Zasedání Národního shromáždění československého r. 1919.

Tisk 1717.

Zpráva

sociálně-politického výboru o návrzích posl. Rud. Laubeho a soudr. (čís. tisku 1060) o úpravě pensijních a zaopatřovacích platů horníků, vdov a sirotků a posl. Karla Brozíka a soudruhů (č. tisku 1071) o zřízení ústředních fondů zaopatřovacích, z jejichž peněz by byly zvýšeny požitky hornických pensistů.

Sociálně-politicky výbor jednal v několika schůzích a v anketě zástupců bratrských pokladen jím v červnu svolané, o shora uvedených návrzích poslanců Rud. Laube a Karla Brožíka a jako výsledek předkládá Národnímu shromáždění k přijetí připojený zákon »o prozatímním zvýšení zaopatřovacích platů hornických«.


Zákon

ze dne ...... 1919.

o prozatímním zvýšení zaopatřovacích platů hornických.

§ 1.

Bratrská pokladna (oddělení zaopatřovací) je povinna poskytovati mimořádných přídavků k zaopatřovacím platům (provisím) podle těchto pravidel:

1. Úhrn mimořádného přídavku a zaopatřovacího platu náležejícího podle sta nov bratrské pokladny členu, jenž se stal po 30. červnu 1919 nezpůsobilým k výdělku (§ 4. zákona o bratrských pokladnách), činí pro dělníky nejméně 600 kor. ročně a pro dělnice nejméně 300 kor. ročně a stupňuje se po ukončení pátého roku zaměstnání v podniku povinném k pojištění u bratrské pokladny rok od roku tohoto zaměstnání u dělníků o 24 kor. ročně a u dělnic o 12 kor. ročně.

Služební doba předcházející případnému vybrání záložního podílu §§ 7. - 9. zákona o bratrských pokladnách nevypočítá se při výpočtu dávky do let služebních.

Nebyl-li poslední rok služební úplně dokonán, vypočte se stupňování poměrně pro každý úplný služební měsíc.

2. Úhrn mimořádného přídavku a zaopatřovacího platu náležejícího podle stanov bratrské pokladny dělníku provisionistovi, jenž nabyl před 1. červencem 1919 požadavku na zaopatřovací plat, činí nejméně 600 kor. ročně; přiznala-li bratrská pokladna dotčenému provisionistovi členskou dobu delší desíti let, stupňuje se úhrn ten o 30 kor. pro každé započaté pětiletí přesahující desítiletou členskou dobu až do nejvyšší částky 840 kor. ročně.

Úhrn mimořádného přídavku a zaopatřovacího platu činí pro dělnice, jež nabyly nároku na zaopatřovací plat před 1. červencem 1919, polovici sazeb uvedených v předchozím odstavci.

3. Úhrn mimořádného přídavku a zaopatřovacího platu, náležejícího podle stanov bratrské pokladny pozůstalým po úmrtí člena neb provisionisty (§ 5. zákona o bratrských pokladnách), činí:

a) pro vdovu polovici dávky náležející manželu podle bodu 1., po případě 2.;

b) pro každé pozůstalé dítě až do dokonaného 14. roku jednu čtvrtinu, a ztratilo-li i druhého rodiče, polovici dávky, náležející zemřelému rodiči podle bodu 1., po případě 2.

Důchody vdovy a dětí nesmějí převyšovati tři čtvrtiny dávky, která by náležela manželu nebo otci podle bodu 1., po případě 2.; objeví-li se úhrn větší, sníží se poměrně jednotlivé důchody. 4. Požitky v bodu 2., po případě 3., uvedené náležejí i osobám, kterým byl po přizpůsobení stanov příslušné bratrské po kladny ustanovením zákona z 28. července 1889, č. 127. ř. z. o bratrských pokladnách přiznán zaopatřovací plat, avšak jež ho nepožívají pro nedostatek peněz v bratrské pokladně, nebo pro její likvidaci.

§ 2.

Mimořádné přídavky podle § 1. náležejí i členům a pozůstalým po členech aneb provisionistech, oprávněných požadovati provisi podle zákona ze dne 24. května 1918, č. 270. ř. z.

§ 3.

Dávky pojistné, nabyté dobrovolným přídavkovým pojištěním, náleží členu a po zůstalým po členu neb provisionistovi ve dle mimořádného přídavku (§ 1.), pokud člen platil příslušné na něj připadající pojistné sám ze svého.

§ 4.

Ustanovení §§ 61. a 61 a) zákona o úrazovém pojištění dělníků ze dne 10. dubna 1919, c. 207. sb. zák. a nař., platí taktéž pro úhrnné dávky podle §u 1.

Je-li však důchod, jenž přísluší pozůstalým usmrceného podle zákona o úrazovém pojištění nižší než úhrnná dávka podle §u 1. tohoto zákona, staví se (odpočívá) výplata pojistné dávky podle §u 1. náležející pouze do výše úrazového důchodu.

§ 5.

Rozhodčí soud, zřízený podle §u 20. zákona o bratrských pokladnách, jest pří slušný rozhodovati o požadavcích na mimořádné přídavky, uplatňovaných podle §u 1. proti bratrské pokladně, jí však neuznaných.

Osoby uvedené v §u 1. pod č. 4. mají se hlásiti o zaopatřovací plat u báňského revírního úřadu, příslušného podle sídla likvidovavší pokladny, a ten o požadavku rozhodne.

Do rozhodnutí je možno podati žalobu podle předchozího odstavce.

§ 6.

pro obvody horních hejtmanství v Praze a v Brně zřídí se po jednom ústředním fondu zaopatřovacím, jenž hradí zaopatřovacímu oddělení pokladen bratrských, majících svá sídla v obvodu toho kterého horního hejtmanství, výlohy spojené s vyplácením mimořádných přídavků podle §u 1. Osobám, uvedeným v §u 1. odst. 4. vyplácejí se dávky z příslušného zaopatřovacího fondu přímo.

§ 7.

Pro každý ústřední fond zaopatřovací zřídí se správní výbor skládající se z 9 členů a stejného počtu náhradníků a to: jak u členů, tak i náhradníků ze 6 zástupců členů bratrských pokladen a ze 3 zástupců zaměstnavatelů. Aspoň 3 zástupci členů bratrských pokladen a jejich náhradníci musejí býti aktivními členy bratrské pokladny.

Pro volby členů správního výboru platí obdobné ustanovení o volbách do představenstva bratrské pokladny.

Výbor zvolí ze sebe většinou hlasů před sedu a náměstka předsedova; k žádosti menšiny jest zvoliti náměstka předsedova z menšiny.

Výbor rozhoduje prostou většinou přítomných a jest schopen se usnášeti za přítomnosti 5 členů.

Funkční doba správního výboru trvá 3. roky. Výbor vydá jednací řád, který podléhá schválení ministerstva veřejných prací v souhlasu s ministerstvem sociální péče.

§ 8.

Úrazové pojišťovny dělnické v Praze a v Brně propůjčují správním výborům (§ 7.) kancelářské místnosti a pracovní síly za plnou náhradu. Náhradu tuto, nestane-li se o tom dohodnutí mezi správním výborem a úrazovou pojišťovnou, určí ministr sociální péče ve shodě s ministrem veřejných prací. Pokud jde o styk správního výboru s úřady politickými a bratrskými pokladnami platí obdobně § 50. zákona o úrazovém pojištění.

§ 9.

Peníze, jichž je třeba k účelům ústředního fondu zaopatřovacího a k zapravení výloh správních, opatří se poloročními příspěvky, které platí zaměstnavatelé.

Úhradu, které jest třeba ke zvýšení provisí podle bodu 1. §u 1. a provisí vdov a sirotků po členech, po případě provisionistech, kteří byli dne 1. července 1919 v činné službě, hradí polovici členové bratrských pokladen a polovici zaměstnavatelé, Úhradu, potřebnou ke zvýšení ostatních provisí, platí zaměstnavatelé ze svého.

Zaměstnavatelé jsou oprávněni, osobám u nich zaměstnaným část příspěvků na ně připadající sraziti při výplatě mzdy podle ustanovení platných pro vybírání příspěvků k zaopatřovacímu oddělení bratrských pokladen.

Ministr veřejných prací ustanoví ve shodě s ministrem sociální péče způsob výpočtu a vybírání příspěvků.

§ 10.

Zaměstnavatelé jsou povinni obdobně § 18. zák. o úr. poj. podávati správnímu výboru výkaz o počtu dělníků, u nich zaměstnaných a o vyplácených mzdách. Bratrské pokladny předkládají zase čtvrt letně příslušnému správnímu výboru v kazy vyplacených provisí a přídavků mimo řádných.

§ 11.

Správní výbor (§ 7.) stanoví začátkem každého roku výši příspěvků pro tento rok a zpraví každého zaměstnavatele písemným výměrem o příspěvku naň připadajícím. Do stanovení příspěvků, které jsou splatné do 14 dnů po dodání písemného výměru, může zaměstnavatel vznésti v této lhůtě odpor k zemské politické správě, která rozhoduje konečně vyslechnuvše horní hejtmanství. Odpor nemá účinku odkládacího.

Ministr veřejných prací určí dohoda se s ministrem sociální péče zatímně o výši prvních příspěvků a dobu jejich splatnosti.

Výkazy o dlužných příspěvcích, jejichž vykonatelnost potvrdil politický úřad, jsou exekučním titulem podle § 1. ex. řádu.

§ 12.

o sporech mezi správním výborem se strany jedné a mezi bratrskými pokladnami aneb zaměstnavateli se strany druhé rozhoduje konečně zemská politická správa, vyslechnuvší horní hejtmanství.

§ 13.

Koncem každého roku podá správní výbor ministru veřejných prací zprávu o svém hospodářství.

§ 14.

Příslušníkům cizího státu, kteří mají trvalé bydliště v cizině, náleží mimořádné přídavky podle tohoto zákona jen tehdy, zachovává-li jejich stát vůči příslušníkům československým vzájemnost.

§ 15.

Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení se zpětnou platností od 1. července 1919. Ustanovení, jež poskytují větších výhod, zůstanou tímto zákonem nedotčena. Vláda se zmocňuje stanoviti nařízením dobu, kdy tento zákon pozbude opět účinnosti.

§ 16.

Ministru veřejných prací se ukládá, aby dohoda se s ministrem sociální péče zákon tento provedl a ve vhodné době rozšířil nařízením působnost jeho i na Slovensko.

Všeobecné poznámky.

Zákon o bratrských pokladnách ze dne 28. července 1889, ř. z. č. 127., upravil pojištění horníků na zaopatřovací platy podle tehdejších poměrů výdělkových předpokládaje, že průměrný výdělek činí 300 zl. ročně. Výše zaopatřovacích platů, jež činila v roce 1913 průměrně pro invalidy K 257.42, pro vdovy K 103.69 a pro sirotky K 38 05, neodpovídala již dlouhá léta ani nejnutnější potřebě; horníci snažili se tudíž již dlouho před vypuknutím války dosíci úpravy svého pojištění a to zejména přiměřeného zvýšení svých dávek pojistných. Avšak pokusy učiněné k tomu cíli vesměs selhaly pro nepřekonatelný odpor báňských podnikatelů. Úžasným poklesem hodnoty peněz, vyvolaným válečnými poměry, octli se provisionisté v největší bídě. Poměry jsou neudržitelné a musí nastati náprava okamžitá. Jelikož však trvalá a důkladná úprava celého pojištění hornického by vyžadovala poměrně dlouhé doby, musí býti přikročeno k úpravě prozatímní, chceme-li vůbec jak horníkům činným, tak provisionistům včas pomoci. Přechodný ráz navrženého zákona jeví se zejména ve způsobu úhrady zvýšení za opatřovacích platů, které se bude díti podle systému rozvrhového, kdežto úhradu jakéhokoliv zaopatřovacího pojištění jest pravidelně provésti podle systému prémiového.

Poznámky k jednotlivým článkům.

K §u 1.

Úprava zákona o pojištění, a to zejména úprava výše dávek pojistných nemůže se pravidelně vztahovati na osoby, jež nabyvše nároku na pojistnou dávku, byly vyloučeny ze svazku pojišťovacího (viz § 10. posl. odst. zák. o bratrských pokladnách). Podle této zásady nemohla by se úprava zaopatřovacího platu vztahovati na t. zv. likvidní provise, t. j. na provisionisty, vstouplé do provise před dnem, od kterého zákon účinkuje, t. j. před 1. červencem 1919.

Vzhledem k neblahým poměrům provisionistů jest však nezbytně nutno, jednak zvýšiti i provise likvidní, jednak hledati východiska, aby řečená technicko-pojišťovací zásada nemusela býti zanedbána i do budoucna po zrušení zákona přechodného, když bude pojištění horníků trvale upraveno.

Východisko to spočívá jak ve výši mimořádného přídavku k provisi, tak ve způsobu jeho úhrady.

Rozvrhového systému lze užíti při úhradě zaopatřovacích platů likvidních jen pro dobu přechodnou, poměrně krátkou, poněvadž pro stálé přibývání provisionistů musejí býti rok od roku příspěvky zvyšovány, a to asi 40 let, až nastane stav setrvání.

Pokud jde o likvidní platy zaopatřovací, dospěl počet provisionistů se zřetelem na 30 letou platnost zákona o bratrských pokladnách skoro k onomu nejvyššímu stupni. Úhrada zvýšení likvidních provisí vyžaduje tudíž v prvních letech platnosti zatímního zákona mnohem větších nákladů než úhrada provisí likvidních. Poněvadž zákon navrženy má býti v době co nejkratší nahrazen trvalou úpravou pojištění hornického, jest věc ta rozhodující pro řešení otázky, mají-li likvidní provise býti zvýšeny touže měrou, jako provise likvidní.

Dále jest přihlížeti k tomu, že zvýšení likvidních pro visí lze opodstatniti s hlediska spravedlnosti tím, že nebylo-li odporu bánských podnikatelů, provise by byly již před válkou zvýšeny úměrně mzdovým poměrům; provisionisté mohou tudíž plným právem činiti nárok na zvýšení svých zaopatřovacích platů, rovnající se sazbě, jíž by byli pravděpodobně dosáhli, kdyby byla úprava již dříve provedena podle vyskytnuvší se potřeby. Jelikož pouze bánští podnikatelé znemožnili úpravu již dávno nutnou, odpovídá zajisté spravedlnosti, bude-li bánský průmysl sám t. j. celek báňských podnikatelstev takřka dodatečně zatížen nákladem potřebným k zvýšení likvidních provisí.

Vzhledem zase k poměrně značné výši těchto nákladů, jež by byly přesunuty zvýšením cen uhlí na spotřebitelé uhlí, jest zvýšení likvidních a likvidních provisí stanoviti tak, aby národní hospodářství se zřetelem na mezinárodní soutěž nebylo přespříliš zatíženo. Jelikož náklad na zvýšení likvidních provisí vypočtený podle výkonnosti bánských podniků jest v prvních letech t. j. po celou domnělou dobu platnosti zákona několikanásobně větším než náklad na zvýšení likvidních provisí a poněvadž zajisté aspoň horníci, již se ještě posud nacházejí v činné službě, mají požadavek na úpravu zaopatřovacích platů poněkud přiměřenou nynějším poměrům, nelze zvýšiti likvidních a likvidních provisí stejnoměrně.

Další rozdíl mezi zvýšením likvidních a zvýšením likvidních provisí zakládá se v ustanovení, že u likvidních provisí jest započítati jen léta členská bratrskou pokladnou podle stanov přiznaná, kdežto u likvidních provisí jest započítati celou dobu zaměstnání v podniku povinném k pojištění u bratrské pokladny bez ohledu na tak zvanou ztrátu členských let, jež případně nastala »zkrácením záložních podílů« při přestoupení od jedné bratrské pokladny k druhé.

Zákon navrženy nemění nikterak zásady, že pojištění u bratrských pokladen jest pojištěním pro případ nezpůsobilosti k práci a pro případ úmrtí, nikoliv však pojištěním starobním; z důvodu toho nebyl stanoven určitý počet let služebních, po jichž vypršení stupňování likvidních provisí by mělo přestati.

Jelikož některé bratrské pokladny mají čekací dobu tříletou, jiné zase pětiletou, nastane stupňování likvidních provisí, aby bylo jednotným u všech bratrských pokladen, teprve po dokonaném pátém roku zaměstnání.

Stran likvidních provisí bylo dbáti i oněch bývalých členů bratrských pokladen a jejich pozůstalých, kteří mohouce sice podle zákona požadovati provisi, nedostali buď ničeho, aneb zcela nepatrné odbytné, poněvadž bratrská pokladna pro nedostatek peněz musela likvidovati.

K §u 2.

Článek ten jest důsledkem úmyslu zákonodárcova, že nezpůsobilost k výdělku po případě úmrtí, přihodivší se buď ve službě válečné aneb následkem válečné služby, jest považovati za příhodu pojistnou.

K §u 3.

Prvý odstavec jest obdobný poslednímu odstavci §u 61. zák. ze dne 10. dubna 1919 c. 207 sb. z. a nař. o úrazovém pojištění dělníků.

Pro účel navrženého zákona, aby provise podle stanov náležející byly zvýšeny na existenční minimum, musí býti stanoveno, že členové, již požívajíce zaopatřovací platy z jiného povinného pojištění vedle pojištění u bratrské pokladny, dosáhli toho existenčního minima, nemohou požadovati přídavek navrženým zákonům určeny. Jedná se hlavně o ony členy bratrských pokladen, jimž náleží vedle nároku na provisi též požadavek na požitky z pensijního pojištění podle zákona ze dne 16. prosince 1906 č. 1. ř. z., po případě podle cís. nař. ze dne 25. června 1914, č. 138 ř. z.

K §u 4.

Jelikož po zvýšení zaopatřovacích platů není vyloučeno, že zaopatřovací platy vdov po případě sirotků budou vyššími než důchody úrazové, musí druhý odstavec § 61 o úr. poj. dělníků býti změněn.

K §§ 6. - 8.

Největším nedostatkem pojištění u bratrských pokladen jest posud platný systém závodních pokladen bratrských, čímž nastalo roztříštění celého pojištění v maličké, plnění neschopné pokladničky. Rázná úprava hornického pojištění musí tudíž především odstraniti závodní pokladny a je sloučiti v mohutná pojišťovací tělesa územní. Avšak právě sloučení bratrských pokladen nelze provésti bez velmi zdlouhavých přípravných prací matematicko-technických, takže má-li zvýšení provise býti rychle provedeno, nemůžeme čekati až na sloučení bratrských pokladen, jež musí sice býti připraveno vzhledem k trvalé úpravě pojištění hornického.

Avšak z druhé strany nelze pověřiti závodní bratrské pokladny, aby pojišťovaly podle tohoto zákona a to hlavně z těchto důvodů: Poměry u jednotlivých bratrských pokladen liší se velmi navzájem, jak vzhledem k poměru počtu činných členů k počtu pensistů, tak vzhledem k rozličnosti provisních schémat, jelikož provise do budoucna u všech bratrských pokladen budou jednotnými, byly by jednotlivé bratrské pokladny s nepříznivým poměrem mezi počtem provisionistův a počtem činných členů neb s nízkými provisemi přespříliš zatíženy. Dále jest přihlížeti jak k bratrským pokladnám plnění vůbec neschopným, tak zv. mrtvým bratrským pokladnám, t. j. pokladnám bez aktivního členstva.

Zvýšení provisí pensistů těchto posléze uvedených bratrských pokladen, jak i vyplácení důchodů osobám v posledním odstavci §u 1. uvedeným nemohlo by býti vůbec provedeno, jestliže nebude utvořen novy nositel pojištění pro větší územní obvod. Jelikož úrazové pojištění horníků bylo přičleněno územním úrazovnám v Praze a v Brně, jest nejvhodněji zříditi pro obvody těchto úrazoven samostatné fondy jako nositele nového pojištění a úrazovnám přenechati veškeré kancelářské práce spojené se spravováním těchto fondů a s prováděním nového pojištění.

Fondy ty jsou samostatné právní osoby se zvláštními orgány, zárodkem to budoucích územních pokladen bratrských.

K §§ 9. - 11.

Navrženy zákon neurčuje výslovně způsob vypočtu úhrady potřebné k zvýšení provisí a ponechává bližší určení příslušným ministrům. Avšak pokud není přesných matematicko-technických výpočtů, lze vypočísti příspěvky pouze podle soustavy rozvrhové. Stran rozdělení příspěvků mezi zaměstnavatele a dělníka zůstane, pokud jde o úhradu zvýšení likvidních provisí, posud platný způsob nedotčen, podle kterého příspěvek platí podnikatel a dělník po polovici. Úhradu zvýšení likvidních provisí zase platí podnikatelé sami.

K §u 14.

V obvodu revírního báňského úřadu Mor.-ostravského byla ujednáním mezi podnikateli a dělníky provedena úprava provisí, podle které provisionisté vstoupivší do provise mezi 1. lednem a 30. červnem 1919 mají větší výhody než jim náležejí podle tohoto zákona. Výhody ty zůstanou zachovány.

Návrh zákona řeší také požadavek příslušníků cizích států, pokud se stali oprávněni k požadování ze zákona o bratrských pokladnách a mají trvalé bydliště mimo hranic republiky československé. Mají také podléhati důsledkům tohoto zákona, pakli stát, jehož jsou příslušníky, zachovává vůči příslušníkům našeho státu vzájemnost.

Zákon je nouzový a jeho účinnost, může vláda (§ 15.) omeziti co do doby platnosti, počítá se, že platnost jeho bude zrušena provedením zákona o všeobecném sociálním pojištění.

Rozšíření jeho platnosti na Slovensko vloženo jest v ruce ministra sociální péče.

Žádost, aby z působnosti tohoto zákona, vyňaty byly podniky hutní (komárovské železárny) byla ve schůzi sociálně-politického výboru jednomyslně zamítnuta pro technické obtíže, jež by provedení toto při nouzovém opatření působilo a pro nespravedlnost, která by vyloučením postihla dělnictvo tohoto odboru.

Naléhavost uvedení zákona tohoto v platnost všeobecně je v kruzích zájemníků pociťována a nepochybuji proto, že Národní shromáždění jednohlasným přijetím, umožní brzké jeho uvedení v život.

V Praze 17. září 1919.

Předseda:
Zpravodaj:
Václav Johanis v. r.
Rudolf Laube v. r.



Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP