K uvedenému dotazu si dovoluji po vyšetření
celé věci podati tuto odpověď:
Důstojnický sbor bývalého drag. pluku
č. 6 v Brně měl v majetku různé
stříbrné předměty, mezi jinými
i šest tuctů příborů důstojnické
menáže.
Při převratu určil bývalý velitel
pluku (plk. Gemminger), že celý tento majetek přejde
do majetku nového důstojnického sboru.
V tehdejší době v kasárnách nebylo
jistoty majetkové. To pohnulo zástupce velitele
pluku nadp. Rohrera s vědomím důstojnictva
deponovati u nějaké banky aspoň stříbro
důst. menáže. Stalo se tak 9. listopadu 1918
komisionálně a úplně správným
způsobem. Stříbro důst. menáže
přišlo do Moravské eskomptní banky,
depos. list zůstal u nadp. Rohrera v Brně.
11. listopadu převzal mjr. Nemanský velitelství
pluku. Téhož dne mu hlásil pobočník
nadp. Adámek a menážní důstojník
vet. prap. v zál. Svítil, že jest odvezeno
stříbro důst. menáže a že
by se mohlo vrátiti menáži. S tím souhlasil
vel. pluku a 15. prosince bylo stříbro menáži
vráceno.
Nebylo vůbec v odporu k novinářské
zprávě, sloužící za podklad dotazu,
rázného zakročení pro vrácení
stříbra, neboť nebylo ho ani třeba.
Po výzvě republiky k založení zlatého
pokladu měl důst. sbor rozhodnouti, co počíti
se stříbrným majetkem.
Při schůzi navrhl menážní důst.
prap. vet. v zál. Svítil, darovati na zlatý
poklad všechno stříbro. Někteří
souhlasili hned, druzí radili, aby byla část
stříbrných příborů ponechána
v jídelně. Mezi těmito důstojníky
byl přednosta výboru důst. menáže
rytm. Doležal. Konečně se důstojníci
shodli příbory na zlatý poklad půjčiti
a darovati vše ostatní. Schůze této
zúčastnil se mimo důstojníky pluku
jeden prostý vojín. Menážní důstojník,
prap. vet. v zál. Svítil, byl určen,
aby se přeptal, zdali je takové půjčení
příborů přípustné. Hlasováno
vůbec nebylo.
Nebyl tedy vůbec podán návrh, aby stříbro
bylo republice prodáno. Menážní důstojník
obdržel informace, že zapůjčení
příborů není možné. Byla
svolána schůze druhá a s vědomím
velitele pluku navrhl menáž. důst. prap. vet.
v zál. Svítil, aby bylo dáno všecko
stříbro na zlatý poklad. Návrh byl
ihned jednohlasně přijat. Pouze přednosta
výboru důst. menáže rytm. Doležal
setrval při svém shora uvedeném mínění
a sám se vzdal hlasování. Němců
v rozporu se zprávou "Svobody" u pluku nebylo
a není. Rovněž nemohli míti převahu
důstojníci záložní, kteří
byli přítomni pouze čtyři proti dvanácti
důstojníkům z povolání.
K služebně vojenskému pojednání
této věci došlo po uveřejnění
článku časopisu čs. republikánské
strany "Svoboda" v Brně dne 3. května
t. r. Podle této zprávy zahájily příslušné
instance vyšetřování, jež musí
provésti při každé novinářské
zprávě. Zpráva, kterou podával na
ústní rozkaz velitel pluku major Nemanský,
oznamovala výsledek věcného šetření
a zároveň ohlašovala pisatelem tohoto článku
prapč. Svítila, což dalším šetřením
se ukázalo nepřesným. Článek
se dostal totiž tím způsobem do novin, že
menážní důstojník praporčík
vet. Svítil oznámil celou věc panu
tazateli. Vojenský inspektor, plukovník Thurnher
v Brně, vyšetřoval věc, pokud v
jeho pravomoci bylo, úplně nestranně a není
pravdivé tvrzení, že se snažil tendenčním
vylíčením aféry praporčíka
Svítila hmotně poškoditi a diskvalifikovati.
O tom nejlépe mluví tento odstavec z jeho referátu
M. N. O. čj. 483: "Praporčík vet. v
záloze Svítil má zásluhy na
darování stříbra republice. On neměl
zajisté v úmyslu odchýliti se od pravdy a
vzbuditi mínění, že důst. sbor.
čs. drag. pluku č. 6 skládá se z části
7 německých a z části 7 důstojníků
reservních národnosti české, kteří
hájí rázným jednáním
zájmů vlasti."
Z vyšetřování vyšlo, jak již
shora uvedeno, na jevo, že celá věc se dostala
na veřejnost tím, že prap. Svítil
oznámil tajemníku Marchovi názory, pronesené
jednotlivými důstojníky na schůzích,
a rozhovory tam vedené. Podle původního šetření
nařídilo ministerstvo N. O. proti prap. Svítilovi
disciplinární řízení, poněvadž
bylo podezření, že vynášel důvěrná
usnesení svých soudruhů na veřejnost.
Dalším vyšetřováním bylo
zjištěno, že řečené schůze
důvěrnými prohlášeny nebyly a
že prap. Svítil je z různých
důvodů za důvěrné považovati
nemusil. Proto nařídilo M. N. O. zastaviti další
disciplinární řízení.
Stran setníka Kramáře mohu oznámiti
toto:
V den převratu 28. října byl tento setník
vlastně zemským velitelem v Brně, ježto
byl nejstarší a jediný aktivní důstojník,
který se dal ihned k disposici národnímu
výboru. Křivdí se mu tedy jistě, je-li
uváděn jako "český" důstojník
v uvozovkách.
Jsa dne 30. října naznačen zatímním
velitelem 3. p. pl. v Brně, odstranil v intencích
Národního výboru brněnského
důstojníky německé národnosti.
Propuštění důstojníci s bývalým
velitelem podpl. Linkem v čele dostavili se pak
k němu s žádostí o odbytné a
rozdělení plukovních fondů, poukazujíce,
že fondy ty jsou soukromým majetkem pluku, který
ve staré formě přestal existovati. V názoru
tom podporovalo je i listopadové rozhodnutí zemského
velitelství brněnského, jež nařídilo
rozpustiti dosavadní formace a tvořiti brigády
přímo z praporů.
Setník Kramář uznal tento názor správným
a dal tento majetek, mezi ním i stříbrné
stolní příbory a hudební nástroje
z plukovních fondů pořízené,
rozděliti, zachovávaje při tom úplně
správný postup formální.
Otázka důstojnických fondů není
do dnešního dne s konečnou platností
rozhodnuta. Věc projednává kolej plnomocníků
při likvidačním ministerstvu války,
a ježto zástupce rakouské republiky podal protinávrh,
byla věc předložena mezinárodní
likvidační komisi k rozhodnutí. Nařízení,
která by jednotně upravovala otázky všech
důstojnických fondů, nebylo. Rozhodné
byly jedině stanovy jednotlivých fondů. Při
státním převratu a hned po něm rozdělena
byla jednotlivými důstojnickými sbory značná
část fondův, a to podle stanov, které
likvidaci připouštěly. K obdobné likvidaci
plukovního jmění došlo též
u jiných formací, tak u stř. pl. č.
14 a pěš. pl. č. 81.
Musí proto býti uznáno, že setník
Kramář při nedostatku platných nařízení
a nemožností úspěšné informace
jednal podle nejlepšího svědomí a nemohou
mu proto býti činěny výčitky,
zejména pak nelze mluviti o "zašantročení"
nebo jiné trestné či nečestné
manipulaci, i když rozhodnutí jedincovo, jak je pochopitelné
v překotném zmatku prvních dnů svobody,
nebylo třeba nejopatrnější.
O tom, že by se tento důstojník těšil
zvláštní přízni vlivných
pánů v ministerstvu mnou řízeném,
není mi nic známo a nemohu v tomto směru
zavésti šetření, nemaje pražádného
podkladu v konkretních datech. Budou-li mi oznámena,
slibuji vyšetřiti věc co nejdůkladněji.
O dobré mé vůli, působiti energicky
celou váhou svého úřadu i osobnosti
k odstranění všech závad v úřadě,
jemuž v čele mám čest státi,
doufám, že páni tazatelé nepochybují.
Dokázal jsem ji již ve více než jednom
případě.