Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Okresní správa politická může naříditi obcím, okresním zastupitelstvům a okresním silničním výborům, aby s pracemi, jež vykonati je ve veřejném zájmu a při nichž lze zaměstnati větší počet pracovníků, ihned započaly. Obcím s vlastní statutem vydává nařízení toto zemská politická správa. Z příkazu toho není odvolání.

Nezahájí-li obec, okresní zastupitelstvo nebo okresní silniční výbor ve stanovené lhůtě práce, jež vykonati bylo pravoplatně nařízeno (§ I.), dá je vykonati okresní (zemská) správa politická na jejich náklad.

Při těchto pracích jest zaměstnávati především osoby, které by měly nárok na podporu v nezaměstnanosti.

Ministr sociální péče se zmocňuje, aby na návrh okresní (zemské) správy politické přispíval podnikateli (§ I.) za každou osobu, která by měla nárok na podporu v nezaměstnanosti, dvěmi třetinami mzdy obvyklé v místě, nejvýše však 6.- K denně.

Tohoto příspěvku neposkytuje se však na práce, na které byla povolena již jiná podpora z peněz státních.

Podnikatel prací jest povinen předkládati každých 14 dní okresní správě politické výkazy o osobách přibraných z nezaměstnaných a o výši mzdy jim vyplacené. Dále jest povinen oznámiti, kdo z těchto osob práci bezdůvodně opustil, kdo práci nedbale konal anebo z jiného důvodu vlastní vinou byl z práce propuštěn.

Ministr sociální péče se zmocňuje, aby v dohodě s ministrem financí také na jiné práce, při nichž jest zúčastněn veřejný zájem, přispěl přiměřenou částkou, zmenší-li se jimi nezaměstnanost.

Dozor na správu a účelné provádění prací uvedených v tomto zákoně, přísluší okresní (zemské) správě politické.

Demobilisační výbory zřízené podle zákona z 10. prosince 1918, čís. 63 sb. z. a n. se zrušují; úkoly jim svěřené opatří okresní správa politická.

Opustí-li zaměstnanec bezdůvodně práci, koná-li ji nedbale nebo zaviní-li své propuštění, pozbývá trvale nároku na podporu v nezaměstnanosti.

Jinak zůstávají ustanovení zákonů udaných v úvodě nezměněná.

Zákon tento nabývá účinnosti 14 dnů po vyhlášení.

Ministr sociální péče se zmocňuje, aby ve shodě se zúčastněnými ministry jej provedl.

Předkládajíc první osnovu zákona o podpoře v nezaměstnanosti, vláda soudila, že všeobecná nezaměstnanost, vzniklá náhlým přerušením činnosti válečného průmyslu a náhlým návratem vojínů do občanského života, bude zjevem pouze přechodným. Proto byla působnost prvního zákona omezena pouze na dobu dvou měsíců.

Po uplynutí této doby bylo však seznáno, že nezaměstnanost nebude zažehnána tak brzy, zejména pro nedostatek surovin a uhlí. Působnost zákona byla proto nejprve prodlužována na určitou dobu, až konečně zákonem ze dne 10. dubna 1919, č. 195 sb. z. a n. byly podpory na neurčitou dobu ponechány, přičemž ministr sociální péče byl zmocněn, aby vyplácení podpor zastavoval v jednotlivých obvodech buď úplně nebo částečně, jakmile se objeví příležitost pracovní.

Podpory byly zastaveny úplně dělníkům zemědělským a lesním i čeledi. Pokud jde o dělnictvo živnostenské, byly zastavovány podpory výnosy ministerstva sociální péče buď úplně nebo částečně v jednotlivých obvodech. Do 15. září 1919 byly zastaveny podpory v nezaměstnanosti úplně v 156 soudních okresích, částečně v 105 soudních okresích. Výnosem ze dne 31. VII. 19 č. I7253/III byly zastaveny podpory ve všech místech převážně zemědělských.

Přes to podpory vyplácejí se v průmyslových střediscích dále. Jest jisto, že tohoto sociálního opatření jest zneužíváno zrovna tak, jako každého opatření může býti zneužito. Zneužívání jest podporováno jednak povšechně pokleslou morálkou, jednak úpadkem autority veřejných orgánů, jejichž kontrolní činnost není občanstvem podporována. Zneužívání pak jest zveličováno a generalisováno, takže podporám v nezaměstnanosti vtiskuje se s jedné strany odiosní známka, zatím co s druhé strany jest naříkáno na jejich nedostačenou výši.

Jediným spolehlivým prostředkem proti nezaměstnanosti jest poskytování práce. Z této zásady vycházel již zákon ze dne 10. prosince 1918, nařizuje, že nezaměstnaný má se především hlásiti o práci, a teprve, když podán důkaz, že práce nenašel, může činiti nárok na peněžitou podporu státní. V zákoně ze dne 12. února 1919 byl na myšlenku tuto položen důraz ustanovením, že každý státní občan jest povinen pracovati, a kdo přikázanou práci odepře, pozbývá nároku na podporu.

Opatrováni příležitosti ku práci naráželo na obtíže v tom směru, že přechod z války do mírového hospodářství byl příliš náhlý, a že všechny hospodářské podniky tak byly vysíleny, že nemohly pracovníky, vrátivší se z válečné služby ihned pojmouti. K tomu přistoupil, jak již bylo řečeno, nikdy nebývalý nedostatek uhlí, dále surovin, a konečně obtíže valutové, kteréžto okolnosti uvedly veškeré hospodářské podnikání ve stagnaci. Vláda pokoušela se zdolati tyto překážky, ale úspěch nebyl posud valný.

Proto se snažila vláda opatřiti práci aspoň v oborech, které nejsou závislé výhradně na uhlí a na surovinách cizozemských. Proto byly státem podporovány nouzové stavby, na něž poskytováno podpor tím způsobem, že dvě třetiny stavebních nákladů převzal stát a pouze jedna třetina zatěžovala podnikatele. Tohoto dobrodiní použily četné obce a okresy, nezaměstnanost byla tím také místy zmírněna, ale o odstranění nemohlo býti řeči. Nouzové stavby mohly by býti prováděny ještě ve větším měřítku, ale obce a okresy poukazují k tomu, že náklady stavební vzrostly po válce do té míry, že i s podporou státní zbývající třetina tak je zatěžuje, že se nemohou k větším stavbám odhodlati.

Ministerstvo sociální péče zavedlo podporování menších prací nouzových, pokud jsou prováděny obcemi nebo okresy a mají tedy ráz všeužitečný, tím způsobem, že nezaměstnané osoby jsou přikazovány konati práce s ponecháním podpory, která se zaměstnancům práci konajícím doplňuje zaměstnavatelem na výši plné mzdy. Tento způsob došel všeobecného souhlasu, strany žádají pouze zlepšení v tom směru, aby obce při doplňování podpory na plnou mzdu nemusely tolik dopláceti. Toto přání kryje se s požadavkem dělnictva, které tvrdí, že podpory při nynější drahotě potravin jsou nedostatečné, a že tedy dělnictvo potřebuje takového výdělku, který by mu umožňoval existenci. Posavadní nouzové práce, konané obcemi a okresy, měly pro stát ten příznivý účinek, že mohly býti vyloučeny z podpory ty osoby, které se o práci ucházely jen zdánlivě, aby si pouze opatřily průkaz pro dosažení podpory v nezaměstnanosti. Mnozí žadatelé totiž, jsouce postaveni před volbu, přijmouti práci anebo odmítnouti podporu, vzdávají se nároku na podporu.

Jelikož nouzové práce obcemi pořádané se celkem osvědčily, doporučuje se tento způsob opatrování práce vybudovati, a poskytovati obcím na pracující osoby, které by jinak měly nárok na podporu v nezaměstnanosti, takového příspěvku, jenž by se více blížil skutečně vyplácené mzdě. Tímto vydáním nevzejde pro stát zvláštní zatížení, poněvadž se zároveň udá možnost, aby osobám, jež ochotu ku práci pouze předstírají, podpora byla odepřena. Další hospodářský úspěch bude záležeti v tom, že chuť ku práci stane se opětně všeobecným zvykem, jak tomu bývalo před válkou.

Předložená osnova mění řízení při poukazování podpor v nezaměstnanosti, zrušujíc demobilisační výbory a přikazujíc jejich agendu okresním politickým správám. V době, kdy podpory byly zavedeny, nemohly okresní politické správy, jsouce jednak samy ve stavu chaotickém, jednak přetíženy prací spojenou s budováním správy, převzíti novou rozsáhlou agendu. Nemohl tak učiniti ani žádný jiný úřad státní, takže bylo nutno povolati k součinnosti občanstvo. Vláda soudila při té příležitosti, že občanstvo bude míti zde nové pole působnosti, na němž bude moci osvědčiti s úspěchem snahu, spolupůsobiti ve správě veřejné. Naděje tato nebyla splněna v plném rozsahu. Sice četné demobilisační výbory pracovaly s nevšední láskou k věci a porozuměním, ale o velké části jich nelze se takto vysloviti. Když tedy nyní jednak podpůrná agenda je značně zmenšena, jednak okresní správy politické jsou opět v normální činnosti, má vláda za to, že jest nutno, aby správa veřejných peněz byla opět vložena do rukou odpovědných úředníků, jimž jistě budou pomáhati dosavadní členové demobilisačních výborů tam, kde až dosud správně a nezištně pracovali.

Ministerstvo sociální péče očekává, že dočasným odchodem jedné části nezaměstnaných do ciziny jejich počet se zmenší, a pro ostatní nezaměstnané že opatřena bude příležitost pracovati zvýšením těžby uhlí a oživením podniků posud odpočívajících, a pokud to nestačí, stupňovaným prováděním nouzových prací podle tohoto zákona.

Tento návrh budiž přikázán výboru sociálně-politickému.