proto, že
škol českých v nich nebylo. Po převratu,
pokud bylo možno, zřízeny byly školy české
z práva revoluce, ostatním místům,
kde poměry nebyly příznivé, ke spravedlnosti
měl pomoci školský zákon, odhlasovaný
Národním shromážděním
ze dne 3. dubna 1919. Dosud na německou školu odkázané
české dítě doufalo a věřilo
pevně, že konečně dostane se mu výhody,
aby smělo se v českém jazyce vzdělávati.
Spousta míst smíšených žádala
za zřízení české školy
a úřady neváhaly a zřídily
několik set českých škol - ale zřízení
to stalo se většinou pouze na papíře.
Nebylo místností a není učitelů!
Po zápise do české školy čekají
české děti týdny a měsíce,
ale marně. Rodičové nemohouce se dočkati
otevření zřízených škol,
musí posílati děti své opět
do školy německé, neboť správcové
něm. škol, plníce škol. zákon,
že žádné školou povinné dítě
nesmí býti bez škol. vyučování,
udávají rodiče žáků, nutíce
je tak plniti obsah zákona. Tam pak, kde zřízená
škola byla otevřena, pro naprostý nedostatek
všech školních pomůcek nemůže
úkol svůj plniti.
Vadí tomu:
I. Nedostatek učitelstva. Obsazování
míst nekoná se zemskou školní radou
tak, aby hleděno bylo hlavně k prospěchu
školy, nýbrž celá agenda dána do
rukou jednotlivce, který, i kdyby měl dobrou vůli,
agendy tak veliké obsáhnouti nemůže,
a proto vznikají zmatky, které zájem české
školy poškozují a u Němců vzbuzují
jen posměch.
II. Nedostatek školních pomůcek.
Potřeby školní opatřovati má
země. Ačkoliv od počátku školního
roku uplynuly již skoro 2 měsíce a blíží
se konec 1. čtvrtletí, nemají žáci
v rukou ani školních knih, ani
sešitů, ba schází
učiteli i křída, houba,
utěrky atd. Objednávky, těchto věcí
byly již dávno učiněny, ale zemský
správní výbor zřídil pro pořizování
těchto potřeb zvláštní oddělení,
které objednávky tyto buď nestačí
vyřizovati, nebo nemá tolik moci aby je v čas
vyřídilo.
III. Naprostý nedostatek otopu. Paušál
na otop měl zemský správní výbor
vyplatiti po otevření školy, aby správce
školy mohl otop opatřiti. Ačkoliv již
pohraniční kraje dávno jsou zasypány
sněhem, nebylo školám otopné vyplaceno
a proto v nových školách učí
se za mrazu a chudé postavičky dětí,
většinou proletářů, choulí
se ve škamnách zimou. Jest jistě dojemné,
slyšíme-li, že v B. železniční
zřízenci dali celou zásobu svého dříví,
aby děti ve škole vydržely, a že v J. ženy
horníků nosí do české školy
uhlí z haldy po nůši, aby jim děti a
učitelé ve škole nezmrzli.
Pane ministře! Jest Vám znám tento nedostatek
a, je-li Vám znám, Jste ochoten naříditi
zemské školní radě, aby postarala se
o to, aby referát škol ve smíšeném
území byl náležitě opatřen?
Jste ochoten působiti na zemský správní
výbor, aby bez prodlení postaral se o to, by novým
školám dostalo se nezbytných školních
pomůcek a peněz na zakoupení otopu?
Nedostatky tyto způsobují v území
smíšeném hněv na straně české
a posměch na straně německé, a jest
obava, že v blizoučké době celá
věc se stane veřejným skandálem kulturním.
Pane ministře, zjednejte nápravu bezohledně!