Z netaktního projevu ruského státního
příslušníka Jefimoviče v Obecním
domě a ze stejně povážlivého
případu, že v den našeho národního
svátku neostýchali se ruští uniformovaní
příslušníci zpívati při
průvodu carskou hymnu, nelze nesouditi, že v Praze
jest sídlo agitace pro obnovu carského režimu
na Rusi v té způsobu, s jakou by se naše republika
nemohla spřáteliti ani v zájmu Svazu národů
ani v zájmu vlastním. Necháváme stranou
otázku, jak a pokud mají příslušníci
cizích států právo svobodného
projevu ve věcech politických; avšak jest nebezpečí,
že agitace mohla by se rozšířiti také
na válečné zajatce, již dosud ve značném
počtu jsou na území republiky. Pak by věc
nabyla rázu choulostivého se stanoviska mezinárodního.
Dovolujeme si tedy se tázati:
1. Má vláda vědomost o takových agitacích
mezi ruskými příslušníky a jak
se hodlá proti nim eventuelně zachovati?
2. Jaký počet důstojníků ruských
a mužstva dlí v republice jako váleční
zajatci?
3. Zda-li má vláda záruku, že
jí budou výlohy za vydržování
válečných zajatců ruskou vládou
nahrazeny?
4. Hodlá-li vláda zajatce ihned poslati zpět?