Na den 21. července 1919 svolala místní politická
organisace československé sociálně-demokratické
strany dělnické v Berouně tábor lidu
s programem: »Návrat legionářů
ze Sibíře a snahy intervenční«.
U okresní správy politické v Hořovicích
nebyl tábor ten ohlášen a nebylo o jeho povolení
zažádáno. Když přednosta úřadu
zvěděl o manifestaci, která se v Berouně
chystá, upozornil pořadatelstvo telefonicky, že
vzhledem k tehdá platnému omezení svobody
shromažďovací výjimečným
stavem není přípustno, aby se tábory
lidu pořádaly. Konaným šetřením
nebylo zjištěno, že by přednosta okresní
politické správy na upozornění svolavatele
táboru, že zákazem této manifestace
bude obyvatelstvo pobouřeno, byl skutečně
reagoval poznámkou v dotazu uvedenou: »Když neudržíte
lid v klidu Vy, udrží ho někdo jiný.«
Přednosta úřadu podotkl při tom, že
tak zvaná důvěrná shromáždění
se mohou pořádati. Zůstalo tedy na tom, že
se na místo táboru bude taková schůze
dne 21. července pořádati.
Dne 21. července sešel se jeden svolavatel tohoto
táboru náhodou se strážmistrem četnické
stanice berounské a vytkl mu, že se prý při
povolování veřejných schůzí
a táborů měří různým
stranám dvojím loktem; poukázal zvláště
na tábor lidu, pořádaný dne 6. července
t. r., proti kterému úřadem nebylo zakročeno,
a prohlásil, že tábor lidu na 21. července
1919 svolaný a okresním hejtmanstvím zakázaný,
bude se konati. Na to mu strážmistr odvětil,
že pořádání tohoto táboru
by bylo protizákonné a protivládní,
maje na mysli eventuální přestoupení
nařízení vlády republiky československé
o výjimečném stavu ze 6. června 1919.
Tak se věci mají podle úředního
vyšetření.
Informace, dodaná pánům tazatelům,
že četník svolavateli, když svolavatel
četníkovi vytkl, že jiným stranám
schůze jsou povolovány, kdežto sociální
demokracii nikoliv, prý odvětil: »To jsou strany
národní, ale Vy jste strany protinárodní
a protivládní« - jest chybná; četnický
strážmistr neučinil takového výroku.
Tvrzení, že četník oznámil svolavateli,
že dá jej i všechny řečníky
ihned zatknouti, nebude-li uposlechnuto zákazu pořádati
tábor, neodpovídá také skutečnosti.
Výroku tohoto onen funkcionář rovněž
nepronesl.
Tvrzení interpelace, že jiným stranám
a spolkům hořovickým okresní hejtmanství
veřejné schůze a tábory lidu ochotně
povoluje, může se týkati pouze dvou projevů,
a to oslavy mistra Jana Husi dne 5. a 6. července a přednášky,
uspořádané odbočkou československého
červeného kříže v králově
Dvoře.
Oslava mistra Jana Husi, při jejímž pořádání
ustálilo se tradicí již jisté pevné
pravidlo, jest manifestací, na kterou běžný
pojem »tábora lidu« stěží
dá se vztahovati. Druhý projev byla přednáška
odbočky československého červeného
kříže v Králově Dvoře
s programem: Účel a činnost československého
červeného kříže«, pořádaná
v rámci veřejné spolkové schůze
a proto také povolená.
K zákazu těchto projevů by tedy nebylo naprosto
důvodu, jak páni tazatelé po tomto vysvětlení
sami snad jistě uznají.
Že by shromáždění sociálně-demokratická
byla »opětovně« - jak se v interpelaci
praví - okresní správou politickou v Hořovicích
pod záminkou stanného práva - správně
má asi býti výjimečného stavu
- mařena, nespočívá na pravdě;
páni tazatelé sami ve své interpelaci neuvádějí
pro potvrzení svého tvrzení více případů,
než jest onen zakázaný tábor lidu dne
21. července 1919. Více také úředně
není známo.
Zákaz tohoto táboru, který měl býti
pořádán bez vědomí politického
úřadu, jest odůvodněn tehdáž
platným nařízením vlády československé
ze dne 6. července 1919, č. 296 sb. z. a n.
Jmenovaná okresní správa, jak z vylíčení
vychází, nejednala stranicky a nelze zejména
v postupu jejím spatřovati žádného
ostří proti sociálně-demokratické
straně. Též funkcionář četnictva
nedopustil se žádné nesprávnosti. Není
tedy důvodu, aby v tomto případě bylo
nějak zakročeno buď proti úřadu
politickému, neb proti četnickému strážmistrovi,
poněvadž žádnému z nich nějaké
provinění přičísti se nedá.
Desátník čs. pluku pěšího
čís. 88. Litera, jenž jest v činné
službě, byl dne 21. července dopoledne předvolán
k posádkovému velitelství, kdež byl
zcela korektním způsobem - jak sám protokolárně
prohlásil - upozorněn na to, že podle výnosu
ministerstva národní obrany pres. čís.
16209 ze dne 6. dubna 1919 se zakazuje vojínům v
činné službě jakákoli účast
na politických schůzích. Litera obhajoval
se tím, že se domníval míti také
právo na schůzi té mluviti, když mluví
legionář Novák. Když mu však bylo
odpověděno, že podle platných nařízení
ani ten mluviti nesmí, byl tím spokojen a vzdal
se ihned úmyslu jako řečník vystoupiti.
Tvrzení, že mu bylo vyhrožováno nejpřísnějšími
tresty a okamžitým zatčením, nezakládá
se na pravdě. Tato fakta zjištěna jsou protokolovanou
výpovědí jmenovaného.
Pokud se týče táboru dne 5. července
(nikoli dne 6. července) na oslavu památky Husovy,
vystoupil při ní zpravodajský referent, poručík
Frant. Bureš, za posádku berounskou jako řečník
slavnostní, nikoli jako řečník politický.
Odvolávati se na tento případ není
tudíž na místě.
Přání pánů tazatelů,
aby byl odvolán zákaz účasti vojínů
na politických schůzích, nemůže
ministr národní obrany zatím vyhověti,
aby nevytrhl otázku možné účasti
vojínu na politických schůzích z celkového
komplexu otázek, týkajících se celkové
úpravy politických práv příslušníků
branné moci, jež je již delší dobu
na jednacím programu branného výboru a po
dosažené dohodě mezi výborem tímto
a výborem ústavním v dohledné době
dojde konečného řešení.
Do té doby zákaz platí a jest vojenskými
úřady dbáno, aby byl dodržován,
nehledě na politickou příslušnost. Vojenská
velitelství konají v tomto směru - pokud
ministerstvu známo - pouze svou povinnost. Ministr národní
obrany byl by pánům tazatelům povděčen
za oznámení konkretních případů
stranictví, o němž se v dotaze zmiňují.
V Praze 13. září 1919.