Usnesením Národního shromáždění
se nařizuje:
Pacht (podpacht) zemědělského pozemku, který
skončí neb již skončil ve druhé
polovici roku 1919, obnovuje se na další pachtovní
rok (1920) i proti vůli propachtovatele (vlastníka,
pachtýře) tím, že pachtýř
(podpachtýř) propachtovateli neb jeho hospodářské
správě písemně oznámí
do 30. listopadu 1919, že si pozemek na dále podrží
v pachtu, jestliže
1. pachtýř pachtovaný pozemek sám
nebo se svou rodinou obdělává a na dále
obdělávati chce a může, a
2. pacht zrušen byl výpovědí propachtovatelovou
aneb nemohl býti obnoven pro jeho odpor, a propachtovatel
neměl zákonného důvodu od pachtovní
smlouvy bez výpovědi odstoupiti.
Byl-li pozemek již propachtován jinému pachtýři,
obnovuje se pacht podle tohoto zákona jen tehdy, jestliže
nový pachtýř má více než
osm ha vlastní neb pachtované zemědělské
půdy (rolí, zahrad, luk, chmelnic a vinic), kdežto
starému pachtýři nezbylo by ani 5 ha takové
půdy a ztráta pachtu ohrozila by jeho existenci.
Pokud běží o pozemky, které nenáleží
obci neb nejsou podle zákona ze dne 16. dubna 1919, č.
215 sb. z. a n. státem zabrány nebo zapsány
v deskách zemských aneb netvoří hospodářskou
součást statku zapsaného v deskách
zemských, nebo statku církevního neb nadačního,
obnova pachtu nenastává, když:
a) celková výměra zemědělských
pozemků ve vlastnictví propachtovatelově
se nacházejících nečiní více
než 15 ha, aneb
b) když propachtovatel béře neb chce vzíti
do vlastní správy pachtovaný pozemek, který
teprve po 1. srpnu 1914 byl propachtován, nebo kterého
nabyl teprve po tomto dnu od osoby neb po osobě, jejíž
je zákonným dědicem, nebo
c) když béře neb vzal do vlastní správy
pozemek, ježto pominula překážka, pro
kterou nemohl na pozemku sám hospodařiti (jako přílišné
mládí, občasná neschopnost neb nepřítomnost
jeho nebo k tomu schopných členů rodiny)
neb
d) když nový pachtýř, jemuž propachtovatel
pozemek propachtoval neb propachtovati chce, měl pozemek
tento před tím již v pachtu a pachtu toho se
vzdal pro závažné překážky,
jež nyní pominuly, aneb nenáleží-li
tento nový pachtýř mezi zákonné
dědice propachtovatelovy a obdržel-li pozemek do pachtu
k zajištění nutné existence.
Právo obnovy pachtu nemá pachtýř hospodářských
celků jako jsou dvory, statky aneb usedlosti.
Pro obnovený pacht platí podmínky dosavadního
pachtu. Je-li však pachtovné v poměru k běžným
pachtovným cenám nepoměrně nízké,
může propachtovatel žádati přiměřené
zvýšení. Nedohodnou-li se strany, určí
pachtovné k návrhu propachtovatele rozhodčí
soud, skládající se z přednosty okresního
soudu, v jehož obvodu pozemek leží, jako předsedy,
jenž může si za zástupce jmenovati jednoho
soudcovského úředníka a ze dvou přísedících
jmenovaných po jednom každou stranou.
Neoznačí-li do lhůty soudem určené,
nejdéle 14 denní, některá ze stran
osobu přísedícího, jmenuje jej předseda
rozhodčího soudu. Z rozhodnutí rozhodčího
soudu není odvolání.
Nepožádá-li propachtovatel do 31. prosince
1919 za projednání věci rozhodčím
soudem, platí dosavadní pachtovné pro obnovený
pacht.
Obnova týká se i příslušenství
zemědělského pozemku, za něž
po rozumu tohoto zákona pokládají se i stavení
obytná a hospodářská a pozemky, na
nichž jsou zbudována, jakož i příslušné
dvorky a zahrádky, užíval-li jich pachtýř
na základě téhož pachtovního
poměru.
Pacht takto obnoviti může pachtýř jen
potud, pokud uplatněním tohoto práva nepřestoupí
jeho vlastní a najatá zemědělská
půda 8 ha, v případě v §u 2.
uvedeném a při pozemcích v §u 3. označených
5 ha.
Při počítání výměry
zemědělské půdy pokládají
se rozvedení manželé za osobu jedinou. Na přebytky
nejvýše půl ha se nehledí.
Byl-li požadovaný pozemek dán již v pacht
jinému pachtýři, ruší se tato
smlouva pachtovní obnovou podle §u 1. co pachtovního
roku 1919/20 pro obě strany; pachtýři jest
však volno do konce roku 1919 vůbec od smlouvy ustoupiti.
Pachtýř uplatnivši nárok podle §u
1. jest povinen nahraditi propachtovatelovi po případě
novému pachtýři (§ 7.) užitečný
náklad, který do dne oznámení (§
1.) vynaložili na požadovaný pozemek k docílení
nové úrody.
Pro výši náhrady jest rozhodný užitek,
jaký má vykonaná práce pro pachtýře.
Pachtýři jest volno plniti náhradu též
in natura, jako výkonem obdobných prací pro
oprávněného, odvedením stejného
množství mrvy, osiva atd. stejné jakosti, bylo-li
by pachtýři v penězích plnění
obtížno, a neprokáže-li oprávněný,
že prací nebo věcí těch nepotřebuje.
Pro spory o výši náhrady platí obdobné
ustanovení § 5.
Domnívá-li se pronajímatel, že pachtýři
právo na obnovu pachtu nepřísluší,
může oznámiti své námitky nejdéle
do 14 dnů po pachtýřově oznámení
okresnímu soudu, v jehož obvodě leží
požadovaný pozemek, jinak ztrácí právo
obnově odporovati.
Ve lhůtě v prvém odstavci stanovené
může podati u soudu námitky i nový pachtýř
(§ 7.). Za tím účelem jest propachtovatel
povinen oznámiti požadavek pachtýřův
(§ 1.) do 7 dnů po jeho odhlášení,
neučiní-li tak, ručí za škodu,
která z jeho opomenutí vznikne novému pachtýři.
O námitkách, jakož i nárocích
na zvýšení pachtovného (§ 5.) a
na náhradu, (§ 10. a 11.) rozhoduje se podle zásad
řízení nesporného, o útratách
však podle zásad řízení sporného.
K obnově pachtu podle §u 1. není třeba
souhlasu pozemkového úřadu ani jiného
dozorčího úřadu.
Tento zákon působí ode dne, kdy bude vyhlášen.
Ustanovení zákona ze dne 27. května 1919
č. 318 sb. zák. a nař. a zákona ze
dne 24. července 1919 č. 452 sb. zák. a nař.
se jím nemění.
Provésti tento zákon ukládá se ministerstvu
spravedlnosti a zemědělství.
Vláda se vyzývá, aby při vydání
prováděcích nařízení
ku jmenovanému zákonu dbala toho, aby při
uvažování o přiměřeném
zvýšení pachtovného nebyl překročen
průměr ceny pachtovní u velkostatků,
středních statkův a pachtů drobných
v obvodu sporného pachtovného pozemku se nalézajících.
Neblahým zjevem válečným jest hlad
po půdě, vzniklý velikými obtížemi
zásobovacími, jenž byl zvýšen během
tohoto roku ještě tím, že byly vypovídány
smlouvy pachtovní drobným pachtýřům
se strany majitelů pozemků. Tím se stalo,
že tisíce drobných existencí malozemědělských
bylo zničeno a je nutno, by zákonodárství
naše v otázce reformy pozemkové učinilo
rychlejší kroky.
Bylo proto úmyslem navrhovatelů, aby dosavadní
obhospodařování zemědělských
usedlostí bylo ponecháno v dnešním stavu,
čímž by jedině bylo možno zabrániti
vážným otřesům hospodářským
na venkově a umožniti tak klidné rozřešení
kolonisace půdy.
Výbor pro pozemkovou reformu byl si však vědom,
že předložená osnova zákona může
jen usnadniti klidný postup při provádění
pozemkové reformy, když drobným pachtýřům
bude zákonem zaručeno, že půda, kterou
měli neb mají v držení, jim ponechána
býti musí, a oni nebudou chovati obavy, že
jakýmkoli způsobem, buď nepřiměřeným
zvyšováním nájemného, či
z důvodů politických, jim budou pozemky pro
jejich odlišné názory vypovězeny.
Přání toto sdílel výbor pro
pozemkovou reformu, i usnesl se na osnově zákona,
kterou Národnímu shromáždění
spolu s resolucí doporučuje ke schválení.