Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Podle usnesení Národního shromáždění se nařizuje:

Počínajíc rokem 1919 mění se § 125, č. 7, zákona o osobní dani ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. z., upraveného novelou o osobní dani ze dne 23. ledna 1914, čís. 13 ř. z., tím způsobem, že číslice »1600 K« zaměňuje se číslicí »3000 K«.

Za léta 1919 a 1920 buďtež vybírány poválečné přirážky k přímým daním osobním podle těchto ustanovení:

Jako poválečná přirážka se vybírá:

1.) k všeobecné dani výdělkové přirážka 250 procent řádné daně pro příslušníky I. a II. třídy berní, 80 procent pro příslušníky III. a IV. třídy berní; do berních tříd nezařadění poplatníci platí 120procentní nebo 80 procentní přirážku podle toho, převyšuje-li berní povinnost ročně 300 K čili nic;

2.) k výdělkové dani dle hlavy II. zákona o osobních daních, vyjímajíc podniky státní, přirážka, která činí:

a) u akciových společností, akciových spolků, komanditních společností na akcie, těžařstev a společností s obmezeným ručením 150 procent,

b) u výdělkových a hospodářských společenstev, nepožívajících výhody §u 85. zákona o osobních daních, 80 procent a

c) u všech ostatních podniků 50 procent řádné daně i s daní přídavečnou podle §u 100., odstavec 7 a 8 zákona o osobní dani.

Místo přirážky 150procentní (lit. a) vybírá se při výnosnosti podniku do 6 procent přirážka...................... 80 procent

Výnosnost budiž vypočtena z poměru zdanitelného čistého výnosu ke kapitálu ukládacímu. Z čistého výnosu vyloučí se úroky z půjček a částky daně výdělkové podle §u 94., lit. c) a f), zák. o osobní dani do zdaňovacího základu pojaté. Jako ukládací kapitál platí splacený kapitál základní s připočtením pravých reserv bilančně vykázaných dle stavu na počátku obchodního roku pro berní rok směrodatného.

U podniků částečně daně prostých budiž pojat do výpočtu jen ukládací kapitál připadající na poplatnou část;

3.) k důchodové dani ukládané dle přiznání přirážka 100 procent;

k dani důchodové, jež se odvádí dlužníkem dle §u 133 zák. o osob. dani, přirážka 200 procent řádné povinnosti, avšak s těmito výjimkami:

a) k dani důchodové činící podle §u 131., §t. b), tři procenta z úroků kontokordentních a jiných v §u 133., č. 3., uvedených (zákon ze dne 27. května 1919, čís. 292. Sb. z. a n.), dále k dani důchodové činící podle §u 131., lit. c, dvě procenta z úroků dílčích dlužních úpisů korporací k vybírání přirážek oprávněných, pak k dani důchodové činící podle §u 131., lit. d, 1¹/₂ procenta a k dani důchodové činící podle zákona ze dne 26. června 1901, č. 80 ř. z., ¹/₂ procenta, vybírá se přirážka 100procentní;

b) k dani důchodové z důchodů uvedených v § 131., odstavec 1., lit. a), a odstavec 2., jež podrobeny jsou 10procentní neb vyšší sazbě, přirážka se nevybírá;

4.) k dani z příjmu i s přirážkou pro domácnosti méně zatížené (§§ 172. až 175. zákona o osobních daních z 25. října 1896, č. 220 ř. z., upraveného novelou o osobních daních z 23. ledna 1914, č. 13 ř. z.) ze zdaněného příjmu

5.) k dávce tantiemové dle čl. III. zákona ze dne 23. ledna 1914, č. 13 ř. z., 200% řádné dávky.

Poválečné přirážky se nepředpisují pro vyměření a vybírání přirážek samosprávných korporací a příspěvků pro tyto korporace.

Pokud výše předepsaných nebo zapravených přímých daní jest podle platných ustanovení směrodatna pro oprávnění nebo závazky, nehledí se k válečné přirážce.

Poválečné přirážky vybírají se v týchž lhůtách, jako daň řádná. Vydáním podrobnějších ustanovení o vybírání těchto přirážek, zvláště k daním za rok 1919, pověřuje se ministerstvo financí.

Ostatně platí o poválečných přirážkách obdobně ustanovení o přímých daních osobních.

Ministr s plnou mocí pro Slovensko se zmocňuje, aby provedení tohoto zákona po dorozumění s ministrem financí přizpůsobil poměrům slovenským.

Provésti tento zákon, jenž nabývá účinnosti dnem vyhlášky, jest pověřen ministr financí.

Týmž dnem pozbývají platnosti pro léta 1919 a 1920 posavadní ustanovení o válečných přirážkách k daním v článku II. vyjmenovaným, avšak s výhradou ustanovení následujícího paragrafu.

Pro vybírání přirážky k dani důchodové odváděné dlužníkem podle §u 133. zák. o osobní dani a k dávce tantiemové platí posavadní ustanovení ještě potud, pokud poplatné požitky byly splatny před vyhláškou tohoto zákona. Bližší ustanovení budou vydána nařízením.

Pokud v řízení trestním tvoří podklad pro výměru trestu zkrácená neb zkrácením ohrožená daň pro rok 1919, vpočítá se do tohoto podkladu válečná přirážka, vyplývající podle tohoto zákona jen při přestupcích, jež budou spáchány po vyhlášení tohoto zákona. Při přestupcích spáchaných před vyhlášením tohoto zákona vpočítá se do podkladu pro vyměření trestu přirážka dosavadními zákony stanovená

Císařským nařízením ze dne 28. srpna 1916, č. 280 ř. z. zavedené válečné přirážky k přímým daním činí:

1. U daně pozemkové 80% řádné povinnosti;

2. u všeobecné daně výdělkové 100% řádné povinnosti pro I. a II. třídu berní, 60% pro III. a IV. třídu berní;

3. u výdělkové daně podniků veřejně účtujících 20% řádné povinnosti, jakožto přirážka pro všechny takové podniky platící; vedle toho pro akciové podniky, těžařstva, společnosti s ručením obmezeným a společenstva, jež vykazují větší než 6% rentabilitu, přirážka dle výnosnosti podniku od 30% do 80% odstupňovaná, jejíž maximum (80%) platí pro podniky vyšší než 14% rentability (u takových podniků tedy celková přirážka 20% + 80% = 100%);

4. u daně rentové 100%;

5. u daně z příjmu pro osoby s příjmem přes 3000 K přirážka 15% až 120% řádné povinnosti, jejíž maximum 120% zatěžuje osoby s příjmem přes 200.000 K; konečně

6. u dávky z tantiem 100% řádné povinnosti.

K dani činžovní a domovní třídní, pak k dani z vyššího služného nebyla zavedena žádná přirážka. U daně činžovní bylo hleděno na vysokou sazbu, na zvláštní obtíže, s nimiž bylo majitelům domů počas války zápasiti, a na nebezpečí přesunu přirážky na nájemníky válkou bez toho již dosti zatížené. Také u daně z vyššího služného bylo hleděno na vysokou sazbu, dále na to, že je to daň ukládaná na příjem z práce, zatíženy již daní z příjmu, a že konečně tato daň přes vysokou sazbu nemá finančně zvláštního významu.

Cís. nař. ze dne 28. srpna 1916 platí v oblasti našeho státu ještě podnes, kdežto v rakouské republice bylo již zákonem ze dne 6. února 1919, čís. 150 st. z., přechodně pro léta 1918 a 1919 pozměněno, a to značným zvýšením přirážek ke všem nahoře (1-6) uvedeným daním kromě všeobecné daně výdělkové.

1. Finanční stav našeho státního hospodářství, zřejmý ze státního rozpočtu na rok 1919, jakož i další ohromná břemena, jimiž nás mírové smlouvy zatíží, budou ovšem vyžadovati mnohem radikálnějších finančních opatření, nežli je prosté zvýšení přirážek k nynějším přímým daním. Jak již opětovně bylo vládou prohlášeno, bude třeba zavésti nové daně, a to zejména dle progresivní stupnice vyměřovanou dávku ze jmění a vedle toho zvláštní, vysokým procentem vybíranou dávku z přírůstku na jmění, povstalém za války. Vláda doufá, že návrh zákona o dávce z majetku bude lze již během příštího měsíce podati. Výtěžek dávky z majetku má býti určen dle intencí vlády především k nápravě měny a vyrovnání jiných závazků vzešlých nám z likvidace Rakousko-uherské banky, dále - pokud stačí - k vyrovnání ostatních závazků a břemen převzatých mírovými smlouvami. Krytí běžných vydání dávkou z majetku musí býti rozhodně vyloučeno.

Poněvadž však běžná vydání dosahují, jak známo, rovněž ohromných číslic, bude nevyhnutelně třeba ještě jiných nových daní, přímých i nepřímých, jakož i značného zvýšení daní nynějších.

Jest známo, že dosud trvající, zcela abnormální poměry hospodářské mnohým osobám ještě po 1. březnu b. r. umožňovaly a posud umožňují dosíci neobyčejných zisků, které dávkou ze jmění nebude již lze zachytiti, poněvadž tato dávka bude vyměřována dle stavu a hodnoty jmění na 1. března 1919. Také daň válečná by se dle nynějšího stavu zákonného nemohla na mimořádné zisky běžícího roku uložiti, poněvadž ustanovením o této dani platí jen pro zisky let 1914 až 1918. Proto bude třeba zákon o dani válečné rozšířiti na zisky roku 1919, v kteréžto příčině vyžadovaná vládní osnova bude během měsíce října t. r. předložena.

Výnos nynějších daní přímých lze zvýšiti, nemá-li se široce založenou, systematickou reformou zdržeti pomoc nutně potřebná, jednoduše zostřením válečných přirážek. Do jaké míry se to má státi, ukazuje připojená zde osnova.

Při všech těchto opatřeních bude ovšem co do míry zatížení dbáti toho, aby se jimi nezmnožilo znovu vybudovati a osvěžiti náš průmysl a obchod, jehož bude zapotřebí k zvýšení naší hospodářské úrovně, tedy také k vytvoření nových a zachování nynějších zdrojů státních příjmů, k odstranění posavadní nezaměstnanosti, zvýšení státního úvěru v cizině a tím také k zlepšení naší valuty a odstranění dosavadní drahoty. Úkol ten bude tím nesnadnější, ježto se k němu druží další úkol, zjednati rovnováhu mezi daněmi na kapitál a jeho výnos a daněmi spotřebními, jež bude rovněž třeba rozmnožiti, neboť o tom není pochyby, že jakékoliv zvýšení daní přímých tolik nevynese, aby se tím kryla potřeba k zúrokování a umořování nových dluhů, požadované zvýšení platů státních zaměstnanců, stoupající potřeba na různá sociální opatření a jiná zvýšení řádných výdajů.

2. Zvýšiti přirážky k přímým daním navrhuje se jen pro léta 1919 a 1920, aby se nepředbíhaly tímto sice nutným, avšak zcela anormálním opatřením pozdější reformy.

Z důvodů již nahoře uvedených není předmětem navrhovaného zákona daň činžovní a domovní třídní, pak daň z vyššího služného. Také na daň pozemkovou se nehledí, poněvadž tato daň jest předmětem zvláštního návrhu vládního (tisk 973/19), podle něhož se má vybírati přirážka k dani pozemkové odstupňovaná 80% až 250% podle výše katastrálního výnosu pozemků v témže berním okresu ležících. Poněvadž však tento návrh zní jen pro rok 1919, bude třeba jej rozšířiti pro jednotný postup na rok 1920.

K ustanovením osnovy dlužno podrobněji ještě toto podotknouti:

K všeobecné dani výdělkové navrhuje se u slabších poplatníků (III. a IV. třída) jen mírně zvýšiti přirážky, protože tato daň bude míti jisté zvýšení již v základních sazbách, ano podle zákona ze dne 10. prosince 1918, čís. 65 Sb. z. a n., kontingentování výdělkové daně bylo zrušeno a při jejím ukládání přihlížeti jest nyní vedle provozovacích známek (počet dělníků, počet a jakost strojů, obrat a p.) do jisté míry také k výnosu podniku. (Citovaný zákon platí sice jen pro ukládací období 1918/1919, není však pochyby, že bude museti býti v té neb oné formě prodloužen také na příští ukládací období, nebude-li do té doby všeobecná daň výdělková ve svých základních ustanoveních nějak racionálněji změněna.) U podniků silnějších (I. a II. třída) padá však více na váhu posavadní velká nestejnoměrnost v zatížení jednotlivců a společností (viz dole), kterou na základě citovaného zákona nelze vyrovnati. Proto se navrhuje u I. a II. třídy zvýšiti přirážky ze 100% na 250%, u III. u IV. třídy ze 60% jen na 80%.

Zvláště pečlivého uvážení vyžaduje otázka zvýšeného zatížení společností. Daň společnostem podle II. hlavy zák. o osobní dani ukládaná byla posud mnohem vyšší, nežli všeobecná daň výdělková. Tato daň činila 3%-4%, nejvýše 5% čistého výnosu, kdežto daň společnostem ukládaná činí 10%, a to z vysokého zdaňovacího základu, do kterého se pojímá vedle čistého, kupecky vypočítaného výnosu, jak známo, také mnoho dle zákona nezapočítatelných položek (hlavně úroky hypotekární a z dílčích úpisů). Tento rozdíl zdanění se ještě značně zvyšoval, hledělo-li se při obou daních na 100%ní válečnou přirážku a snad na 200% přirážek samosprávných korporací. Pak činilo celkové zatížení u podniků dle I. hlavy zákona o osobní dani 12-20%, u společností 40%, a to - jak řečeno - z vysokého zdaňovacího nákladu. Jako maximum přípustného vyššího zdanění navrhuje vláda zvýšiti přirážky ze 100% na 150%, zachovávajíc zásadně progressi v zdanění. Dle osnovy by se jevil poměr posavadního zdanění k příštímu uspořádání přirážek takto:

Nejnižší přirážka byla dosud 20%, příště bude 80%. Přirážka 100% se vybírá posud při rentabilitě přes 14%, příště již při rentabilitě přes 7%. To byla posud nejvyšší přirážka, kdežto příště bude maximum zatížení přirážkou 150% činiti, a to již při výnosnosti přes 12%. K dani přídavečné z vyšších dividend (§ 100., odst. 7 a 8 zák. o osob. dani) se posud vybírala jen základní přirážkou 20%, příště toto obmezení odpadne.

Zvláštní úpravy přirážek je třeba k výdělkové dani společenstev hospodářských a výdělkových. Tato společenstva platila dle cís. nařízení vedle základní přirážky 20% též rentabilitní přirážku, tedy pravidelně celkovou přirážku 100%, poněvadž při poměrné nepatrnosti ukládacího kapitálu (podíly a reservy) vyplývala skoro vždy rentabilita přes 14%. To bylo nespravedlivo, poněvadž společenstva nejsou čistou associací kapitálu, jejich hospodářský význam spočívá z velké části v organisaci práce a jejich úvěr je vedle bilančně vykázaného jmění záložen, též na osobním ručení členů. Aby se oprávněným stížnostem v tomto směru vyšlo vstříc, navrhuje se jednotná přirážka 80%, u společenstev pak vskutku svépomocných, jež obmezují svojí činnost na členy a jež jsou již dle zákona o osobní dani (§ 85.) při dani výdělkové zvýhodněny, přirážka jen 50%.

Tato nejnižší přirážka platí též pro spořitelny vzájemně pojišťovací ústavy zemské a obecní podniky (zemské banky, hypoteční banky, plynárny, elektrické podniky a p.).

Pro daň důchodovou navrhuje se vedle zvýšení přirážek zároveň také zvýšiti daně prosté minimum z 1.600 K na 3000 K. Toto nové minimum je nynějšími poměry úplně odůvodněno. Lidé, odkázaní na malé renty, náležejí k vrstvám válkou nejvíce zatíženým. Jejich renty jsou ponejvíce z příjmu práce opatřené pense. Dále sem náležejí důchody výměnkářů a pod. Všechny tyto renty pokud přesahují 1600 K, jsou nyní, přihlížíme-li ke přiražkám samosprávných korporací, zatíženy vedle daně z příjmu také ještě 6% až 8% daně z důchodu. Osoby požívající renty 3000 K platí nyní na dani z příjmu 36 K 70 h a na dani z důchodu až 240 K. Příště mají platiti jen daň z příjmu, která se dle osnovy při tak malých důchodech nezvýší. Tím ubude také berním správám práce, aniž by fin. úbytek s tím spojený padal valně na váhu.

Posud platná přirážka 100% k dani důchodové vybírané dle přiznání se vzhledem na přirážky samosprávných korporací nezvyšuje, za to jest úplně odůvodněno navrhované zvýšení přirážky válečné k dani důchodové vybírané u dlužníka, a to ze 100% na 200%. Zatížení touto poslední daní, k níž se přirážky samosprávných korporací nevybírají, přiblíží se tím celkové částce daně dle přiznávky vybírané.

Výminky navrhované co do daně z kontokorentních úroků, z úroků dílčích dlužních úpisů obcí, zemí a jiných samosprávných korporací, z úroků vkladních u spořitelen a záložen atd. netřeba blíže odůvodňovati. Co do úroků kontokorentních se jen poznamenává, že tyto úroky byly do nedávna na základě přiznávky zdaňovány (2 + 2 = 4% a kromě toho přirážky autonomních korporací), kdežto nyní se daň dle zákona ze dne 27. května 1919, čís. 292 Sb. z. a n., sráží dlužníkem, a to 3 + 3 = 6% (bez autonomních přirážek).

Dle návrhu bude srážkou vybíraná daň důchodová i s poválečnou přirážkou činiti:

Z úroků zástavních listů a podobných obligací zemských, úvěrních ústavů, dále ústavů pro vydávání zástavních listů u spořitelen (i s ústředními bankami) ¹/₂ + ¹/₂= 1%, z úroků na vkladních knížkách u spořitelen a záložen 1¹/₂ + 1¹/₂ = 3%, z úroků dílčích dlužních úpisů zemí, okresů, obcí a p. 2 + 2 = 4%, z úroků kontokorentních 3 + 3 = 6% (ve všech těchto případech u porovnání s posavadním stavem žádná změna); z úroků zástavních listů a jiných obligací bankami vydaných, z pokladničních poukázek a z úroků na vkladních knížkách u bank 2 + 4 % 6% (posud 4%), kromě toho z vkladních úroků u bank ještě 4% poplatek.

Největší zostření bude míti válečná přirážka k dani z příjmu. Je to daň, která sama o sobě snese poměrně největší zvýšení, poněvadž při jejím ukládání se přihlíží k osobní výkonnosti poplatníkově a procento základní sazby je poměrně nízké. Přes to jest i zde jisté opatrnosti třeba, poněvadž u nás musí poplatník vedle daně z příjmu zpravidla platiti také vysoké daně výnosové. Jinak je tomu na př. v Anglii, kde vedle daně z příjmu není zvláštních daní výnosových a kde tedy ona daň mohla během války zvýšena býti v nejvyšších stupních příjmu až přes 50%. Pokud ostatně jde o velké zisky, přesahující průměr z let mírových, budou tyto zisky zajisté také u nás řádně zachycovány, a to - jak již řečeno - daní válečnou (do 60%) a částečně také zvláštní dávkou z přírůstku na jmění. Z těchto důvodů máme za to, že návrh poslance dra. Engliše (tisk 1021), jinak velmi důmyslně koncipovány a vědecky odůvodněný, příliš daleko zachází, žádaje zvýšení celkové sumy daně z příjmu až do 50%, což by v podobě přirážek k základní sazbě provedeno předpokládalo zvýšení těchto daní až do 650 proc. (v rakouské republice podle zákona ze dne 6. února 1919, čís. 150. stát. zák., jen 400% z příjmu přes 6 milionů). Takové zvyšování by též přes všechny pohrůžky trestem na svobodě a jmění vedlo k nejodvážnějším pokusům zastírání skutečného příjmu. Na druhé straně nepokládáme s finančního stanoviska za nutné, aby se zvyšovala daň již u příjmu 6.000 K. Za to budou dle stupnice v osnově obsažené příjmy mezi 22.000 K až 770.000 K o něco více (0.1 až 3.5%) zatíženy, než dle návrhu poslance dra. Engliše.

Jinak se osnova přimyká k uvedenému návrhu, osvobozujíc příjmy do 6.000 K vůbec od přirážky (výhoda proti nynějšímu stavu) a přinášejíc zostřenou skálu, která u příjmu přes 200.000 K stanoví nejmenší přirážku 170% místo dosavadních 120% a jež se v progressi nezastavuje u tohoto stupně příjmu (jako posavadní skála), nýbrž vzestupuje dále až na 350% při příjmu přes 3 miliony korun (v kterémžto stupni bylo u nás dle statistiky z r. 1916 ovšem jen 6 osob).

Jaký rozdíl se jeví dle navrhované skály proti celkovému zatížení daní z příjmu dle stavu dnešního a proti témuž zatížení dle návrhu poslance Engliše budiž ilustrováno tímto srovnáním:

Dle výpočtů provedených na základě statistiky z roku 1916 byl by výnos poválečné přirážky proti platnému zákonu větší, a to podle osnovy o 28,767.378 K 73 h, podle návrhu poslance dra Engliše o 28 mil. 498,665 K. Vzhledem na nedoměrky pro berní rok 1916 v době, kdy byla statistika sestavena, dále vzhledem na dnešní mnohem intensivnější zjišťování skutečných příjmů, zvláště u větších poplatníků, lze míti za to, že finanční efekt navrhovaného zvýšení válečné přirážky bude aspoň dvakráte tolik, tedy okrouhle 60 milionů činiti.

Připočteme-li k této sumě větší výtěžek nových přirážek (vypočítaný přibližně na základě číslic pro rok 1919 praeliminovaných) u všeobecné daně výdělkové 30 milionů, u výdělkové daně společností 26 milionů, u důchodové daně 8 milionů a u dávky z tantiém 1 milion, tedy bude celkový výtěžek zvýšení válečných přirážek činiti asi 125 milionů.

Návrh budiž přikázán výboru finančnímu, aby o něm podal zprávu do 8 dnů.