Bez náhrady - s výhradou §u 2. tohoto zákona
- zanikají práva jednotlivců i sdružení
(várečenstev a pod.) na jakékoliv požitky
z obecních nemovitostí i jiného jmění
obecního (dříví, vodu, led atd.),
která se zakládají na titulech starších,
než 30 let.
Ustanovení to se vztahuje i na požitky nepřímé,
jako prkna, vyvolená z dříví obecního
atd.
Zároveň zanikají veškeré úplaty,
pokud za tyto požitky byly odváděny.
Jednotlivcům, jejichž příjem, podrobený
dani z příjmu, nepřesahoval r. 1918 sumy
3000 K, přísluší za zrušené
bezplatné požitky náhrada, rovnající
se polovici ceny požitků těch podle běžných
cen v obci v r. 1918 po srážce veřejných
dávek. Náhrada ta vyplatí se jim jen na jejich
žádost třikrát, a to 1. ledna 1920,
1921 a 1922 z obecní pokladny.
Jednotlivci i sdružení, jejichž příjem,
podrobený dani z příjmu, přesahoval
r. 1918 sumu 20.000 K, jsou povinni nahradit obci rozdíl
mezi cenou přijatých požitků v době
vzniku posledního právního titulu a mezi
cenu skutečně platnou v obchodě v posledních
10 letech, počínaje 1. lednem 1910.
Vykazuje-li se v podílných listinách (knížkách)
oprávněných osob a sdružení určitá
cena požitků, budiž tato cena považována
za cenu platnou v době vzniku titulu.
Náhrada v odst. 1. uvedená je splatná do
31. prosince 1920. osvobození od ní jsou na zvláštní
svou žádost ti, kdo prokáží, že
práv, zrušených tímto zákonem,
nabyli v posledních 10 letech za úplatu.
Žádosti podle §§ 2. a 3. podati dlužno
obecnímu úřadu.
Doklady k nim jsou platební rozkazy o dani z příjmu
za r. 1918 a rozhodnutí o stížnostech do nich.
Ceny podle §§ 2. a 3. stanoví obec (obecní
zastupitelstvo).
Ustanovení zákona tohoto vztahují se na obce
i osady, ne však na Slovensko.
Zákon působí dnem vyhlášení.
Provésti jej ukládá se ministrům vnitra,
zemědělství a spravedlnosti.
Návrh tento budiž přikázán výboru
ústavnímu, aby jej projednal.