Okresní správa politická může
naříditi obcím, okresním zastupitelstvům
a okresním silničním výborům,
aby s pracemi, jež vykonati je ve veřejném
zájmu a při nichž lze zaměstnati větší
počet pracovníků, ihned započaly.
Obcím s vlastní statutem vydává nařízení
toto zemská politická správa. Z příkazu
toho není odvolání.
Nezahájí-li obec, okresní zastupitelstvo
nebo okresní silniční výbor ve stanovené
lhůtě práce, jež vykonati bylo pravoplatně
nařízeno (§ I.), dá je vykonati okresní
(zemská) správa politická na jejich náklad.
Při těchto pracích jest zaměstnávati
především osoby, které by měly
nárok na podporu v nezaměstnanosti.
Ministr sociální péče se zmocňuje,
aby na návrh okresní (zemské) správy
politické přispíval podnikateli (§ I.)
za každou osobu, která by měla nárok
na podporu v nezaměstnanosti, dvěmi třetinami
mzdy obvyklé v místě, nejvýše
však 6.- K denně.
Tohoto příspěvku neposkytuje se však
na práce, na které byla povolena již jiná
podpora z peněz státních.
Podnikatel prací jest povinen předkládati
každých 14 dní okresní správě
politické výkazy o osobách přibraných
z nezaměstnaných a o výši mzdy jim vyplacené.
Dále jest povinen oznámiti, kdo z těchto
osob práci bezdůvodně opustil, kdo práci
nedbale konal anebo z jiného důvodu vlastní
vinou byl z práce propuštěn.
Ministr sociální péče se zmocňuje,
aby v dohodě s ministrem financí také na
jiné práce, při nichž jest zúčastněn
veřejný zájem, přispěl přiměřenou
částkou, zmenší-li se jimi nezaměstnanost.
Dozor na správu a účelné provádění
prací uvedených v tomto zákoně, přísluší
okresní (zemské) správě politické.
Demobilisační výbory zřízené
podle zákona z 10. prosince 1918, čís. 63
sb. z. a n. se zrušují; úkoly jim svěřené
opatří okresní správa politická.
Opustí-li zaměstnanec bezdůvodně práci,
koná-li ji nedbale nebo zaviní-li své propuštění,
pozbývá trvale nároku na podporu v nezaměstnanosti.
Jinak zůstávají ustanovení zákonů
udaných v úvodě nezměněná.
Zákon tento nabývá účinnosti
14 dnů po vyhlášení.
Ministr sociální péče se zmocňuje,
aby ve shodě se zúčastněnými
ministry jej provedl.
Předkládajíc první osnovu zákona
o podpoře v nezaměstnanosti, vláda soudila,
že všeobecná nezaměstnanost, vzniklá
náhlým přerušením činnosti
válečného průmyslu a náhlým
návratem vojínů do občanského
života, bude zjevem pouze přechodným. Proto
byla působnost prvního zákona omezena pouze
na dobu dvou měsíců.
Po uplynutí této doby bylo však seznáno,
že nezaměstnanost nebude zažehnána tak
brzy, zejména pro nedostatek surovin a uhlí. Působnost
zákona byla proto nejprve prodlužována na určitou
dobu, až konečně zákonem ze dne 10.
dubna 1919, č. 195 sb. z. a n. byly podpory na neurčitou
dobu ponechány, přičemž ministr sociální
péče byl zmocněn, aby vyplácení
podpor zastavoval v jednotlivých obvodech buď úplně
nebo částečně, jakmile se objeví
příležitost pracovní.
Podpory byly zastaveny úplně dělníkům
zemědělským a lesním i čeledi.
Pokud jde o dělnictvo živnostenské, byly zastavovány
podpory výnosy ministerstva sociální péče
buď úplně nebo částečně
v jednotlivých obvodech. Do 15. září
1919 byly zastaveny podpory v nezaměstnanosti úplně
v 156 soudních okresích, částečně
v 105 soudních okresích. Výnosem ze dne 31.
VII. 19 č. I7253/III byly zastaveny podpory ve všech
místech převážně zemědělských.
Přes to podpory vyplácejí se v průmyslových
střediscích dále. Jest jisto, že tohoto
sociálního opatření jest zneužíváno
zrovna tak, jako každého opatření může
býti zneužito. Zneužívání
jest podporováno jednak povšechně pokleslou
morálkou, jednak úpadkem autority veřejných
orgánů, jejichž kontrolní činnost
není občanstvem podporována. Zneužívání
pak jest zveličováno a generalisováno, takže
podporám v nezaměstnanosti vtiskuje se s jedné
strany odiosní známka, zatím co s druhé
strany jest naříkáno na jejich nedostačenou
výši.
Jediným spolehlivým prostředkem proti nezaměstnanosti
jest poskytování práce. Z této zásady
vycházel již zákon ze dne 10. prosince 1918,
nařizuje, že nezaměstnaný má
se především hlásiti o práci,
a teprve, když podán důkaz, že práce
nenašel, může činiti nárok na peněžitou
podporu státní. V zákoně ze dne 12.
února 1919 byl na myšlenku tuto položen důraz
ustanovením, že každý státní
občan jest povinen pracovati, a kdo přikázanou
práci odepře, pozbývá nároku
na podporu.
Opatrováni příležitosti ku práci
naráželo na obtíže v tom směru,
že přechod z války do mírového
hospodářství byl příliš
náhlý, a že všechny hospodářské
podniky tak byly vysíleny, že nemohly pracovníky,
vrátivší se z válečné
služby ihned pojmouti. K tomu přistoupil, jak již
bylo řečeno, nikdy nebývalý nedostatek
uhlí, dále surovin, a konečně obtíže
valutové, kteréžto okolnosti uvedly veškeré
hospodářské podnikání ve stagnaci.
Vláda pokoušela se zdolati tyto překážky,
ale úspěch nebyl posud valný.
Proto se snažila vláda opatřiti práci
aspoň v oborech, které nejsou závislé
výhradně na uhlí a na surovinách cizozemských.
Proto byly státem podporovány nouzové stavby,
na něž poskytováno podpor tím způsobem,
že dvě třetiny stavebních nákladů
převzal stát a pouze jedna třetina zatěžovala
podnikatele. Tohoto dobrodiní použily četné
obce a okresy, nezaměstnanost byla tím také
místy zmírněna, ale o odstranění
nemohlo býti řeči. Nouzové stavby
mohly by býti prováděny ještě
ve větším měřítku, ale
obce a okresy poukazují k tomu, že náklady
stavební vzrostly po válce do té míry,
že i s podporou státní zbývající
třetina tak je zatěžuje, že se nemohou
k větším stavbám odhodlati.
Ministerstvo sociální péče zavedlo
podporování menších prací nouzových,
pokud jsou prováděny obcemi nebo okresy a mají
tedy ráz všeužitečný, tím
způsobem, že nezaměstnané osoby jsou
přikazovány konati práce s ponecháním
podpory, která se zaměstnancům práci
konajícím doplňuje zaměstnavatelem
na výši plné mzdy. Tento způsob došel
všeobecného souhlasu, strany žádají
pouze zlepšení v tom směru, aby obce při
doplňování podpory na plnou mzdu nemusely
tolik dopláceti. Toto přání kryje
se s požadavkem dělnictva, které tvrdí,
že podpory při nynější drahotě
potravin jsou nedostatečné, a že tedy dělnictvo
potřebuje takového výdělku, který
by mu umožňoval existenci. Posavadní nouzové
práce, konané obcemi a okresy, měly pro stát
ten příznivý účinek, že
mohly býti vyloučeny z podpory ty osoby, které
se o práci ucházely jen zdánlivě,
aby si pouze opatřily průkaz pro dosažení
podpory v nezaměstnanosti. Mnozí žadatelé
totiž, jsouce postaveni před volbu, přijmouti
práci anebo odmítnouti podporu, vzdávají
se nároku na podporu.
Jelikož nouzové práce obcemi pořádané
se celkem osvědčily, doporučuje se tento
způsob opatrování práce vybudovati,
a poskytovati obcím na pracující osoby, které
by jinak měly nárok na podporu v nezaměstnanosti,
takového příspěvku, jenž by se
více blížil skutečně vyplácené
mzdě. Tímto vydáním nevzejde pro stát
zvláštní zatížení, poněvadž
se zároveň udá možnost, aby osobám,
jež ochotu ku práci pouze předstírají,
podpora byla odepřena. Další hospodářský
úspěch bude záležeti v tom, že
chuť ku práci stane se opětně všeobecným
zvykem, jak tomu bývalo před válkou.
Předložená osnova mění řízení
při poukazování podpor v nezaměstnanosti,
zrušujíc demobilisační výbory
a přikazujíc jejich agendu okresním politickým
správám. V době, kdy podpory byly zavedeny,
nemohly okresní politické správy, jsouce
jednak samy ve stavu chaotickém, jednak přetíženy
prací spojenou s budováním správy,
převzíti novou rozsáhlou agendu. Nemohl tak
učiniti ani žádný jiný úřad
státní, takže bylo nutno povolati k součinnosti
občanstvo. Vláda soudila při té příležitosti,
že občanstvo bude míti zde nové pole
působnosti, na němž bude moci osvědčiti
s úspěchem snahu, spolupůsobiti ve správě
veřejné. Naděje tato nebyla splněna
v plném rozsahu. Sice četné demobilisační
výbory pracovaly s nevšední láskou k
věci a porozuměním, ale o velké části
jich nelze se takto vysloviti. Když tedy nyní jednak
podpůrná agenda je značně zmenšena,
jednak okresní správy politické jsou opět
v normální činnosti, má vláda
za to, že jest nutno, aby správa veřejných
peněz byla opět vložena do rukou odpovědných
úředníků, jimž jistě budou
pomáhati dosavadní členové demobilisačních
výborů tam, kde až dosud správně
a nezištně pracovali.
Ministerstvo sociální péče očekává,
že dočasným odchodem jedné části
nezaměstnaných do ciziny jejich počet se
zmenší, a pro ostatní nezaměstnané
že opatřena bude příležitost pracovati
zvýšením těžby uhlí a oživením
podniků posud odpočívajících,
a pokud to nestačí, stupňovaným prováděním
nouzových prací podle tohoto zákona.
Tento návrh budiž přikázán výboru
sociálně-politickému.