Zasedání Národního shromážděn československého roku 1919.

Tisk 1772.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne .................................. 1919,

jímž se mění ustanovení zákona ze dne 4. ledna 1909, č. 4 ř. z.

o zvelebení zemědělství stavbami vodními.

Článek I.

Ustanovení § 4. zákona ze dne 4. ledna 1909, čís. 4 ř. z. se zrušují.

Článek II.

Ustanovení §§ 2., 3., 11., 12., 15. a 17. tohoto zákona se pozměňují a budou příště zníti takto:

§ 2.

Státnímu melioračnímu fondu bude věnován v rozpočtu ministerstva zemědělství v letech 1919 - 1928 ze státních peněz každoročně určitý peníz, nejvyšší částkou 15,000.000 korun.

Peníz, jehož by nebylo užito v některém správním roce, bude fondu zachován a budiž zatím na úrok uložen; úroky a splátky půjček z fondu poskytnutých plynou zpět do fondu.

Ministr zemědělství v dohodě s ministrem financí spravuje státní meliorační fond. O stavu fondu a o tom, jak se s ním hospodaří, předložena buď Národnímu shromáždění každého roku závěrka účtů ke schválení.

§ 3.

Projekty o rozpočty nákladů podniků, které mají býti podporovány ze státního melioračního fondu, vyžadují schválení ministerstva zemědělství, dříve nežli se započne s jich prováděním.

Úhrada nákladů těchto podniků buď upravena zvláštní úmluvou mezi súčastněnými činiteli (státní a zemskou správou, jakož i zájemníky) v níž kromě toho musí býti vyhrazen státní správě přiměřený vliv na postup podnikův a spolehlivým způsobem finančně a technicky zabezpečeno příští udržování zamýšlených úprav.

Pokud zákon ze dne 4. ledna 1909, č. 4 ř. z. vztahuje se na jiných místech na úpravu jednotlivých podniků zemským zákonem, nastupuje příště na jeho místo úmluva podle předchozího odstavce.

§ 11.

Vedle podpory podniků v §§ 5 - 9 uvedené, jsou-li tu poměry zvláštního zřetele hodné, může býti výjimečně poskytnuta zemi půjčka z melioračního fondu nezúročná nebo nejvýše 3% zúročná a splatná ve lhůtách, které v každém případě zvláště budou ustanoveny, až 50% té sumy, kterou země sama má nésti, nebo kterou poskytne podniku jako nesplatný příspěvek nebo jako půjčku.

§ 12.

Příspěvek státního melioračního fondu může býti opatřen úvěrem, při čemž státní meliorační fond na místě svého bezprostředního příspěvku splácí v anuitách zápůjčku naň připadající.

§ 15.

Aby bylo zabezpečeno řádné udržování podniků, které budou v budoucnu ze státního melioračního fondu podporovány, budiž utvořen pro každý podnik toho druhu udržovací fond v takové výši, aby jeho výnos podle individuelních poměrů podniku stačil ku provedení řádných udržovacích prací.

Náklad spojený se zřízením udržovacího fondu, který dlužno do rozpočtu podniku pojati, může býti účasten podpory ze státního melioračního fondu a z prostředků zemských podle ustanovení §§ 6 - 9.

Otázka správy udržovacích fondů, jež dlužno před konečnou kolaudací podniků plně složiti, bude upravena ministerstvem zemědělství v dohodě se zeměmi.

Dohled nad řádným udržováním provedených prací, vyjímajíc práce zahrazovací, které spadají do působnosti odborů pro hrazení bystřin, vykonávají orgánové veřejné kulturně-technické služby, jejíž vybudování v tomto směru se ponechává státní a zemské správě.

Výnosů jednotlivých udržovacích fondů použije se k návrhu dohlédacích orgánů ku provedení nutných udržovacích prací, při čemž jest jakýkoliv opravný prostředek vyloučen.

Nestačí-li výnos ten k úhradě nákladu řádného udržování, lze použíti k tomu účelu zcela výjimečně po předchozím svolení subvencujících činitelů též podstaty fondu až do výše 30%.

Byl-li podle ustanovení předchozího odstavce fond ztenčen, nutno jej ihned obdobným způsobem, jak byl původně utvořen, na původní výši doplniti.

Mimořádné práce, jež nelze ani takto uhraditi, pokládají se za práce obnovovací (rekonstrukční), které jest projednati jako nový podnik zvláště.

Bude-li v budoucnu zřízen ústřední udržovací fond pro celý stát nebo jednotlivé jeho části, možno udržovací fondy, utvořené pro jednotlivé podniky, sloučiti s tímto ústředním fondem.

Předchozí ustanovení o použití udržovacích fondů platí obdobně i pro fondy již zřízené před platností tohoto zákona. Byl-li takový fond ztenčen, nutno jej ihned doplniti na výši v odstavci prvém stanovenou, při čemž může býti náklad s tímto doplněním spojený účasten státní i zemské podpory podle ustanovení §§ 6 - 9.

§ 17.

Zřizuje-li se pro podniky již provedené, jež neměly dosud udržovacího fondu, dodatečně takový fond, nutno dbáti obdobně ustanovení § 15. O zřízení tohoto fondu, jeho správě, použití a případném doplnění budiž uzavřena mezi subvencujícími činiteli a zájemníky zvláštní úmluva.

Článek III.

Zemské výbory (správní výbory, komise) zmocňují se ku povolování a výplatě zemských příspěvků podle melioračních zákonů i v těch případech, jež by byly vyhraženy schválení zemských sněmů.

Článek IV.

Ustanovení takto pozměněného, pokud se týče doplněného zákona ze dne 4. ledna 1909, č. 4 ř. z. vztahují se též na Slovensko s tou změnou, že ze státního melioračního fondu hradí se prozatím až do případného zavedení zemské správy také příspěvky podle ustanovení §§ 6 - 9 na země vypadající, čímž přecházejí veškerá práva a povinnosti vyplývající z tohoto důvodu na stát.

Článek V.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Článek VI.

Provedení zákona ukládá se ministru zemědělství a financí.

Odůvodnění.

Nyní platný meliorační zákon ze dne 4. ledna 1909, č. 4 ř. z., který byl ostatně přistřižen v prvé řadě na alpské poměry, nevyhovoval nikdy docela svému účelu. Za dnešních poměrů, kdy zemské sněmy nefungují, nelze tento zákon na nynějším právním podkladě vůbec prováděti.

Jest tedy nutno, aby co nejrychleji předsevzaty byly aspoň takové změny zákona, které by umožňovaly jeho provádění a jej přizpůsobily nejnaléhavějším požadavkům dnešní doby.

K článku II., § 3.

Jednou z hlavních vad tohoto zákona, jež přímo prohabitivně působila na meliorační akci, jak toho jest drastickým dokladem celá řada melioračních podniků v Čechách, - jest §em 3., odst. 2 pro zajištění podpor z veřejných fondů obligatorně předepsaná forma zemského zákona s tím účinkem, že před sankcí zemského zákona dotyčný podnik upravujícího, nemohly býti ani státní, ani zemské příspěvky vyplaceny.

Ježto poslední dobou byly zemské sněmy nepravidelně svolávány, uplynula vždy drahná doba, nežli se vůbec dostala osnova zákona na sněmu k projednáni. V těch zemích pak, kde činnost zemských sněmů byla ochromena, byla působnost melioračního zákona vůbec zastavena.

V Čechách, kde více jak 10 roků trvá nedělnost zemského sněmu, nebylo možno po celou tuto dobu k nenahraditelné škodě zemědělství podporovati nové meliorační podniky. Tím způsobem bylo české zemědělství neodůvodněně zatíženo obnosem asi 6 mil. korun interkalarních úroků, vzešlých ze zápůjček, uzavřených za účelem opatření části stavebních nákladů, připadajících na slíbené státní a zemské příspěvky. Zatížení to dosahovalo té výše, že u jednotlivých podniků tyto národohospodářsky zcela zbytečně vynaložené náklady dosahovaly až 40% stavebních nákladů, čímž byl efekt veřejných subvencí z velké části paralysován.

Tak jako se nedá za dnešní politické situace určiti, zda a kdy budou zemské sněmy svolány, ježto otázka tato předpokládá předchozí řešení otázky zemské autonomie, nedoporučuje se na druhé straně zatěžovati agendu Národního shromáždění zákony zcela formelního rázu.

Předpis formy zemského zákona byl zajisté svého času se stanoviska autonomistického plně odůvodněn, ježto takto byla zabezpečena kompetence zemská v záležitostech zemědělských, dnes však vzhledem na změněnou situaci politickou odpadl i tento důvod.

Proto odstraňuje ministerstvo zemědělství v § 3., odst. 2 osnovy - jak toho ostatně žádá resoluce přijatá v 59. schůzi Národního shromáždění dne 25. června 1919, bod 6. lit. a) - formu zemských zákonů a nahrazuje ji pouhou úmluvou mezi súčastněnými činiteli, t. j. státní správou, zemskou správou a zájemníky (okresy, obce, vodní družstva atd.).

Ustanovení odstavce 1. tohoto paragrafu zůstávají nezměněna.

K článku I. (zrušení § 4. melioračního zákona).

Další příčinou nepohotovosti prostředků melioračního fondu jest ustanovení § 4. uvedeného zákona, jež předpisuje obligatorně sdělání ročního rozpočtu státního melioračního fondu a činí od jeho schválení zákonodárným sborem zpravidla závislou výplatu obnosů v rozpočtu obsažených.

Výjimka jest připuštěna pouze pro ten případ, když dotyčný zemský zákon již dosáhl sankce a jest tu nebezpečí v prodlení, anebo při jinakých zvláštního zřetele hodných okolnostech.

Aby byl zjednodušen tento, celé řízení zbytečně protahující postup, jakož i aby zajištěna byla plná disposiční možnost prostředky fondovými během rozpočtového období, odstraňuje ministerstvo zemědělství zrušením § 4. povinnost ročního preliminování státního melioračního fondu.

Ježto podle ustanovení § 2., odst. 3 osnovy jest Národnímu shromáždění každoročně předkládati závěrku účtův ke schválení, jest tím Národnímu shromáždění dána dostatečně možnost - třebas ex post - bráti účinný vliv na hospodaření fondem.

Vliv ministerstva financí jest kromě toho ještě tím způsobem dostatečně zajištěn, že před přislíbením státní subvence musí s tímto ministerstvem v každém jednotlivém případě docílena býti dohoda.

Zamýšleným odstraněním ročního rozpočtu melioračního fondu získá nesporně pohotovost prostředků fondových.

K článku II., § 2.

V tomto paragrafu mění se pouze prvá věta prvého odstavce, podle níž dosud stanovená roční dotace se mění.

Z důvodů budgeterních obmezuje se stanovená dotace prozatím na dobu 10 let, totiž na období 1919 - 1928.

K článku II., § 11.

Ustanovení § 11. zůstávají ve starém znění a byla z něho vzhledem na zamýšlené odstranění prelimináře státního melioračního fondu (zrušení § 4.) pouze vypuštěna poslední věta, týkající se zařazení zápůjček poskytnutých zemím do rozpočtu melioračního fondu.

K článku II., § 12.

Podle § 12. melioračního zákona bylo možno spláceti příspěvek státního melioračního fondu ve formě anuit na zápůjčku za účelem opatření státního příspěvku uzavřenou jen tehdy, když státní příspěvek přesahoval 250.000 K a celý rozpočtený náklad podniku, nebo jeho část měla býti opatřena úvěrem. Následkem toho bylo při podnicích s menším příspěvkem než 250.000 K provedení prací často závislým od splátky příspěvku melioračního fondu.

Toto ustanovení pozměňuje se tak, aby příště byla státní správě ponechána bezpodmínečně volnost, opatřovati meliorační příspěvky cestou úvěrních operací a spláceti příspěvek melioračního fondu anuitami na zápůjčku za tím účelem uzavřenou. Tímto způsobem, což ostatně jest již dávným přáním zemědělských kruhů, bylo by státní správě umožněno, poměrně malou státní dotací opatřiti značné prostředky za účelem urychlení meliorační akce a postup stavby učiniti zcela nezávislým na nahodilostech pohotovosti veřejných prostředků.

K článku II., § 15.

Citelnou mezerou melioračního zákona, jakož i vodních zákonů vůbec, jest ta okolnost, že udržování provedených vodních a melioračních staveb není dostatečně zabezpečeno.

Vodní zákony stanoví sice, kdo má povinnost vodní stavby udržovati, neskytají však rázných prostředků, aby škody na stavbách mohly býti rychle odstraněny.

Ustanovení § 15. melioračního zákona dává sice popud ke zřizování udržovacích fondů tím, že stanoví možnost jejich subvencování, omezuje však ustanovení to jen na podniky regulační, hrazení bystřin a údolní přehrady na ochranu proti vodním škodám.

Následkem toho není velká většina melioračních staveb řádně udržována, nemůže řádně fungovati a spěje ke své předčasné zkáze. Jen málo melioračních podniků má udržovací fondy a to ještě v nedostatečné výši.

Netřeba zvlášť se šířiti o důležitosti udržování melioračních staveb a o škodách z nedostatečného udržování vzcházejících čímž často velké investice přicházejí na zmar.

Nutnými podmínkami řádného udržování jest stálý dozor nad provedenými stavbami a okamžitá pohotovost prostředků na provedení potřebných oprav.

Z těchto důvodů vyhražuje osnova v § 15. dohled nad řádným udržováním provedených prací orgánům veřejné kulturně-technické služby (v Čechách technická kancelář zemědělské rady, na Moravě a Slezsku zemský stavební úřad, na Slovensku kulturně-technické úřady v Bratislavě, Košicích, Komárně, Novém Městě p. Š. a Báňské Bystřici), jejíž vybudování se ponechává státní a zemské správě, a zavádí do budoucna obligatorní zakládání udržovacích fondů pro veškeré podniky, na něž se meliorační zákon vztahuje, tedy i pro plošné meliorace, jakož i přehrady sloužící odvodňování a zavodňování.

Pro každý nový podnik má býti ihned při jeho projektování stanoven podle individuelních jeho poměrů udržovací fond, jejž třeba zároveň stavebním nákladem zajistiti a před konečnou kolaudací plně složiti, a to v té výši, aby výnos jeho podle individuelních poměrů podniku stačil ku provedení řádných udržovacích prací.

Otázka správy udržovacích fondů bude upravena ministerstvem zemědělství v dohodě se zeměmi a to tím způsobem, že bude svěřena úvěrním ústavům zařízeným na speciální meliorační úvěr. (V Čechách Zemské bance, na Moravě ev. Slovensku Moravské zemědělské bance a ve Slezsku komunálnímu úvěrnímu ústavu v Opavě.)

Výtěžků jednotlivých fondů použije se k návrhu dohlédacích úřadů ku provedení nutných udržovacích prací, při čemž jest jakýkoliv opravný prostředek vyloučen. Aby bylo možno i v případech vyšší potřeby zabezpečiti rychle udržovací náklad, připouští se výjimečně, nestačí-li výnos udržovacího fondu k úhradě nákladu řádného udržování, použití i podstaty fondu až do výše 30% za podmínky, že nutno udržovací fond ihned na původní výši doplnit, a to na základě konkurence, jíž byl tento fond původně utvořen.

K článku II., § 17.

Změna § 17. byla nutnou z toho důvodu, aby vzhledem k novým ustanovením §u 15., docíleno bylo při zřizování a podpoření udržovacích fondů parity mezi podniky, jež budou teprve v budoucnu prováděny a mezi těmi, jež byly již dříve za nejvýhodnějších podmínek bez udržovacích fondů provedeny.

K článku III.

Vzhledem k tomu, že osnova v § 3., odst. 2. odstraňuje formu zemských zákonů a nahražuje ji pouhou úmluvou mezi súčastněnými činiteli, mohla by vzniknouti pochybnost, zda tímto odstraněním formy zemských zákonů nebyl vzat zároveň zemím právní a ústavní podklad pro povolování a vyplácení melioračních příspěvků z prostředků zemských a to tím spíše, ježto zákon o zřízení zemského správního výboru v Čechách ze dne 13. listopadu 1918, č. 38 sb z. a n. vykazuje potud mezeru, pokud jde o pravomoc zemského správního výboru opatřovati si prostředky potřebné k nerušenému vedení zemského hospodářství.

Aby tyto pochybnosti, jež u moravského zemského výboru a u slezské zemské správní komise také skutečně vznikly, byly zcela vyloučeny, pojato bylo do osnovy výslovné zmocnění pro zemské (správní) výbory, pokud se týče zemskou správní komisi pro Slezsko ku povolování a výplatě zemských příspěvků podle melioračních zákonů i v těch případech, jež by byly vyhraženy schválení zemských sněmů.

K článku IV.

Ježto na Slovensku neplatí obdobný meliorační zákon - sporé meliorace byly tam hrazeny z rozpočtové položky uherského ministerstva orby, kdežto pro větší podniky v konkretním případě byly vydávány specielní zákony - nutno platnost melioračního zákona rozšířiti též na obvod Slovenska, při čemž ovšem normální příspěvky země musí býti pro nedostatek zemské autonomie převzaty prozatím a to dokud nedojde i na Slovensku ke zřízení jakési obdobné zemské správy, jakou mají nyní Čechy, Morava a Slezsko - státním melioračním fondem.

Po stránce formální navrhuje se, aby byla osnova přikázána technickému výboru Národního shromáždění, a aby byla tímto výborem projednána v době co možno nejkratší.

V Praze dne 6. října 1919.

Ministr zemědělství:
Prášek, v. r.



Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP