V době válečné zavedeno bylo všemi
ústřednami a komisemi hospodaření
s materiálem v tom smyslu, že mimo konsumní
spolky, obecní aprovisace, hospodářská
družstva a j., nedostal legitimní obchodník
a řemeslník nakoupiti zboží pro prodej,
pokud s ním v letech 1913 a 1914 neobchodoval.
Tak bylo tomu v oboru koží, textilií, zboží
ze zprůmyslněného zemědělství
(cukru), zboží koloniálního atd.
Zdálo by se, že poměry tyto v československé
republice budou nahrazeny zdravějším směrem
zejména proto, že po pětileté válce
vrací se z fronty mnoho snaživých jednotlivců,
kteří si své hospodářské
existence zakládati míní. Tomu však
tak není a stará ustanovení rakouská
platí v mnohých ústřednách
a komisích do dnešního dne, tak, že noví
lidé zakládají své živnostenské
podniky s nesnesitelnými podmínkami a potížemi,
protože jsou se svými požadavky za příděl
zboží všude zamítáni.
Takové ztěžování při zakládání
nových podniků je nesnesitelné nejen po stránce
mravní a politické, protože utlouká
tím ducha z pole se vracejících mladých
lidí, kteří provázejí každé
takové odpírání zboží
odporem a stávají se tak nespokojenými se
zřízeními, která považují
za nepřátelská a vývoji republiky
nepřející, ale také po stránce
hospodářské, protože ubíjí
tím podnikavost mladých snaživých lidí
a připravuje je tak o drahně času a majetku.
Jelikož mezi dobou všeobecnou a nynější
nastaly podstatné rozdíly a vojíni vracející
se do hospodářského života ze svazku
vojenského mají plný nárok na existenci
táží se podepsaní:
Jsou tyto poměry panu ministru obchodu známy?
Je ochoten pan ministr obchodu naříditi změnu
v podmínkách rozdělování zboží
komisemi i ústřednami v tom smyslu, aby zboží
bylo k prodeji přikazováno také oněm
živnostníkům, kteří se vrátili
ze svazku vojenského do civilního života a
živnost svoji si otevřeli v letech válečných?