Již v krátkém čase po zřízení
Československé komise lihové objevily se
hromadné stížnosti konsumentů lihu,
že u obchodníků, kterým líh jest
přidělován, nemohou obdržeti ke koupi
lihu a že místo lihu nabízejí se jim
lihoviny za velmi vysoké ceny. Z těchto stížností
bylo patrné, že také obchodníci, kteří
nejsou oprávněni k výrobě lihovin,
kteří tudíž obdržený líh
v drobném prodati mají, neoprávněně
vyrábějí lihoviny, aby shrábli zisk
také z této výroby plynoucí. Podobné
stížnosti objevily se na výrobce lihovin a
výčepníky, že zdráhají
se prodávati výčepní kořalku
a tuzemský rum, které jsou maximovány, a
že vnucují obyvatelstvu jiné, maximálním
cenám nepodléhající dražší
lihoviny. Zejména venkovské obyvatelstvo a dělnictvo
v městech pod tlakem těchto poměrů
velmi trpělo. Důsledek toho byl, ze velký
počet konsumních družstev zemědělských,
úřednických a dělnických obracel
se na lihovou prodejnu Československé komise lihové
o příděl čistého lihu.
Československé komisi lihové nebylo ovšem
možno ve smyslu zásad pro příděl
lihu těmto, k odběru čistého lihu
neoprávněným družstvům
neboť jen nepatrná menšina jejich měla
nárok na příděl lihu - přiděliti
čistý líh; nemohla se však uzavříti
k oprávněnosti požadavků těchto
organizací a proto usnesla se, aby jim přidělován
byl 40%ní tuzemský rum prostřednictvím
oprávněných výrobců lihovin,
které si tyto organizace ustanoví. Výrobce
lihovin obdrží k výrobě povoleného
množství rumu potřebný líh mimo
svou kvótu za normální cenu, jest však
povinen dodati vyrobený rum družstvu za přiměřeně
sníženou cenu.
Pokud se týče poukazu na družstva hospodářská,
připomíná se, že nedostatkem levných
lihovin na venkově ohroženy byly jak osetí,
tak i sklizen, poněvadž jest známo, že
zemědělské dělnictvo žádá
při výkonu svých prací přiměřeného
množství lihovin.
Prodávají-li družstva svým členům
40%ní rum za K 14.- 1 litr, tedy za úředně
stanovenou cenu, při prodeji od 10 litrů výše,
jest z toho patrné dvojí: totiž, že výrobci
lihovin, kteří rum na účet družstva
vyrábějí, dodávají družstvům
rum za cenu sníženou a že družstva za mírnou
cenu tento rum svým členům přidělují
a že široké vrstvy lidové jej také
skutečně obdrží.
Československá komise lihová umožnila
vrstvám dělnickým, středostavovským
a úřednickým, které pod tlakem nynějších
hospodářských poměrů nejvíce
trpí, dodávku levného rumu.
Cítí-li se tím část obchodníků
a výrobců lihovin dotčena, jest vina jen
na nich, poněvadž buď vůbec rumu nechtějí
prodávati, aby prodejem nemaximovaných lihovin obdržený
líh lépe zužitkovali, anebo trvali na cenách,
které dnes, kdy výrobní cena rumu činí
asi korun 11.-, jsou již neudržitelný.
Ve velkém lze 40%ní rum obdržeti nyní
již za K 12.- až 12.50 za 1 litr.
Maximální ceny 40%ní rumu činí při prodeji:
od 10 litrů výše | K 14.- za 1 litr |
od 1 do 10 litrů | K.15.- za 1 litr |
od 1/2 do 1 litru | K.18.- za 1 litr |
pod 1/2 litru | K.20 - za 1 litr |
Trvá-li nyní obchodník, jejž rum podle toho, vyrábí-li sám anebo kupuje-li takový výrobek, stojí K 11.- až K 12.50, na ceně korun 18.-, jest sám vinen, neprodá-li jej, poněvadž větším přídělem lihu byly ceny rumu vše obecně stlačeny.
Část výrobců lihovin a obchodníků
přehlíží, že nařízením
vlády republiky Československé ze dne 14.
dubna 1919, č. 206 sb. zák. a nař., stanovené
ceny jsou cenami maximálními a nikoli cenami minimálními,
kterých za všech okolností při prodeji
musejí dosíci.
Konečně se poznamenává, že podle
§ 8. nařízení Národního
výboru ze dne 8. listopadu 1918, č. 29 sb. zák.
a nař., rozdělování lihu čistého
i surového odběratelům náleží
výhradně do oboru působnosti Československé
komise lihové v Praze.