Zasedání Národního shromáždění československého roku 1919.

Tisk 1723.

Odpověď

ministra školství a národní osvěty na dotaz členů Národního shromáždění Dra Karla Novotného, J. Kadlčáka a soudruhů (č. t. 1333) o případu úžasného rouhání na českém ústavu pro vzdělání učitelů v Brně,

K dotazu oznamují toto:

Řediteli jmenovaného ústavu bylo dne 27. června t. r. oznámeno, že chovanci II. ročníku sňali se stěny kříž a že ho tam jíž nedali. Ředitel vyzval třídního profesora Šustala, aby věc vyšetřil. Profesor Šustal vyžádal si tedy odklad pro rozdání vysvědčení, aby mohl věc vyšetřiti a pak v poradě sboru věc oznámiti. A zjistil toto:

V lI. ročníku bylí dva fotografové, kteří jako soupeři obtěžovali kde koho, aby se dal fotografovati. Poněvadž se chovanci dali jíž fotografovati v přerůzných situacích a rozmanitým způsobem, napadlo je v posledním týdnu školního roku, aby se dali fotografovati jako Indiáni. Oblékli se fantasticky (času měli dost, neboť bylí to žáci přespolní, kteří přes poledne pobývali ve třídě), na hlavu dali si stínítka lamp a tvářili se pitvorně. V posledním okamžiku před fotografováním vstoupil do třídy ještě jeden žák. Volali na něho, aby rychle přisedl. A tu ozval se hlas: "Vezmi kříž se stěny I Budeme misionáry." Tak došlo k fotografií, kterou se zabývá dotaz v Národním shromáždění podaný, a to jest výklad jejího vzniku.

Podnětem nebyla tedy myšlenka na rouhání; o zpovědi nebylo řečí a nelze jí ani uvésti v příčinnou souvislost s fotografováním. Postup myšlení zajisté byl: Indiáni, misionáři, kříž (jako viditelný znak misionářů). Počínání chovanců nelze kvalifikovati jako rouhání, což by se příčilo i charakteru celé třídy, nýbrž jako neuváženou ztřeštěnost a zbujnělost. Tak pojal celý případ třídní a s jeho pojetím souhlasila celá konference, zejména i katecheta Dr. Vožda, zvláště když zvěděl, kteří chovanci se dali fotografovati, (byl mezí nimi primus třídy a většina chovanců velmi hodných). V poradě dal pak profesor Šustal na uváženou toto: "Trestati se musí, poněvadž bylo zneužito kříže, a jako poučení pro život. Trestati však na konci roku jest jiné než v roce. Trestá-li se mezí rokem, lze zmírniti vinu i trest řádným chováním a pilností, což na konci roku není možné. Proto povaze skutku i okolnostem by se hodilo: a) vyslovení přísné důtky třídním všem účastníkům, b) snížení známky z mravů hlavním viníkům, jimiž bylí chovanec s křížem a fotograf. Trest měl jím býti ještě ztížen tím, že známka z mravů na vysvědčení se přetrhne a zamění známkou nižší s poznámku "po usnesení konference". Sbor úplně souhlasil i s trestem, nikdo se nevyslovil proti němu a byl také hned vykonán.

Vyšetřováním se naprosto nezjistilo, že by případ byl vyvolán vlivem nějaké určité osoby, naopak vyšlo najevo, že byl jen důsledkem mladické nerozvážnosti, jež propuká leckdy zejména v posledních dnech školního roku. Druhý ročník, jehož se případ týče, po celou dobu školního roku choval se slušně, nezavdal nikdy příčiny ke stížnostem a jistě veliký vliv na to měl právě profesor třídní, jenž při vhodných příležitostech kladl důraz i na význam a důležitost pravého náboženského cítění.

Trest přisouzený provinilcům dlužno pokládati za náležitý. Jeden z chovanců (s křížem) dostal na vysvědčení mravy "přiměřené", t. j. třetí stupeň známky, jenž se pokládá jíž za známku špatnou, neboť má za následek ztrátu stipendia, respektive nemožnost nabýti ho. Druhý provinilec (fotograf) obdržel známku "uspokojivou", t. j. druhý stupeň, jež jest překážkou, aby žák dosáhl vysvědčení s vyznamenáním. A také skutečně tento provinilec Dubšík, jeden z nejlepších chovanců lI. ročníku (jak uvádí sám ředitel ústavu), byl snížením známky mravů velmi bolestně dojat. Trest přisouzený snížením známky z mravů byl ztížen ještě tím, že tato změna byla provedena přímo na vysvědčení s poznámkou "po usnesení konference".

V Praze dne 26. září 1919.

Ministr školství a národní
G. Habrman v r.



Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP