Jak navrhovatelé zákona tisk 95, odůvodňujíce
svůj návrh, uvedli, neprovádí předloha
dalekosáhlých změn vojen. tr. zákona,
jakých by tento zastaralý zákon nezbytně
vyžadoval, a neodstraňuje všech jeho vad, nýbrž
má toliko omezený účel. Jednak vymycuje
některá neudržitelná ustanovení,
která se dávno přežila a neodpovídají
názorům nynější doby, jednak
přizpůsobuje cenu směrodatnou pro trestnost
deliktů majetkových ustanovením občanského
trestního zákona. Do prvého oboru spadá
změna §§ 72 93 a 95 dále změna
§ 114. lit. d), pak §§ 114. lit. k) a 127. (body
1.-7.) a posléze změna §§ 516, 517, 760
768 a 769 (body 13-16). Do druhé kategorie spadají
změny obsažené v bodech 8. až 12.
1. Změny obsažené v bodech 1. až 3. co
do §§ 72, 93 a 95 odstraňují nerovnost,
kterou obsahoval § 72. při ukládání
peněžitých trestů. Podle § 72.
mohly tresty na penězích být uloženy
toliko důstojníkům, nikoliv i vojínům.
Vojíni museli býti trestáni ztrátou
na svobodě, byť šlo o sebe menší
přečin.
§ 72. se zrušuje; změny §§ 93. a 95.
jsou jen důsledkem zrušení jeho.
2. § 114. lit. d), který jako polehčující
okolnost označuje pominutí smyslů, nevylučující
úplného vědomí, a prudké hnutí
mysli, přiznával tuto polehčující
okolnost důstojníkům, když, byvše
u přítomnosti jiné osoby bezprávně
na cti dotčeni, užili zbraně, aby zabránili
dalším útokům na svou čest. Zaručil
jim pak beztrestnost, když nebylo lze účelu
toho dosíci jiným způsobem a nebyla užitím
zbraně překročena mez nezbytně nutné
obrany. Beztrestnost této nutné sebeobrany byla
nebezpečnou výsadou, která za vlády
militarismu vedla k pohoršlivým výstupům,
ohrožujícím občanské obyvatelstvo.
Předloha, zrušujíc druhou a třetí
větu § 114 lit. d), odstraňuje ustanovení
o nutné sebeobraně důstojníků
při útocích na jejich čest.
3. Ustanoveními, obsaženými v bodech 5., 6.
a 7., o započítání nezaviněné
vazby do trestu, přizpůsobuje se vojenský
trestní zákon zákonu ze dne 20. července
1912, č. 141 ř. z. o započítání
nezaviněné vazby do trestu, uloženého
podle občanského trestního zákona.
V návrhu bylo užito výrazu »vazba«,
aniž byl blíže vyjádřen druh vazby.
Má se započítati nejen vazba vyšetřovací
a prozatímní nýbrž i vazba, nazývaná
běžně »preventivní«, když
vojín bez zakročení soudu, vojenského
zastupitelstva, nebo policejního úřadu, byl
vězněn u některého oddílu vojenského.
Vzhledem k tomu, že vazba nezaviněná do trestu
se započítá, nebylo více nutno uváděti
ji mezi polehčujícími okolnostmi v §
114. lit. k). Delší nezaviněná vazba
může však jako polehčující
okolnost míti význam v jednom případě,
jde-li totiž o trestný čin, na který
jest v zákoně uložen trest smrti zastřelením.
Podle § 309., č. 1. voj. tr. řádu může
tento trest býti proměněn v trest žaláře,
nebo těžkého žaláře, je-li
několik velice důležitých okolností
polehčujících. Mnohdy, nebude-li dostatek
jiných polehčujících okolností,
umožní polehčující okolnost delší
nezaviněné vazby záměnu trestu smrtí
zastřelením v trest ztráty na svobodě.
Soud bude tak mocí učiniti přes to, že
zrušuje se § 114. lit. k), ježto výpočet
polehčujících okolností není
taxativní. Vedla-li nezaviněná vazba, jako
polehčující okolnost k záměně
trestu, nebude možno, ji ještě do zaměněného
trestu započísti. Kde však bylo dostatek jiných
polehčujících okolností, které
přiměly soud k záměně trestu
smrti zastřelením v trest ztráty na svobodě,
tam není příčiny, aby nezaviněné
vazby bylo užito jako polehčující okolnosti
a pak započte se do trestu.
4. §§ 516. a 517. stíhají určité
urážky mezi důstojníky učiněné
jako zločin. Zrušením těchto §§
(bod 13. a 14.) dosahuje se, že urážky mezi důstojníky
budou posuzovány stejně jako urážky
mezi jinými osobami. Změny §§ 760., 768.
a 769 (body 15. a 16.) jsou důsledkem zrušení
§§ 516. a 517.
5. Ustanovením bodů 8.-12. přizpůsobuje
se cena, směrodatná pro trestnost deliktů
majetkových, občanskému zákonu trestnímu,
jak byl upraven zákonem ze dne 2. dubna 1910. č.
73 tr. zák. (t. zv. lex Ofner).
Právní výbor uchýlil se od původního
návrhu (tisk 95). V tomto návrhu a v návrhu
Dra. Meissnera, Charváta, Svozila a soudr. (tisk 92) navrženo
bylo zvýšiti částky, směrodatné
pro trestnost deliktů majetkových v obou trestních
zákonech
z 5 zl. na 100 K
» 25 » » 500 K
» 50 » » 1000 K
» 100 » » 2000 K
» 300 » » 4000 K
Částky upravené pro obor občanského
trestního zákona zákonem Ofnerovým,
vzhledem k poklesu cen peněz, neodpovídají
všeobecnému právnímu cítění.
Soudcové z lidu paralysují mezeru zákonnou,
odpírajíce přisvědčiti na otázku
o výši škody přes 2000 K, soudcové
z povolání pak hledí si vypomoci tím,
že přes ocenění znalcem nebo poškozeným
podle vlastního uvážení hodnotí
škodu deliktem způsobenou. Jako doklad o názorech,
panujících v kruzích zkušených
soudců, stůjtež tu slova presidenta nejvyššího
soudu Dra. Popelky (»Příspěvek
k řešení otázky, jsou-li měřítkem
škody, která rozhoduje o zločinnosti majetkových
deliktů a sazbě trestní, mince korunové
měny nebo bankovky«. Právník z 15. července
1919.) »Rozvrat hospodářský učinkuje
jako drakonické přiostření zákona,
ačkoliv na zákoně samém nebylo ničeho
měněno. Zjev tento se příčí
nepopíratelně obecnému citu právnímu,
zlehčuje úctu k zákonům a rozhojňuje
povážlivě bez toho již hrozivě
stoupající kriminalitu. Svědomí, lidskost,
smysl sociální nutkají rovněž
k nápravě co nejrychlejší.«
V republice rakouské problém byl rozřešen
zákonem ze dne 5. prosince 1918, č. 92. tak,
že zvýšeny byly částky pro trestní
posouzení rozhodné z 200 K na 500 K, pak částky
50 K, 1000 K a 2000 K zdvojnásobeny. Tedy téměř
stejně, jak bylo navrhováno v předlohách
naších č. 92 a 95, jež byly podány
v Národním shromáždění
v listopadu 1918.
Při jednání výborovém expert
prof. Dr. Prusák vyslovil se proti tomuto zvýšení,
žádaje naopak, aby ustanovení o krádeži,
jako činu nejvýše antisociálním,
byla zostřena. Ježto zástupce ministerstva
spravedlnosti ohlásil, že vláda co nejdříve
předloží Národnímu shromáždění
osnovu zákona, kterou delikty majetkové upraví
podle nových hledisek a to pro celou republiku a pro všechno
občanstvo jednotně, upustil právní
výbor od zvýšení sazeb, směrodatných
pro trestnost majetkových deliktů. Přihlížel
hlavně k tomu, že uherský trestní zákon
upravuje majetkové delikty odlišně od trestního
zákona, plativšího v bývalém
Rakousku, a že by zvýšením sazeb v zákonech,
které platí mimo území Slovenské,
byl rozdíl právních ustanovení pro
obě území ještě křiklavější.
Okolností, které podle uherského trestního
zákona kvalifikují krádež nebo zpronevěru
jako zločin, nehledíc na cenu ukradených
věcí (§§ 336.-338., 357., 363.), jsou
mnohem četnější, nežli podle bývalého
rakouského trestního zákona. Proto předloha
nemění nic ani na takových ustanoveních,
u kterých potřeba změn jest nejen naléhavá,
nýbrž i nesporná.
Zvýšení sazeb týká se i takových
majetkových trestných činů, kterých
občanský trestní zákon nezná,
jako porušení služebních povinností
(§ 288.) a plenění (§§ 493., 495.,
500.).
Jediná změna (bod 9. a 10.) byla provedena při
§ 465., lit. c), to jest při krádeži,
kterou vojín spáše na svém soudruhu,
nebo představeném, nebo představený
na svém podřízeném. Takové
krádeže kvalifikovány byly jako zločin
nehledíc na cenu ukradené věci. Zařazením
do § 466. stávají se zločinem při
částce nad 50 K.
Navrženou osnovou zůstávají ještě
některé rozdíly mezi obč. trestním
zák. a voj. tr. zák. Poukazujeme na krádež
spáchanou za tísně okradeného, která
jest podle obč. trestního zákona (§
174., I. lit. c) zločinem nehledíc na částku,
kdežto podle voj. trestního zákona při
částce nad 50 K (§ 462., lit. a), a pak na
krádež vloupáním ve společnosti,
která podle § 461., lit c) voj. trest. z. jest zločinnou,
nehledíc na ukradenou částku.
Vojenský trestní zákon ze dne 15. ledna 1855
č. 19. ř. z. mění se takto:
1. § 72. se zrušuje.
2. § 93. zní: Pro přečin lze vězení
prvého stupně změniti za okolností,
hodných zvláštního zřetele, v
peněžitý trest, přiměřený
majetkovým poměrům odsouzeného; nikdy
však nesmí záměna trestu býti
učiněna závislou na jeho volbě.
3. Z § 95. buďtež vynechána slova: »podle
ustanovení § 72. nebo..«.
4. Věta druhá a třetí §u 114.,
lit. d) buďtež vynechány.
5. § 114. lit. k) se zrušuje.
6. Nadpis páté hlavy prvého dílu zní:
»Vliv přitěžujících a polehčujících
okolností na výměru trestu; započítání
vazby.«
7. § 127. zní: Započítání
vazby do trestu.
Doba, kterou odsouzený ztrávil ve vazbě před
vyhlášením rozsudku prvé stolice, započítá
se do trestu na svobodě a trestu peněžitého,
pokud odsouzený vazby nezavinil.
Přihlížel-li soud k takové delší
nezaviněné vazbě jako k okolnosti polehčující
při záměně trestu smrti zastřelením
na trest na svobodě podle § 309., č. 1. voj.
tr. ř., je započítání této
vazby nepřípustno.
8. Na místo částek uvedených v §§
288., 362. lit. a), 459., 462., 464., 466., 469., 471., 472.,
473., 474., 493., 495., 500., 505 a 508 a v nadpisech k §§
462., 464. a 466 stůjtež tyto částky:
a) místo 5 zl. částka 50 K,
b) » 25 » » 200 »
c) » 50 » » 200 »
d) » 100 » » 1000 »
e) » 300 » » 2000 »
9. § 465., lit. c) se zrušuje.
10. K § 466. připojuje se další odstavec:
»lit. e) když vojín okrade svého soudruha
nebo představeného, nebo když představený
okrade svého podřízeného«.
11. § 475. zní: »Taková zpronevěra
tresce se těžkým žalářem
od šesti měsíců do jednoho roku, za
přitěžujících okolností
těžkým žalářem od jednoho
do pěti let, převyšuje-li však částka
2000 K, od pěti do deseti let.
12. § 478. lit. b) zní: »Převyšují-li
věci, které pachatel z několika činů
ukryl, na sebe převedl nebo dále odbyl, celkem u
krádeže nebo zpronevěry částku
nebo cenu 200 K trestá se podílnictví žalářem
od šesti měsíců do jednoho roku, podle
výše částky, lsti nebo škody až
do pěti let.«
13. Nadpis dvacáté prvé hlavy čtvrtého
dílu zní »O utrhání na cti.«
14. §§ 516. a 517. se zrušují.
15. V § 760 buďtež vynechána slova: »nemá-li
skutek u důstojníků podle § 516 považován
býti za zločin«
a v § 768. odst. prvém slova: »leda že by...«
až do konce prvního odstavce.
16. § 769 posl. věta zní: »V těchto
případech, stížených tuhým
vězením, nebo když urážkou nebo
zlým nakládáním způsobeno bylo
veřejné pohoršení, může
proti důstojníkům a proti veřejným
úředníkům býti nalezeno kromě
trestu vězení na propuštění.«
Zákon tento počne působiti patnáctý
den po vyhlášce.
Vztahuje se i na trestné činy, které byly
spáchány před tímto dnem potud, pokud
by obviněný podle dříve platných
zákonných ustanovení byl přísněji
stihán.