Národní shromáždění československé 1918 – 1920

1. Soud může odložiti výkon trestu peněžitého a trestu na svobodě, nepřesahujícího dobu jednoho roku, má-li z podstatných důvodů za to, že odsouzeny povede pořádný život a že tudíž výkonu trestu není zapotřebí. Do doby jednoho roku se včítá i náhradní trest, uloženy pro případ nedobytnosti vedlejšího trestu na penězích.

2. osvědčil-li se viník, takto podmíněně odsouzený, v době zkušebné, pokládá se za to, že nebyl odsouzen.

1. Podmíněné odsouzení je vyloučeno, jestliže byl viník již dříve odsouzen pro zločin na dobu delší tří měsíců nebo vůbec pro čin, spáchaný z pohnutky nízké a nečestné.

2. Obmezení toto neplatí, uplynulo-li do dne, kdy spáchal nový trestný čin, při přestupcích a přečinech pět let, při zločinech deset let ode dne, kdy byl trest vykonán, kdy byl trest právoplatně prominut, kdy byl výkon trestu promlčen nebo kdy bylo podle tohoto zákona vysloveno, že se podmíněně odsouzený osvědčil.

1. Doba zkušebná počíná se dnem, kdy nabylo právní moci usnesení, povolující odklad. Činí jeden až tři léta, jde-li o trest peněžitý neb o trest na svobodě do šesti měsíců, a dvě až pět let, jde-li o trest větší.

2. Byl-li vedle trestu na svobodě uložen také trest peněžitý, rozhoduje o délce doby zkušebné úhrn hlavního trestu a trestu náhradního, stanoveného pro případ nedobytnosti trestu na penězích.

Soud může dáti podmíněně odsouzeného na dobu zkušebnou pod ochranný dozor a může mu uložiti obmezení co do místa pobytu a způsobu života. Také mu má zpravidla uložiti, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou způsobil, a aby dal zadostiučinění.

1. odkladem trestu jsou odloženy také tresty vedlejší, opatření zabezpečovací i právní následky, které trestní zákon nebo rozsudek spojuje s odsouzením. Výroku o náhradě útrat řízení trestního a o nárocích soukromoprávních se odklad nedotýká.

2. Výkon výroku o propadnutí věcí odloží soud jedině, nebrání-li tomu ohledy veřejné.

Soud nařídí výkon trestu:

1. objeví-li se dodatečně, že odklad neměl býti podle § 2. povolen,

2. oddal-li se odsouzený v době zkušebné nezřízenému pití nebo hráčství, zahálčivé mu nebo nemravnému životu,

3. jedná-li, ač byl napomenut, ve vážných bodech proti uloženým mu obmezením neb odpírá-li bez důvodu nahraditi škodu nebo dáti zadostiučinění.

4. byl-li odsouzen pro zločin, spáchaný po vynesení rozsudku, o jehož odklad jde. Byl-li odsouzen pro zločin jen podmíněně nebo toliko pro přečin nebo pro přestupek, určí soud podle povahy činu i podle ostatních okolností, má-li býti odložený trest vykonán. Úhrnný trest podle § 96. uherského trestního zákona vyměřiti však nesmí. Byl-li viník odsouzen pro skutek, spáchaný před tímto rozsudkem, rozhodne soud, vynášející pozdější rozsudek nebo soud jmenovaný v § 518. uh. tr. ř. v mezích §§ 1. a 2., o tom, mají-li býti vykonány oba tresty či má-li býti podmíněně odložen také trest dodatečně přisouzený nebo trest úhrnný, jenž má býti ustanoven podle §. 517. uherského trestního řádu. V tomto případě platí zkušebná doba, stanovená při pozdějším odsouzení, nebo při určení úhrnné o trestu, také pro Ą odsouzení první. Vynáší-li pozdější rozsudek soud okresní, kdežto podmínečné od Ą sou zení vyslovil soud sborový nebo soud porotní, přísluší rozhodnout o odkladu soudu sborovému. O úhrnném trestu toto ustanovení neplatí.

1. O podmíněném odsouzení rozhoduje soud první stolice, v porotním řízení soudní dvůr porotní.

2. Výrok tento budiž zpravidla pojat do rozsudku. Není-li to možno na př. proto, že je nutno konati šetření, nebo že se objeví potřeba rozhodnout o podmíněném odsouzení teprve po rozsudku vyšší stolice, rozhodne soud ve veřejném sedění po dle zásad, platných pro hlavní líčení.

3. Výrok o podmíněném odkladu trestu je podroben týmž opravným prostředkům, Ą jako výrok o restu.

1. Výkon odloženého trestu nařídí soud, který určil dobu zkušebnou, o tom se usnese ve veřejném sedění (§ 7.), když byl vyšetřil věc a vyslechl veřejného žalobce a, šlo-li o žalobu soukromou, i žalobce soukromého. Žádá-li o to žalobce i odsouzený, může býti veřejnost vyloučena.

2. V takovém sedění učiní soud také po uplynutí doby zkušebné usnesení o tom, zda se odsouzený v době té osvědčil, jestliže neuznal za souhlasu veřejného žalobce v sedění neveřejném, že se tak stalo.

3. Do těchto usnesení lze si stěžovati u soudu vyšší stolice s účinkem odkladným.

4. Uzná-li soud, že se podmíněně odsouzený osvědčil, vydá mu na jeho žádost o tom vysvědčení.

1. Nařízením bude určeno, jakým způsobem budou vedeny v patrnosti tresty, podmíněně odložené.

2. Do záznamu o trestech smějí býti takové tresty zapsány teprve, až došlo k jejich výkonu.

3. Pokud lhůta zkušebná neuplynula, smí býti podána zpráva o podmíněném odsouzení pouze soudu, jiným úřadům však jedině, jde-li o udělení místa ve veřejné službě. Podati zprávu po lhůtě zkušebné je dovoleno jedině v případě, zavede-li se trestní řízení proti podmíněně odsouzenému.

4. Ve lhůtě zkušebné je podmíněně odsouzený povinen vyjeviti své odsouzení pouze na otázku soudu.

Odpykal-li si ten, kdo byl odsouzen k trestu na svobodě delšímu jednoho roku, dvě třetiny trestu, nejméně však rok a kdo byl odsouzen na doživotí, nejméně patnáct let, budiž podmíněně propuštěn na svobodu, jestliže se dá souditi, že se bude na svobodě řádně chovati. Při tom budiž vzato v úvahu zejména jeho chování v trestu, pak předešlý způsob života, jeho povaha a poměry, jež ho čekají na svobodě.

1. Zkušebná doba se rovná zbytku trestu, není však kratší dvou let. U doživotně odsouzeného činí deset let.

2. Podmíněně propuštěný může býti dán na dobu zkušebnou pod ochranný dozor, také mu mohou býti uložena obmezení co do místa pobytu a způsobu života.

1. o podmíněném propuštění rozhoduje komise (»komise pro podmíněné propuštění z trestu«), zřízená u sborového soudu, v jehož obvodě si trestanec trest odpykává. Skládá se ze dvou soudců tohoto sborového soudu a ze státního zástupce, ustanoveného u tohoto soudu.

2. Komise se usnáší za předsednictví člena, který je pořadím úředním nejstarší. Rozhoduje většinou hlasů, když byla vyšetřila věc. Trestanci oznámí před tím vše, co svědčí proti jeho propuštění, aby se mohl obhájiti.

3. Soudce a jejich náhradníky určí presidium vrchního soudu zemského nebo presidium soudní tabule na dobu jednoho kalendářního roku.

1. Do zamítavého usnesení může si trestanec stěžovati u ministerstva spravedlnosti, které rozhoduje s konečnou platností.

2. Byla-li žádost zamítnuta, nemůže býti podána znovu dříve, než po roce.

1. Propuštění buď komisí odvoláno a na podmíněně propuštěném buď vykonán celý odložený zbytek trestu v případech, uvedených v § 6. č. 2. a 3., nebo, byl-li propuštěný odsouzen pro zločin k trestu nejméně tříměsíčnímu, spáchaný v době zkušebné. Byl-li odsouzen pro jiný čin trestný, uváží komise podle povahy i okolností skutku, má-li býti propuštění odvoláno.

2. Do tohoto usnesení možno si stěžovati u ministerstva spravedlnosti, které rozhoduje s konečnou platností.

Nezavdal-li podmíněně propuštěný v době zkušebné příčiny, aby byl zbytek trestu vykonán, pokládá se trest za odpykaný dnem, kdy byl trestanec podmíněně propuštěn.

1. Po době, uvedené v § 10., u doživotně odsouzeného však již po deseti letech, může komise přeložiti trestance do přechodného ústavu trestního, není-li zde sice podmínek podmíněného propuštění, trestanec však vzbuzuje důvodnou naději, že se polepší.

2. V přechodném ústavě je trestanec pod mírnějším dohledem a má zvykati svobodnějšímu pohybu i volnější práci, o tom budou vydána podrobnější nařízení.

3. Z přechodného ústavu budiž podmíněně propuštěn, jsou-li tu podmínky, uvedené v § 10. o tom rozhoduje komise stejně složená u sborového soudu, v jehož obvodě je přechodný ústav.

4. Dopustí-li se trestanec v přechodném ústavě činu disciplinárního nebo trestného, může komise naříditi jeho návrat do ústavu, kde dříve svůj trest odpykával.

5. Do opatření, uvedených v odstavci prvém a čtvrtém, není stížnosti.

Ochranný dozor vykonává okresní soud, v jehož obvodě provinilec se trvale zdržuje, a to důvěrníkem (»ochranným dozorcem«), který se řídí pokyny soudu. Podrobnosti o tom budou stanoveny nařízením.

1. Je-li na konci zkušebné doby proti podmíněně odsouzenému nebo propuštěnému v běhu trestní řízení, prodlužuje se zkušebná doba až do jeho ukončení.

2. Dojde-li do roka po době zkušebné k trestnímu řízení pro zločin, spáchaný v době zkušebné, budiž nařízen dodatečně výkon odloženého trestu nebo jeho zbytku, jakmile je viník odsouzen.

Dojde-li k výkonu trestu na svobodě, odloženého v celku nebo z části, proto, že byl viník na novo odsouzen, buďtež oba tresty pokud možno vykonány v souvislosti. Jde-li o tresty stejného druhu, buďtež při tom oba co do výkonu pokládány za jediný trest; jinak budiž těžší trest vykonán před lehčím.

1 . Stížnost, dovolenou podle tohoto zákona, nutno podati ve lhůtě osmidenní, počítajíc od prohlášení usnesení nebo nebyl-li stěžovatel při prohlášení přítomen, od jeho dodání.

2. Podati i jest oprávněn: ve prospěch odsouzeného kromě něho jeho zákonný zástupce, jeho manžel a obhájce, zákonný zástupce též proti jeho vůli, je-li nezletilý, v jeho neprospěch může ji podati veřejný žalobce a, jde-li o čin, stíhaný k soukromé žalobě, také žalobce soukromý.

Ustanovení tohoto zákona platí též pro obor soudnictví vojenského s těmito změnami:

1. Na místo soudu okresního nastupuje soud brigádní, na místo sborového soudu první stolice soud divisijní a na místo ministerstva spravedlnosti ministerstvo národní obrany.

2. Komise, uvedená v § 12., bude zřízena u soudu divisijního, v jehož obvodě je trest vykonáván, a bude se skládati ze dvou justičních důstojníků tohoto soudu, jmenovaných nejvyšším soudem vojenským na dobu jednoho roku, a z vojenského zástupce.

3. Ochranný dozor, stanovený podle tohoto zákona, nebudíc vykonáván, pokud je viník v činné službě vojenské. Vystoupí-li z ní před koncem doby zkušebné, budiž podána zpráva příslušnému soudu okresnímu (§17.), aby zavedl ochranný dozor.

4. Při dodatečném odsouzení podle § 6. č. 4. rozhodují soudy občanské a vojenské nezávisle na sobě.

1. Zrušuje se ustanovení §§ 1. až 14. novely k uherskému trestnímu zákonu čl. z. XXXVI. z roku 1908 a §§ 44. až 52. uherského trestního zákona čl. z. V. z roku 1878.

2. Ustanovení tohoto zákona platí na místo nich i v trestním řízení před úřadem správním jako soudem policejním. Jeho odkládací výroky buďtež z povinnosti úřední předkládány úřadu II. stolice, aby je přezkoumal. Tento úřad rozhoduje též o stížnosti, podané podle § 8.

Byl-li někdo odsouzen pro čin, spáchány po 28. říjnu 1918, a nebyl-li dosud trest vykonán, může mu nalézací soud za podmínek podle tohoto zákona povoliti na jeho žádost dodatečně podmíněný odklad trestu.

1. Výkonem tohoto zákona pověřují se ministři spravedlnosti, národní obrany a vnitra.

2. Účinnosti nabude zákon dne 28. října 1919.

.Právní výbor navrhuje, aby Nár. shromáždění dalo osnově této ústavní souhlas.

Zřetelem na to, že zákon má nabýti účinnosti dne 28. října t. r., právní výbor odkazuje na důvodovou zprávu, k osnově zákona připojenou.