Návrhem, aby byla zrušena dosavadní shora uvedená
ustanovení živnostenského a čeledního
řádu, vychází vláda dávným
požadavkům dělnictva vstříc.
Proti oběma těmto přežitkům staré
doby vedlo dělnictvo dlouhá léta boj, neboť
trpce neslo nerovnost smluvních stran v pracovním
poměru, kde zákon jednu stranu (dělníka)
poukazuje na pořad práva soukromého, druhé
straně (zaměstnavateli) dává právo
stíhání trestního, pak-li byla dělníkem
práce opuštěna.
Dělník svévolným opuštěním
práce mohl býti nejen přinucen ukončiti
pracovní poměr a nahraditi škodu vzešlou,
ale podle § 85. ž. ř. mohl býti též
trestně stíhán, přes to, že pracovní
smlouva jest aktem soukromoprávním.
Odstraněním pracovních a čeledních
knížek ruší se ustanovení, které
zaměstnavateli nebylo na prospěch, dělnictvu
však příhanou a na škodu. Všichni
uznáváme, že není možné,
aby v demokratické republice zůstaly v platnosti
nucené výkazy jedině pro dělnictvo
jako v konservativním a třídním Rakousku.
Pracovní knížka měla být obrazem
povahy dělníkovy, nikdy však jím nebyla.
Úsečná a stereotypní vysvědčení
nedávala novému zaměstnavateli žádných
informací. Ztráta, nebo zadržování
pracovní knížky přinášelo
dělníku škody, zejména však ztrátou
přicházel dělník o vysvědčení
za dlouhá léta získaná.
Nový duplikát způsoboval vždy v zaměstnavateli
podezření, že se dělník úmyslně
knížky zbavil a zaséval tak hned od počátku
k dělníkovi nedůvěru.
Článek I. vládní osnovy stanoví,
která zákonná ustanovení se ruší.
Článek II. ruší jednotlivá ustanovení
živnostenského a čeledního řádu,
pokud jednají o trestnosti, vzniklé nedodržením
pracovní smlouvy.
Článek III. mění ustanovení
§ 85. ž. ř. tím způsobem, že,
přeruší-li předčasně dělník
pracovní poměr, může býti od
něho žádána náhrada.
Článek IV. mění ustanovení
§ 86. ž. ř. v ten rozum, že zaměstnavatel,
bylo-li mu známo, že dělník bez důvodu
zákonného přerušil pracovní poměr,
musí společnou rukou ručiti za škody
vzešlé předešlému zaměstnavateli.
Článek V. pozměňuje § 88. ž.
ř. a nařizuje vésti seznam dělnictva
ve způsobě knihy, jež úředním
osobám na požádání musí
býti předložena.
Článek VI. označuje den vyhlášení
zákona a ukládá ministerstvu sociální
péče, provésti zákon.
Sociálně-politický výbor jednal o
zákoně a doporučuje tyto změny:
V čl. V. odstavec 1. budiž na předposlední
řádce mezi slovy »zaměstnavatel a úředním«
vloženo slovo »oprávněným«.
Odstavec 2. a 3. v čl. V. mají tvořiti samostatný
článek VI.
Dosavadní čl. VI. stává se článkem
VII.
Jako článek VIII. navrhuje sociálně-politický
výbor tento dodatek:
Článek VIII. Ministr sociální péče
se zmocňuje, aby nařízením podle ustanovení
tohoto zákona změnil a zrušil obdobná
zákonná pravidla, platná na Slovensku.
Tato zákonná ustanovení se zrušují:
a) §§ 79. až včetně 81. a 99., odst.
4. živnostenského řádu,
b) §§ 26., 27. a 52., odst. 2. zák. z 28. července
1902, čís. 156 ř. z. o pracovním poměru
dělníků zaměstnaných při
režijních stavbách a pomocných podnicích
železnic,
c) odst. 2., § 208. obec. zák. horního z 23.
května 1854, čís. 146. ř. z. a odst.
2., § 248 téhož zákona ve znění
zákona z 3. května 1896, č. 75 ř.
z.,
d) § 321. trest. zák. z 27. května 1852., čís.
117. ř. z. a § 578. voj. tr. zák. (čís.
pat. ze dne 15. ledna 1855, č. 19. ř. z.),
e) §§ 34. až včetně 38. prozatímního
čeledního řádu pro hlavní město
Prahu z 21. srpna 1857, čís. 42. z. z.,
f) §§ 33. až včetně 37. a 44. čeledního
řádu pro Čechy ze 7. dubna 1866, č.
11. z. z.,
g) §§ 33. až včetně 38. čeledního
řádu pro Horní a Dolní Slezsko z 25.
března 1867, čís. 12. z. z.,
h) §§ 34. až včetně 39. čeledního
řádu pro Moravu z 2. května 1886, č.
53. z. z.
Pokud v ustanoveních §§ 4., 8., 32. a 33. prozatímního
čeledního řádu pro hlavní město
Prahu z 21. srpna 1857, č. 42 z. z., v §§ 4.,
8., 31. a 32. čeledního řádu pro Čechy
ze 7. dubna 1866, č. 11. z. z., v§§ 5., 9., 31.
a 32. čeledního řádu pro Horní
a Dolní Slezsko z 25. března 1867, č. 12.
z. z. a v §§ 5., 9., 32. a 33. čeledního
řádu pro Moravu z 2. května 1886, čís.
53. z. z. jako následek uzavření služební
smlouvy s několika zaměstnavateli, nenastoupení
do místa, bezdůvodného přerušení
služebního poměru, nebo přijetí
do služby čeledína, jenž předešly
svůj pracovní poměr bez zákonného
důvodu zrušil, vedle následků soukromoprávních
vysloveny jsou tresty, zrušují se tato ustanovení
o trestnosti jak zaměstnanců tak zaměstnavatelů.
2. Stejně pozbývají právního
účinku ustanovení řečených
zákonův o tom, že k žádosti zaměstnavatele
může býti zaměstnanec přidržán
prostředky donucovacími, aby vstoupil anebo navrátil
se do služby.
Ustanovení § 85. živnostenského řádu
mění se takto:
Přeruší-li dělník bez zákonného
důvodu (§§ 82.a a 101.) předčasně
pracovní poměr, jest zaměstnavatel oprávněn
žádati na něm náhradu způsobené
škody.
Ustanovení § 86. živnostenského řádu
mění se takto:
1. Zaměstnavatel, který přijme do práce
dělníka přes to, že mu bylo známo,
když jej přijímal, že tento dělník
bez zákonného důvodu přerušil
poslední svůj pracovní poměr, ručí
rukou společnou a nerozdílnou se zaměstnancem
dřívějšímu zaměstnavateli
za škodu.
2. Totéž platí o zaměstnavateli, jenž
svedl dělníka k takovému jednání.
Ustanovení § 88. živnostenského řádu
mění se takto:
1. V každém živnostenském podniku zaměstnavatel
jest povinen, vésti seznam o všech dělnících
ve způsobě knihy, do něhož jest zapsati
jméno a příjmění každého
jednotlivého dělníka, jeho věk, obec
domovskou, způsob zaměstnání, den
vstoupení a vystoupení z pracovního poměru
a příslušnost k nemocenské pokladně.
Tento seznam musí zaměstnavatel oprávněným
úředním osobám k jejich žádosti
předložiti.
1. Zaměstnavatel jest povinen žádat od zaměstnance,
aby mu předložil k nahlédnutí průkazy,
potřebné ke zjištění osobních
údajů.
2. Ustanovení předchozí nemění
nic na ustanoveních o policejním hlášení.
Zákon tento nabude účinnosti dnem vyhlášení.
Ministru sociální péče se ukládá,
aby provedl tento zákon, dohodna se se zúčastněnými
ministry.
Ministr sociální péče se zmocňuje,
aby nařízení podle ustanovení tohoto
zákona změnil a zrušil obdobná zákonná
pravidla, platná na Slovensku.