Zasedání Národního shromáždění československého r. 1919.

Tisk 1668.

Odpověď

ministra vnitra

na dotaz členů Národního shromáždění Vraného, Sechtra, Stoupala a společníků (čís. tisku 1457)

o výluce Antonína Černého z práce při dobývání železné rudy v Chvaleticích (okres Přelouč)

Antonín Černý, dělník z Telčic, byl při posledních obecních volbách zvolen za stranu sociálně-demokratickou členem obecního zastupitelstva v Chvaleticích. Místní obec Chvaletice skládá se ze dvou osad: z Chvaletic a z Telčic. Poslední obecní starosta byl z osady Chvaletic. Když šlo po letošních volbách o volbu nového starosty, byl zvolen úsilím občanů z osady Telčic, tedy i pomocí Antonína Černého, za starostu Václav Vondrák z Telčic. Tímto jednáním vzbudil Černý proti sobě u místní sociálně-demokratické organisace ve Chvaleticích nevůli, kterážto projevila se při práci v dole na železnou rudu v Chvaleticích, kdež Černý pracoval. Černý byv spoludělníky vyzván, aby své chování při volbě starosty vysvětlil, odpověděl, že byl k tomu donucen, neboť by prý jinak v Telčicích neobstál, odepřel však jmenovati ty, kteří jej donutili. Důvěrník dělnictva zakročil na to u správy dolu a prohlásil, že musí být Černý z práce propuštěn nebo že jinak ostatní dělníci zastaví práci. Správa závodu však nicméně Černému na toto zakročení dělnictva nedala výpovědi, nýbrž Černý sám práci opustil a dne 16. července 1919 ohlásil svoje vystoupení z práce.

K případu tomu dovoluji si poznamenati, že politickým úřadům bylo uloženo, aby za okolností takových, jaké shora byly vylíčeny, zakročily a spory politického rázu mezi dělnictvem urovnaly. Až do té doby podařilo se také politickým úřadům hojně sporů takového rázu urovnati.

To by se bylo - jak se dá předpokládati - stalo i v tomto případě, kdyby projednání této věci bylo vzneseno na okresní správu politickou.

Informace, daná pánům tazatelům, že byl Černý z práce na železné rudě okamžitě propuštěn, není, jak úředně bylo vyšetřeno, správná.

Páni tazatelé dále tvrdí, že v cukrovaru a rafinerii v Kojetíně na Moravě byli přinuceni všichni ti kdož byli při volbách do obcí kandidováni republikánskou stranou neb »Domovinami«, aby práci opustili.

K tomu bodu dovoluji si podotknouti:

V cukrovaru a rafinerii v Kojetíně jest zaměstnáno po dobu kampaně asi 1000 dělníků. Z těch jest asi 200 dělníků celoročních; všichni ostatní jsou přijímáni jen na období kampaně, tedy přechodně.

Tito výpomocní dělníci jsou dílem drobní zemědělci a zemědělští dělníci z okolí, kteří z práce v cukrovaru mají výdělek po dobu, když zemědělské práce odpočívají, dílem pak dělníci v městě Kojetíně usedlí, kteří jsou výhradně na práci dělnickou v městě neb okolí odkázáni. Na jaře (po skončení kampaně) jsou tito výpomocní dělníci propouštěni, neb odcházejí sami pryč za svým obvyklým zaměstnáním. Zemědělci z okolí opouštějí práci namnoze ještě před ukončením kampaně, jakmile dovolí jarní pohoda, aby se věnovali polním pracím.

V normálních dobách končí se kampaň v jmenovaném podniku v dubnu neb v květnu. Letošního roku, kdy nedostatek uhlí práci zdržoval, skončila se až v květnu.

Vzhledem k poměrně krátkému času, který letos do otevření nové kampaně zbývá, byla obava, že oněch 200 stálých dělníků, kteří po celý rok v podniku pracují, nebude s to, aby udržovací a přípravné práce k zahájení nového pracovního období včas vykonalo, a proto bylo jim na výpomoc podrženo prozatímně ještě 400 dělníků z počtu oněch, kteří jen na kampaň byli přijatí. Při výběru těchto dělníků bylo hleděno především na dělnictvo městské. Okolnost, k jaké politické straně se tito dělníci, v práci dále ponechaní, hlásí, byla naprosto bez významu.

Pokud správa závodu k drobným zemědělcům, domkářům a zemědělským dělníkům při tomto výběru nepřihlédla, vycházela z úvahy, že městské dělnictvo propuštěním z práce by bylo úplně bez zaměstnání a odkázáno na podporu nezaměstnaných a že tedy jemu sluší dáti přednost.

Není tedy správné tvrzení, že rozhodovaly motivy politické při výběru těchto dělníků a zejména, že by byl někdo vyloučen proto, že byl při obecních volbách kandidován stranou republikánskou, neb »Domovinami«; zde rozhodoval pouze uvedený motiv sociální.

U správy závodu si nikdo do tohoto opatření nestěžoval a ani u politického úřadu, který by byl vhodným způsobem se postaral o nápravu, nebyla přednesena žádným z postižených stížnost, že byl pro své politické přesvědčení z práce v cukrovaru neb v rafinerii vyloučen.

Prosím, aby tato odpověď byla vzata na vědomí.

V Praze 13. září 1919.

Ministr vnitra:

Švehla v. r.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP