Předložený zákon jedná o rozšíření
platnosti a působnosti císařského
nařízení ze dne 29. srpna 1916 č.
278 ř. z. o dani ze zapalovadel na Slovensku. Daň
tato jest dosud platna jen pro Čechy, Moravu a Slezsko
a vztahuje se jednak na daň ze zápalek (2 hal. z
každé normální krabičky s obsahem
do 60, nebo do 90 zápalek) a jednak na daň ze zapalovačů
(50 hal., 1 K a 3 K z kusu podle váhy).
Tím, že tato daň není dosud na Slovensku
zavedena, vznikají jak finanční správě,
tak i obchodu samému nesnáze.
Na Slovensku je nyní šest továren na zápalky,
a to v Bánské Bystřici, Ružomberku,
Velké Bytči (dvě), Žilině a v
Trnavě, avšak výroba ta k úhradě
spotřeby nestačí. Poněvadž mohou
tyto továrny následkem svého nezdaněného
zboží nabízeti zápalky z důvodů
soutěže za ceny nižší, než jaké
jsou stanoveny nařízením min. obchodu z 20.
srpna 1918, č. 309 ř. z., dovážejí
se zápalky ze Slovenska do zemí ostatních,
zejména do přilehlých částí
Moravy, aniž jsou zdaněny.
Tím uniká státu značný zisk
a v zájmu jednolitosti československé republiky
jest nutno, aby v celém státním území
byla zavedena stejná daň ze zapalovadel, jak je
tomu v jiných oborech daní spotřebních.
Finanční výbor navrhuje proto Národnímu
shromáždění, aby přijalo navrhovaný
zákon ve znění vládou navrženém.
Podle usnesení Národního shromáždění
se nařizuje:
Platnost a působnost císařského nařízení
z 29. srpna 1916, č. 278 ř. z. o dani ze zapalovadel
rozšiřuje se na Slovensko.
Zákon tento nabývá účinnosti
1. listopadem 1919. Vzhledem k tomu mění se jednotlivé
termíny, v císařském nařízení
§ 3. odst. 4., § 8. odst. 9., § 15. odst. 1., 2.
a 4., a § 18. odst. 1. stanovené takto:
10. září 1916 na 23. říjen 1919,
14. září 1916 na 27. říjen 1919,
17. září 1916 na 31. říjen 1919,
18. září 1916 na 1. listopad 1919,
a 21. září 1916 na 4. listopad 1919.