Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Vším právem vytýkalo se rakouské vojenské justici, že uvalovala na obviněné osoby bezdůvodně vazbu, a jí zbytečně prodlužovala a že vyšetřování vedla, porušujíc ustanovení zákonná. Poměry u vojenských soudů rakouských pohnuly českou delegací v rakouské sněmovně k několika interpelacím. V jedné bylo si stěžováno, že stížností obviněných do uvalení vazby byly vyřízeny velitelem až za čtrnácte dnů; v jiné bylo vytčeno, že vyšetřovancům často se neoznámilo, proč jsou ve vyšetřovací vazbě a že se vyšetřování zbytečně protahuje. Poukazujeme na vzpomínky mistra Machara, který ve svém spíše " Kriminál" vylíčil, jak justice rakouská ho držela ve vazbě, aniž mu oznámila, proč se tak děje.

Domnívali jsme se, že po smutných zkušenostech, kterých jsme nabyli za rakouské vojenské justice, zlořády její nebudou přeneseny do justice naší, ale trpce jsme se zklamali. Co bylo vytýkáno rakouské vojenské justici, hrozí zahnízditi se u nás. Vojenská vězení jsou přeplněna, vyšetřovací vazby zbytečně jsou uvalovány a prodlužovány, vyšetřovanci jsou ve vazbě, ač vyšetřování s nimi je skončeno a spisy předloženy jsou vojenskému zástupci. Stalo se, na příklad v Praze, že vojenský zástupce, ač jest podle zákona povinen podati spis obžalovací do 8 dnů, neučiní tak do čtyř í šesti neděl. Tím ovšem se vyšetřovací vazba zbytečně prodlouží a tím dá se též z části vysvětliti, proč jsou všechny vojenské věznice přeplněny.

Řádnému chodu vadí také místní odloučenost úřadoven vojenského zástupce a vojenského soudu. Jest nepochopitelné, proč vojenské zastupitelství nezůstalo v místnostech, které mělo dřívější vojenské zastupitelství společného vojska, t. j. v budově sousedící s divisním soudem, kde styk obou úřadů byl velmi snadný a rychlý. Vojenské zastupitelství jest z částí na Smíchově, z části v bývalé kadetce. Tato oddělení nejsou ani telefonicky spojena, často se stane, že obsílka určená pro oddělení smíchovské je do dána do oddělení v kadetce, líčení musejí býti mnohdy odročena, poněvadž vojenský zástupce buď obsílky nedostal, anebo z jiné příčiny se nemůže dostaviti.

Staly se dále případy, že obhájci bylo protizákonně odepřeno s obviněným se sejíti a uraditi o opravných prostředcích proti vazbě a teprve stížností podanou u nejvyššího soudu byla zjednána náprava.

Zvlášť křiklavý jest způsob, jakým vedeno bylo vyšetřování s osobami, které byly zatčeny pro domnělé trestné styky se sovětovou vládou uherskou. Rozumí se samo sebou, že nikterak nemíníme dotýkati se otázky víny a žádati, aby osoby, které se na republice proti platným zákonům provinily byly řádnému soudnictví odňaty, naopak, žádáme, aby věc byla řádně vyšetřena a skuteční viníci před soud byli postavení, tak aby celou veřejností mohlo se zjistiti, je-li obvinění odůvodněné, čili nic. Avšak i proti obviněnému, proti němuž jest dostatek důvodů, že spáchal trestný čin, musí býti zachována všechna ustanovení zákona, která slouží ochraně jeho práv ve stadiu vyšetřovacím.

Do vazby bylo vzato na deset osob ke konci měsíce června a počátkem měsíce července. Proti mnohým z těchto osob jsou důvody, o které opírá se podezření, velmi slabé, na př. u jednoho byl důvod jeho zatčení to, že jeho navštívenka byla nalezena u jiného obviněného. Jiný, který, což mimochodem podotýkáme, je vrchním revidentem státních drah, 33 let ve službách dráhy a smýšlení národně-demokratického, byl vzat do vyšetřovací vazby jedině proto, že za jeho nepřítomnosti jiný z obviněných byl v jeho bytě. Tento vrchní revident dne 5. července stěžoval si protokolárně do vazby, pětkrát nebo šestkrát prosil vyšetřujícího vojenského zástupce, aby o jeho stížnosti dal rozhodnouti, ale marně. Pak podal si žádost na ministerstvo národní obrany, které však žádost dne 13. září vrátilo, aniž zjednalo pomoc. Teprve dne 25. srpna oznámil mu vyšetřující vojenský zástupce, proč je zatčen. Byl tedy dva měsíce ve vazbě, aniž vůbec věděl, proč je proti němu vedeno vyšetřování. Jenom za stravu doplatil ze svých úspor na 3000 K. To jen namátkou vytrhujeme případ, ve kterém pan vyšetřující zástupce mohl se snadno a rychle o politickém smýšlení obviněného přesvědčiti dotazem v místě služebním. Tak dalo se i s jinými obviněnými. Největší část z nich nebyla vůbec, jak to zákon nařizuje, ihned vyslechnuta, nýbrž prostě sepsán s nimi stručný protokol, ve kterém učiněn byl poukaz na protokol policejní. Na to byli ponechání ve vazbě, aniž bylí vyslechnutí, někteří až po šestí, jiní po osmí nedělích, a tu nebyla jim oznámena konkrétní fakta, nýbrž proveden byl výslech tak, že nevěděli přesně, z čeho jsou obviněni. Po celou dobu vazby všichni obvinění byli drženi v samovazbě, ač bylo snadno dáti je do společné vazby s jinými osobami stejné inteligence. Samovazbu nutno považovati za zostření trestu a i u trestu nesmí převyšovati dobu, zákonem stanovenou.

Největší výtku zasluhuje způsob, jakým bylo naloženo se stížnostmi obviněných do vazby. Velká část obviněných stěžovala si hned do vazby, když jím byl oznámen zatýkací rozkaz. Tak učinili někteří dne 26. června, jiní počátkem července, mnozí z nich několikráte dotazovali. se vyšetřujícího vojenského zástupce, kdy o jejich stížnostech bude rozhodnuto, avšak pan vojenský zástupce stížností jejích nepředložil radní komoře a teprve, když obhájci obviněných podali stížnost přímo k vojenskému soudu, svolal vojenský soud stížnostní komisi, která pět obviněných z vazby propustila. O stížnostech, podaných koncem června a počátkem července bylo rozhodnuto až počátkem října! - Kdyby nebylo bývalo zakročeno obhájci přímo u soudu, nebyl by vojenský zástupce stížností předložil, dokud by nebylo vyšetřování skončeno, což mohlo trvati ještě dlouhou dobu. Pan vojenský zástupce odůvodňuje svůj postup tím, že když o stížností nerozhoduje velitel, nebo nejvyšší vojenský soud, nýbrž radní komora, k níž jsou předvolání obvinění a jejich obhájci, že nemůže před stížnostní komisí předstoupiti dříve, dokud vyšetřování nepostoupilo tak, že je možno před obviněným a jeho obhájcem podávati zprávu o stížností do vazby, jinak že by trpěl běh vyšetřování a výsledek jeho by mohl býti zmařen. Sluší tu pak vytknouti, že i ministerstvo národní obrany nekonalo své povinností. Vojenský zástupce, v dopise ze dne 31. července podal ministerstvu národní obrany zprávu a uvedl, že stížnosti do vazby ještě nepředložil, poněvadž chce vyslechnouti ještě jiné obviněné. Ministerstvo národní obrany k tomuto dopisu mlčelo a neupozornilo vojenského zástupce, že jeho postup je nesprávný. Postup vojenského zástupce porušuje zřejmě zákon. Podle § 328. voj. tr. řádu může stížnosti vyhověti orgán, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje, jinak je povinen stížnost předložiti. Leží v podstatě věci, že stížnost do uvalené vazby má jen tehdy význam, když se předloží ihned k rozhodnutí. U občanských trestních soudů je tak vžit názor o pilnosti takové stížnosti, že podá-li se v jedenáct hodin, vyšetřující soudce jí ještě ve 12 hodin přednáší před radní komorou. Nechati ležet stížnost do vazby po dobu více jak tří měsíců je věc, které žádný svědomitý právník rozuměti nebude. Novela k vojenskému trestnímu řádu, kterou jednání o stížnostech do vazby bylo přeneseno na radní komoru, měla znamenati zlepšení postavení obviněného. Postupem vojenského zástupce a ministerstva národní obrany přivoděno by bylo jeho zhoršení. Než ani tento nesprávný výklad zákona nebyl by mohl býti na újmu obviněným, kdyby byl pan vojenský zástupce šetřil jinak zákonných ustanovení. Podle § 178. voj. tr. řádu oznámiti má zatýkací rozkaz obviněnému soud, nikoliv tedy vojenský zástupce. To se stalo v našem případě dne 7. října, tudíž po třech měsících, kdy soud obviněným zatýkací rozkaz oznámí. Možno tudíž říci, že až do 7. října bylí obvinění proti zákonu ve vazbě a že tu se strany vojenského zástupce byl zákon citelným způsobem porušen. Kdyby byl vojenský zástupce zachoval se alespoň v tomto směru podle zákona, byl by soud ihned po zatčení s obviněnými stížnost sepsal, a potom jako se stalo v četných případech ji předložil, neprodleně radní komoře.

Jsme pevně přesvědčeni, že tyto poměry nejsou panu ministru známy, jinak by, znaje sám krutost vazby vojenské, jistě ve prospěch obviněných zakročil. Není možno, aby do našeho soudnictví přenesly se nechvalné zvyky z vojenského soudnictví rakouského.

Proto dotazujeme se pana ministra národní obrany, chce-li zjednati v této věci, nápravu, učiniti opatření, aby u vojenského zastupitelství přesně zachováván byl zákon, aby věci byly vyřizovány s největším urychlením a aby se tak zejména stalo ve shora uvedené trestní věcí.