Zásobovací výbor Národního
shromáždění usnesl se ve schůzi
dne 11. září většinou hlasů,
aby brambory z letošní sklizně byly úplně
uvolněny. Zástupci zemědělců
a stoupenci volného obchodu hlasovali pro zrušení
státního hospodaření z těchto
důvodů:
1. Zabavovaní sklizně obilní i bramborové
pokládají zemědělci za jakousi nespravedlivou
povinnost, kterou stát ukládá jednostranně
zemědělcům, ale nikoli též průmyslu.
2. Odpor konsumentův i výrobců k ústřednám
roste a volnému obchodu nutno dáti možnost
dokázati, zdali dovede lépe obyvatelstvo obsloužiti,
nežli režim dosavadní.
Menšina členů zásobovacího výboru
nestavěla se proti eventuálnímu částečnému
uvolnění letošní sklizně bramborové,
hlasovala však proti uvolnění úplnému,
vycházejíc z těchto fakt:
1. Žádná korporace zemědělská
nemohla dáti nesamozásobitelům pevné
záruky, že při úplném uvolnění
bramborové sklizně prodá skutečně
venkov nezbytně potřebné množství
bramborů.
2. Žádná korporace obchodní nemohla
převzíti, že úředně stanovená
cena 28-44 h za 1 kg bramborů bude při volném
obchodu zachována.
Vláda usnesení zásobovacího výboru
o úplném uvolnění sklizně bramborové
nevzala na vědomí a nařízením
ze dne 15. září t. r. vyhlásila, že
letošní sklizeň bramborů je zabavena
a podléhá státnímu hospodaření.
Proto podali poslanci J. Šamalík, Fr. Šabata
a spol. dne 23 září 1919 návrh na
úplné uvolnění sklizně bramborové.
Tento návrh odůvodňovali podatelé
obavou, že státní hospodaření
se sklizní bramborů setká se s nezdarem pro
nedostatečnou dopravu železniční.
Zásobovací výbor jednal o tomto návrhu
ve schůzí dne 1. října opětně
velmi obšírně. Zástupce ministerstva
zásobování trval na nutnosti zabavení
sklizně bramborové, protože přes značnou
letošní úrodu obilí u nás nestačí
zásoby tuzemské mouky a životní potřebu
nesamozásobitelů musíme doplňovati
hlavně zemčaty, nad nimiž stát hodlá
si proto zachovati právo hospodaření.
Členové zásobovacího výboru
shodli se tentokráte jednomyslně na tom, že
je nutno zájmů nesamozásobitelů chrániti
od poruch v zásobování i od předražovaní
nezbytných životních potřeb, že
však zemědělci mají býti poznenáhlu
zbavováni tíživých zbytků válečného
hospodářství.
Hlavně drobnějším zemědělcům
nutno přijíti vstříc a osvoboditi
je od povinnosti kontingentu bramborového, který
budiž za to zvyšován postupně u zemědělců
větších podle výměry půdy,
osázené zemčaty, při zabezpečení
rodiny.
V uvážení všech obtíží
a zájmů, často se vzájemně
křížících, usnesl se zásobovací
výbor jednomyslně na zásadách podle
nichž má se se sklizní bramborů hospodařiti.
Zásady tyto shrnuje zásobovací výbor
v tento návrh, který předkládá
Národnímu shromáždění:
"Vláda se vyzývá, aby zásobování
obyvatelstva zemčaty v okresích prováděno
bylo tím způsobem, aby konsumenti na úřední
poukaz zakoupiti mohli za úředně stanovené
ceny zemčata přímo u producentů v
rámci okresu, jímž se takto dodané brambory
odepíší z určeného kontingentu.
Zásobování zemčaty v okrese, jak je
proponuje ministerstvo zásobování, budiž
doplněno ustanoveními, aby velkým průmyslovým
městům a zásobovacím organisacím
přikázány byly určité bramborářské
okresy, v nichž by tyto okresy vlastními lidmi v dohodě
s politickým úřadem, zemským obilním
ústavem a jeho subkomisionáři brambory vykoupili
a do míst těchto je dopravili. Při tom budiž
zachována evidence v zemském obilním ústavě
odvedených a odebraných bramborů pro místa
odevzdací a pro místa přijímací.
Zemědělci pod 3 ha orné půdy buďtež
z nucených dodávek bramborů vyňati.
Volný prodej bramborů není však ani
u těchto zemědělců dovolen.
Kontingenty zemčat u zemědělců nad
3 ha výměry buďtež předpisovány
vzestupně podle výměry půdy při
zabezpečení rodiny."