Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Brzy po vydání zákona ze dne 10. prosince 1918 sb. z. a n. č. 63 o podpore nezaměstnaných bylo seznáno, že výrobní poměry průmyslu, zejména pro nedostatek uhlí a surovin, a v důsledku toho také výdělkové poměry dělnictva nevytvářejí se bohužel tak, jak bylo předpokládáno, aby po uplynutí doby účinnosti zákona toho dnem 15. února 1919 mohly býti podpory v nezaměstnanosti zastaveny, nýbrž naopak, že bude potřebí zákon ten prodloužiti na dobu delší.

Vidouc tuto nezbytnost počalo ministerstvo sociální péče obírati se úpravou podpor v nezaměstnanosti ve směru dvojím. Po stránce prvé tak, aby počet nezaměstnaných byl co možno zmenšen, aby jak v zájmu pracovní morálky obyvatelstva, tak i v zájmu státních financí podpory braly jen osoby, které jich nezbytně potřebují, ve směru druhém pak tak, aby podpory v nezaměstnanosti nebyly brány úplně zdarma, nýbrž aby za ně konány byly práce, jež vykonati jest v zájmu veřejném.

Na těchto podkladech byv zbudován, povstal zákon ze dne 12. února 1919 sb. z. a nar. č. 63 a další vládní nařízení o podporách v nezaměstnanosti, jimiž nejen výše podpor, jakož i okruh osob v jedné rodině podporovaných značně byly omezeny, nýbrž z podpor vyloučeny všechny osoby, které dříve v zemědělství, lesnictví a v domácnostech byly zaměstnány a také nyní s počínajícími se pracemi jarními mohly v těchto oborech práci nalézti.

Když pak později, hlavně v době žňové bylo zřejmo, že při dobré vůli pracovní snadno může každý práci nalézti, počalo ministerstvo sociální péče podpory v nezaměstnanosti vůbec zastavovati, v okresích převážně zemědělských zcela, v okresích smíšených částečně, takže se nyní vyplácejí podpory jen v místech a krajích výhradně průmyslových, kde skutečně nelze práce nalézti a kde by výživa obyvatelstva byla ohrožena.

Mimo to snažilo se ministerstvo sociální péče opatřiti nezaměstnaným práci tím způsobem, že povzbuzovalo obce a okresní výbory, aby podnikaly práce všeužitečné, během válečné doby zanedbané, jako úpravu a čištění silnic, cest, ulic, náměstí a návsí a pod., při čemž jsou přikazováni k pracem těm nezaměstnaní a podpora dále je jim ponechávána, takže korporace ty s nákladem vlastním mnohem menším mohly si prováděti práce, jež by dříve nebo později za všech okolností byly musely vykonati s nákladem vlastním, mnohem vyšším.

Avšak tento způsob opatřovati práci trpěl dvojím nedostatkem; jednak nemaje zákonného podkladu donucovacího, mohl se pohybovati jen v mezích užších, kde obce a okresní výbory se k pracem podobným samy a dobrovolně odhodlaly, jednak neposkytoval, omezuje se na pouhou částku podpory nezaměstnaných, dostatečné pobídky k práci ani obcím a okresním výborům ani nezaměstnaným, jelikož podnikateli ukládal značnější vydání vlastní, a nezaměstnanému neumožnoval podstatnějšího zvýšení příjmů.

Aby oběma těmto nedostatkům pomohl, k tomu čelí předložený návrh zákona ministerstva sociální péče.

Navrhovaný zákon dává v § 1. a 2. státní správě právo, že může naříditi obcím, okresním zastupitelstvům a okresním silničním výborům, aby s pracemi, jež vykonati jest ve veřejném zájmu a při nichž lze zaměstnati větší počet nezaměstnaných osob, ihned započaly a že může je dáti vykonati na jejich náklad, kdyby práce ty nebyly zahájeny ve stanovené lhůtě; při tom se však státní správa v § 4. návrhu zákona uvoluje, že přispěje podnikateli za každou pracující osobu, která by měla nárok na podporu v nezaměstnanosti, dvěma třetinami mzdy obvyklé v místě, nejvýše však 6 K denně, čímž zajišťuje se jak podnikateli, že nebude přetížen nákladem na práci podniknutou, tak i nezaměstnanému, že za práci svoji a k výživě své dosáhne alespoň mzdy v místě obvyklé, výhody to nemalé, jak pro zaměstnavatele, tak i pro zaměstnaného.

Další zásadní rovněž vhodné ustanovení obsahuje § 7. návrhu zákona, jenž stanoví, že demobilisační výbory se zrušují a že úkoly jim svěřené opatřovati budou okresní správy politické. Není potřebí šířiti se o tom - stížnosti do toho jsou všeobecně známy - že ne všechny demobilisační výbory pojímaly úkol svůj správně.

Vzhledem k vývodům shora uvedeným uvítal sociálně politický výbor projednávanou osnovu zákona s uspokojením a přijal ji úplně za svou přičiniv k ní jen některé menší doplňky a změny.

Aby se snad nepřihodilo, že by obec některá nebo okres nařízenou prací byl nad finanční sílu svoji zatížen, změněna poslední věta § 1. takto: »Z příkazu toho je možno se do osmi dnů odvolati k nadřízené instanci, když rozpočet nakázané práce přesahuje u obcí 50.000 K a u okresních zastupitelstev 250.000 K. Táž instance rozhoduje s konečnou platností.

Ustanovení § 7. přikazující dozor na správu a účelné provádění prací uvedených v tomto zákoně okresní správě politické byl vypuštěn, jelikož plyne již z § 5. zákona, jímž poměr podnikatele prací k okresní správě politické jest stanoven.

Ostatní doplňky a změny jsou buď jen stylistické, nebo čelí k tomu, aby dosaženo bylo na některých místech jisté přesnosti zákona.

V důsledku shora vylíčené potřeby a účelnosti schválil sociálně politický výbor jednohlasně osnovu zákona a navrhuje:

Slavné Národní shromáždění, račiž dole stojící vládní osnově zákona uděliti ústavní souhlas.

Okresní správa politická může naříditi obcím, okresním zastupitelstvům a okresním silničním výborům, aby s pracemi, jež vykonati je ve veřejném zájmu a při nichž lze zaměstnati větší počet nezaměstnaných osob, ihned započaly. Obcím s vlastním statutem vydává nařízení toto zemská politická správa.

Z příkazu toho možno se do osmi dnů odvolati k nadřízené instanci, když rozpočet nakázané práce přesahuje u obcí 50.000 K. a u okresních zastupitelstev 250.000 K. Táž instance rozhoduje s konečnou platností.

Nezahájí-li obec, okresní zastupitelstvo nebo okresní silniční výbor ve stanovené lhůtě práce, jež vykonati bylo pravoplatně nařízeno (§ 1.), dá je vykonati okresní (zemská) správa politická na jejich náklad.

Při těchto pracích jest zaměstnávati především osoby, které by měly nárok na podporu v nezaměstnanosti.

Ministr sociální péče se zmocňuje, aby na návrh okresní (zemské) správy politické přispíval podnikateli (§ 1.) za každou osobu, která by měla nárok na podporu v nezaměstnanosti, dvěma třetinami mzdy obvyklé v místě, nejvýše však 6 K denně.

Tohoto příspěvku neposkytuje se však na práce, na které byla již povolena jiná podpora z peněz státních.

Podnikatel prací (§ 1.) jest povinen předkládati každých 14 dní okresní správě politické výkazy o osobách přibraných z nezaměstnaných a o výši mzdy jim vyplacené. Dále jest povinen oznámiti, kdo z nezaměstnaných práci bezdůvodně opustil, kdo práci nedbale konal anebo z jiného důvodu vlastní vinou byl z práce propuštěn.

Ministr sociální péče se zmocňuje, aby v dohodě s ministrem financí i na jiné práce, jež by se konaly také ve veřejném zájmu, přispěl přiměřenou částkou, zmenší-li se jimi nezaměstnanost.

Demobilisační výbory zřízené podle zákona ze dne 10. prosince 1918 č. 63 sb. z. a n. se zrušují; úkoly jim svěřené opatří okresní správa politická.

Opustí-li zaměstnanec bezdůvodně práci, koná-li ji nedbale, nebo zaviní-li své propuštění, pozbývá trvale nároku na podporu v nezaměstnanosti.

Jinak zůstávají ustanovení zákonů uvedených v úvodě nezměněná.

Zákon tento nabývá účinnosti 14 dnů po vyhlášení.

Ministr sociální péče se zmocňuje, aby ve shodě se zúčastněnými ministry jej provedl.