Národní shromáždění československé 1918 – 1920

V časopise »Česká Demokracie« byla uveřejněna tato zpráva:

»Za tísně o benzin přijel do Prahy inž. Karnet jako zástupce firmy A. Bacalu v Bukurešti. Šel na věc velmi zostra. Zástupci našeho petrolejového průmyslu nabízel 2000 cisteren rumunské ropy po 59.50 lvův a sliboval ještě k tomu vysokou provisi. Byl odmítnut, ale on teprve »pochodiv po různých koledách« v ministerstvech odjel domů.

Koncem července opatřili zdejší průmyslníci petrolejoví prostřednictvím »Českorumunské obchodní společnosti« z Rumunska 2000 cisteren ropy, 1000 cisteren benzinu a 500 cisteren petroleje. Avšak ministerstvo národní obrany pověřilo úředníka ministerstva veřejných prací, inž. Regenermla, aby pro ně zvlášť nakoupil benzin.

Ten se chytil na udici vyhozenou inž. Karnetem. Jako zástupce naší vlády opatřen plnou mocí, vyjednal 3. srpna u firmy Bacalu následující skvostný obchůdek: Koupil 1000 cisteren ropy, 10 cisteren lehkého a 60 cisteren těžkého benzinu, 10 cisteren petroleje a 50 cisteren oleje za ceny přímo horentní, jak vidíme z této tabulky cen, jež platilo ministerstvo národní obrany a průmysl petrolejový:

prům. petr. M.N.O.

Když se připočítá nákup inž. Regenermla a ceny placené petrolejovými průmyslníky, zaplatilo ministerstvo národní obrany místo 3,975.000 lvů skoro celých deset milionů (9,924.000) lvů!

Ale to ještě není všechno. Zajímavě podezřelé jsou klausule smlouvy. Inženýr Regenerml vyplatil hotově polovičku kupní ceny, t. j. 4,962.000 lvů, a to napřed, aby se »obchod« nezkazil. Jenže z toho 3,000.000 lvů složeno bylo u Banca de Credit Roman v Bukurešti, jako záloha na zboží, na taxy a jiné poplatky. Ale 1,000.000 složen u našeho vyslance Čermáka »za účelem urychlení dodávky a zařízení dovozu«, což znamená vlastně sumu na všeliké bakšiše v Rumunsku. To konečně do jisté míry je pochopitelno. Ale není naprosto pochopitelno, jaký účel má 962.000 lvů složených na jméno Bacalu v Praze u Pražské úvěrní banky. Jsou to také zálohy na provise, tentokráte však na české »činitele«.

Až zboží dojde, má ministerstvo národní obrany vyplatiti ještě dalších 4,962.000 lvů. O tom, jak se tyto peníze rozdělí, není dosud nic známo. Že jistě obdobně jako první jednak za zboží, jednak skoro polovice připadne na provise a podmazánky.

Charakteristické jest, že tento »obchod« překvapil samo rumunské ministerstvo obchodu v tom úplatném Rumunsku a proto prve, než udělilo vývozní povolení, neváhalo upozorniti na podivnou tuto smlouvu našeho vyslance Čermáka, který hned, plně svou svatou povinnost, podal zprávu o tom do Prahy.

Věc byla již skoro 14 dní oznámena také ministerstvu národní obrany, ale tam se o to jednoduše nestarali. Nevíme ovšem, proč se lhostejně a nedbale chrání zájmy republiky, a nechceme se ani o tom dohadovat. Je tu něco silně shnilého, co nutno vyšetřiti a pana Regenermla, jenž honem odjel do Rumunska, jak se věc provalila, záležitost tuto spravit.«

Zpráva ta jest přímo zdrcující, neboť z ní patrno, jak lehkovážným a přímo trestuhodným způsobem hospodaří se v naší republice, podlamuje se důvěra ke správě státní a jak stále šířené pověsti o korupci ve státní správě stávají se přímo příslovečnými.

Takovéto hospodářství nemůže a nesmí býti v našem státě trpěno, ježto by státní správa vydána byla otřesům, jejichž důsledky jsou nedozírné.

Tážeme se proto uvedených pánů ministrů:

1. Zakládá se vylíčená koupě petroleje, benzinu a pod. u firmy Bacalu na pravdě?

2. Je-li to pravda, proč, když byla věc oznámena ministerstvu národní obrany, nebyl pan inženýr Regenerml zadržen do úplného přísného vyšetření a do Rumunska nebyl vyslán úředník, na koupi nezúčastněný, věc vyšetřiti?

3. Jaké kroky učiní vláda, by se podobné případy nemohly opakovati, jmenovitě, zda odhodlána jest korupci ve státní správě, ať se objeví kdekoliv a jakkoliv, potírati nejpřísnějším způsobem, tak, aby důvěra ke státní správě nebyla otřesena?

V Praze dne 1. října 1919.