Případy terroru proti zemědělskému
dělnictvu se skutečně přihodily. Jest
pravda, že Antonín Michal, syn rolníka z Rybníku,
zaměstnaný na velkostatku "Nový Dvůr"
(obec Drhov, politický okres příbramský),
opustil práci ve jmenovaném dvoře, poněvadž
bylo naň doléháno, aby vstoupil do organisace
sociálně demokratické.
Jest také pravda, že sociálně demokratický
důvěrník z Rybníku vyslovil se k domkáři
Josefu Procházkovi, který není příslušníkem
sociálně demokratické strany, že nároku
na práci nemá, a že Procházka následkem
toho práci, ku které zjednán byl, opustil.
Při dvorech Velká Hlušice a Janovice (v politickém
okresu novo-bydžovském) bylo sociálně
demokratickým dělnictvem prohlášeno,
že jen příslušníci sociálně
demokratické strany mají nárok na práci,
pročež 16 dělníků z práce
odešlo.
Stejně tomu bylo v případě Miroslava
Řehoře, který byl vypuzen důvěrníky
sociálně demokratické strany ze služby
v nádražním konsumu a v mnoha případech
jiných.
Pokud se týče terroru proti venkovskému živnostnictvu,
domkářům a rolníkům a všemu
lidu venkovskému, musím prohlásiti, že
případy takové rovněž se staly.
V posledních dnech května došlo v Praze a na
českém venkově a na Moravě v Brně,
v Přerově, Boskovicích, Vyškově
a v Novém Jičíně k demonstracím
lidu proti lichvě a drahotě. Byly pořádány
tábory, průvody, a nošeny v nich šibenice
s nápisy: "Smrt keťasům" a "Poslední
výstraha keťasům" obchodníci a
rolníci byli voděni k šibenicím, vymáhány
na nich přísahy, že nebudou lichvařiti.
Bylo proti nim od demonstrantů i násilím
dokročeno, bylo jim spíláno a na těle
ublíženo. Na několika místech bylo i
loupeno a pleněno.
V Lounech konán byl dne 23. května 1919 tábor
lidu proti lichvě a drahotě. Po skončení
jeho vnikla část lidstva do jednoho místního
hostince a ztýrala některé hosty. Na to obrátily
se demonstrace proti jednotlivým obchodníkům
a rolníkům. Jeden statkář byl ztýrán
a velitel četnictva davem do krve zraněn.
Ve Vršovicích (politický okres lounský)
dne 24. května večer po skončení tábora
lidu jal se dav asi 200 osob dobývati se do usedlostí
různých rolníků. Na několika
místech vnikli lidé do dvora a dopustili se při
tom různých trestných skutků. Neznámý
mladík uhodil dceru jednoho hospodáře holí
přes hlavu a lehce ji poranil. Místní zámecký
kaplan, jenž měl mezi demonstranty osobní své
nepřátele, byl davem, kterému otevřel
dvéře svého bytu, insultován a ohrožován.
Do obce Obory (politický okres lounský) přitáhlo
dne 24. května večer asi 1000 lidí z tábora,
který se konal v sousední obci Čenčicích
s improvisovanou šibenicí na výstrahu lichvářům.
Místní učitel byl zasypán urážkami,
políčkován, za uši tahán a kopán.
Na hlasitě pronesenou poznámku někoho z davu,
že učitel zakazoval dětem zpívati ve
škole "Rudý prapor", byl donucen jednu sloku
této písně s davem zpívati. Při
zpěvu této písně dal mu jeden z účastníků
průvodu kolem krku smyčku šibenice.
Kromě učitele byla v Oboře ztýrána
i manželka jednoho zřízence dráhy.
V obci Smolnici konán byl dne 25. května 1919 odpoledne
tábor lidu, kterého se zúčastnilo
asi 400 osob ze Smolnice, Chlumčan a okolních obcí.
Při táboru odebrali se někteří
účastníci, majíce v čele šibenici
a žerď s tabulkou: " Poslední výstraha
keťasům" pod vedením důvěrníků
k starostovi obce a některým rolníkům
a vymáhali od nich vrácení "přeplatků."
Při tom byly tři osoby ztýrány.
Ze Smolnice odebral se dav do Chlumčan, kam dorazil večer,
a ztýral tam obecního starostu, jeho manželku
a od manželky mlynářovy vynutil 350 K za to,
že prý různým lidem mouku draho prodávala.
Vůdci těchto demonstrací a výtržností
na Lounsku byly většinou zaměstnanci dílen
československých státních drah v Lounech,
kteří bydlí na venkově.
V obci Třebotově-Solopiskách (politický
okres smíchovský) chodil dav se šibenicí
usedlost od usedlosti a hrozil rolníkům zakročením,
neustanou-li v předražování.
Ve Sluhách (politický okres brandýský
nad Labem) přinesl zástup dělnictva s sebou
šibenici a přivedl k ní rolníky s živnostníky,
o nichž měl za to, že draho prodávali,
a předáci dělnictva k nim měly proslovy.
Na Kladensku a Slánsku propukly protidrahotní demonstrace
dne 23. května 1919 odpoledne. Na náměstí
na Kladně konal se tábor lidu a postavena šibenice.
Někteří obchodníci byli přinuceni
jíti pod šibenicí a složiti tam slib,
že nebudou draho prodávati. Podle vzoru kladenského
byly provedeny demonstrace v obci Blevicích (politický
okres kralupský nad Vltavou), ve Pcherách (politický
okres slánský) a na mnoha jiných místech
na Slánsku a Kladensku.
V Mladé Boleslavi dne 23. května 1919 zastavilo
průmyslové dělnictvo práci, srazilo
se v jeden proud, v němž neseny byly improvisované
šibenice, a táhlo městem. Dav, ke kterému
se hned připojily různé živly, vyhnal
rolníky, kteří tou dobou měli v jistém
hostinci schůzi, ztýral mnohé z nich a poškodil
hostinskému vnitřní zařízení.
Též mnoho obchodníků bylo z krámů
vyvedeno před šibenici a ztýráno.
Ke 12. hodině dopolední nastal klid, dělnictvo
tovární se vrátilo do práce. Odpoledne
po třetí hodině objevily se na rozličných
místech opětně davy a insultovaly některé
osobnosti.
Ve venkovských obcích politického okresu
mladoboleslavského, a to v Kosmonosích, Dalovicích,
Čejticích a v Dražicích byly uspořádány
podobné projevy. Správce mlýnu v Dražicích
byl donucen, aby opustil mlýn.
Demonstrace téhož rázu, jak byly v předchozích
odstavcích vylíčeny, konány byly i
v jiných venkovských městech.
Vláda lituje těchto událostí, při
kterých davy lidu dopustily se různých nezákonných
skutků a spáchaly nepřístojností,
jichž dlužno litovati.
Vláda hned od počátku, kdy se ujala správy,
pokládala za svoji přední povinnost, aby
právní jistoty, bezpečnosti osoby a majetku
bylo chráněno. Tomuto svému zásadnímu
stanovisku zůstane si vláda věrna stůj
co stůj. Politickým úřadům
bylo nařízeno, aby proti osobám, které
se při těchto projevech provinily nějakým
způsobem proti veřejnému klidu a pořádku
zakročily s největší přísností.
Bylo jim uloženo, aby v nižádném případě
neopominuly učiniti u příslušného
soudu trestní oznámení.
Ve většině případů v dotaze
uvedených bylo také skutečně ihned
po těchto událostech zavedeno proti vinníkům
trestní řízení soudní, hlavně
pro zločin vydírání, nebezpečného
vyhrožování, těžkého poškození
na těle a krádeže, což platí zejména
o případech v Lounech, Vršovicích u
Loun, Oboře a Chlumčanech. V ostatních případech
zavedlo se šetření na základě
tohoto dotazu k zjištění trestného děje.
Pokud se týče náhrady škody, která
postiženým byla způsobena, sluší
míti na paměti, že není žádného
zákonného ustanovení, které by stát
přímo nebo nepřímo zavazovalo, aby
byl za tyto škody povinen náhradou.
Stojíc na tomto stanovisku jest však vláda
ochotna uvážiti, zda by se z peněz státních
mělo přispěti k náhradě škod,
způsobených těmito výtržnostmi
osobám, jejichž existence by snad byla zničena
nebo ohrožena.
Vláda jest dále odhodlána chrániti
všemi prostředky svobody občanské každého
občana proti terrorismu a poskytnouti zejména dělnictvu
ochrany proti nátlaku na jeho politické přesvědčení,
nechť se děje nátlak ten poskytováním
různých výhod (lepší práce
a pod.), neb vyhrožováním.
Politickým úřadům bylo nařízeno,
aby tam, kde vykonávají členové politických
organisací na příslušníky jiných
organisací nátlak, chtějíce je od
jejich posavadní strany odvrátiti, tyto otázky
byly řešeny vzájemnou dohodou organisací
za součinností politických úřadů
a zájmových korporací.
Všechny tyto případy terrorismu v interpelaci
uvedené staly se předmětem soudního
vyšetření.
Nemohu ovšem zatajiti, že všechno úsilí
vládní a všechna opatření administrativní
i soudní minou se s výsledkem, jestliže veřejnost
sama, všechny vrstvy společnosti a všechny strany
politické nepřiloží také ruku
k dílu.
Povinnosti vlády na poli tomto jest odstraniti nebezpečenství,
hrozící celku a jednotlivcům, po případě
tam, kde k porušení práva došlo, pachatele
k zodpovědnosti pohnati; positivní napomáhání
při plnění životních úkolů
lidu musejí převzíti však také
činitelé jiní.
Povinností naší veřejností musí
býti, aby probudila smysl pro život občanský
a pro povinnost a práva jednotlivců, aby probudila
v jednom každém smysl pro mravní odpovědnost
k sobě samému a k celku, aby nebylo možno budoucně
odvolávati se na ony "neodpovědné živly",
v dobách právě minulých tak smutně
proslulé, a aby vychovala lidi vážné,
pevné, uceleného charakteru.
K tomu všemu úřady v demokratické republice
nestačí. Již dávno opustili jsme éru
policejního státu, který si osoboval právo
svými úřady a orgány reglementárně
říditi život jednoho každého občana
až do nejmenších podrobností. S demokratickým
státem vzrostla i moc demokracie, t. j. lidu, ale i jeho
odpovědnost a tím i odpovědnost politických
stran, která je větší, čím
více se pojem svobody a volnosti u jednotlivců zatemňuje.
Prosíme proto všechny, kteří svým
postavením zaujímají vůdčí
úlohu v lidu, zejména jeho zástupce v lidových
sborech zastupitelských, aby byli pomocní na této
cestě k dosažení cíle, ke kterému
všichni spějeme, ku blahu naší republiky.