Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Na den 21. července 1919 svolala místní politická organisace československé sociálně-demokratické strany dělnické v Berouně tábor lidu s programem: »Návrat legionářů ze Sibíře a snahy intervenční«.

U okresní správy politické v Hořovicích nebyl tábor ten ohlášen a nebylo o jeho povolení zažádáno. Když přednosta úřadu zvěděl o manifestaci, která se v Berouně chystá, upozornil pořadatelstvo telefonicky, že vzhledem k tehdá platnému omezení svobody shromažďovací výjimečným stavem není přípustno, aby se tábory lidu pořádaly. Konaným šetřením nebylo zjištěno, že by přednosta okresní politické správy na upozornění svolavatele táboru, že zákazem této manifestace bude obyvatelstvo pobouřeno, byl skutečně reagoval poznámkou v dotazu uvedenou: »Když neudržíte lid v klidu Vy, udrží ho někdo jiný.«

Přednosta úřadu podotkl při tom, že tak zvaná důvěrná shromáždění se mohou pořádati. Zůstalo tedy na tom, že se na místo táboru bude taková schůze dne 21. července pořádati.

Dne 21. července sešel se jeden svolavatel tohoto táboru náhodou se strážmistrem četnické stanice berounské a vytkl mu, že se prý při povolování veřejných schůzí a táborů měří různým stranám dvojím loktem; poukázal zvláště na tábor lidu, pořádaný dne 6. července t. r., proti kterému úřadem nebylo zakročeno, a prohlásil, že tábor lidu na 21. července 1919 svolaný a okresním hejtmanstvím zakázaný, bude se konati. Na to mu strážmistr odvětil, že pořádání tohoto táboru by bylo protizákonné a protivládní, maje na mysli eventuální přestoupení nařízení vlády republiky československé o výjimečném stavu ze 6. června 1919.

Tak se věci mají podle úředního vyšetření.

Informace, dodaná pánům tazatelům, že četník svolavateli, když svolavatel četníkovi vytkl, že jiným stranám schůze jsou povolovány, kdežto sociální demokracii nikoliv, prý odvětil: »To jsou strany národní, ale Vy jste strany protinárodní a protivládní« - jest chybná; četnický strážmistr neučinil takového výroku.

Tvrzení, že četník oznámil svolavateli, že dá jej i všechny řečníky ihned zatknouti, nebude-li uposlechnuto zákazu pořádati tábor, neodpovídá také skutečnosti. Výroku tohoto onen funkcionář rovněž nepronesl.

Tvrzení interpelace, že jiným stranám a spolkům hořovickým okresní hejtmanství veřejné schůze a tábory lidu ochotně povoluje, může se týkati pouze dvou projevů, a to oslavy mistra Jana Husi dne 5. a 6. července a přednášky, uspořádané odbočkou československého červeného kříže v králově Dvoře.

Oslava mistra Jana Husi, při jejímž pořádání ustálilo se tradicí již jisté pevné pravidlo, jest manifestací, na kterou běžný pojem »tábora lidu« stěží dá se vztahovati. Druhý projev byla přednáška odbočky československého červeného kříže v Králově Dvoře s programem: Účel a činnost československého červeného kříže«, pořádaná v rámci veřejné spolkové schůze a proto také povolená.

K zákazu těchto projevů by tedy nebylo naprosto důvodu, jak páni tazatelé po tomto vysvětlení sami snad jistě uznají.

Že by shromáždění sociálně-demokratická byla »opětovně« - jak se v interpelaci praví - okresní správou politickou v Hořovicích pod záminkou stanného práva - správně má asi býti výjimečného stavu - mařena, nespočívá na pravdě; páni tazatelé sami ve své interpelaci neuvádějí pro potvrzení svého tvrzení více případů, než jest onen zakázaný tábor lidu dne 21. července 1919. Více také úředně není známo.

Zákaz tohoto táboru, který měl býti pořádán bez vědomí politického úřadu, jest odůvodněn tehdáž platným nařízením vlády československé ze dne 6. července 1919, č. 296 sb. z. a n.

Jmenovaná okresní správa, jak z vylíčení vychází, nejednala stranicky a nelze zejména v postupu jejím spatřovati žádného ostří proti sociálně-demokratické straně. Též funkcionář četnictva nedopustil se žádné nesprávnosti. Není tedy důvodu, aby v tomto případě bylo nějak zakročeno buď proti úřadu politickému, neb proti četnickému strážmistrovi, poněvadž žádnému z nich nějaké provinění přičísti se nedá.

Desátník čs. pluku pěšího čís. 88. Litera, jenž jest v činné službě, byl dne 21. července dopoledne předvolán k posádkovému velitelství, kdež byl zcela korektním způsobem - jak sám protokolárně prohlásil - upozorněn na to, že podle výnosu ministerstva národní obrany pres. čís. 16209 ze dne 6. dubna 1919 se zakazuje vojínům v činné službě jakákoli účast na politických schůzích. Litera obhajoval se tím, že se domníval míti také právo na schůzi té mluviti, když mluví legionář Novák. Když mu však bylo odpověděno, že podle platných nařízení ani ten mluviti nesmí, byl tím spokojen a vzdal se ihned úmyslu jako řečník vystoupiti. Tvrzení, že mu bylo vyhrožováno nejpřísnějšími tresty a okamžitým zatčením, nezakládá se na pravdě. Tato fakta zjištěna jsou protokolovanou výpovědí jmenovaného.

Pokud se týče táboru dne 5. července (nikoli dne 6. července) na oslavu památky Husovy, vystoupil při ní zpravodajský referent, poručík Frant. Bureš, za posádku berounskou jako řečník slavnostní, nikoli jako řečník politický. Odvolávati se na tento případ není tudíž na místě.

Přání pánů tazatelů, aby byl odvolán zákaz účasti vojínů na politických schůzích, nemůže ministr národní obrany zatím vyhověti, aby nevytrhl otázku možné účasti vojínu na politických schůzích z celkového komplexu otázek, týkajících se celkové úpravy politických práv příslušníků branné moci, jež je již delší dobu na jednacím programu branného výboru a po dosažené dohodě mezi výborem tímto a výborem ústavním v dohledné době dojde konečného řešení.

Do té doby zákaz platí a jest vojenskými úřady dbáno, aby byl dodržován, nehledě na politickou příslušnost. Vojenská velitelství konají v tomto směru - pokud ministerstvu známo - pouze svou povinnost. Ministr národní obrany byl by pánům tazatelům povděčen za oznámení konkretních případů stranictví, o němž se v dotaze zmiňují.

V Praze 13. září 1919.